Jiu Ge - Jiu Ge
Jiu Genebo Devět písní, (čínština : 九歌; pchin-jin : Jiǔ Gē; lit. ‚Devět písní ') je starodávná sada básní. Společně tyto básně tvoří jednu ze 17 částí básnické antologie, která vyšla pod názvem Chuci (také známý jako Songs of Chu nebo jako Píseň jihu). Navzdory "Devět", v názvu počet těchto poetických skladeb ve skutečnosti sestává z jedenácti samostatných písní neboli elegií.[1] Tato sada veršů se zdá být součástí některých rituálů Řeka Yangzi oblast údolí (stejně jako severní tradice nebo tradice) zahrnující vzývání božských bytostí a hledání jejich požehnání prostřednictvím soudního procesu.[2] Ačkoli poezie sestává z textů napsaných pro představení, nedostatek údajů o tom, kdo má kdy zpívat, nebo zda některé řádky představují řádky pro refrén, znemožňuje přesnou rekonstrukci. Existují však interní textové stopy, například naznačující použití kostýmů pro umělce, a rozsáhlý orchestr.[3]
Autorství a randění
Stejně jako ostatní Chuci autorství těchto 11 básní bylo připsáno básníkovi Qu Yuan, který žil před více než dvěma tisíci lety. Sinolog David Hawkes najde důkazy pro tuto eklektickou sadu jedenácti básní, které napsal „básník (nebo básníci) u soudu Chu v Shou-chun (241–223) př. N. L. “[4]
Text
The „Jiu Ge“ písně obsahují jedenáct (navzdory názvu „Nine“). Devět z veršů je určeno božstvům podle typu šaman, jeden k duchům padlých válečníků, kteří zemřeli v boji daleko od domova, a závěrečný verš.[5] Důvod rozporu mezi 9 verši zmíněnými v názvu a skutečností, že jich je ve skutečnosti 11, je nejistý, i když je to důležitá otázka, která má několik možných vysvětlení. Některá z těchto vysvětlení mohou vycházet z obecné čínské magie čísel nebo symboliky. Přesněji, David Hawkes zdůrazňuje, že v semináři je odkazováno na „devět písní“ Chu Ci práce, Li Sao, s odkazem na devět (dvakrát devět?) tanců Qi Xia.[6]
Proč devět?
Kritici a vědci vypracovali různé hypotézy, proč Jiu Ge ("Devět písní") se skládá z jedenácti písní, spíše než z devíti. Zjevným a běžným návrhem bylo, že písně číslo 1 a číslo 11 je třeba nějak klasifikovat jako úvod a luan: zkoumání Píseň 1 a Píseň 11 však tuto pohodlnou domněnku nepodporuje.[7] Sinologové Masaru Aoki a David Hawkes navrhuji, aby pro účely vystoupení bylo na jaře a na podzimním představení provedeno devět písní / tanců, přičemž jarní představení představovalo Písně 3 a 5, ale ne 4 nebo 6, a podzimní představení 4 a 6, ale ne 3 nebo 5 (přičemž skladby se jinak provádějí v číselném pořadí).[8] Další vysvětlení má co do činění se starodávnými představami o číslech a číslování, kde se použitím číselného termínu míní spíše řádová hodnota, odhad nebo jiné symbolické vlastnosti, spíše než konkrétní veličina.[9] 11 skladeb může být „asi 9“ skladeb.
Seznam obsahu
Následující tabulka ukazuje jedenáct jednotlivých básní Devět písní. Anglické překlady sledují překlady Davida Hawkese,[10] i když používá římské číslice pro tradiční pořadí písní.
