Felidae - Felidae
| Felidae[1] | |
|---|---|
  | |
Vědecká klasifikace  | |
| Království: | Animalia |
| Kmen: | Chordata |
| Třída: | Mammalia |
| Objednat: | Carnivora |
| Podřád: | Feliformia |
| Rodina: | Felidae Fischer von Waldheim, 1817 |
| Typ rodu | |
| Felisi | |
| Podskupiny | |
 | |
| Rozsahy Felidae | |
Felidae (/ˈFɛlɪdiː/) je rodina z savci v objednat Carnivora, hovorově označovaný jako kočky, a představuje a clade. Členovi této rodiny se také říká a felid (/ˈFiːlɪd/).[3][4][5][6] Termín "kočka" se vztahuje jak na kočkovité šelmy obecně, tak konkrétně na domácí kočka (Felis catus).[7]
Felidae druh vystavovat nejrozmanitější srst vzor všech suchozemských masožravců.[8] Kočky mají zatahovací drápy, štíhlé svalnaté tělo a silné pružné přední končetiny. Jejich zuby a obličejové svaly umožňují silný skus. Všichni jsou povinní masožravci a většina z nich je samotářská predátoři přepadení nebo pronásledování jejich kořisti. Divoké kočky se vyskytují v Afrika, Evropa, Asie a Amerika. Některé druhy divokých koček jsou přizpůsobeny les stanoviště, někteří suchý prostředí a několik také do mokřady a hornatý terén. Jejich vzorce činnosti se pohybují od noční a soumračný na denní, v závislosti na jejich preferovaných druzích kořisti.[9]
Reginald Innes Pocock rozdělil existující Felidae do tří podrodin: Pantherinae, Feliny a Acinonychinae, lišící se od sebe tím, že zkostnatění z hyoidní aparát a kožními pouzdry, která chrání jejich drápy.[10]Tento koncept byl revidován v návaznosti na vývoj v roce 2006 molekulární biologie a techniky pro analýzu morfologické data. Dnes jsou živé Felidae rozděleny do dvou podskupin: Pantherinae a Felinae, přičemž do druhé patří Acinonychinae. Pantherinae zahrnuje pět Panthera a dva Neofelis druh, zatímco Felinae zahrnuje dalších 34 druhů z deseti rody.[11]
První kočky se objevily během Oligocen o 25 před miliony let, se vzhledem Proailurus a Pseudaelurus. Dopis druhový komplex byl předkem dvou hlavních linií kočkovitých šelem: koček v existujících podskupinách a skupiny vyhynulý kočky podčeledi Machairodontinae, které zahrnují šavlozubé kočky tak jako Smilodon. „Falešné šavlozubé kočky“, Barbourofelidae a Nimravidae, nejsou skutečné kočky, ale jsou si blízce příbuzné. Spolu s Felidae Viverridae, hyeny a mongoózy, tvoří Feliformia.[7]
Vlastnosti
Předení domácí kočky
Domácí kočičí mňoukání
Lev řvoucí
Všichni členové rodiny koček mají společné následující charakteristiky:
- Oni jsou digitigrade, mají pět prstů na předních nohou a čtyři na zadních. Jejich zakřivené drápy jsou protractilní a připojeno k terminálu kosti prstů s vazy a šlachy. Drápy jsou střeženy kožní pochvy, s výjimkou Acinonyx.[12]
- Aktivně protahují drápy stahováním svalů na noze,[9] a pasivně je zatahují. The paspárky jsou rozšířené, ale nevytahují se.[13]
- Mají 30 zubů s a zubní vzorec z 3.1.3.13.1.2.1. Horní třetí premolární a dolní molární jsou upraveny jako carnassial zuby, vhodné k trhání a řezání masa.[14] The špičáky jsou velké a dosahují výjimečné velikosti u vyhynulého šavlozubého druhu. Dolní carnassial je menší než horní carnassial a má korunu se dvěma stlačenými čepelovitými špičatými hrbolky.[9]
- Jejich nos vyčnívá mírně za dolní čelist.[12]
- Mají dobře vyvinuté a vysoce citlivé vousky nad očima, na tvářích, na čenich, ale ne pod bradou.[12] Vousy pomáhají navigovat ve tmě a zajmout a držet kořist.[13]
- Jejich lebka je zkrácena zaobleným profilem a velkými oběžnými drahami.[13]
- Jejich jazyk je pokryta nadrženým papily, které škrábají maso z kořisti a pomáhají při ošetřování.[13]
