KDU-ČSL - KDU-ČSL

KDU – ČSL
KDU – ČSL
Vůdce	Marian Jurečka
Zástupci vedoucích	Šárka Jelínková; Jan Bartošek; Petr Hladík; Tomáš Zdechovský; Ondřej Benešík
Generální tajemník	Pavel Hořava
Vůdce Poslanecké sněmovny	Jan Bartošek
Vedoucí Senátu	Petr Šilar
Vedoucí poslanec	Tomáš Zdechovský
Zakladatel	Jan Šrámek
Založený	3. ledna 1919
Sloučení	MSKSSM, KNKSM,; ČKSSKČ, KNKSČ, KSL
Hlavní sídlo	Palác Charitas, Karlovo náměstí 5, Praha
Noviny	Nový hlas
Think tank	Institut pro křesťanskou demokratickou politiku
Křídlo pro mládež	Mladí křesťanští demokraté; Young Populars
Dámské křídlo	Sdružení žen
Členství	21,870
Ideologie	Křesťanská demokracie; Sociální konzervatismus; Proevropanismus
Politická pozice	Centrum na pravý střed
Evropská příslušnost	Evropská lidová strana
Mezinárodní příslušnost	Centristický demokratický mezinárodní
Skupina Evropského parlamentu	Evropská lidová strana
Barvy	Žlutá
Poslanecká sněmovna	10 / 200
Senát	12 / 81
Evropský parlament	2 / 21
Regionální rady	55 / 675
Guvernéři regionů	1 / 13
Místní rady	4,066 / 62,178
Vlajka strany
webová stránka
	www.kdu.cz
	Politika České republiky; Politické strany; Volby;

KDU-ČSL (V čeština, iniciály Křesťanská a demokratická unie - Československá lidová strana;^[12] čeština: Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová), často zkráceno na lidovci (dále jen „populární“) je a Křesťansko-demokratický^[2]^[3] politická strana v České republice. Strana se od roku 1990 účastnila téměř každé české vlády a účastnila se jak levicových, tak pravicových koaličních vlád. v volby v červnu 2006 strana získala 7,2% hlasů a 13 z 200 křesel; ale v volby v roce 2010, toto kleslo na 4,4% a ztratili všechna místa. Strana znovu získala své parlamentní postavení v EU Legislativní volby v roce 2013, vyhrál 14 křesel v novém parlamentu,^[13] čímž se stala první stranou, která se kdy vrátila do Poslanecká sněmovna po vypadnutí.

Dějiny

Ke konci 19. století římští katolíci v Čechy a Morava připojila se k politickým hnutím uvnitř Cisleithanian Rakousko-Uhersko. The Křesťansko-sociální strana byla založena v září 1894 v Litomyšl a Katolická národní strana na Moravě byla založena v září 1896 v Přerov.

Československá strana lidová (ČSL) byla vytvořena v lednu 1919 v Praha, sloučení dalších katolických stran, a Jan Šrámek byl vybrán jako jeho předseda. V roce 1921 vstoupila ČSL do vlády Československo, a následně byla součástí vládních koalic bez ohledu na politické změny.

Po Německá okupace Československa, Šrámek působil jako vedoucí československého státu exilová vláda (ve Velké Británii). Po roce 1945 byla ČSL součástí vláda národní jednoty, tvořící jeho nejvíce pravicovou část.^[14] Když Komunistická strana Československa převzal veškerou moc v únoru 1948, mnoho ČSL úředníci byli uvězněni. Strana ztratila jakýkoli skutečný vliv a byla držena jako de facto loutka komunistů srovnaných s Moskvou (viz Národní fronta ). Na druhé straně bylo povoleno udržovat tokenní přítomnost ČSL ve vládě do roku 1989.