| Standardní objednávka | anglický překlad | Přepis (na základě pchin-jin) | Tradiční čínština | Zjednodušená čínština |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Velká jednota, bůh východního nebe | „Dong Huang Tai Yi“ | 東 皇太 一 | 东 皇太 一 |
| 2 | Pán v oblacích | „Yun Zhong Jun“ | 雲 中 君 | 云 中 君 |
| 3 | Bůh Xiang | „Xiang Jun“ | 湘君 | 湘君 |
| 4 | Paní z Xiangu | „Xiang Fu Ren“ | 湘夫 人 | 湘夫 人 |
| 5 | Větší pán osudu | „Da Si Ming“ | 大 司命 | 大 司命 |
| 6 | Malý pán osudu | „Shao Si Ming“ | 少 司命 | 少 司命 |
| 7 | Pán Východu | „Dong Jun“ | 東君 | 东君 |
| 8 | Řeka hrabě | „He Bo“ | 河伯 | 河伯 |
| 9 | Horský duch | "Shan Gui" | 山鬼 | 山鬼 |
| 10 | Hymnus na padlých | "Guo Shang" | 國 殤 | 国 殇 |
| 11 | Ctít mrtvé | "Li Hun" | 禮 魂 | 礼 魂 |
Ilustrované verze
Ilustrované verze Chuci existovat. Níže je uveden výběr z „Devíti písní“:
Božské bytosti
Z 11 písní písně „Jiu Ge“ je 9 adresováno božstvům a 1 duchům mrtvých hrdinů (poslední verš je závěrečný cauda).[11] Mezi tato božstva patří He Bo, také známý jako říční hrabě nebo jako hrabě z řeky a Pán (nebo Bůh) mraků.
Dong Huang / Jun / Tai Yi
Postava, které se Song 1 týká, je Taiyi (Velká jednota) a Lord of the East. V jiných čínských historických pramenech to není běžný pojem. Charakter tohoto božství snadno vyřeší jako dvě známé části, zde spojené dohromady.
Bůh mraků
Bůh mraků (Yunzhong Jun) byl uctíván v naději na déšť a dobré počasí na úrodu. Tuto báseň lze rozdělit na dvě části: jednu část zpívá osoba, která přináší oběť, a druhou část zpívá osoba, která vystupuje jako Bůh mraků ve formě antifonálního zpěvu, aby projevila svůj obdiv vůči Bohu mraků. Bůh mraků je někdy považován za muže a někdy za ženu, ale v čínské literatuře je Bůh mraků obvykle zobrazován jako žena. Tato báseň vyjadřuje vlastnosti Boha mraků, hlubokou touhu člověka po Bohu a to, jak Bůh reaguje na modlitby lidí prostřednictvím antifonálního zpěvu člověka a Boha.
He Bo: říční hrabě
On Bo byl božstvem Žlutá řeka, jedna z hlavních světových řek a druhá s úzkým vztahem k čínské kultuře. Jako takový byl He Bo spojován s kontrolou nad občasnými ničivými povodněmi této divoké řeky a obecnými vlastnostmi zemědělské zvodnělé vrstvy.
Lord of the East
Pánem východu je slunce, ve svém aspektu jako božstvo rána.
Mistr osudu
Mistr osudu je známý jako Siming (司命) s různými překlady do angličtiny (např. Controller of Fate, Deified Judge of Life a Director of Destinies). Siming je jak abstraktní božstvo (nebo spíše jeho název), tak nebeský asterismus. V případě taoismu Tři červi „Siming jako ředitel osudů má byrokratickou funkci přidělování lidského života. Jako asterismus nebo zjevná hvězdná konstelace je Siming spojován s Wenchang Wang hvězdný vzor, poblíž Velký vůz, v (Vodnář (čínská astronomie) ), as údajným nebeským byrokratickým úředníkem osudu.
Qu Yuan
Qu Yuan je protagonistou a autorem většiny z nich Chu ci opus: bez ohledu na to, zda napsal Jiu ge kusů, zatímco byl v exilu, je otevřená otázka. Práce se jistě jeví jako podtržená dřívější tradicí, stejně jako možné úpravy během vlády Han Wudi. Není také známo, zda má vzhled portrétu.
Šaman
Šamanský hlas je zde důležitou součástí řízení.
Shan Gui
Shan Gui je horský duch.