- Jejich oči jsou poměrně velké, situované tak, aby poskytovaly binokulární vidění. Jejich noční vidění je obzvláště dobré díky přítomnosti a tapetum lucidum, který odráží světlo zpět do oční bulvy a dodává očím koček jejich výrazný lesk. Výsledkem je, že oči kočkovitých šelem jsou asi šestkrát citlivější na světlo než lidské a mnoho druhů je alespoň částečně noční. The sítnice felids také obsahuje relativně vysoký podíl tyčové buňky, přizpůsobený pro rozlišení pohybujících se objektů v podmínkách tlumeného světla, které jsou doplněny přítomností kuželové buňky pro snímání barev během dne.[9]
- Jejich vnější uši jsou velké a zvláště citlivé na vysokofrekvenční zvuky u menších druhů koček. Tato citlivost jim umožňuje najít malé hlodavec kořist.[9]
- Mají pružné a pružné tělo se svalnatými končetinami.[9]
- The plantární polštářky předních i zadních končetin tvoří kompaktní polštářky s třemi laloky.[14]
- Penis je subkonický a vykostěný,[12] s malým nebo zakrnělým kost penisu.[15][16][rozporuplný ] Pokud není vztyčený, směřuje dozadu.[17]
- Nemohou detekovat sladkost cukru, protože jim chybí sladkéchuťový receptor.[18]
- Felids mají vomeronazální orgán ve střeše úst, což jim umožňuje „ochutnat“ vzduch.[19] Použití tohoto orgánu je spojeno s Flehmenova odpověď.[20]
- Standardní zvuky všech kočkovitých šelem zahrnují mňoukání, plivání, syčení, vrčení a vrčení. Mňoukání je hlavním zvukem kontaktu, zatímco ostatní znamenají agresivní motivaci.[9]
- Oni mohou předení během obou fází dýchání, i když se zdá, že panterské kočky předávají jen během říje a páření a jako mláďata při kojení. Purring je obecně zvuk s nízkou výškou menší než 2 kHz a smíchané s jinými typy vokalizace během exspirační fáze.[21]
Barva, délka a hustota jejich srsti je velmi různorodá. Barva kožešiny pokrývá škálu od bílé po černou a vzor srsti od výrazných malých skvrn, pruhů po malé skvrny a rozety. Většina druhů koček se rodí se skvrnitou srstí, kromě jaguarundi (Herpailurus yagouaroundi), Asijská zlatá kočka (Catopuma temminckii) a karakal (Caracal caracal). Strakatá srst lva (Panthera leo) a Puma (Puma concolor) mláďata se během svého ontogeneze.[8] Ti, kteří žijí v chladném prostředí, mají hustou srst s dlouhými vlasy, jako levhart sněžný (Panthera uncia) a Pallasova kočka (Otocolobus manul).[13] Lidé žijící v tropických a horkých klimatických pásmech mají krátkou srst. Vystavuje několik druhů melanismus s černošskými jedinci.[9]
U velké většiny druhů koček je ocas mezi třetinou a polovinou délky těla, i když s některými výjimkami, například Rys druhy a margay.[9] Druhy koček se velmi liší velikostí těla a lebky a hmotností:
- Největším druhem koček je tygr (Panthera tigris), s délkou hlavy až k tělu až 390 cm (150 in), rozsahem hmotnosti nejméně 65 až 325 kg (143 až 717 lb) a délkou lebky od 316 do 413 mm (12,4 až 16,3 palce).[9][22] Ačkoli maximální délka lebky lva je o něco větší na 419 mm (16,5 palce), je obecně menší v délce od hlavy k tělu než ta první.[23]
- Nejmenší druhy koček jsou rezavě skvrnitá kočka (Prionailurus rubiginosus) a černonohá kočka (Felis nigripes). První z nich je dlouhý 35–48 cm (14–19 in) a váží 0,9–1,6 kg (2,0–3,5 lb).[9] Ten má délku hlavy k tělu 36,7–43,3 cm (14,4–17,0 palce) a maximální zaznamenanou hmotnost 2,45 kg (5,4 lb).[24][25]
Většina druhů koček má a haploidní počet 18 nebo 19. Střední a jihoamerické kočky mají haploidní počet 18, pravděpodobně kvůli kombinaci dvou menších chromozomy do většího.[26]
Vývoj
Feliformní evoluční časová osa
Megantereon model na Přírodopisné muzeum v Basileji
