Demokratická unie Katalánska - Democratic Union of Catalonia

Demokratická unie Katalánska

Unió Democràtica de Catalunya
ZkratkaUDC, unio.cat
Založený7. listopadu 1931 (1931-11-07)
Registrovaný3. března 1977 (1977-03-03)
Rozpuštěno24. března 2017 (2017-03-24)
UspělUnited to Advance
Hlavní sídloC / Nàpols, 35-39
08018, Barcelona
Ideologie
Politická pozicePravý střed
Národní příslušnost
Evropská příslušnostEvropská lidová strana
Mezinárodní příslušnostCentristický demokratický mezinárodní
Skupina Evropského parlamentuEvropská lidová strana
Barvy  Modrý
  Bílý
webová stránka
www.unio.kočka

The Demokratická unie Katalánska (Katalánština: Unió Democràtica de Catalunya; IPA:[uniˈo ðəmuˈkɾatikə ðə kətəˈluɲə], UDC), často zkrácen jako svaz (Katalánština: Unió; IPA:[uniˈo]), byl regionalista, Křesťansko-demokratický politická strana v Katalánsko oblast Španělsko existující v letech 1931 až 2017.[1] Dohromady s Demokratická konvergence Katalánska (CDC), vytvořili Konvergence a unie (CiU) spojenectví a federace od roku 1978 až do jejího rozpuštění v roce 2015, podle nichž by vládly vláda Katalánska po téměř tři desetiletí během nedávného španělského demokratického období.

Popisovalo se to jako Katalánský nacionalista a Křesťansko-demokratický a byl členem Evropská lidová strana (EPP). Zasazovala se o centristický a umírněný katalánství, aniž by se výslovně vzdala nezávislosti, s cílem vytvořit ve Španělsku ústavu konfederačního státu složeného ze suverénních subjektů (včetně Katalánska), které by se mohly osamostatnit, ale odmítají unilateralismus jako životaschopná politická filozofie.

Po rozpadu CiU, a stranický rozkol, který mu vzal polovinu členství,[2] a neúspěch UDC při zajišťování parlamentního zastoupení v EU 2015 katalánština a Španělský generál volbách, přivedly to rostoucí dluhy strany bankrot, což vedlo k jeho rozpuštění dne 24. března 2017.[3][4]

Dějiny

Přechod k demokracii

Před Španělské všeobecné volby 1977, Unió se připojil k Unie střediska a křesťanská demokracie Katalánska (UCiDCC) spojenectví s Katalánské centrum (CC) pro Kongres poslanců,[5][6] která obdržela podporu Křesťanskodemokratický tým španělského státu (EDCEE). Obě strany se rovněž připojily k Demokracie a Katalánsko koalice pro Senát,[7][8] vzhledem k tomu, že rozhovory o Unió se připojí k Demokratická fronta koalice tvořená Demokratická konvergence Katalánska (CDC) a Demokratická levice Katalánska (EDC) se nepodařilo uskutečnit.[9][10] Výsledky voleb byly zklamáním: UCiDCC zajistila v Kongresu pouze dvě křesla, jedno pro každou stranu, a celonárodnímu referentovi platformy EDCEE se nepodařilo získat žádné parlamentní zastoupení. To vedlo k tomu, že Unió i CC rozbily spojenectví a vstoupily do různých parlamentních skupin.[11]

Po volbách následovala vnitropolitická krize, protože Unió se ocitla v potřebě usilovat o spolupráci s jinými politickými stranami, aby zajistila svou volební životaschopnost v budoucnu, přičemž otázka směřování těchto spojenectví dělí stranu na dva sektory: katalánštější nacionalistické a progresivní, středo-levé a další konzervativnější, přitahovalo vládní halo UCD a sympatizovalo s fúzí s jejich bývalým spojencem CC.[12] Vnitřní podpora každé pozice bude odhalena před 6. kongresem Unió v září 1977, přičemž pro-UCD sektor bude v menšině, což povede k rozdělení skupiny 17 členů vedené Josepem Miró i Ardèvolem do Unie křesťanů Klub demokratů Katalánska – Jacques Maritain, který by se spojil s dalšími stranami do Unie centra Katalánska (UCC) v březnu 1978 vstoupit do společné platformy s UCD.[12] Navzdory 6. kongresu, jehož výsledkem bylo posílení identity strany a její progresivnější obrat, však vnitřní krize pokračovala, protože zástupce Unió v Kongresu Antón Cañellas se stále zasazoval o „velké katalánské centrum“, které zahrnovalo UCD.[13] Tato pozice - která získala pouze podporu asi 15–20% členů strany - byla v jasném kontrastu s většinovou pozicí upřednostňovat středo-levou federaci stran, která zahrnovala CDC, přičemž odmítla jakýkoli druh volební dohody s regionálními pobočkami národní strany.[12]

