Frieda Nadig - Frieda Nadig

Frieda Nadig v roce 1948 nebo 1949 během svého působení na Parlamentarischer Rat. fotka od Erna Wagner-Hehmke [de ] (1905-1992)

Friederike Nadig (11. Prosince 1897 - 14. Srpna 1970) byl německý politik Sociálně demokratická strana (SPD). Jedna ze čtyř ženských členů Parlamentarischer Rat kdo navrhl Základní zákon pro Spolkovou republiku Německo v letech 1948/49 byla jednou z Matky základního zákona [de ].

Život

Friederike Charlotte Louise Nadig se narodila v roce Herford dne 11. prosince 1897. Její otec Wilhelm Nadig, truhlář,[1] byl politikem SPD, který sloužil v Landtag of Prusko od roku 1919 do roku 1931.[2] Její matka Luise Henriette Friederike Drewes byla švadlena.[1] Poté, co byl vzděláván u a Bürgerschule, Nadig absolvovala odborné školení jako prodavačka v Konsumverein Herford družstevní a pracovala jako prodavačka v letech 1914 až 1920.[3] V letech 1920 až 1922 studovala na Sociální škola žen z Alice Salomon v Berlíně, kde se kvalifikovala jako sociální pracovnice.[3] Od roku 1922 byla sociální pracovnicí pro mládež ve městě Bielefeld sociální úřad a dobrovolně v Arbeiterwohlfahrt [de ] (Worker's Welfare), organizace sociální pomoci.[1] V květnu 1933 byla Nadig souhrnně propuštěna z práce pro „nespolehlivost“[3][4] na základě jejího „marxistického přístupu“[5] a nacista Zákon o navrácení profesionální státní služby.[1] Po třech letech nezaměstnanosti a obtížích způsobených politickými důvody jejího propuštění[5] našla místo na Úřadu veřejného zdraví České republiky Ahrweiler počátkem roku 1936 tam zůstal až do konce války,[2] s využitím jejího vlivu k ochraně lidí před nacistickými zákony o eutanazii.[6][5]

Zrekonstruovaný úkryt v tunelu Silberberg

V letech 1944/45 byla mezi 2500 obyvateli Ahrweileru, kteří dočasně žili v Silberbergtunnel [de ], tunel (část nikdy nedokončeného Strategické železniční nábřeží ) v nedaleké hoře, která sloužila jako úkryt před spojeneckými bombovými útoky.[7] V roce 1946, po dotazu Nadig, město Bielefeld zrušilo její propuštění z roku 1933,[5] Nadig však místo toho nastoupila na placenou pozici do Arbeiterwohlfahrt Westfalen-Ost, kde se podílela na vytváření domovů důchodců a zařízení péče o děti. V roce 1966 odešla z Arbeiterwohlfahrt jako generální ředitelka regionální kanceláře.[3] Nadig zemřela Bad Oeynhausen dne 14. srpna 1970.[1][3]

Politická kariéra

Nadig se stala členkou Arbeiterjugend (dělnická mládež) v roce 1914 a do SPD vstoupil v roce 1916.[3] Poté, co získal pověst odborníka na otázky mládeže a žen v regionálním SPD,[3] byla zvolena za členku zemského sněmu Vestfálsko v roce 1929 a znovu v roce 1933, krátce před rozpuštěním provinční stravy.[5] V nacistické éře nesměla být politicky aktivní.[3]

Po skončení války Nadig pomohl přestavět SPD v Bielefeldu a v Ostwestfalen.[2][8] V roce 1947 se stala členkou Britská okupační zóna je Zonální poradní sbor [de ] a později byl zvolen členem Landtag of North Rhine-Westphalia,[3] sloužící od 20. dubna 1947 do 17. června 1950.[9] V roce 1948 byla poslána do Parlamentarischer Rat v Bonnu jako zástupce Severního Porýní-Vestfálska.[2]

Nadig byla členkou Bundestag od roku 1949 do roku 1961 třikrát zvítězil ve volbách jako kandidát na kandidáta,[10] ve volebních obvodech Bielefeld-Stadt a Bielefeld-Halle.[2] Její hlavní politická práce byla o rovnosti žen v manželství a rodinném právu.[3]

Vliv na parlamentní radu

Nadig byla jednou z pouhých čtyř žen v parlamentní radě,[11] čtyři „Matky základního zákona“.[12] Byla jednou z 12 členů Grundsatzausschuss, výbor odpovědný za základní principy.[13][14] Ona a Elisabeth Selbert napomohly tomu, aby byla do EU zahrnuta stejná práva pro ženy Základní zákon, a byl to Nadig, kdo navrhl návrh pozměňovacího návrhu SPD tak, aby obsahoval větu „muži a ženy mají stejná práva“[12] na zasedání výboru dne 30. listopadu 1948. Ten den byl výborem odmítnut a Hauptausschuss, koordinační výbor, dne 3. prosince 1948.[5] Selbert a Nadig uspořádaly rozsáhlý protest žen napříč německou společností a do parlamentní rady dorazilo velké množství dopisů a usnesení žen a ženských organizací.[15] Koordinační výbor poté 18. ledna 1949 jednomyslně přijal dodatek o rovných právech.[5] Nadig se pokusil výslovně zahrnout právo na stejnou odměnu, ale koordinační výbor rozhodl, že to již bylo implicitně uvedeno v prohlášení o rovných právech,[16] ukázalo se však, že tomu tak v praxi není.[5]

