Fritz Neumayer - Fritz Neumayer
Fritz Neumayer | |
---|---|
Německý spolkový ministr spravedlnosti | |
V kanceláři 1953–1956 | |
Předcházet | Thomas Dehler |
Uspěl | Hans-Joachim von Merkatz |
Osobní údaje | |
narozený | Kaiserslautern, Německo | 29. července 1884
Zemřel | 12. dubna 1973 Mnichov, Německo | (ve věku 88)
Odpočívadlo | Kaiserslautern |
Národnost | ![]() |
Politická strana | Svobodná demokratická strana (FDP), Freie Volkspartei (FVP) |
Alma mater | Univerzita ve Würzburgu |
Profese | Právník, politik |
Fritz Neumayer (29. července 1884 - 12. dubna 1973) byl německý politik. Byl Spolkový ministr stavebnictví od roku 1952 do roku 1953 a Spolkový ministr spravedlnosti od roku 1953 do roku 1956.
Časný život
Neumayer se narodil v Kaiserslautern, Německo. Jeho otec i dědeček byli právníci a liberální členové parlamentu. Neumayer studoval právo na Würzburg, Berlín, Lipsko a Štrasburk.[1] Po ukončení studia v roce 1911 vykonával advokacii ve svém rodném městě Kaiserslauternu až do roku 1945, s výjimkou doby vojenské služby.[2]
Politická kariéra
Po druhá světová válka „Neumayer se připojil k nově založené liberální straně Západu okupační zóny, Svobodná demokratická strana (FDP). Také v roce 1945 se stal předsedou státního soudu v Kaiserslauternu. Byl zvolen do poradní státní rady nově založeného státu Porýní-Falc v roce 1946 a do příslušný státní parlament v roce 1947. Když se Porýní-Falc stalo ustavujícím státem v Spolková republika Německo v roce 1949 byl Neumayer zvolen do federální parlament,[2] kde jeho hlavním zájmem bylo zajištění nezávislosti soudců od státu.[1]
Po smrti liberálního ministra pro stavbu, Hermann-Eberhard Wildermuth V roce 1952 vedl Neumayer ministerstvo až do 1953 Západoněmecké federální volby. Po volbách se stal Spolkový ministr spravedlnosti, a pracoval především na reformě trestní právo.[1] Podporoval soudnictví rovnosti žen a mužů se zákonem z počátku roku 1954, i když „podle přirozeného řádu“[poznámka 1] přiznat manželovi právo vydávat závazná rozhodnutí pro svého manžela, pokud nebylo ohroženo blaho rodiny.[3]
Neumayer také podpořil rozšíření do amnestie z roku 1949, z čehož vyplývá zákon o amnestii ze dne 17. července 1954.[4][5] Podle Neumayerových slov měl zákon „vylučovat trestné činy spáchané přímo nebo vedlejším způsobem v podmínkách chaotického časového období“.[pozn. 2] Amnestovaní byli lidé odsouzeni za trestné činy až do výše zabití, ale ne vražda spáchané mezi 1. říjnem 1944 a 31. červencem 1945 za předpokladu legitimity jejich jednání, zejména dodržováním příkazů,[6] nebo z nouze. Zákon také počítal s odstraněním několika takových trestných činů v oficiálních registrech.[7][8]
V roce 1956 Neumayer spolu se všemi ostatními liberálními federálními ministry opustil FDP, aby se připojil k nově založené Freie Volkspartei (FVP). Ve stejném roce, Západoněmecký kancléř Konrad Adenauer propustil ho ze své kanceláře a jako důvod uvedl svůj vysoký věk.[1]
Pozdější život
Neumayer, který byl ženatý a měl čtyři děti, strávil pozdější část svého života v Mnichov. Byl čestným předsedou dozorčí rada společnosti Pfaff AG.[1] Zemřel 12. dubna 1973 v Mnichově,[2] a byl pohřben v Kaiserslauternu.[1]
Poznámky
- ^ „... nach der natürlichen Ordnung“. Fritz Neumayer citovaný v Bänsch (1985), s. 427
- ^ „... einen Schlußstrich unter die Straftaten ziehen, die in unmittelbarem und mittelbarem Zusammenhang mit den Verhältnissen einer chaotischen Zeit startedgen worden sind.“ Fritz Neumayer, citovaný v Schröm (2002), str.86 a Frei (1996), str.102
Reference
- ^ A b C d E F Schwarzmüller, Theo. „Fritz Neumayer“. bv-pfalz.de (v němčině). Archivovány od originál dne 11. června 2010. Citováno 11. července 2009.
- ^ A b C Dittberner (2005), str. 389
- ^ Bänsch (1985), s. 427
- ^ Schröm (2002), s. 86
- ^ Frei (1996), str. 102-103
- ^ Freudiger (2002), s. 22
- ^ Freudiger (2002), s. 23
- ^ Frei (1996), s. 126
Bibliografie
- Dittberner, Jürgen (2005). „Kurzbiographien“. Die FDP: Geschichte, Personen, Organization, Perspektiven; eine Einführung (v němčině). VS Verlag. ISBN 3-531-14050-7.
- Schröm, Oliver; Röpke, Andrea (2002). „Die stillen Helfer und ihre politischen Freunde“. Stille Hilfe für braune Kameraden: das geheime Netzwerk der Alt- und Neonazis (v němčině) (2 ed.). Ch. Odkazy Verlag. ISBN 3-86153-266-2. Citováno 2009-07-15.
- Freudiger, Kerstin (2002). „Rahmenbedingungen für die Verfolgung von NS-Verbrechen“. Die juristische Aufarbeitung von NS-Verbrechen (v němčině). Mohr Siebeck. ISBN 3-16-147687-5. Citováno 2009-07-15.
- Frei, Norbert (1996). Vergangenheitspolitik: die Anfänge der Bundesrepublik und die NS-Vergangenheit (v němčině) (2 ed.). CH Beck. ISBN 3-406-41310-2. Citováno 2009-07-15.
- Bänsch, Dieter (1985). Die Fünfziger Jahre: Beiträge zu Politik und Kultur (v němčině) (2 ed.). Gunter Narr Verlag. ISBN 3-87808-385-8. Citováno 2009-07-15.