Model Smilodon fatalis
Grafická rekonstrukce Americký lev (Panthera atrox)
Rodina Felidae je součástí Feliformia, podřád, který se pravděpodobně rozcházel 50,6 až 35 před miliony let do několika rodin.[27] Felidae a Asijské linsangy jsou považovány za sesterská skupina, které se rozdělily 35,2 až 31,9 před miliony let.[28]
Nejstarší kočky se pravděpodobně objevily kolem 35 až 28,5 před miliony let. Proailurus je nejstarší známá kočka, která se vyskytla po Událost vyhynutí eocen – oligocen o 33.9 před miliony let; fosilní ostatky byly vyhloubený ve Francii a Mongolsku Formace Hsanda Gol.[7] Fosilní výskyty naznačují, že Felidae dorazili do Severní Ameriky nejdříve 25 před miliony let. To je asi 20 před miliony let později než Ursidae a Nimravidae a asi o 10 milionů let později než Canidae.[29]
V Raný miocén o 20 až 16.6 před miliony let, Pseudaelurus žil v Africe. Vykopány byly také jeho fosilní čelisti geologické útvary evropských Vallesian, Asie Střední miocén a Severní Amerika je pozdě Hemingfordian pozdě Barstovian epochy.[30]
V raném nebo středním miocénu šavlozubý Machairodontinae se vyvinuly v Africe a migrovaly na sever v Pozdní miocén.[31] S jejich velkým svrškem špičáky, byli přizpůsobeni k lovu velkých jedinců megaherbivores.[32][33] Miomachairodus je nejstarší známý člen této podčeledi. Metailurus žil v Africe a Eurasii asi 8 až 6 před miliony let. Několik Paramachaerodus kostry byly nalezeny ve Španělsku. Homotherium objevil se v Africe, Eurasii a Severní Americe 3.5 před miliony let, a Megantereon o 3 před miliony let. Smilodon žil v Severní a Jižní Americe asi 2.5 před miliony let. Tato podčeleď vyhynula v Pozdní pleistocén.[31]
Výsledky mitochondriální analýza ukazuje, že žijící druh Felidae pocházející z a společný předek, který vznikl v Asii v období pozdního miocénu. Migrovali do Afriky, Evropy a Ameriky v průběhu nejméně deseti migrace vlny během posledních ~ 11 milionů let. Nízká hladina moře, interglacial a ledové období usnadnil tyto migrace.[34] Panthera blytheae je nejstarší známá pantherine kočka datovaná do pozdních dob Messinian brzy Zanclean věk kolem 5,95 až 4,1 před miliony let. Fosilní lebka byla vykopána v roce 2010 v Zanda County na Tibetská plošina.[35] Panthera palaeosinensis ze severní Číny pravděpodobně pochází z pozdního miocénu nebo Časný pliocén. Lebka holotyp je podobný jako u lva nebo leoparda.[36] Panthera zdanskyi data do Gelasian o 2,55 až 2,16 před miliony let. V severozápadní Číně bylo vykopáno několik fosilních lebek a čelistí.[37] Panthera gombaszoegensis je nejdříve známá pantherine kočka, která žila v Evropě asi 1,95 až 1,77 před miliony let.[38]
Živí kočkovití spadají do osmi evoluční linie nebo druhy klady.[39][40] Genotypizace z nukleární DNA ze všech 41 druhů kočkovitých šelem to odhalilo hybridizace mezi druhy došlo v průběhu evoluce ve většině z osmi linií.[41]
Modelování transformací vzorů kočkovitých šelem odhalilo, že téměř všechny vzory se vyvinuly z malých skvrn.[42]
Klasifikace
Tradičně bylo v rámci Felidae rozlišeno pět podrodin fenotypový funkce: Pantherinae, Feliny, Acinonychinae,[10] a zaniklý Machairodontinae a Proailurinae.[2]
Živé druhy
Následující tabulka ukazuje živé rody v rámci Felidae, seskupené podle tradičních fenotypový klasifikace.[11] Odhadovaný genetická divergence časy odpovídajících osmi genotypový evoluční linie jsou uvedeny v před miliony let (Mya), na základě analýzy autosomální, xDNA, yDNA a mtDNA genové segmenty;[34] a odhady založené na analýze biparental jaderné genomy.[41]
