Ludvík Svoboda - Ludvík Svoboda

tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek v esperantu. (Srpen 2017) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu. Pohled strojově přeložená verze článku o esperantu. Strojový překlad jako DeepL nebo Google Překladač je užitečným výchozím bodem pro překlady, ale překladatelé musí chyby podle potřeby revidovat a potvrdit, že překlad je přesný, spíše než jednoduše kopírovat strojově přeložený text do anglické Wikipedie. Nepřekládejte text, který se jeví jako nespolehlivý nebo nekvalitní. Pokud je to možné, ověřte text pomocí odkazů uvedených v cizojazyčném článku. Vy musí poskytnout přisuzování autorských práv v upravit souhrn doprovázející váš překlad poskytnutím mezijazykový odkaz ke zdroji vašeho překladu. Souhrn úprav atribuce modelu Obsah této úpravy je přeložen ze stávajícího článku Wikipedie na esperantu na adrese [[: eo: Ludvík SVOBODA]]; viz jeho historii pro atribuci. Měli byste také přidat šablonu {{Přeloženo | eo | Ludvík SVOBODA}} do diskusní stránka. Další pokyny najdete v části Wikipedia: Překlad.

Tento článek obsahuje seznam obecných Reference, ale zůstává z velké části neověřený, protože postrádá dostatečné odpovídající vložené citace. Prosím pomozte zlepšit tento článek představuji přesnější citace. (Březen 2012) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Ludvík Svoboda
8. prezident Československa
V kanceláři 30. března 1968 - 29. května 1975
Předcházet	Antonín Novotný
Uspěl	Gustáv Husák
Osobní údaje
narozený	(1895-11-25)25. listopadu 1895 Hroznatín, Morava, Rakousko Maďarsko
Zemřel	20. září 1979(1979-09-20) (ve věku 83) Praha, Československo (Nyní Česká republika )
Politická strana	Komunistická strana Československa
Manžel (y)	Irena Svobodová (1901–1980)
Podpis
Vojenská služba
Věrnost	Rakousko-Uhersko  Československo
Pobočka / služba	Rakousko-uherská armáda Československé legie Československá armáda
Roky služby	1915 (Rakousko-Uhersko) 1916 - 1950 (Československo)
Hodnost	Generál armády
Příkazy	1. československý armádní sbor v SSSR
Bitvy / války	první světová válka Ruská občanská válka Bitva u Zborova Bitva o Bakhmach druhá světová válka Bitva o Sokolovo Bitva o Kyjev Bitva o průsmyk Dukla Praha útočná
Ocenění	Vojenský řád bílého lva Kříž svatého Jiří Řád Suvorov Čestná legie Legie za zásluhy Řád Batha

Ludvík Svoboda (25. listopadu 1895 - 20. září 1979) byl a Československý generál a politik. Bojoval v obou světových válkách, za které byl považován za národního hrdinu,^[1][2][3] a později sloužil jako Prezident Československa od roku 1968 do roku 1975.

Časný život

Svoboda se narodil v roce Hroznatín, Morava rodině Jana Svobody. Jeho otec zemřel, když mu bylo jeden rok a vychovávala ho jeho matka Františka, která se znovu vdala za Františka Nejedlého. Ludvík Svoboda navštěvoval zemědělskou školu v Velké Meziříčí a pracoval na vinici. V roce 1915 se musel připojit k Rakousko-uherská armáda.^[4][5]

první světová válka

Svoboda byl poslán do Východní fronta, a padl do ruského zajetí dne 18. září 1915 v Tarnopolu. Připojil se k Československá legie a zúčastnil se bitev o Zborov a Bakhmach. Vrátil se domů „Sibiřská anabáza ".^[6]

Meziválečné období

Před zahájením své vojenské kariéry pracoval v panství svého otce Československá armáda jako člen 3. (Jan Žižka ) pěší pluk v Kroměříž v roce 1921. V roce 1923 se oženil s Irenou Stratilovou. Ve stejném roce byl Svoboda převelen k 36. pěšímu pluku v r. Užhorod, Podkarpatsko, pak část Československo, do roku 1931. Absolvoval několik kurzů a naučil se také maďarský jazyk, který vyučoval v letech 1931-1934 na VŠE Vojenská akademie. Byl povýšen do hodnosti podplukovník v roce 1934 přeložen zpět k 3. pěšímu pluku. Sloužil na několika pozicích a stal se velitelem praporu až do německé okupace zbytku Československa dne 15. března 1939.