Po Sametová revoluce v roce 1989 ČSL pokusila se zbavit svých kompromitovaných čísel a politik z minulosti: to zahrnovalo změnu názvu v roce 1992 po sloučení s Křesťanská a demokratická unie (což byl porevoluční pokus o modernější politický katolicismus, který se pokoušel napodobit Němce CDU, ale chybí síla jeho tradičního protějšku). KDU-ČSL byla součástí vlád Václav Klaus je Občanská demokratická strana (ODS), dokud její ministři neodjeli na podzim 1997, což vyvolalo pád vlády; KDU-ČSL byla rovněž zastoupena v prozatímní vláda z Josef Tošovský před předčasnými volbami v roce 1998.

V červnu 2002 KDU – ČSL vstoupily do voleb na základě společného hlasování s Unie svobody – demokratická unie (USA – DEU) jako „dvoukoalice“, která byla posledním pozůstatkem neúspěšného pokusu spojit je se třemi menšími stranami do „Čtyři koalice „která by poskytla alternativu k praktikám„ opoziční dohody “ODS a Česká sociálně demokratická strana (ČSSD). Ukázalo se však, že tradiční voliči KDU – ČSL se na rozdíl od liberálních měst USA – DEU stotožnili mnohem silněji se svou původní stranou než s celou stranou a použití preferenčních hlasů na rovnoměrně rozdělené hlasovací lístky způsobilo, že KDU – ČSL získala 22 poslanců za USA– DEU 9, přestože obě strany byly zhruba stejně silné. Do vlády vstoupili znovu vytvořením koalice s vítěznou Českou sociálně demokratickou stranou.

V roce 2003 Miroslav Kalousek byl zvolen předsedou; na rozdíl od svého předchůdce Cyril Svoboda zastupuje pravé křídlo KDU – ČSL, které upřednostňuje spolupráci s ODS, což bylo zdrojem napětí v koalici. Odmítl vstoupit do vlády jak po svém zvolení, tak po vládní rekonstrukci po PM Vladimír Špidla rezignaci a nakonec dne 19. února 2005 požádal o rezignaci PM Stanislav Gross poté, co vypukl jeho finanční skandál. Gross se oplatil vyhrožováním odstraněním KDU – ČSL z jeho kabinetu; následovala vládní krize.

Po Legislativní volby 2006 a zdlouhavá jednání způsobená patovým výsledkem sestavila KDU – ČSL vládu společně s ODS a Strana zelených (SZ).

Cyril Svoboda předsedou strany se stal 30. května 2009. V reakci na jeho zvolení jeho předchůdce Miroslav Kalousek vedl rozkol od strany k vytvoření TOP 09, protože Svobodu považoval za příliš daleko na levém křídle strany. v volby Poslanecké sněmovny 2010, hlas strany klesl na 4,39% a ztratili každé své křeslo pro jiné strany. V důsledku výsledků Svoboda rezignoval. V listopadu Pavel Bělobrádek byl zvolen místo něj. Poté se strana vrátila do parlamentu Volby 2013 se stala dosud jedinou stranou v historii České republiky, která dosáhla návratu po porážce ve volbách. Dne 12. dubna 2017 podepsala KDU-ČSL se společností STAN dohodu o účasti Legislativní volby 2017 jako koalice. Koalice potřebovala, aby více 10% hlasů překročilo práh.^[15] Koalice se rozpadla před volbami,^[16] strana tak šla do voleb samostatně a získala 5,8% hlasů.

V březnu 2019 byla strana oficiálně přejmenována na KDU-ČSL, její společnou zkratku a Marek Výborný se stal novým vůdcem strany.^[17] Po smrti své manželky oznámil Marek Výborný v listopadu 2019 rezignaci z osobních důvodů.^[18]

Tomáš Zdechovský, Jan Bartošek a Marian Jurečka poté se rozhodl kandidovat na vůdce strany.

Současná situace

KDU – ČSL má relativně nízkou, ale stabilní podporu voličů (6–10%); je nejsilnější v tradičně katolických venkovských oblastech v Morava. Historicky jde o masovou párty s přibližně 50 000 členy (druhá po Komunistická strana Čech a Moravy ); většina z nich je však ve stáří a nábor nových členů nemůže zabránit tomu, aby se počet členů snížil. Vliv strany je o něco větší, protože se snaží - zatím spíše úspěšně - využít výhod roztříštěná česká politická situace a stát se nezbytnou součástí jakékoli koalice, ať už je vítězná velká strana levicová nebo pravicová.