V září 1978 podepsala Unió dohodu s CDC o vytvoření Konvergence a unie (CiU),[14][15][16] spojenectví původně přitahující katalánskou středo-levici, které by se nakonec stalo velký stan platforma trvající dalších 37 let.[17] Při jednáních na CiU došlo k politickým střetům mezi Unió a Cañellas kvůli jejich námluvám platformy UCD – UCC.[18][19][20] Na 7. kongresu Unió, který se konal v listopadu 1978, byl Cañellas vyloučen ze strany, což ho spolu s dalšími členy strany přimělo k založení Demokratická unie - široké centrum (UDCA), instrumentální strana, která by se připojila k UCD a UCC do nově vzniklé Centristé Katalánska koalice.[12][21][22]

Rozpad a rozpuštění CiU

Od roku 2013 do roku 2015 napětí uvnitř obou stran tvořících EU Konvergence a unie (CiU) federace dosáhla historického maxima kvůli rozdílům mezi pozicemi vedení UDC a Demokratická konvergence Katalánska (CDC) vůdce Artur Mas nad procesem suverenity, jakož i nad možností vytvoření společného volebního seznamu podporujícího nezávislost s Republikánská levice z Katalánska (ERC). CDC bylo pro úplnou nezávislost, i kdyby to znamenalo prolomit zavedenou španělskou zákonnost, zatímco UDC bylo proti tomu bez dohody se španělskou vládou.[23][24]

V důsledku toho se dne 14. června 2015 konalo referendum členů MDT s dotazem, zda by se MDS měl zavázat k pokračování v procesu, avšak za určitých podmínek, včetně neporušení zákonnosti platné prostřednictvím jednostranný prohlášení nezávislosti nebo zahájení ústavodárného procesu na okraji španělských právních norem.[25][26] Takovou pozici podporovanou vedoucími UDC a na rozdíl od podepsaných dohod mezi CDC, ERC a svrchovanými subjekty schválili členové UDC s upravenými 50,9%.[27] Poté vedly schůzky mezi vůdci CiU k ultimátu od CDC k UDC, které by do dvou nebo tří dnů rozhodlo, zda se zavázalo k plánu nezávislosti.[28] To vedlo k tomu, že UDC stáhlo všechny tři své členy z Masova kabinetu, ačkoli souhlasili s udržováním parlamentní stability až do konce volebního období.[29] Toto vedení CDC následně na tiskové konferenci následujícího dne potvrdilo, že UDC a CDC nebudou v EU společně Katalánské regionální volby v roce 2015, a že politický projekt federace CiU skončil, což signalizuje konec 37 let spolupráce mezi oběma stranami.[30][31]

Později v červenci 2015 proběhla v UDC frakce podporující nezávislost - včetně historických členů Antoni Castellà, Núria de Gispert, Rosa Maria Carrasco Azemar a Joan Rigol —Odtrhl se od večírku a založil Demokraté Katalánska (DC),[32][33] a do srpna nová strana DC tvrdila, že odvedla 1 600 dobrovolníků UDC, 23 ze 43 starostů měst UDC a 118 ze 191 městských radců UDC.[34] V regionálních volbách konaných 27. září nedosáhla UDC hranice 3% pro zajištění parlamentního zastoupení, což znamená, že strana měla být vyloučena z Parlament Katalánska poprvé od roku 1980.[35] Strana by rovněž selhala ve snaze udržet svou přítomnost v EU Cortes Generales v Španělské všeobecné volby 2015, s mluvčím strany Josep Antoni Duran i Lleida ztrácí své místo.[36][37]

Dne 24. března 2017 byla UDC rozpuštěna jejím posledním generálním tajemníkem, Ramon Espadaler kvůli rostoucím ekonomickým dluhům a nedostatku veřejného financování v důsledku různých volebních porážek UDC, které stranu přivedly bankrot.[3][4] Někteří z jejích bývalých členů, včetně Espaladera, založili novou katalánskou politickou stranu s názvem United to Advance,[38] která se nakonec připojila k volební alianci s Socialistická strana Katalánska (PSC) za účelem zpochybnění Katalánské regionální volby v roce 2017.[39][40]