druhá světová válka

Po německé okupaci a založení Německa Protektorát Čechy a Morava stal se členem tajné podzemní organizace Obrana národa ("Národní obrana"). Předpokládá se, že zároveň navázal spojení se sovětskou inteligencí. V červnu 1939 uprchl do Polska a jako nejstarší a nejstarší důstojník v Československu vytvořil vojenskou jednotku Krakov. Tato jednotka pod názvem Legie Čechů a Slováků se po německé invazi do Polska zúčastnila omezené části války. Po polské porážce se odklonil^{[je zapotřebí objasnění ]} skupina asi 700 důstojníků a mužů do Sovětský svaz. Byli internováni postupně^{[je zapotřebí objasnění ]} na několika místech téměř dva roky, dokud německý útok na Sovětský svaz. Mezitím Svoboda úspěšně vyjednal se sovětskou vládou přesun československých vojáků do Francie a po jeho pádu do Velké Británie (dvanáct transportů: 662 mužů, 12 žen, 6 dětí). V té době nebyla československá exilová vláda oficiálně uznána ani Francií, ani Velkou Británií. Po vypuknutí Německá ofenzíva proti Sovětskému svazu, Svoboda se stal vedoucím Československé vojenské jednotky na východní frontě. Poprvé bojovaly československé jednotky s Němci v březnu 1943 u Bitva o Sokolovo v Ukrajina.^{[Citace je zapotřebí ]}

Původní personál československé armády byl převážně složen ze židovských uprchlíků, ale po osvobození Ukrajiny mnoho Volyňští Češi byli odvedeni do armády, což vedlo k nárůstu antisemitismu. Svoboda se tomu pokusil čelit antisemitským předváděcím procesem s Maxmiliánem Holzerem, který byl viněn z porážky u Sokolova, kde byl Svoboda hlavním svědkem. Holzer byl odsouzen k trestu smrti, ale „dobrovolně“ se účastnil trestní jednotky, kam byl údajně poslán s poznámkou, že se nevrátil živý. Na tiskové konferenci v roce 1963 Svoboda tvrdil, že k tomuto incidentu došlo kvůli nedorozumění.^[7]

Jako velitel také vedl vojska 1. československý armádní sbor v Bitva o průsmyk Dukla na podzim roku 1944, kdy se po velmi těžkých bojích podařilo této jednotce poprvé překročit československé státní hranice. Svobodovo charismatické vedení a osobní statečnost si vysoce cenil jeho tehdejší velící důstojník, sovětský maršál Ivan Konev. Důvěřuje Klement Gottwald exilové vedení a sovětští funkcionáři,^{[Citace je zapotřebí ]} rychle se vyšplhal na vojenské hodnosti a v srpnu 1945 se stal armádním generálem.

Poválečná politická kariéra

v druhá světová válka podstatná část Československa byla osvobozena Rudá armáda a 1. československý armádní sbor pod vedením Svobody. Svoboda byl jmenován ministrem obrany a byl vítán jako hrdina Východní fronta. Sovětský svaz se těšil velké popularitě mezi obyvatelstvem a ve volbách v roce 1946 Komunistická strana Československa získal 38% hlasů na celostátní úrovni.

Dne 22. února 1948 na protest proti praktikám Gottwalda a ostatních komunistů rezignovali téměř všichni nekomunističtí ministři vlády. Svoboda byl jedním z mála, kteří zůstali ve funkci. Komunistům dominoval Revoluční odborové hnutí jednomyslně hlasovalo pro nahrazení 12 ministrů, kteří odešli, pro-komunistickými ministry. Jako ozbrojení dělníci a Lidové milice vyšel do ulic, Svoboda odmítl potlačit povstání vojenskou silou a řekl: „armáda nebude pochodovat proti lidem“. O dva dny později (a jeden den po generální stávka kterého se zúčastnilo 2,5 milionu občanů), předsedo Edvard Beneš ustoupil rostoucímu tlaku Gottwalda a jmenoval vládu ovládanou komunisty a prosovětskými sociálními demokraty - ve skutečnosti s právní sankcí komunistický puč. Převzetí bylo zcela nekrvavé. Svoboda, jehož značka byla „apolitickým“ ministrem od prvních dnů jeho funkčního období, poté vstoupil do komunistické strany a byl zvolen poslancem Národního shromáždění v volby v roce 1948.

Svoboda byl v roce 1950 pod tlakem Sovětů vytlačen z armády (v níž v listopadu 1945 dosáhl hodnosti armádního generála).^{[Citace je zapotřebí ]} Byl Místopředseda vlády od roku 1950 do roku 1951. V čistky který následoval, byl Svoboda uvězněn a „doporučen“, aby zachránil svůj obraz spácháním sebevraždy, ale nakonec byl propuštěn a zbaven všech úřadů. Jeho návrat do veřejného života se uskutečnil na osobní přání Chruščov, kterého Svoboda potkal během války, a následně vedl Vojenskou akademii Klementa Gottwalda.