| Rod | Druh | Červený seznam IUCN stav a distribuce |
|---|---|---|
| Neofelis Šedá, 1867[43] [Lineage 1: 14,45 až 8,38 Mya] | Levhart obláčkový (N. nebulosa) (Griffith, 1821)[44] rozcházely se 9,32 až 4,47 Mya | VU[45]
|
| Sunda levhart obláčkový (N. diardi) (Cuvier, 1823)[46] rozcházely se 2 až 0,9 Mya[47] | VU[48]
| |
| Panthera Oken, 1816[49] [Lineage 1]; 11,75 až 0,97 Mya[41] | Leopard (P. pardus) (Linnaeus, 1758)[50] rozcházely se 4,63 až 1,81 Mya | VU[51]
|
| Tygr (P. tigris) (Linné, 1758)[52] rozcházely se 4,62 až 1,82 Mya | EN[53]
| |
| Levhart sněžný (P. uncia) (Schreber, 1775)[54] rozcházely se 4,62 až 1,82 Mya | VU[55]
| |
| Lev (P. leo) (Linnaeus, 1758)[56] rozcházely se 3,46 až 1,22 Mya | VU[57]
| |
| Jaguár (P. onca) (Linnaeus, 1758)[58] rozcházely se 3,46 až 1,22 Mya | NT[59]
|
| Rod | Druh | Stav a distribuce Červeného seznamu IUCN |
|---|---|---|
| Pardofelis Severtzov, 1858[60] [Lineage 2: 12,77 až 7,36 Mya] | Mramorovaná kočka (P. marmorata) (Martin, 1836)[61] rozcházely se 8,42 až 4,27 Mya | NT[62]
|
| Catopuma Severtzov, 1858[60] [Lineage 2]; 8,47 až 0,41 Mya[41] | Asijská zlatá kočka (C. temminckii) (Vigory & Horsfield, 1827)[63] rozcházely se 6,42 až 2,96 Mya; 4,58 až 0,03 Mya[41] | NT[64]
|
| Bay kočka (C. badia) (Šedá, 1874)[65] rozcházely se 6,42 až 2,96 Mya; 4,58 až 0,03 Mya[41] | EN[66]
| |
| Leptailurus Severtzov, 1858[60] [Lineage 3: 11,56 až 6,66 Mya] | Serval (L. serval) (Schreber, 1775)[67] rozcházely se 7,91 až 4,14 Mya | LC[68]
|
| Caracal Gray, 1843[69] [Lineage 3]; 11,99 až 3,64 Mya[41] | Caracal (C. caracal) (Schreber, 1776)[70] rozcházely se 2,93 až 1,19 Mya; 6,25 až 0,07 Mya[41] | LC[71]
|
| Africká zlatá kočka (C. aurata) (Temminck, 1827)[72] rozcházely se 2,93 až 1,19 Mya; 6,25 až 0,07 Mya[41] | VU[73]
| |
| Leopardus Gray, 1842[74] [Lineage 4: 10,95 až 6,3 Mya]; 5,19 až 0,93 Mya[41] | Pampy kočka (L. colocola) (Molina, 1782)[75] rozcházely se 2,70 až 1,18 Mya | NT[76]
|
| Andská horská kočka (L. jacobitus) (Cornalia, 1865)[77] rozcházely se 2,70 až 1,18 Mya | EN[78]
| |
| Ocelot (L. pardalis) (Linnaeus, 1758)[79] rozcházely se 2,41 až 1,01 Mya; 4,76 až 0,05 Mya[41] | LC[80]
| |
| Margay (L. wiedii) (Schinz, 1821)[81] rozcházely se 2,41 až 1,01 Mya; 4,76 až 0,05 Mya[41] | NT[82]
| |
| Kodkod (L. guigna) (Molina, 1782)[75] rozcházely se 1,48 až 0,56 Mya; 4,64 až 0,04 Mya[41] | VU[83]
| |
| Geoffroyova kočka (L. geoffroyi) (d'Orbigny & Gervais, 1844)[84] rozcházely se 1,48 až 0,56 Mya; 4,64 až 0,04 Mya[41] | LC[85]
| |
| Oncilla (L. tigrinus) (Schreber, 1775)[86] rozcházely se 1,48 až 0,56 Mya | VU[87]
| |
| Jižní tigrina (L. guttulus) (Hensel, 1872)[88] rozcházely se 0,8 až 0,5 Mya[89] | VU[90]
| |
| Rys Kerr, 1792[91] [Lineage 5: 9,81 až 5,62 Mya]; 8,67 až 2,39 Mya[41] | rys (L. rufus) (Schreber, 1777)[92] rozcházely se 4,74 až 2,53 Mya | LC[93]
|
| Rys ostrovid (L. canadensis) Kerr, 1792[91] rozcházely se 2,6 až 1,06 Mya | LC[94]
| |
| Rys ostrovid (L. rys) (Linnaeus, 1758)[95] rozcházely se 1,98 až 0,7 Mya | LC[96]
| |
| Iberský rys (L. pardinus) (Temminck, 1827)[97] rozcházely se 1,98 až 0,7 Mya | EN[98]
| |
| Acinonyx Brookes, 1828[99] [Lineage 6: 9,20 až 5,27 Mya] | Gepard (A. jubatus) Schreber, 1775)[100] rozcházely se 6,92 až 3,86 Mya | VU[101]
|
| Puma Jardine 1834[102] [Lineage 6] | Puma (P. concolor) Linné, 1771[103] rozcházely se 6,01 až 3,16 Mya | LC[104]
|
| Herpailurus Severtzov, 1858[60] [Lineage 6] | Jaguarundi (H. yagouaroundi) (Geoffroy Saint-Hilaire, 1803)[105] rozcházely se 6,01 až 3,16 Mya | LC[106]
|
