Sandra Kalniete - Sandra Kalniete

Sandra Kalniete
Kalniete Sandra 5. 2. 2014 2.jpg
Kalniete v roce 2014
Poslanec Evropského parlamentu pro Lotyšsko
Předpokládaná kancelář
14. července 2009
Evropský komisař pro Zemědělství a Rybolov
V kanceláři
1. května 2004 - 11. listopadu 2004
PrezidentRomano Prodi
PředcházetFranz Fischler
UspělMariann Fischer Boel (Zemědělství a rozvoj venkova)
Joe Borg (Rybářství a námořní záležitosti)
ministr zahraničních věcí
V kanceláři
7. listopadu 2002 - 9. března 2004
premiérEinars Repše
PředcházetIndulis Bērziņš
UspělRihards Pīks
Osobní údaje
narozený (1952-12-22) 22. prosince 1952 (věk 67)
Togur, Sovětský svaz
(Nyní Rusko )
Politická stranaLidová fronta (Před rokem 1993)
New Era Party (2002–2008)
Občanská unie (2008–2011)
Jednota (2011 – dosud)
Alma materLotyšská umělecká akademie
University of Leeds
University of Geneva
webová stránkawww.kalniete.lv

Sandra Kalniete (narozen 22. prosince 1952) je a Lotyšský politik, autor, diplomat a vůdce hnutí za nezávislost. Sloužila jako Ministr zahraničí Lotyšska 2002–2004 a podobně Evropský komisař pro zemědělství, rozvoj venkova a rybolov v roce 2004. Od roku 2009 působí jako Poslanec Evropského parlamentu (MEP) pro Evropská lidová strana.

V současné době je[když? ] člen Výbor pro zahraniční věci (AFET) a náhradní člen Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI). Dále je členkou Delegace pro vztahy se zeměmi jihovýchodní Asie a Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN ) a náhradník za delegaci ve Výboru pro parlamentní spolupráci EU-Ukrajina a za delegaci v Parlamentní shromáždění Euronest.[1]

Po svém znovuzvolení v roce 2014 se stala místopředsedkyní Skupina Evropské lidové strany v Evropském parlamentu.

Kalniete je také předsedou Smíření skupiny evropských dějin, skupina všech stran v Evropském parlamentu zapojená do propagace Pražský proces. Skupina zahrnuje 40 poslanců z celého politického spektra včetně EU Evropská lidová strana, Aliance liberálů a demokratů, Zelenina a Progresivní aliance socialistů a demokratů.[2]

Dříve sloužila jako Velvyslanec do Spojené národy (1993–97), Francie (1997–2000) a UNESCO (2000–2002). Kromě svého rodného lotyšského jazyka hovoří plynně anglicky, francouzsky a rusky.

Pozadí

Kalniete se narodil v Togur, Kolpashevsky District, Tomská oblast, Sibiř, Rusko, kde byla její rodina deportován z Lotyšsko podle Sovětská tajná policie v době okupace její země podle Sovětský svaz, pro použití jako otrocká práce. Její matka Ligita Kalniete (rozená Dreifelde, 1926-2006) byla poprvé deportována společně se svou matkou a otcem v roce 1941, po kterém se Ligita v roce 1948 vrátila znovu deportován v roce 1949. Její otec Aivars Kalnietis (narozen 1931) byl spolu s matkou deportován také v roce 1949.[3][4] Svou rodnou zemi viděla, až když jí bylo pět let, když se v roce 1957 mohla rodina vrátit.[5]

Vystudovala umění na Lotyšská akademie umění v letech 1977 až 1981 pracoval jako historik umění, vydal knihu, Lotyšské textilní umění, v roce 1989. Do politiky nastoupila v roce 1988, během lotyšského hnutí za nezávislost, byla místopředsedkyní a jednou ze zakladatelek Lotyšská lidová fronta, hlavní politická organizace podporující nezávislost. Paní Kalniete vystudovala katedru dějin umění a teorie umění na Fakultě umění Lotyšská umělecká akademie (1981), Institut mezinárodních studií při University of Leeds (1992), The Postgraduální institut mezinárodních studií na University of Geneva (1995) a je držitelem titulu Master of Arts na Lotyšské umělecké akademii (1996).