Siming (astronomický a pozemský)
Astronomické Siming (ve skutečnosti součást asterismu 虛, „Prázdnota“) se skládá z hvězdné skupiny Zbožňovaný soudce života. Sīmìngyī: (24 akvárií, 司命 一) a Sīmìngèr (26 akvárií, 司命 二).
Pozemský Siming má byrokratickou funkci alokace lidského života.
Duchové padlých a mrtvých
Předpokládá nějaké pokračování života po smrti: duchové nebo duchové.
Taiyi
Taiyi také známý jako: Tai Yi, Velká jednota atd., Je známé božstvo z čínské taoistické / šamanské tradice.
Božstva řeky Xiang
Božstva Xiang vody, jsou Xiangshuishen. Existují různé koncepce. Jedna z těchto koncepcí sestává ze starověké lidové víry a další z modernější interpretace.
Jednotlivé básně
Jednotlivé básně Jiu Ge jsou ve vzájemném vztahu jako součást náboženského dramatu, určeného pro představení; jednotlivé role každého z nich a jejich vzájemný vztah je však spíše věcí interpretativní reinterpretace než něčím známým.[12]
Některé aspekty dramatického představení jsou známy, většinou prostřednictvím interních důkazů. Představení byla evidentně plná fantastických šamanských kostýmů, byla pravděpodobně provedena v interiéru a s orchestrálním doprovodem na melodii „lithophone, hudebních zvonů, bubnů a různých druhů dechových a strunných nástrojů“[13]
V případě jakékoli jednotlivé básně však její role v celkovém provedení nemusí být nutně stanovitelná. Mohou představovat monology, dialogy, sborové skladby nebo jejich kombinace v rámci jednotlivých skladeb nebo mezi nimi.[14]
Názvy jednotlivých básní, které následují, jsou volně založeny na Davidu Hawkesovi:
Východní císař / Velká jednota
První Jiu ge básnický kus je věnování božstvu („Dong huang tai yi“).
Lord in the Clouds
Druhý Jiu ge poetická skladba oslovuje jiné božstvo („Yun-zhong jun“).
Božstvo Xiang (dva tituly)
Třetí a čtvrtý Jiu ge básnické kousky zahrnují božstvo, muže, ženu, jednotné nebo množné číslo: Číňané nejsou označeni podle počtu nebo pohlaví („Xiang jun“ a „Xiang fu-ren“).
Mistr osudu (dva tituly)
Pátý a šestý Jiu ge básnické skladby zahrnují božstvo jednotného nebo množného čísla: Číňané nemají jasno v tom, zda „menší“ a „větší“ v nadpisech odkazuje na rozdíl mezi dvěma básněmi Siming (Master of Fate), nebo pokud odkazuje na rozdíl mezi dva Siming, Masters of Fate („Xiang jun“ a „Xiang fu-ren“).
East Lord
Sedmý Jiu ge adresy poetických kusů zahrnují božstvo „Dong jun“.
Řeka hrabě
Osmý Jiu ge poetická skladba zahrnuje další božstvo („Hebo“).
Mountain Spirit
Devátý Jiu ge poetická skladba oslovuje jiné božstvo („Shan gui“).
Hymnus na padlých
Desátý Jiu ge báseň (Guo shang) je hymnus na vojáky zabité ve válce („Guo shang“). Guó (國) znamená „stát“, „království“ nebo „národ“. Shang (殤) znamená „zemřít mladý“. Dohromady tento název odkazuje na ty, kteří se během boje za svou zemi setkají se smrtí. David Hawkes to popisuje jako „určitě jedno z nejkrásnějších nářků padlých vojáků v jakémkoli jazyce“.[15] Metr je pravidelný sedmimístný verš se třemi znaky oddělenými vykřičníkem „兮“, po kterém následují další tři znaky, z nichž každý tvoří půlřádek, celkem tedy devět řádků po 126 znacích. (國 殤[16])
Pozadí
Historické pozadí básně zahrnuje starodávný typ války praktikovaný ve starověké Číně. Zahrnuty jsou odkazy na zbraně a zbraně, starověké státy nebo oblasti a smíšené použití vozů ve válce. Dobrým historickým příkladem tohoto typu soutěže je „Bitva o Yanling „, který se vyznačuje podobnými charakteristikami a problémy, s nimiž se účastníci tohoto typu bojů setkávají, například výrazně zvýšenou úmrtnost koní i lidí.