Vůdce Marian Jurečka

KDU – ČSL je členem Evropská lidová strana (EPP).

Vnitřní struktura

Členství

KDU-ČSL měla v roce 2015 27 662 členů, což je druhá největší členská základna jakékoli strany v České republice. Počet klesá v 90. letech, kdy měla strana 100 000 členů. Je to způsobeno vysokým průměrným věkem členů.^[19]

1991	1992	1999	2008	2012	2013	2014	2015	2016
95,435	88,000	60,000	40,000^[20]	33,000	29,976	28,541	27,662^[21]	26,420^[22]

Pevnosti strany

KDU-ČSL je známo, že má velmi silné volební jádro, které je soustředěno především na jižní Moravě. Strana má díky ní velmi stabilní volební podporu a podařilo se jí získat poslanecké sněmovny od roku 1990 s výjimkou roku 2010^[23]

Partneři

Pozoruhodné partnery a suborganizace KDU-ČSL jsou:

Pavel Bělobrádek, vůdce strany od roku 2010 do roku 2019

Young Populars - mládežnická organizace
Mladí křesťanští demokraté - mládežnická organizace
KDU-ČSL Women Association - dámské křídlo
Institut pro křesťanskou demokratickou politiku - think-tank
Hospodářská a podnikatelská unie KDU-ČSL - podnikatelské křídlo
Evropská akademie pro demokracii - think-tank.
Institut politických a ekonomických studií - think-tank
Evropská lidová strana - Evropská strana
Centristický demokratický mezinárodní - politický mezinárodní

Vůdci

Jan Šrámek (1922-1938)
Alois Petr (1938–1951)
Josef Plojhar (1951–1968)
Antonín Pospíšil (1968–1973)
Rostislav Petera (1973–1980)
František Toman (1980–1981)
Zbyněk Žalman (1981–1989)
Josef Bartončík (1989–1990)
Josef Lux (1990–1998)

Jan Kasal (1999–2001)
Cyril Svoboda (2001–2003)
Miroslav Kalousek (2003–2006)
Jan Kasal (2006)
Jiří Čunek (2006–2009)
Cyril Svoboda (2009–2010)
Michaela Šojdrová (2010)
Pavel Bělobrádek (2010–2019)
Marek Výborný (2019–2020)
Marian Jurečka (Od roku 2020)

Symboly

Bývalý vůdce a starosta města Zlínský kraj Jiří Čunek

Patron strany je Svatý Václav se hraje na každém kongresu Svatováclavský chorál. Členové, kteří se oslovují jako bratři a sestry.

Strana měla v historii mnoho symbolů, aktuální logo zobrazuje symbol křesťanského kříže na lipovém listu.^[24]

Loga

Symbol parlamentního parlamentu strany, 1935
Logo strany, 1945–1992
Logo strany, 1992–2006
Logo strany, 2006–2012
Aktuální logo, od roku 2012

Název strany v průběhu času

1919–1992 The Československá lidová strana (Československá strana lidová) - fúze Moravskoslezská křesťanská sociální strana na Moravě, Katolicko-národní konzervativní strana na Moravě, Česká křesťanská sociální strana v českém království a Katolicko-národní konzervativní strana v Čechách, Konzervativní lidová strana.
1992–2019 The Křesťanská a demokratická unie - Československá lidová strana (Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová) - po fúzi s Křesťanská a demokratická unie 2
Od roku 2019 KDU-ČSL - po přejmenování na zkratku strany.