Poté, co Lotyšsko vyhlásilo nezávislost, pracovala Kalniete v Lotyšsku Ministerstvo zahraničních věcí ČR a sloužil jako velvyslanec Lotyšska při OSN (od roku 1993 do roku 1997), ve Francii (od roku 1997 do roku 2000) a UNESCO (od roku 2000 do roku 2002).

Politická kariéra

Kalniete se stala lotyšskou ministryní zahraničí v listopadu 2002 a na této pozici působila až do roku 2004, kdy byla jmenována první lotyšskou komisařkou Evropské unie odpovědnou za zemědělství a rybolov.[6]

Velká část lotyšské společnosti byla šokována poté, co nebyla znovu nominována na lotyšskou komisařku EU.[7][8][9] Poté Kalniete ustoupila od politiky a odmítla nízké diplomatické pozice, které jí byly nabídnuty.

Na začátku roku 2006 se Kalniete připojila k New Era Party. V říjnu 2006 byla zvolena do lotyšského parlamentu. Ona byla 2007 kandidát strany Nové éry na post lotyšského prezidenta, než se stáhne ve prospěch Aivars Endziņš dne 24. května 2007.

V letech 2006 až 2007 působila Kalniete jako člen Amato Group, skupina evropských politiků na vysoké úrovni, kteří neoficiálně pracují na přepsání Smlouva o Ústavě pro Evropu do toho, co se stalo známé jako Lisabonská smlouva po jeho odmítnutí francouzština a holandský voliči.

V roce 2008 Kalniete oznámila, že opouští večírek New Era. Vstoupila do nově založené Občanská unie a stal se vůdcem strany. V Volby do Evropského parlamentu 2009 byla zvolena jako Poslanec Evropského parlamentu a znovu zvolen v Volby do Evropského parlamentu 2014 v Lotyšsku.[10] Prosadila se jako potenciální kandidát na úspěch Andris Bērziņš tak jako Prezident Lotyšska po jeho rozhodnutí odstoupit v roce 2015.[11]

Aktivismus za lidská práva

Sandra Kalniete se podílí na mnoha příčinách týkajících se lidských práv totalitní trestné činy. Je předsedkyní Smíření skupiny evropských dějin, skupina všech stran v Evropském parlamentu, jejímž cílem bylo smířit se s totalitní minulosti v mnoha zemích Evropy.

V roce 2004 tvrdila, že „za železnou oponou sovětský režim pokračoval v genocidě proti národům východní Evropy a proti svým vlastním lidem [...] byly oba totalitní režimy - nacismus a komunismus - stejně kriminální. " Vypracovala to v roce 2006, když přišla s počty úmrtí pro oba režimy, přičemž poukázala na to, že Sovětský svaz zabil přibližně 94,5 milionu lidí.[12]

Publikace

Je autorkou tří knih:

  • Latviešu tekstilmāksla (Lotyšské textilní umění), 1989.
  • Es lauzu, tu lauzi, mēs lauzām. Viņi lūza (I Broke, You Broke, We Broke. Rozpadli se), kniha o lotyšském hnutí za nezávislost, publikovaná v roce 2000.
  • Ar balles kurpēm Sibīrijas sniegos (S tanečními botami v sibiřských snězích), kniha o deportaci její rodiny do Sibiř Během Joseph Stalin éry a úsilí její rodiny o návrat do své domovské země, poprvé publikováno v roce 2001.
  • „Prjaņiks. Debesmannā. Tiramisū.“ (Perník. Sladká kaše. Tiramisu), Riga, Zelta grauds, 2012.

S tanečními botami v sibiřských snězích vyšlo ve francouzštině jako En escarpins dans les neiges de Sibérie a byl nominován na dokumentární kniha měsíce čtenáři Elle časopis. Od svého vydání byl přeložen do více než deseti jazyků.