Nadig se také pokusila zaručit rovná práva pro narozené děti mimo manželství[13] a pracoval na zajištění práva pro výhrada svědomí v základním zákoně.[17][18]

Reference

Poznámky pod čarou

  1. ^ A b C d E BMFSJ 2019, str. 9.
  2. ^ A b C d E Strotdrees 2009.
  3. ^ A b C d E F G h i j Haunhorst & Trösch.
  4. ^ Schmitt 2009.
  5. ^ A b C d E F G h Notz 2011.
  6. ^ Janta.
  7. ^ Schmitt 2019.
  8. ^ Lange.
  9. ^ Nordrhein-Westfalen.
  10. ^ Wissenschaftlicher Dienst des Deutschen Bundestags 1998.
  11. ^ Feldkamp 2019, str. 47.
  12. ^ A b Heimgartner 2006, str. 231.
  13. ^ A b BMFSJ 2019, str. 7.
  14. ^ Feldkamp 2019, str. 69.
  15. ^ BMFSJ 2019, str. 11.
  16. ^ Ruhl 1994, str. 224.
  17. ^ Feldkamp 2019, str. 74.
  18. ^ Bernhard 2009, str. 28.

Bibliografie

  • Bernhard, Patrick (16. prosince 2009). Zivildienst zwischen Reform und Revolte: Eine bundesdeutsche Institution im gesellschaftlichen Wandel 1961-1982 (v němčině). Oldenbourg Verlag. ISBN  978-3-486-59523-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • BMFSJ, vyd. (2019). Mütter des Grundgesetzes (v němčině) (13. vydání). Berlín: Bundesministerium für Familie, Senioren, Frauen und Jugend, Referat Öffentlichkeitsarbeit.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Feldkamp, ​​Michael F. (15. dubna 2019). Der Parlamentarische Rat 1948–1949: Die Entstehung des Grundgesetzes (v němčině). Vandenhoeck & Ruprecht. ISBN  978-3-647-10565-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Haunhorst, Regina; Trösch, Sven. „Biografie Frieda Nadig“. Lebendigesovo muzeum online (v němčině). Stiftung Haus der Geschichte der Bundesrepublik Deutschland. Citováno 24. února 2020.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Heimgartner, Arno (2006). Tvář výzkumu evropského sociálního rozvoje. LIT Verlag Münster. ISBN  978-3-8258-8984-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Janta, Leonhard. "Frieda Nadig". www.kreis-ahrweiler.de. Citováno 24. února 2020.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Lange, profesor Dr. Erhard H. M. „Friederike Nadig (SPD) | bpb“. bpb.de (v němčině). Citováno 24. února 2020.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Nordrhein-Westfalen, zemský sněm. „Landtag NRW: detailansicht der Abgeordneten Friederike Nadig“. www.landtag.nrw.de (v němčině). Citováno 24. února 2020.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Notz, Gisela (31. května 2011). „Sociální demokratky v parlamentní radě“. Fórum Kvalitativní Sozialforschung / Fórum: Kvalitativní sociální výzkum (v němčině). 12 (2). doi:10.17169 / fqs-12.2.1666. ISSN  1438-5627.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Ruhl, Klaus-Jörg (1994). Verordnete Unterordnung: berufstätige Frauen zwischen Wirtschaftswachstum und konservativer Ideologie in der Nachkriegszeit (1945-1963) (v němčině). Oldenbourg Verlag. ISBN  978-3-486-56072-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Schmitt, Günther (23. března 2009). „Eine Frau der ersten Stunde“. Generál-Anzeiger (v němčině). Citováno 24. února 2020.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Schmitt, Günther (4. května 2019). „Schutz vor den nacis in Ahrweiler: Grundgesetz trägt auch Frieda Nadigs Handschrift“. Generál-Anzeiger (v němčině). Citováno 24. února 2020.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Strotdrees, Gisbert (1. srpna 2009). „„ Mütter “, die kaum einer nennt“ (v němčině). Citováno 24. února 2020.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Wissenschaftlicher Dienst des Deutschen Bundestags (1998). „Deutscher Bundestag: Web-Archiv“. webarchiv.bundestag.de. Citováno 25. února 2020.CS1 maint: ref = harv (odkaz)