Výsledky voleb

Široké volby v Československu

Legislativní volby

datum	Vůdce	Hlasy		Sedadla			Pozice
datum	Vůdce	#	%	#	±	Velikost	Pozice
1920	Kolektivní vedení	699,728	11.3	33 / 281	33	2. místo	Opozice
1925	Jan Šrámek	691,238	9.7	31 / 300	2	3. místo	Koalice
1929	Jan Šrámek	623,340	8.4	25 / 300	6	5	Koalice
1935	Jan Šrámek	615,804	7.5	22 / 300	3	6.	Koalice
1946	Jan Šrámek	1,111,009	15.7	46 / 300	24	3. místo	Koalice
1948	jako část Národní fronta			23 / 300	23	4. místo	Blok
1954				20 / 368	3	3. místo	Blok
1960				16 / 300	4	4. místo	Blok
1964				20 / 300	4	4. místo	Blok
1971				8 / 200	12	4. místo	Blok
1976				11 / 200	3	4. místo	Blok
1981				13 / 200	2	3. místo	Blok
1986				11 / 200	2	4. místo	Blok
1990	Josef Bartončík	629,359	5.9	9 / 150	2	5	Koalice
1992	Josef Lux	388,122	4.0	7 / 150	2	7.	Koalice

Decentralizované volby do shromáždění

Volby do českého sněmu

datum	Vůdce	Hlasy		Sedadla			Pozice
datum	Vůdce	#	%	#	±	Velikost	Pozice
1968	jako část Národní fronta			16 / 200	16	3. místo	Blok
1971				15 / 200	1	2. místo	Blok
1976				12 / 200	3	3. místo	Blok
1981				14 / 200	2	2. místo	Blok
1986				14 / 200	0	2. místo	Blok
1990	Josef Bartončík	607,134	8.42	20 / 200	6	4. místo	Koalice
1992	Josef Lux	406,341	6.28	15 / 200	5	5	Koalice

Slovenské volby do zastupitelstva

datum	Vůdce	Hlasy		Sedadla			Pozice
datum	Vůdce	#	%	#	±	Velikost	Pozice
1928	Martin Mičura	43,689	3.31	2 / 54	2	8.	–
1935	Martin Mičura	–	3.0	1 / 54	1	8.	–

Sídlo KDU ČSL, Palác Charity v Praze

Široké volby v České republice

Legislativní volby

datum	Vůdce	Hlasy		Sedadla			Pozice
datum	Vůdce	#	%	#	±	Velikost	Pozice
1996	Josef Lux	489,349	8.08	18 / 200	3	4. místo	ODS –KDU-ČSL–ODA
1998	Josef Lux	537,013	8.99	20 / 200	2	4. místo	V opozici
2002	Cyril Svoboda	680,670	14.27	31 / 200	11	4. místo	ČSSD –KDU-ČSL–US-DEU
2006	Miroslav Kalousek	386,706	7.23	13 / 200	18	4. místo	ODS – KDU-ČSL–SZ
2010	Cyril Svoboda	229,717	4.39	0 / 200	13	6.	Žádná sedadla
2013	Pavel Bělobrádek	336.970	6.78	14 / 200	14	7.	ČSSD–ANO –KDU-ČSL
2017	Pavel Bělobrádek	293,643	5.80	10 / 200	4	7.	V opozici

Senát

Volby	První kolo			Druhé kolo			Získaná sedadla
Volby	Hlasy	%	Místa^*	Hlasy	%	Místa^*	Získaná sedadla
1996^**	274,316	9.9	4. místo	247,819	10.7	3. místo	13 / 81
1998^***	255,785	26.6	2. místo	166,483	31.0	2. místo	5 / 27
2000	121,355	14.1	4. místo	137,515	24.4	2. místo	8 / 27
2002	58,858	8.8	4. místo	47,049	5.7	4. místo	1 / 27
2004	97,956	13.5	3. místo	54,501	11.4	3. místo	3 / 27
2006	125,388	11.8	4. místo	59,603	10.4	3. místo	4 / 27
2008	82,870	7.9	-	42,225	5.13	-	0 / 27
2010	87,182	7.6	4. místo	42,990	6.32	4. místo	2 / 27
2012	61,006	6.94	4. místo	14,995	2.92	4. místo	1 / 27
2014	84,328	8.21	5	77,103	16.27	2. místo	4 / 27
2016	74,709	8.48	5	78,448	18.50	2. místo	6 / 27
2018	99,383	9.12	4. místo	34,833	8.33	5	2 / 27