Překlady

Kniha Ar balles kurpēm Sibīrijas sniegos, Riga, Lotyšsko: Atēna, 2001 (ISBN  9984-635-78-3) byl přeložen do několika jazyků:

  • Albánec: „Këpucë balerine mbi dëborën siberiane“. Transl .: Durim Taçe. Skopje, Makedonie: Shkupi (2010). ISBN  978-608-216-022-1
  • Francouzština: En escarpins dans les neiges de Sibérie. Př .: Velta Skujina. Paříž, Francie: Editions des Syrtes, 2003. ISBN  2-84545-079-6
  • Němec: Mit Ballschuhen im sibirischen Schnee. Př .: Matthias Knoll. Mnichov, Německo: Herbig Verlag, 2005. ISBN  3-7766-2424-8
  • Italština: Scarpette da ballo nelle nevi di Siberia. Překlad: G. Weiss. Milán, Itálie: Libri Scheiwiller, 2005. ISBN  88-7644-445-9
  • Japonský: Dansu shûzu de yuki no Shiberia e. Překlad: Ayumi Kurosawa. Tôkyô: Shinhyôron, 2014. ISBN  978-4-7948-0947-6
  • Čeština: V plesových střevíčkách sibiřským sněhem. Př .: Michal Škrabal. Praha, Česká republika: Lubor Kasal, 2005. ISBN  80-903465-5-3
  • Švédský: Med högklackade skor i Sibiriens snö. Transl .: Juris Kronbergs. Stockholm, Švédsko: Atlantis, 2005. ISBN  91-7353-066-2
  • Angličtina: S tanečními botami v sibiřských snězích. Transl .: Margita Gailītis. Riga, Lotyšsko: Asociace lotyšských okupačních muzeí, 2006. ISBN  9984-9613-7-0
  • Ruština: В бальных туфельках по сибирским снегам. Riga, Lotyšsko: Atēna, 2006. ISBN  9984-34-183-6
  • Finština: Tanssikengissä Siperiaan. Př .: Hilkka Koskela. Helsinky, Finsko: Werner Söderström Osakeyhtiö, 2007. ISBN  978-951-0-32096-9
  • Holandský: Op dansschoenen in de Siberische sneeuw. Překlad: Marijke Koekoek. Amsterdam: Uitgeverij van Gennep, 2006. ISBN  978-90-5515-702-0
  • Arabština: Káhira, Egypt: Agentura Sphinx pro umění a literaturu, 2009.
  • Španělština: Zapojte se do fiesta en las nieves de Siberia. Transl .: Jānis Kleinbergs; textový editor: María Maestro; iluustrator: Agnese Čemme, Lasītava, 2019

Kariérní zkušenosti a politické aktivity

  • Červen 2014 - člen Evropského parlamentu (Výbor pro zahraniční věci, Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova)
  • Červen 2009 - člen Evropského parlamentu (výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele, výbor pro rozvoj zemědělství a venkova, výbor pro práva žen a rovnost pohlaví)
  • Duben 2008 - vůdce strany „Občanská unie“
  • Leden 2008 - Levá strana „New Era“
  • Říjen 2006 - člen parlamentu Lotyšské republiky (komise pro zahraniční věci a komise pro evropské záležitosti)
  • Leden 2006 - člen pravé konzervativní strany „New Era“
  • Březen 2005 - velvyslanec, zvláštní poradce komisaře EU pro energetiku
  • Březen 2005 - člen správní rady nezávislého think-tanku Friends of Europe, člen redakční rady evropského světa
  • Prosinec 2004 - člen správní rady Nadace Roberta Schumana (Francie)
  • 1. května - 20. listopadu 2004 - evropský komisař
  • 7. listopadu 2002 - 9. března 2004 - ministr zahraničních věcí
  • 2000 - 2002 mimořádný a zplnomocněný velvyslanec a stálý zástupce Lotyšské republiky při UNESCO
  • 1997 - 2002 mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Lotyšské republiky ve Francii
  • 1993 - 1997 mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Lotyšské republiky při OSN v Ženevě
  • 1990 - 1993 Ministerstvo zahraničních věcí: vedoucí protokolu, náměstek ministra zahraničí
  • 1988 - 1990 Lotyšská lidová fronta (LPF): generální tajemník koordinační rady LPF, místopředseda
  • 1987 - 1988 Lotyšská unie umělců: generální tajemník