Volební výkon

Parlament Katalánska

Parlament Katalánska
VolbyHlasy%#Sedadla+/–Přední kandidátPostavení v zákonodárném sboru
1980V rámci CiU
8 / 135
—Jordi PujolMenšina
1984V rámci CiU
16 / 135
Zelená šipka nahoru Darker.svg8Jordi PujolKoalice (CiU–ERC )
Většina (od února 1987)
1988V rámci CiU
15 / 135
Červená šipka dolů.svg1Jordi PujolVětšina
1992V rámci CiU
16 / 135
Zelená šipka nahoru Darker.svg1Jordi PujolVětšina
1995V rámci CiU
14 / 135
Červená šipka dolů.svg2Jordi PujolMenšina
1999V rámci CiU
13 / 135
Červená šipka dolů.svg1Jordi PujolMenšina
2003V rámci CiU
13 / 135
Arrow Blue Right 001.svg0Artur MasOpozice
2006V rámci CiU
14 / 135
Zelená šipka nahoru Darker.svg1Artur MasOpozice
2010V rámci CiU
17 / 135
Zelená šipka nahoru Darker.svg3Artur MasMenšina
2012V rámci CiU
13 / 135
Červená šipka dolů.svg4Artur MasMenšina (CDC –UDC)
Menšina (CDC; od června 2015)
2015103,2932.51%7.
0 / 135
Červená šipka dolů.svg13Ramon EspadalerŽádná sedadla

Cortes Generales

Celostátní

Cortes Generales
VolbyKongresSenátPřední kandidátPostavení v zákonodárném sboru
Hlasy%#Sedadla+/–Sedadla+/–
1977V rámci UCiDCC /DiC
1 / 350
—
0 / 207
—Joaquín Ruiz-GiménezOpozice
1979V rámci CiU
1 / 350
Arrow Blue Right 001.svg0
0 / 208
Arrow Blue Right 001.svg0Jordi PujolOpozice
1982V rámci CiU /CatSen
3 / 350
Zelená šipka nahoru Darker.svg2
1 / 208
Zelená šipka nahoru Darker.svg1Miquel RocaOpozice
1986V rámci CiU
5 / 350
Zelená šipka nahoru Darker.svg2
1 / 208
Arrow Blue Right 001.svg0Miquel RocaOpozice
1989V rámci CiU
5 / 350
Arrow Blue Right 001.svg0
2 / 208
Zelená šipka nahoru Darker.svg1Miquel RocaOpozice
1993V rámci CiU
5 / 350
Arrow Blue Right 001.svg0
3 / 208
Zelená šipka nahoru Darker.svg1Miquel RocaDůvěra a nabídka
1996V rámci CiU
5 / 350
Arrow Blue Right 001.svg0
2 / 208
Červená šipka dolů.svg1Joaquim MolinsDůvěra a nabídka
2000V rámci CiU
4 / 350
Červená šipka dolů.svg1
2 / 208
Arrow Blue Right 001.svg0Xavier TriasOpozice
2004V rámci CiU
4 / 350
Arrow Blue Right 001.svg0
0 / 208
Červená šipka dolů.svg2Josep Antoni Duran i LleidaOpozice
2008V rámci CiU
4 / 350
Arrow Blue Right 001.svg0
0 / 208
Arrow Blue Right 001.svg0Josep Antoni Duran i LleidaOpozice
2011V rámci CiU
6 / 350
Zelená šipka nahoru Darker.svg2
2 / 208
Zelená šipka nahoru Darker.svg2Josep Antoni Duran i LleidaOpozice
201565,3880.26%14
0 / 350
Červená šipka dolů.svg6
0 / 208
Červená šipka dolů.svg2Josep Antoni Duran i LleidaŽádná sedadla

Regionální členění

VolbyKatalánsko
KongresSenát
Hlasy%#Sedadla+/–Sedadla+/–
1977V rámci UCiDCC /DiC
1 / 47
—
0 / 16
—
1979V rámci CiU
1 / 47
Arrow Blue Right 001.svg0
0 / 16
Arrow Blue Right 001.svg0
1982V rámci CiU /CatSen
3 / 47
Zelená šipka nahoru Darker.svg2
1 / 16
Zelená šipka nahoru Darker.svg1
1986V rámci CiU
5 / 47
Zelená šipka nahoru Darker.svg2
1 / 16
Arrow Blue Right 001.svg0
1989V rámci CiU
5 / 46
Arrow Blue Right 001.svg0
2 / 16
Zelená šipka nahoru Darker.svg1
1993V rámci CiU
5 / 47
Arrow Blue Right 001.svg0
3 / 16
Zelená šipka nahoru Darker.svg1
1996V rámci CiU
5 / 46
Arrow Blue Right 001.svg0
2 / 16
Červená šipka dolů.svg1
2000V rámci CiU
4 / 46
Červená šipka dolů.svg1
2 / 16
Arrow Blue Right 001.svg0
2004V rámci CiU
4 / 47
Arrow Blue Right 001.svg0
0 / 16
Červená šipka dolů.svg2
2008V rámci CiU
4 / 47
Arrow Blue Right 001.svg0
0 / 16
Arrow Blue Right 001.svg0
2011V rámci CiU
6 / 47
Zelená šipka nahoru Darker.svg2
2 / 16
Zelená šipka nahoru Darker.svg2
201565,3881.74%7.
0 / 47
Červená šipka dolů.svg6
0 / 16
Červená šipka dolů.svg2