| Otocolobus Brandt, 1842[107] [Lineage 7: 8,55 až 4,8 Mya]; 9,4 až 1,46 Mya[41] | Pallasova kočka (O. Manul) (Pallas, 1776)[108] rozcházely se 8,16 až 4,53 Mya | NT[109]
|
| Prionailurus Severtzov, 1858[60] [Lineage 7]; 8,76 až 0,73 Mya[41] | Rezavě skvrnitá kočka (P. rubiginosus) (Geoffroy Saint-Hilaire, 1834)[110] rozcházely se 6,54 až 3,42 Mya | NT[111]
|
| Leopardí kočka (P. bengalensis) (Kerr, 1792)[112] rozcházely se 4,31 až 2,04 Mya | LC[113]
| |
| Rybářská kočka (P. viverrinus) (Bennett, 1833)[114] rozcházely se 3,82 až 1,74 Mya | VU[115]
| |
| Plochá kočka (P. planiceps) (Vigors & Horsfield, 1827)[63] rozcházely se 3,82 až 1,74 Mya | VU[116]
| |
| Sunda leopard kočka (P. javanensis) (Desmarest, 1816)[117] rozcházely se 1,3 až 0,56 Mya[118] |
| |
| Felisi Linné, 1758[119] [Lineage 8: 4,88 až 2,41 Mya]; 6,52 až 1,03 Mya[41] | Džungle kočka (F. chaus) Schreber, 1777[120] rozcházely se 4,88 až 2,41 Mya | LC[121]
|
| Černonohá kočka (F. nigripes) Burchell, 1824[122] rozcházely se 4,44 až 2,16 Mya | VU[123]
| |
| Písek kočka (F. margarita) Loche, 1858[124] rozcházely se 3,67 až 1,72 Mya | LC[125]
| |
| Čínská horská kočka (F. bieti) Milne-Edwards, 1892[126] rozcházely se 1,86 až 0,72 Mya | VU[127]
| |
| Africká divoká kočka (F. lybica) Forster, 1780[128] rozcházely se 1,86 až 0,72 Mya |
| |
| Evropská kočka divoká (F. silvestris) Schreber, 1777[129] rozcházely se 1,62 až 0,59 Mya | LC[130]
| |
| Domácí kočka (F. catus) Linné, 1758[119]
|
Fylogeneze
Fylogenetické vztahy živých kočkovitých šelem jsou uvedeny na následujícím kladogramu:[34][41]
| Felidae |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Pravěké taxony
- Proailurinae
- Proailurus (Filhol, 1879)[131]
- Pseudailurus školní známka
- Pseudaelurus (Gervais, 1850)[133][7]
- P. quadridentatus (Blainville, 1882)
- P. guangheesis (Cao et al, 1990)
- P. cuspidatus (Wang et al, 1998)
- Sivaelurus (Poutník, 1910)
- S. chinjiensis (Pilgrim, 1910)
- Hyperailurictis (Kretzoi, 1929)
- H. intrepidus (Leidy, 1858)
- H. marshi (Thorpe, 1922)
- H. stouti (Schultz & Martin, 1972)
- H. validus (Rothwell, 2001)
- H. skinneri (Rothwell, 2003)
- Styriofelis (Kretzoi, 1929)
- S. turnauensis (Deperet, 1892)
- S. romieviensis (Roman & Viret, 1934)
- Miopanthera (Kretzoi, 1938)
- M. lorteti (Gaillard, 1899)
- M. pamiri (Ozansoy, 1965)
- Pseudaelurus (Gervais, 1850)[133][7]
- Pantherinae
- Panthera
- P. spelaea (Goldfuss, 1810)[134]
- P. atrox (Leidy, 1853)[135]
- P. fossilis (Reichenau, 1906)
- P. palaeosinensis (Zdanský, 1924)
- P. youngi (Pei, 1934)
- P. gombaszoegensis (Kretzoi, 1938)[136]
- P. shawi (Broom, 1948)
- P. zdanskyi (Mazák, Christiansen & Kitchener, 2011)[37]
- P. blytheae (Tseng et al., 2013)[35]
- P. balamoides (Stinnesbeck et al., 2019)
- P. leo
- P. onca
- P. onca augusta (Leidy, 1872)
- P. onca mesembrina (Cabrera 1934)
- P. pardus
- P. pardus spelaea (Bächler, 1936)
- P. tigris
- P. tigris trinilensis (Dubois, 1908)
- P. tigris soloensis (Koenigswald, 1933)
- Panthera
- Feliny
- Felisi
- F. lunensis (Martelli, 1906)
- Rys
- L. issiodorensis (Croizet & Jobert, 1828)
- L. rexroadensis (Stephens, 1959)[137][138]
- L. thomasi
- Puma
- P. pardoides (Owen, 1846)
- P. pumoides (Castellanos, 1956)
- Acinonyx
- A. pardinensis (Croizet & Jobert, 1828)
- A. intermedius (Thenius, 1954)[7]
- A. aicha (Geraads, 1997)
- Sivapanthera (Kretzoi, 1929)
- S. arvernensis (Croizet & Jobert, 1828)
- S. brachygnathus (Lydekker, 1884)
- S. pleistocaenicus (Zdansky, 1925)
- S. potens (Pilgrim, 1932)
- S. linxiaensis (Qiu et al., 2004)
- S. padhriensis (Ghaffar a Akhtar, 2004)
- Pratifelis (Hibbard, 1934)