Ocenění

Člen představenstva / přidružení

Reference

  1. ^ „Sandra KALNIETE - Domovská stránka - Poslanci - Evropský parlament“. Europarl.europa.eu. Citováno 31. prosince 2017.
  2. ^ „O nás - smíření skupiny evropských dějin“. Smíření skupiny evropských dějin. Citováno 1. srpna 2011.
  3. ^ „Poslanci ctí oběti pobaltských deportací“. Novinky - ERR. Citováno 4. března 2015.
  4. ^ Valters Nollendorfs, Zločiny komunismu v Lotyšsku, Ústav pro studium totalitních režimů
  5. ^ „Emocionální revolucionář“. POLITICO. 18. února 2004. Citováno 27. září 2018.
  6. ^ "Ministr zahraničí bude lotyšským komisařem". Irish Times. 9. ledna 2004. Citováno 27. září 2018.
  7. ^ Smith, Benjamin (20. srpna 2004). „Ale Lotyšsko to vyhodí“. The Wall Street Journal. ISSN  0099-9660. Citováno 27. září 2018.
  8. ^ „Riga-mortis pro Udre, protože Lotyšsko doufá, že bude mít třetí štěstí“. POLITICO. 3. listopadu 2004. Citováno 27. září 2018.
  9. ^ „Lotyšský poštovní server“. latvians.com. Citováno 27. září 2018.
  10. ^ 'SOAAR', SIA. „2014.gada Eiropas Parlamenta vēlēšanas“. Ep2014.cvk.lv. Citováno 31. prosince 2017.
  11. ^ „Aboltina pochybuje, že by Kalniete získala velkou podporu koalice“. Baltic News Network. 5. března 2015. Citováno 31. prosince 2017.
  12. ^ Peter Meusburger, Kulturní vzpomínky: Geografické hledisko, Springer, 2011
  13. ^ „Pobaltským bojovníkům za svobodu bude udělena Truman-Reaganova medaile svobody“. Památník obětem komunismu. Citováno 13. května 2020.
  14. ^ „Honcharuk předkládá objednávku místopředsedovi EPP“. www.ukrinform.net. Citováno 13. května 2020.
  15. ^ „Un Think Tank libéral, progressiste et européen“. Fondapol.org. Citováno 4. března 2015.
  16. ^ „Co je to RISE?“. Risefoundation.eu. Citováno 4. března 2015.
  17. ^ „Publikace - Přátelé Evropy“. Přátelé Evropy. Citováno 4. března 2015.
  18. ^ „La Fondation Robert Schuman“. Robert-schuman.eu. Citováno 4. března 2015.
  19. ^ "Accueil". Notre-europe.eu. Citováno 4. března 2015.
  20. ^ „Eiropas Kustība Latvijā“. Eiropaskustiba.lv. Citováno 4. března 2015.

externí odkazy

Politické kanceláře
Předcházet
Indulis Bērziņš		 ministr zahraničních věcí
2002–2004		Uspěl
Rihards Pīks
Nová kancelář Lotyšský evropský komisař
2004		Uspěl
Andris Piebalgs
Předcházet
Franz Fischler		 Evropský komisař pro Zemědělství a Rybolov
2004
Podává se vedle: Franz Fischler		Uspěl
Mariann Fischer Boel
jako evropský komisař pro zemědělství a rozvoj venkova
Uspěl
Joe Borg
jako evropský komisař pro rybolov a námořní záležitosti
Stranícké politické kanceláře
Nová kancelář Vůdce Občanská unie
2008–2011		Pozice zrušena