Evropský parlament

Evropský parlament
VolbyCelkový
Hlasy%#Sedadla+/–
1987V rámci CiU
1 / 60
—
1989V rámci CiU
1 / 60
Arrow Blue Right 001.svg0
1994V rámci CiU
1 / 64
Arrow Blue Right 001.svg0
1999V rámci CiU
1 / 64
Arrow Blue Right 001.svg0
2004V rámci CiU (Galeusca )
0 / 54
Červená šipka dolů.svg1
2009V rámci CiU (CEU )
1 / 54
Zelená šipka nahoru Darker.svg1
2014V rámci CiU (CEU )
1 / 54
Arrow Blue Right 001.svg0

Reference

  1. ^ Nordsieck, Wolfram (2015). „Katalánsko / Španělsko“. Strany a volby v Evropě. Archivovány od originál dne 11. listopadu 2017. Citováno 28. dubna 2019.
  2. ^ „¿Dónde están los restos de CiU?“. Gara (ve španělštině). 11. listopadu 2017. Citováno 16. července 2020.
  3. ^ A b „Unió inicia el proceso de liquidación de partido“. El Mundo (ve španělštině). 24. března 2017. Citováno 16. července 2020.
  4. ^ A b „Unió afronta su disolución tras 86 años de actividad política“. La Vanguardia (ve španělštině). 24. března 2017. Citováno 16. července 2020.
  5. ^ „Center Català y Unió Democràtica de Catalunya hacen público un programa volební komuna“. La Vanguardia (ve španělštině). 29. prosince 1976. Citováno 16. července 2020.
  6. ^ Llorens Pascual, F. (5. ledna 1977). „« Zásadní zásilka důležitých údajů pro Cataluña ya que obliga a que otros partidos decidan su espacio político »“. La Vanguardia (ve španělštině). Citováno 16. července 2020.
  7. ^ Sáenz-Díez, Margarita (4. května 1977). „Con la formación de networks Coaliciones se objasnit panorama panorama“. La Vanguardia (ve španělštině). Citováno 16. července 2020.
  8. ^ Roses, Joan (5. května 1977). „Se perfilan las opciones para el Senado“. La Vanguardia (ve španělštině). Citováno 16. července 2020.
  9. ^ Roses, Joan (13. dubna 1977). „U.D.C. propone un programa volební al Front Democrátic“. La Vanguardia (ve španělštině). Citováno 16. července 2020.
  10. ^ „Cada vez más remota la posibilidad de pacto entre Unió Democrática y Convergencia y Esquerra Democrática“. La Vanguardia (ve španělštině). 23.dubna 1977. Citováno 16. července 2020.
  11. ^ „Unió Democràtica de Catalunya“. www.enciclopedia.cat (v katalánštině). Diccionari dels Partits Polítics de Catalunya, segle XX. Citováno 17. července 2020.
  12. ^ A b C d Culla i Clarà, Joan B. (1989). „L'evolució de l'espai centrista a Catalunya (1976-1982)“ (PDF). Pracovní papíry (v katalánštině). Barcelona: Institut de Ciències Polítiques i Socials (4). Citováno 17. července 2020.
  13. ^ „Cañellas:“ Chyba Es un se postaví proti un gran centro catalán"". El País (ve španělštině). 30. září 1978. Citováno 17. července 2020.
  14. ^ „Hubo acuerdo entre Convergència y Unió Democrática“. La Vanguardia (ve španělštině). 17. září 1978. Citováno 17. července 2020.
  15. ^ „Hoy, Convergència y Unió firman el acuerdo volební“. La Vanguardia (ve španělštině). 19. září 1978. Citováno 17. července 2020.
  16. ^ „Convergencia y Unió quieren vertebrar el centro-izquierda catalán“. La Vanguardia (ve španělštině). 20. září 1978. Citováno 17. července 2020.
  17. ^ „Las fechas clave de CiU“. La Vanguardia (ve španělštině). 17. června 2015. Citováno 15. července 2020.
  18. ^ Canals, Enric (16. září 1978). „La integración de Cañellas en UCD parece inminente“. El País (ve španělštině). Barcelona. Citováno 17. července 2020.
  19. ^ Canals, Enric (19. září 1978). „Cañellas insiste en vertebrar a todos los partidos del centro catalán“. El País (ve španělštině). Barcelona. Citováno 17. července 2020.