- P. martini (Hibbard, 1934)
- Miracinonyx (Adams, 1979)[139]
- M. inexpectatus (Zvládnout, 1895)
- M. trumani (Orr, 1969)
- Diamantofelis (Morales, Pickford, Soria & Fraile, 1998)[140]
- D. ferox (Morales, Pickford, Soria & Fraile, 1998)
- Namafelis (Morales, Pickford, Fraile, Salesa & Soria, 2003)[141]
- N. minor (Morales, Pickford, Fraile, Salesa & Soria, 2003)
- Asilifelis (Werdelin, 2011)[142]
- A. coteae Werdelin, 2011
- Leptofelis (Salesa et al., 2012)
- L. vallesiensis (Salesa et al., 2012)
- Pristifelis (Salesa et al., 2012)
- Katifelis (Adrian, Werdelin & Grossman, 2018)[143]
- K. Nightingalei (Adrian, Werdelin & Grossman, 2018)
- Felisi
- Machairodontinae
- Tchadailurus (Salesa et al., 2012)
- T. adei (Bonis et al., 2018)
- Kmen Metailurini:
- Metailurus (Zdansky, 1924)[144]
- M. major (Zdansky, 1924)
- M. mongoliensis (Colbert, 1939)
- M. ultimus (Li, 2014)
- M. boodon
- Adelphailurus (Hibbard, 1934)
- A. kansensis (Hibbard, 1934)
- Stenailurus
- S. teilhardi
- Dinofelis (Zdansky, 1924)[31][145]
- D. aronoki
- D. barlowi
- D. cristata
- D. darti
- D. diastemata
- D. paleoonca
- D. petteri
- D. piveteaui
- Yoshi (Spassov a Geraads, 2014)[146]
- Y. menší (Zdansky, 1924)
- Y. garevskii (Spassov a Geraads, 2014)
- Metailurus (Zdansky, 1924)[144]
- Kmen Smilodontini:
- Megantereon (Croizet & Jobert, 1828)
- M. cultridens (Cuvier, 1824)
- M. nihowanensis (Teilhard de Chardin & Piveteau, 1930)
- M. hesperus (Gazin, 1933)
- M. whitei (Broom, 1937)
- M. inexpectatus (Tielhard de Chardin, 1939)
- M. vakshensis (Sarapov, 1986)
- M. ekidoit (Werdelin & Lewis, 2000)
- M. microta (Zhu et al., 2015)
- Smilodon (Lund, 1842)
- S. populator (Lund, 1842)
- S. fatalis (Leidy, 1869)
- S. gracilis (Cope, 1880)
- Paramachairodus (Pilgrim, 1913)
- P. maximiliani
- P. orientalis
- P. transasiaticus
- Promegantereon (Kretzoi, 1938)[144]
- P. ogygia (Kretzoi, 1938)
- Rhizosmilodon (Wallace & Hulbert, 2013)
- R. fiteae (Wallace & Hulbert, 2013)
- Megantereon (Croizet & Jobert, 1828)
- Kmen Homotherini:
- Homotherium (Fabrini, 1890)
- H. latidens (Owen, 1846)
- H. sérum (Cope, 1893)
- H. ischyrus (Merriam, 1905)
- H. venezuelensis (Rincón et al., 2011)
- Amphimachairodus (Kretzoi, 1929)[144]
- A. giganteus (Kretzoi, 1929)
- A. kurteni (Sotnikova, 1992)
- A. coloradensis (Anton a kol., 2013)
- A. alvarezi (Ruiz-Ramoni et al., 2019)
- Nimravides (Kitts, 1958)[144]
- N. catacopsis (Cope, 1887)
- N. pedionomus (MacDonald, 1948)
- N. thinobates (MacDonald, 1948)
- N. hibbardi (Dalquest, 1969)
- N. galiani (Baskin, 1981)
- Xenosmilus (Martin a kol., 2000)
- X. hodsonae (Martin a kol., 2000)
- Lokotunjailurus (Werdelin, 2003)
- L. emageritus (Werdelin, 2003)
- L. fanonei (Bonis, Peigné, Mackaye, Likius, Vignaud & Brunet, 2010)
- Homotherium (Fabrini, 1890)
- Kmen Machairodontini:
- Machairodus (Kaup, 1833)[144]
- M. aphanistus (Kaup, 1832)
- M. horribilis (Schlosser, 1903)
- M. Robinsoni (Kurtén, 1975)
- M. pseudaeluroides (Schmidt-Kittler 1976)
- M. alberdiae (Ginsburg a kol., 1981)
- M. laskerevi (Sotnikova, 1992)
- M. Kabir (Peigné et al., 2005)
- Hemimachairodus (Koenigswald, 1974)
- H. zwierzyckii (Koenigswald, 1974)
- Miomachairodus (Schmidt-Kittler 1976)
- M. pseudaeluroides (Schmidt-Kittler 1976)
- Machairodus (Kaup, 1833)[144]
- Tchadailurus (Salesa et al., 2012)
Viz také
Reference
- ^ Wozencraft, W.C. (2005). "Felidae". v Wilson, D.E.; Reeder, D.M. (eds.). Savčí druhy světa: taxonomický a zeměpisný odkaz (3. vyd.). Johns Hopkins University Press. 532–548. ISBN 978-0-8018-8221-0. OCLC 62265494.