Báseň
Báseň je přeložena jako „Bitva“ Arthur Waley (1918, v Sto sedmdesát čínských básní[17])
BITVA
....
"Uchopili jsme naše bitevní oštěpy: oblékneme si náprsníky."
Osy našich vozů se dotýkají: naše krátké meče se setkávají.
Normy zakrývají slunce: nepřítel se valí jako mraky.
Šípy zeslábnou: válečníci se tlačí vpřed.
Ohrožují naše řady: lámou naši linii.
Levý stopový kůň je mrtvý: ten vpravo je zabit.
Padlí koně nám blokují kola: brání jho koně! “
Chytají své nefritové bubnové hole: bijí na znějící bubny.
Nebe rozhoduje o jejich pádu: děsivé mocnosti se hněvají.
Válečníci jsou všichni mrtví: leží na slatinném poli.
Vydali, ale nevejdou: odešli, ale nevrátí se.
Roviny jsou ploché a široké: cesta domů je dlouhá.
Jejich meče leží vedle nich: jejich černé luky v ruce.
I když byly jejich údy roztrhané, jejich srdce nebylo možné potlačit.
Byli více než odvážní: inspirovali se duchem
„Wu.“ [2]
Vytrvalí až do konce, nemohli být zastrašováni.
Jejich těla byla zasažena, ale jejich duše si vzala nesmrtelnost -
Kapitáni mezi duchy, hrdinové mezi mrtvými.
[2] Tj. Vojenský génius.
Ctít mrtvé
Jedenáctý Jiu ge básnický kousek uzavírá korpus („Li hun“).
Překlady
První překlad Devět písní do evropského jazyka provedl vídeňský učenec Srpna Pfizmaier (1808-1887).[18] O více než 100 let později Arthur Waley (1889-1966) jej akreditoval jako „mimořádně dobrý kus práce, pokud vezmeme v úvahu dobu, kdy byla vyrobena, a ohromnost materiálu, ke kterému měl Pfizmaier přístup.“[19]
Viz také
Poznámky
- ^ Murck, 11
- ^ Davis, xlvii
- ^ Hawkes, 95-96
- ^ Hawkes, 98
- ^ Hawkes, 95
- ^ Hawkes, 97
- ^ Hawkes, 99
- ^ Hawkes, 99-100
- ^ Hawkes, 101
- ^ Hawkes, 101-118
- ^ Hawkes, 95
- ^ Hawkes, 95-96
- ^ Hawkes, 96
- ^ Hawkes, 96 a passim
- ^ Hawkes, 116-117
- ^ https://zh.wikisource.org/wiki/%E4%B9%9D%E6%AD%8C# 國 殤
- ^ http://www.gutenberg.org/ebooks/42290
- ^ Waley, 15: August Pfizmaier: Das Li-sao und die Neun Gesdnge. V Denkschriften der Phil. Hist. Classe der Kaiserl. Akad. d. Wissen-schaften, Vídeň, 1852.
- ^ Tamtéž, 18
Reference
- Davis, A. R. (Albert Richard), redaktor a úvod, (1970), Penguin Book of Chinese Verse. (Baltimore: Penguin Books).
- Hawkes, Davide, překladatel a úvod (2011 [1985]). Qu Yuan et al., Píseň jihu: Starověká čínská antologie básní Qu Yuan a dalších básníků. London: Penguin Books. ISBN 978-0-14-044375-2
- Murck, Alfreda (2000). Poezie a malba v čínské písni: Jemné umění disentu. Cambridge (Massachusetts) a Londýn: Harvard University Asia Center pro Harvard-Yenching Institute. ISBN 0-674-00782-4.
- Waley, Arthur, tr. 1955. Devět písní. Allen a Unwin. [1]