  20. ^ Canals, Enric (3. října 1978). „UDC suspende la militancia de Antón Cañellas en el partido“. El País (ve španělštině). Barcelona. Citováno 17. července 2020.
  21. ^ Canals, Enric (14. listopadu 1978). „Antón Cañellas, expulsado de Unió Democrática de Catalunya“. El País (ve španělštině). Barcelona. Citováno 17. července 2020.
  22. ^ Llorens Pascual, F. (25. listopadu 1978). "« Hem fet una Constitució per a l'autonomia: aprofitem-la »". La Vanguardia (ve španělštině). Citováno 17. července 2020.
  23. ^ Pi, Jaume (22. ledna 2013). „Máxima tensión entre CDC y UDC“. La Vanguardia (ve španělštině). Citováno 11. července 2020.
  24. ^ „Duran carga contra CDC por plantear plebiscitarias con una lista unitaria y por hacer seguidismo de la ANC y niummnium“. Crónica Global (ve španělštině). 17. října 2014. Citováno 11. července 2020.
  25. ^ Fernández Guerrero, David (21. února 2015). „Unió consultará a sus militantes para definirse sobre el proceso soberanista“. El País (ve španělštině). Barcelona. Citováno 11. července 2020.
  26. ^ Noguer, Miquel (14. června 2015). „Unió somete a votación el kompromis con el plan soberanista“. El País (ve španělštině). Barcelona. Citováno 11. července 2020.
  27. ^ Noguer, Miquel (14. června 2015). „Duran logra un ajustado apoyo para condicionar el plan de Mas“. El País (ve španělštině). Barcelona. Citováno 3. února 2020.
  28. ^ Noguer, Miquel (15. června 2015). „Mas da tres días a Duran para que decida si apoya la independentencia“. El País (ve španělštině). Barcelona. Citováno 11. července 2020.
  29. ^ Noguer, Miquel (17. června 2015). „Unió sale del Gobierno de Mas como rechazo al plan de independentencia“. El País (ve španělštině). Barcelona. Citováno 3. února 2020.
  30. ^ Oms, Javier (18. června 2015). „CiU se desintegra: 'El proyecto político de la Federación se ha acabado'". El Mundo (ve španělštině). Barcelona. Citováno 11. července 2020.
  31. ^ Noguer, Miquel (18. června 2015). „La ruptura de CiU da vía libre a Mas para volcarse en su plan soberanista“. El País (ve španělštině). Barcelona. Citováno 11. července 2020.
  32. ^ Tort, Àlex (12. července 2015). „Nace Demòcrates de Catalunya, nuevo partido político independentista escindido de Unió“. La Vanguardia (ve španělštině). Citováno 11. července 2020.
  33. ^ „Neix Demòcrates de Catalunya, la refundació independentista d'Unió“ (v katalánštině). VilaWeb. ACN. 12. července 2015. Citováno 9. července 2020.
  34. ^ „Castellà defensa que amb 68 escons hi ha 'legitimitat' per començar el procés cap a la independentència" (v katalánštině). VilaWeb. 8. srpna 2015. Citováno 9. července 2020.
  35. ^ Baquero, Camilo Sixto (27. září 2015). „Unió se queda fuera del Parlament“. El País (ve španělštině). Barcelona. Citováno 11. července 2020.
  36. ^ „Unió llega a las elecciones generales con el peligro de desaparecer del Congreso“. 20 minut (ve španělštině). 27. listopadu 2015. Citováno 16. července 2020.
  37. ^ Pérez, Aldara (20. prosince 2015). „Unió se queda fuera del Congreso por primera vez en Democracia“ (ve španělštině). RTVE. Citováno 16. července 2020.
  38. ^ „Nace Units per Avançar, partido catalanista y liberal que rechaza el referéndum“. El Mundo (ve španělštině). EFE. 19. června 2017. Citováno 9. července 2020.
  39. ^ Pascual, Roger (7. listopadu 2017). „El PSC cierra un acuerdo para ir al 21-D con Units per avançar“. El Periódico de Catalunya (ve španělštině). Citováno 9. července 2020.
  40. ^ „Ramon Espadaler irá de número tres de la lista del PSC liderada por Iceta“. La Vanguardia (ve španělštině). 8. listopadu 2017. Citováno 9. července 2020.