^* Místa jsou podle počtu získaných hlasů.
^** Byl zvolen celý Senát. Ve všech následujících volbách byla zvolena pouze jedna třetina Senátu.
^***Účastnil jako součást Čtyři koalice

Prezidentský

Nepřímé volby	Kandidát		Výsledek prvního kola			Výsledek druhého kola			Výsledek třetího kola
Nepřímé volby	Kandidát		Hlasy	% Hlasů	Výsledek	Hlasy	% Hlasů	Výsledek	Hlasy	% Hlasů	Výsledek
1993		Václav Havel	109	63.37	Vyhrál	—
1998		Václav Havel	130	70.65	Druhé místo	146	52.3	Vyhrál	—
2003		(Petr Pithart ) Jan Sokol	128	46.55	Druhé místo	129	48.13	Druhé místo	124	46.6	Ztracený
2008		Václav Klaus^[25]	141	50.90	Druhé místo	141	52.81	Druhé místo	141	55.95	Vyhrál

Přímá volba	Kandidát		Výsledek prvního kola			Výsledek druhého kola
Přímá volba	Kandidát		Hlasy	% Hlasů	Výsledek	Hlasy	% Hlasů	Výsledek
2013		Zuzana Roithová	255,045	4.95	6.	podporováno Karel Schwarzenberg
2018		Jiří Drahoš	1,369,601	26.60	Druhé místo	2,701,206	48.63	Ztracený

Evropský parlament

Volby	Hlasy	Podíl hlasů v%	Získaná sedadla	Místo
2004	223,383	9.57	2 / 24	4. místo
2009	180,451	7.64	2 / 22	4. místo
2014	150,792	9.95	3 / 21	5
2019	171,723	7.24	2 / 21	6.

Místní volby

Rok	Hlasování	Hlasovat%	Sedadla
1990	8,845,562	11,5	8,083
1994	9,260,542	7.23	7,616
1998	7,206,346	11.18	7,119
2002	7,728,402	9.58	6,013
2006	6,263,980	5.76	5,049
2010	4,938,960	5.47	3,738
2014	4,865,956	4.91	3,792

Regionální volby

Rok	Hlasování	Hlasovat%	Sedadla	Místa
2000	537,012	22.86	72 / 675	2. místo
2004	226,016	10.67	84 / 675	4. místo
2008	193,911	6.65	56 / 675	4. místo
2012	261,724	9.87	61 / 675	4. místo
2016	159,610	6.30	61 / 675	5

Další čtení

Brenner, Christiane (2004). Michael Gehler; Wolfram Kaiser (eds.). Zmeškaná příležitost postavit se proti státnímu socialismu?: Lidová strana v Čečoslavakii. Křesťanská demokracie v Evropě od roku 1945. Routledge. str. 151–168. ISBN 0-7146-5662-3.
Suppan, Arnold (2004). Katolické lidové strany ve střední a východní Evropě: České země a Slovensko. Politický katolicismus v Evropě v letech 1918-1945. 1. Routledge. 178–192.