V roce 1946 mu byl udělen titul Lidový hrdina Jugoslávie. Titul získal i Svoboda Hrdina Sovětského svazu dne 24. listopadu 1965,^[8] a Hrdina Československé socialistické republiky (druhý titul mu byl udělen znovu v letech 1970 a 1975). Byl oceněn Leninova cena za mír (1970).

Předsednictví

Josef Smrkovský & Ludvík Svoboda

Po skončení Antonín Novotný režim, v období známém jako Pražské jaro, Svoboda byl zvolen Prezident Československa dne 30. března 1968, na doporučení Alexander Dubček, první tajemník. Byl přijatelným kandidátem jak pro Čechy, tak pro Slováky a jako válečný hrdina a oběť čistek na počátku 50. let se těšil velmi vysoké úctě mezi obyvatelstvem.

Svoboda poté dal mírný souhlas^{[je zapotřebí objasnění ]} k reformnímu procesu nového vedení strany až do Intervence Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Zděšen svými zkušenostmi ze dvou světových válek podepsal rozkaz, který zabránil československé armádě zapojit se do invaze Varšavská smlouva vojsko. Odcestoval do Moskvy, aby zajistil propuštění Dubčeka a dalších reformních vůdců, kteří byli uneseni invazními silami. Když však dorazil Svoboda, Leonid Brežněv požadoval, aby jmenoval „rolnicko-dělnickou vládu“, aby získal důvěryhodnost plánované oficiální linie - že samotní zastánci tvrdé linie v KSČ požádali o invazi. Svoboda nejenže odmítl, ale vyhrožoval, že mu za přítomnosti Brežněva strčí kulku do hlavy, pokud Dubček a ostatní reformisté nebudou propuštěni.

Svoboda nicméně nemohl udělat nic, aby zabránil tomu, aby Brežněv donutil československé představitele, aby notoricky známé podepsali Moskevské protokoly,^[9] což znamenalo faktickou kapitulaci, protože byla držena v tajnosti, a poskytla armádám Varšavské smlouvy faktickou licenci na „dočasný pobyt“ (jak se později nazýval na říjnovém parlamentním zasedání) v Československu. Protokoly rovněž zavazovaly vedení strany, aby prosazovalo politické, kulturní a další změny k zastavení reformního procesu. Svoboda také podpořil ministra obrany Martina Dzúra, který nařídil československé armádě nevykazovat žádný odpor. Vzhledem k pobouření veřejnosti a odporu byla Svobodova svévolná akce ve skutečnosti v souladu s Brežněvovým záměrem.

Normalizační období

Svoboda přežil odstranění reformních komunistů v Československu po Pražském jaru a pasivně byl svědkem čistek a udušení občanských svobod, které byly krátce obnoveny. Pomohl dokonce nasazovat tisk a také přispěl k Dubčekově nahrazení Gustáv Husák v dubnu 1969. Do dne, kdy zemřel, věřil a tvrdil, že jeho submisivní chování před Brežněvem pomohlo zachránit tisíce životů před „nesmírnými následky“; a tuto politiku hájil odvoláním na své vlastní vzpomínky na hrůzy války.

Svoboda odolával Husákovým pokusům odvolat jej z funkce prezidenta až do roku 1975, kdy byl ústavním aktem donucen odejít do důchodu (odstavec 64 č. 143/1968 Sb.). Tento zákon stanovil, že pokud úřadující prezident nebyl schopen vykonávat povinnosti svého úřadu po dobu jednoho roku nebo déle, mělo Federální shromáždění právo zvolit si stálého nástupce. V případě Svobody byl po nějakou dobu ve špatném zdravotním stavu, takže čin byl relevantní.

Navzdory tomu, že ho politici ke svým cílům několikrát zneužívali, má Svoboda stále mezi Čechy a Slováky omezený kredit, pravděpodobně kvůli jeho odvážnému postoji a odvaze několikrát během rozhodujících okamžiků československých dějin. Náměstí a ulice v obou Česká republika a Slovensko nadále nese jeho jméno, zatímco většina ostatních vůdců komunistické éry byla po roce odstraněna Sametová revoluce. Jeho postoj lze snad vysvětlit jeho vlastními slovy: „Všechno, co jsem kdy udělal, musí být měřeno mým záměrem sloužit nejlépe svým lidem a mé zemi.“

Vyznamenání a ocenění

Československo (1920–1939)

• Řád sokola s meči
• Řád krále Karla IV
• Řád M. R. Štefánika^{[1][nespolehlivý zdroj? ]}