- ^ A b McKenna, M. C .; Bell, S. K. (2000). "Rodina Felidae Fischer de Waldheim, 1817: 372. Kočky". Klasifikace savců. Columbia University Press. p. 230. ISBN 978-0-231-11013-6.
- ^ Salles, L. O. (1992). "Felid fylogenetika: existující taxony a morfologie lebky (Felidae, Aeluroidea)" (PDF). Americké muzeum Novitates (3047).
- ^ Hemmer, H. (1978). "Evoluční systematika živých Felidae - současný stav a současné problémy". Masožravec. 1: 71–79.
- ^ Johnson, W. E .; Dratch, P. A .; Martenson, J. S .; O'Brien, S. J. (1996). "Rozlišení nedávného záření uvnitř tří evolučních linií Felidae pomocí variace polymorfismu délky mitochondriálních restrikčních fragmentů". Journal of Mammalian Evolution. 3 (2): 97–120. doi:10.1007 / bf01454358. S2CID 38348868.
- ^ Christiansen, P. (2008). "Vývoj lebky a dolní čelisti u koček (Carnivora: Felidae)". PLOS ONE. 3 (7): e2807. Bibcode:2008PLoSO ... 3.2807C. doi:10.1371 / journal.pone.0002807. PMC 2475670. PMID 18665225.
- ^ A b C d E Werdelin, L .; Yamaguchi, N .; Johnson, W. E .; O'Brien, S. J. (2010). "Fylogeneze a vývoj koček (Felidae)". In Macdonald, D. W .; Loveridge, A. J. (eds.). Biology and Conservation of Wild Felids. Oxford, Velká Británie: Oxford University Press. str. 59–82. ISBN 978-0-19-923445-5.
- ^ A b Peters, G. (1982). „Zur Fellfarbe und zeichnung einiger Feliden“. Bonner Zoologische Beiträge. 33 (1): 19−31.
- ^ A b C d E F G h i j k Sunquist, M .; Sunquist, F. (2002). „Co je to kočka?“. Divoké kočky světa. Chicago: University of Chicago Press. str.5–18. ISBN 978-0-226-77999-7.
- ^ A b Pocock, R. I. (1917). „Klasifikace stávajících Felidae“. Annals and Magazine of Natural History. Řada 8. XX (119): 329–350. doi:10.1080/00222931709487018.
- ^ A b Kitchener, A. C .; Breitenmoser-Würsten, C .; Eizirik, E .; Gentry, A .; Werdelin, L .; Wilting, A .; Yamaguchi, N .; Abramov, A. V .; Christiansen, P .; Driscoll, C .; Duckworth, J. W .; Johnson, W .; Luo, S.-J .; Meijaard, E .; O’Donoghue, P .; Sanderson, J .; Seymour, K .; Bruford, M .; Groves, C .; Hoffmann, M .; Nowell, K .; Timmons, Z .; Tobe, S. (2017). „Revidovaná taxonomie kočkovitých šelem: závěrečná zpráva pracovní skupiny pro klasifikaci koček skupiny odborníků na kočky IUCN“ (PDF). Cat News. Zvláštní vydání 11.
- ^ A b C d Pocock, R. I. (1917). „VII. — Na vnějších postavách Felidæ“. Annals and Magazine of Natural History; Zoologie, botanika a geologie. 8. 19 (109): 113−136. doi:10.1080/00222931709486916.
- ^ A b C d E Kitchener, A. C .; Van Valkenburgh, B .; Yamaguchi, N. (2010). "Plná forma a funkce". In Macdonald, D .; Loveridge, A. (eds.). Biologie a ochrana divokých kočkovitých šelem. Oxford: Oxford University Press. 83-106.
- ^ A b Pocock, R. I. (1939). "Felidae". Fauna Britské Indie, včetně Cejlonu a Barmy. Mammalia. - Hlasitost 1. Londýn: Taylor a Francis. 191–330.
- ^ Ewer, R. F. (1973). Masožravci. Cornell University Press. ISBN 978-0-8014-8493-3. Citováno 27. ledna 2013.
- ^ Lariviere, S. & Ferguson, S. H. (2002). „O vývoji savčího bacula: vaginální tření, prodloužená intromise nebo indukovaná ovulace?“. Recenze savců. 32 (4): 283–294. doi:10.1046 / j.1365-2907.2002.00112.x.
- ^ de Morais, R. N. (2008). "Reprodukce u malých kočkovitých samců". In Fowler, M. E .; Cubas, Z. S. (eds.). Biologie, medicína a chirurgie jihoamerických divokých zvířat (Druhé vydání.). John Wiley & Sons. p. 312. ISBN 9780470376980.
