Max Reimann - Max Reimann

Max Reimann (1950)
Náhrobek Maxe Reimanna u Zentralfriedhof Friedrichsfelde v Berlíně

Max Reimann (31. října 1898-18. Ledna 1977) byl a Němec komunistický politik a německý člen Bundestag.[1]

Životopis

Reimann se narodil v Elbing (Elbląg), Západní Prusko (dnes Polsko ). Pracoval jako nýtovací stroj na Schichau yardů v letech 1912–16 a byl povolán do Německá armáda v První světová válka. V roce 1913 se stal členem Německý svaz pracovníků kovů a Socialistická dělnická mládež, v roce 1916 Spartakusbund.[1]

V roce 1918 byl za účast na protiválečné demonstraci v Elbingu v celé zemi odsouzen k 1 roku vězení Německá revoluce v letech 1918–19. Po propuštění z vězení se Reimann přestěhoval do Ahlen v roce 1920 pracoval jako horník, vstoupil do Německé unie těžařů a stal se úředníkem na plný úvazek Komunistická strana Německa (KPD) v roce 1921. Reimann bojoval proti Francouzům Okupace Porúří v roce 1923 a byl na krátkou dobu uvězněn. Skrz 1920, zastával několik pozic uvnitř Revolutionäre Gewerkschafts Opozice (RGO), komunistická unie v Porúří.[1]

Po Nacisté převzal moc v Německu v roce 1933 Reimann pokračoval ve své práci, nyní v ilegálním podzemí a v roce 1934 se stal vedoucím RGO. V roce 1935 byl Reimann delegátem 7. kongres Kominterny v Moskva a později pracoval pro zahraniční kancelář KPD v Praha. Po invazi Německa Československo v březnu 1939 byl Reimann zatčen dne 4. dubna 1939 a uvězněn v Hamm Vězení, Koncentrační tábor Sachsenhausen a Falkensee.[1]

Po skončení roku druhá světová válka, Reimann byl kandidátem západní KPD organizace do výkonného výboru Sozialistische Einheitspartei Deutschlands (SED), ale musel skončit, protože činnosti SED byly omezeny na Východní Německo. V roce 1948 se Reimann stal předsedou Západoněmecké komunistické strany.[1]

Reimann byl členem Landtag of North Rhine-Westphalia v letech 1946–1954 poradní sbor Britská okupační zóna v letech 1946–48 a ekonomická rada Bizone v letech 1947–49.

Byl vedoucím skupiny KPD v parlamentní rada a člen Bundestag v letech 1949–53. V roce 1954 se přestěhoval do východního Německa, ale nadále působil jako vedoucí západoněmecké KPD, která byla v roce 1956 nelegalizována.

Reimann se vrátil do západního Německa v roce 1968, stal se členem nově nalezeného Německá komunistická strana v roce 1971 a jeho čestný předseda.

Reimann zemřel Düsseldorf.[1]

Reference

  1. ^ A b C d E F Erhard H. M. Lange (2003), „Reimann, Max“, Neue Deutsche Biographie (NDB) (v němčině), 21, Berlin: Duncker & Humblot, s. 336–337

externí odkazy