Poznámky

Reference

^ „Trikolóra má už víc fanoušků než STAN a Piráti“. Novinky.cz. Citováno 25. července 2019.
^ ^A ^b Nordsieck, Wolfram (2017). "Česko". Strany a volby v Evropě.
^ ^A ^b José Magone (2010). Současná evropská politika: Srovnávací úvod. Routledge. p. 456. ISBN 978-0-203-84639-1.
^ Terry, Chris (20. února 2014). „Křesťanská a demokratická unie - Československá lidová strana (KDU-CSL)“. Demokratická společnost. Archivovány od originál dne 27. června 2018.
^ „Český sjezd KDU-CSL znovu zvolil předsedu strany Belobradek“. České Noviny. Citováno 27. června 2015.
^ „Evropa je prostorem společných hodnot“. kdu.cz (v češtině). 10. prosince 2015. Citováno 4. července 2017.
^ „Pavel Bělobrádek: Některé Čunkovy výroky o EU mohou být důsledkem nedostatku informací, možná i vzdělání“ (v češtině). 23.dubna 2017. Citováno 4. července 2017.
^ „Otázky a odpovědi: České volby“. BBC novinky. 4. června 2006.
^ https://www.kdu.cz/moje-kdu/stante-se-clenem
^ "Středopravicová-konzervativní strana už existuje, říká Šojdrová. Je to KDU-ČSL!". KDU.cz. Citováno 8. října 2015.
^ Vládní formace ve střední a východní Evropě: Případ menšinových vlád. Strana 105. Autor - Dorothea Keudel-Kaiser. Publikováno v prosinci 2014. Publikováno společností Budrich UniPress Ltd. v Berlíně v Německu. Citováno 24. srpna 2019 prostřednictvím Knih Google.
^ https://www.kdu.cz/o-nas/dokumenty/stanovy
^ Velinger, Jan (26. října 2013). „Sociální demokraté vyhrávají volby, ale výsledek je horší, než se očekávalo“. Rádio Praha. Citováno 26. října 2013.
^ Rüdiger Alte (2003). Die Auenpolitik der Tschechoslowakei und die Entwicklung der internationalen Beziehungen 1946-1947. Oldenbourg Verlag. p. 45. ISBN 978-3-486-56617-8.
^ televize, Česká. „Lidovci a Starostové podepsali koaliční smlouvu, za premiéru pomocí Bělobrádka“. ČT24 (v češtině). Citováno 12. dubna 2017.
^ "Koalice nebude. Vedení KDU-ČSL vyzvalo STAN, ať už uvede na své kandidáty". Lidovky.cz (v češtině). 18. července 2017. Citováno 23. července 2019.
^ „Lidovci zvolili vedení a upravili název strany na zkratku KDU-ČSL“. www.ceskenoviny.cz (v češtině). ČeskéNoviny.cz. 30. března 2019. Citováno 23. července 2019.
^ Kenety, Brian (18. listopadu 2019). „VEDOUCÍ KŘESŤANSKÝ DEMOKRÁT MŮŽE ODSTOUPIT V DŮVODU SMRTI ŽENY“. Radio.cz. Citováno 23. ledna 2020.
^ Martínek, Jan. „Stranám utíkají i vymírají členové po tisících“. Novinky.cz (v češtině). Citováno 1. července 2016.
^ „Členům KSČM je v polovině 70 let, zjistila si stranu“. Novinky.cz (v češtině). Citováno 20. ledna 2017.
^ „Stranám utíkají i vymírají členové po tisících“. Novinky.cz (v češtině). Citováno 20. ledna 2017.
^ "Základny tradičních politických stran klesají, mnoho partií proto sbírka registrovaných příznivce | EuroZprávy.cz". Citováno 20. ledna 2017.
^ „Sjezd KDU-ČSL rozhoduje o budoucnosti Čunka i celé strany“. iDNES.cz. 30. května 2009. Citováno 1. července 2016.
^ https://www.kdu.cz/getmedia/753ba290-b80c-4c01-a6f9-611b5bf8effe/KDU_manual_2012.aspx
^ Šídlo, Jindřich (15. ledna 2008). "Lidovci jsou pro Klause". Hospodářské noviny (v češtině). Citováno 16. ledna 2017.

externí odkazy

čeština

Oficiální webové stránky

Angličtina

Anglická verze domovské stránky

[1] „Trikolóra má už víc fanoušků než STAN a Piráti“. Novinky.cz. Citováno 25. července 2019.

[Nordsieck-2] A ^b Nordsieck, Wolfram (2017). "Česko". Strany a volby v Evropě.

[Magone2010-3] A ^b José Magone (2010). Současná evropská politika: Srovnávací úvod. Routledge. p. 456. ISBN 978-0-203-84639-1.