Československo

• Zlatá hvězda Hrdina Československé socialistické republiky, třikrát (24. listopadu 1965, 30. dubna 1970, 30. května 1975)
• Řád Klementa Gottwalda, třikrát (1959, 1970, 1975)
• Vojenský řád bílého lva "Za vítězství", 1. třída (1945)
• Řád Slovenského národního povstání, 1. třída
• Československý válečný kříž 1939–1945, třikrát
• Československá medaile „za statečnost před nepřítelem“ (1945)
• Československá medaile „Za zásluhy“ stupně
• Pamětní medaile druhého národního odboje
• Medaile za vítězství spojenců
• Pamětní medaile Zborovská
• Pamětní medaile Bahmachskaya
• Pamětní medaile en. komunita pro 1918–1919 dobrovoľolecke (odznak)
• Medaile cs.dobrovolnika 1918–1919 (krize)
• Pamětní medaile: 3. pěší pluk Jan Žižka; 4. střelecký pluk Prokop Veliký; 5. střelecký pluk T. G. M .; 6. střelecký pluk Hanácké; 9. střelecký pluk K.H. Borovský; 10. střelecký pluk P. J. Kozina; 21. střelecký pluk terronského; 30. pěší pluk A. Jirásek; 1. motorizovaný pluk John Sparks of Brandys; Dělostřelecké jednotky v Rusku; strojírenská společnost samostatná dopravní dílna vlakových jednotek v Rusku^{[Citace je zapotřebí ]}; dobrovoľoleckého^{[je zapotřebí objasnění ]} Sbor v Itálii 1918–1948
• Pamětní kříž, Ruská legie 2. pluk
• Štefánikův pamětní odznak
• Vojenské pamětní medaile se štítkem SSSR (1945)
• Dukelskaya pamětní medaile
• Pamětní medaile Sokolovskaya
• Honor Field Squadron pilot cs. Armáda
• Cti československý vojenský pilot
• Odznak cs. partyzán
• Pamětní medaile druhého národního odboje
• Čestná medaile za bojovníka proti fašismu, 1. třída
• Velitel Řádu československého sokola TCH CS Vojenský Rad Bileho Lva 1. (1945)
• Československý válečný kříž 1918
• Objednávka ze dne 25. února, 1. třída
• Objednávka vyhraje únor
• Československý kříž chrabrosti 1914-1918

Ruská říše

• Kříž sv. Jiří, 3. a 4. třída (1917)

Sovětský svaz

• Hrdina Sovětského svazu (24. listopadu 1965)
• Dva Leninovy ​​rozkazy (1943, 1965)
• Řád říjnové revoluce (1970)
• Řád Suvorov, 1. (1945) a 2. (1943) třída
• Medaile „Za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945“ (1945)
• Medaile „Za osvobození Prahy“ (1945)
• Leninova cena za mír „za mír mezi národy“ (1970)

Polsko

• Virtuti Militari, 1. třída (1947)
• Kříž Grunwaldu, 1. třída (1948)
• Řád Polonia Restituta, 1. třída (1969)
• Vojenský kříž (1944)
• Medaile „pro Varšavu 1939–1945“
• Medaile „Za Odru, Nisus a Baltské moře“
• Medaile vítězství a svobody 1945

jiný

• Řád lidového hrdiny (Jugoslávie, 1946)
• Objednávka „Za službu lidem“, 1. třída (Jugoslávie)
• Řád rudého praporu (Maďarsko)
• Řád „Za zásluhy“, 1. třída (Maďarsko, 1950)
• Velký důstojník Čestná legie (Francie)
• Croix de guerre 1939–1945 (Francie)
• Rytířský velitel Řád Batha (Spojené království)
• Legie za zásluhy, Velitel (USA, 1945)
• Pamětní medaile České republiky 2500. výročí založení Perské říše (14. října 1971).^[10]

Kulturní odkazy

Ludvík Svoboda byl zobrazen jako sám nebo podle něho založená postava v řadě filmů a televizních seriálů:

• Sokolovo je film z roku 1974 o Bitva o Sokolovo. Ladislav Chudík vykresluje Svobodu.^[11]
• Osvobození Prahy je film z roku 1977 o Pražské povstání. Svobodu opět ztvárnil Ladislav Chudík.^[12]
• Dubček je slovenský film z roku 2018, který zobrazuje události v roce 1968. Svobodu ztvárnil Vladimír Hrabal.
• České století je historický televizní seriál z roku 2013 zachycující české dějiny z roku 1989. Emil Horváth v seriálu ztvárnil Svobodu.^[13]

Viz také

• Ústecký masakr

Reference

externí odkazy

• Stránky Ludvíka Svobody
• Československé vojenské jednotky v SSSR (1942-1945)