[4] Terry, Chris (20. února 2014). „Křesťanská a demokratická unie - Československá lidová strana (KDU-CSL)“. Demokratická společnost. Archivovány od originál dne 27. června 2018.

[5] „Český sjezd KDU-CSL znovu zvolil předsedu strany Belobradek“. České Noviny. Citováno 27. června 2015.

[6] „Evropa je prostorem společných hodnot“. kdu.cz (v češtině). 10. prosince 2015. Citováno 4. července 2017.

[7] „Pavel Bělobrádek: Některé Čunkovy výroky o EU mohou být důsledkem nedostatku informací, možná i vzdělání“ (v češtině). 23.dubna 2017. Citováno 4. července 2017.

[8] „Otázky a odpovědi: České volby“. BBC novinky. 4. června 2006.

[9] ttps://www.kdu.cz/moje-kdu/stante-se-clenem

[10] "Středopravicová-konzervativní strana už existuje, říká Šojdrová. Je to KDU-ČSL!". KDU.cz. Citováno 8. října 2015.

[11] Vládní formace ve střední a východní Evropě: Případ menšinových vlád. Strana 105. Autor - Dorothea Keudel-Kaiser. Publikováno v prosinci 2014. Publikováno společností Budrich UniPress Ltd. v Berlíně v Německu. Citováno 24. srpna 2019 prostřednictvím Knih Google.

[12] ttps://www.kdu.cz/o-nas/dokumenty/stanovy

[13] Velinger, Jan (26. října 2013). „Sociální demokraté vyhrávají volby, ale výsledek je horší, než se očekávalo“. Rádio Praha. Citováno 26. října 2013.

[14] Rüdiger Alte (2003). Die Auenpolitik der Tschechoslowakei und die Entwicklung der internationalen Beziehungen 1946-1947. Oldenbourg Verlag. p. 45. ISBN 978-3-486-56617-8.

[Lidovci_a_Starostové_podepsali_koaliční_smlouvu,_za_premiéra_chtějí_Bělobrádka-15] televize, Česká. „Lidovci a Starostové podepsali koaliční smlouvu, za premiéru pomocí Bělobrádka“. ČT24 (v češtině). Citováno 12. dubna 2017.

[16] "Koalice nebude. Vedení KDU-ČSL vyzvalo STAN, ať už uvede na své kandidáty". Lidovky.cz (v češtině). 18. července 2017. Citováno 23. července 2019.

[17] „Lidovci zvolili vedení a upravili název strany na zkratku KDU-ČSL“. www.ceskenoviny.cz (v češtině). ČeskéNoviny.cz. 30. března 2019. Citováno 23. července 2019.

[18] Kenety, Brian (18. listopadu 2019). „VEDOUCÍ KŘESŤANSKÝ DEMOKRÁT MŮŽE ODSTOUPIT V DŮVODU SMRTI ŽENY“. Radio.cz. Citováno 23. ledna 2020.

[member_base-19] Martínek, Jan. „Stranám utíkají i vymírají členové po tisících“. Novinky.cz (v češtině). Citováno 1. července 2016.

[20] „Členům KSČM je v polovině 70 let, zjistila si stranu“. Novinky.cz (v češtině). Citováno 20. ledna 2017.

[21] „Stranám utíkají i vymírají členové po tisících“. Novinky.cz (v češtině). Citováno 20. ledna 2017.

[22] "Základny tradičních politických stran klesají, mnoho partií proto sbírka registrovaných příznivce | EuroZprávy.cz". Citováno 20. ledna 2017.

[23] „Sjezd KDU-ČSL rozhoduje o budoucnosti Čunka i celé strany“. iDNES.cz. 30. května 2009. Citováno 1. července 2016.

[24] ttps://www.kdu.cz/getmedia/753ba290-b80c-4c01-a6f9-611b5bf8effe/KDU_manual_2012.aspx

[25] Šídlo, Jindřich (15. ledna 2008). "Lidovci jsou pro Klause". Hospodářské noviny (v češtině). Citováno 16. ledna 2017.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

[22]

[23]

[24]

[25]

KDU – ČSL
Vůdci	Jan Šrámek František Šabata Jan Šrámek Alois Petr Josef Plojhar Antonín Pospíšil Rostislav Petera František Toman Zbyněk Žalman Josef Bartončík Josef Lux Jan Kasal Cyril Svoboda Miroslav Kalousek Jan Kasal (prozatímní) Jiří Čunek Cyril Svoboda Michaela Šojdrová (prozatímní) Pavel Bělobrádek Marek Výborný Marian Jurečka
Vůdcovské volby	1990 (duben) 1990 (září) 1992 1995 1999 2001 2003 2005 2006 2009 2010 2013 2015 2017 2019 2020
Prezidentští kandidáti	Tomáš Garrigue Masaryk Edvard Beneš Klement Gottwald Antonín Zápotocký Antonín Novotný Ludvík Svoboda Gustáv Husák Václav Havel Petr Pithart Jaroslava Moserová Jan Sokol Václav Klaus Zuzana Roithová Jiří Drahoš
Organizace	Mladí křesťanští demokraté Young Populars Křesťanská sociální platforma Nový hlas Ústav politických a ekonomických studií Institut pro křesťanskou demokratickou politiku Sdružení žen
Aliance	Aktuální Evropská lidová strana Skupina Evropské lidové strany Centristický demokratický mezinárodní Bývalý Křesťanská a demokratická unie Čtyři koalice Národní fronta Pětka Populární a starostové

Politické strany v Česká republika
Čísla v závorkách označují počty sedadel v příslušných komorách.
Poslanecká sněmovna 2017 (200 míst)	ANO 2011 (78) Občanská demokratická strana (23) Česká pirátská párty (22) Svoboda a přímá demokracie (19) komunistická strana (15) Česká sociálně demokratická strana (14) Křesťanská a demokratická unie - Československá lidová strana (10) TOP 09 (7) Starostové a nezávislí (6) Hnutí občanů Tricolor (3) Unified - Alternativa pro vlastence (3)
Senát 2020 (81 míst)	Občanská demokratická strana (16) KDU – ČSL (7) Starostové a nezávislí (5) TOP 09 (4) 21. senátor (3) Česká sociálně demokratická strana (2) Starostové za Liberecký kraj (2) Strana zelených (1) Hnutí pro Prahu 11 (1) Severočeši.cz (1) Ostravak (1) ANO 2011 (1) Občané patrioti (1) Marek Hilšer za senát (1) nepřidružený (35)
Evropský parlament 2019 (21 míst)	ANO 2011 (6) Občanská demokratická strana (4) Česká pirátská párty (3) TOP 09 +Starostové a nezávislí (3) Svoboda a přímá demokracie (2) KDU – ČSL (2) komunistická strana (1)
Regionální shromáždění 2020 (675 míst)	ANO 2011 (178) Občanská demokratická strana (99) Česká pirátská párty (99) Starostové a nezávislí (69) KDU – ČSL (53) Česká sociálně demokratická strana (37) Svoboda a přímá demokracie (35) Starostové za Liberecký kraj (22) TOP 09 (19) komunistická strana (13) Strana zelených (6) Evropští demokraté SNK (5) Ostatní (40)
Ostatní strany	Rally pro republiku - Republikánská strana Československa Změna pro lidi Občan 2011 Občanská konzervativní strana Občanská demokratická aliance Klub angažovaných nestraníků Konzervativní strana Česká suverenita Demokratická strana zelených Agrární demokratická strana Dobrá volba 2016 Koruna česká Masarykova demokratická strana Moravané Národní socialisté - zbývá 21. století Národní demokracie Řád národa Strana zdravého rozumu Realisté Správný blok Dělnická strana sociální spravedlnosti Česká národní sociální strana
Zdroje Poslanecká sněmovna Senát Statistický úřad Politika České republiky Portál politiky Seznam politických stran podle zemí