- ^ Li, X .; Li, W .; Wang, H .; Cao, J .; Maehashi, K .; Huang, L .; Bachmanov, A. A .; Reed, D. R .; Legrand-Defretin, V .; Beauchamp, G. K. & Brand, J. G. (2005). „Pseudogenizace genu Sweet-Receptor odpovídá za lhostejnost koček k cukru“. Genetika PLOS. 1 (1): 27–35. doi:10.1371 / journal.pgen.0010003. PMC 1183522. PMID 16103917.
- ^ Salazar, I .; Quinteiro, P .; Cifuentes, J. M .; Caballero, T. G. (1996). „Vomeronasální orgán kočky“. Anatomy Journal. 188 (2): 445–454. PMC 1167581. PMID 8621344.
- ^ Hart, B.L .; Leedy, M. G. (1987). "Stimul a hormonální determinanty chování flehmenů u koček" (PDF). Hormony a chování. 21 (1): 44−52. doi:10.1016 / 0018-506X (87) 90029-8. PMID 3557332. S2CID 6039377.
- ^ Peters, G. (2002). "Purring a podobné vokalizace u savců". Recenze savců. 32 (4): 245−271. doi:10.1046 / j.1365-2907.2002.00113.x.
- ^ Hewett, J. P .; Hewett Atkinson, L. (1938). Stezky džungle v severní Indii: vzpomínky na lov v Indii. London: Metheun and Company Limited. Alternativní URL
- ^ Heptner, V. G .; Sludskij, A. A. (1992) [1972]. "Tygr". Mlekopitajuščie Sovetskogo Soiuza. Moskva: Vysšaia Škola [Savci Sovětského svazu. Svazek II, část 2. Masožravci (hyeny a kočky)]. Washington DC: Smithsonian Institution a National Science Foundation. str. 95–202.
- ^ Mills, M. G. L. (2005). "Felis nigripes Burchell, 1824 Black-footed cat ". In Skinner, J. D .; Chimimba, C. T. (eds.). Savci jihoafrického subregionu (Třetí vydání.). Cambridge: Cambridge University Press. 405-408. ISBN 9780521844185.
- ^ Sliwa, A. (2004). „Velikost domácího rozsahu a sociální organizace koček černohlavých (Felis nigripes)". Savčí biologie. 69 (2): 96–107. doi:10.1078/1616-5047-00124.
- ^ Vella, C .; Shelton, L. M .; McGonagle, J. J. & Stanglein, T. W. (2002). Robinsonova genetika pro chovatele a veterináře koček (Forth ed.). Oxford: Butterworh-Heinemann Ltd. ISBN 978-0-7506-4069-5.
- ^ Eizirik, E .; Murphy, W. J .; Köpfli, K. P .; Johnson, W. E .; Dragoo, J. W. & O'Brien, S. J. (2010). „Vzorec a načasování diverzifikace řádu savců Carnivora vyvodit z více jaderných genových sekvencí“. Molekulární fylogenetika a evoluce. 56 (1): 49–63. doi:10.1016 / j.ympev.2010.01.033. PMC 7034395. PMID 20138220.
- ^ Gaubert, P. & Veron, G. (2003). „Vyčerpávající soubor vzorků mezi Viverridae odhaluje sesterskou skupinu kočkovitých šelem: linsangy jako případ extrémní morfologické konvergence ve Feliformia“. Sborník královské společnosti B. 270 (1532): 2523–2530. doi:10.1098 / rspb.2003.2521. PMC 1691530. PMID 14667345.
- ^ Silvestro, D .; Antonelli, A .; Salamin, N. & Quental, T. B. (2015). „Role soutěže clade v diverzifikaci severoamerických psovitých šelem“. Sborník Národní akademie věd. 112 (28): 8684−8689. Bibcode:2015PNAS..112,8684S. doi:10.1073 / pnas.1502803112. PMC 4507235. PMID 26124128.
- ^ Rothwell, T. (2003). "Fylogenetická systematika severoamerického Pseudaelurus (Carnivora: Felidae)" (PDF). Americké muzeum Novitates. 3403 (3403): 1−64. doi:10.1206 / 0003-0082 (2003) 403 <0001: PSONAP> 2.0.CO; 2. hdl:2246/2829.
- ^ A b C van den Hoek Ostende, L. W .; Morlo, M. & Nagel, D. (2006). „Majestátní zabijáci: kočky se šavlovitými zuby“ (PDF). Geologie dnes. Fosílie vysvětlil 52. 22 (4): 150–157. doi:10.1111 / j.1365-2451.2006.00572.x. Citováno 2008-06-30.
- ^ Randau, M .; Carbone, Turvey; C., S. T. (2013). „Vývoj psů u sabretoothových masožravců: přirozený výběr nebo sexuální výběr?“. PLOS ONE. 8 (8): e72868. Bibcode:2013PLoSO ... 872868R. doi:10.1371 / journal.pone.0072868. PMC 3738559. PMID 23951334.
- ^ Piras, P .; Silvestro, D .; Carotenuto, F .; Castiglione, S .; Kotsakis, A .; Maiorino, L .; Melchionna, M .; Mondanaro, A .; Sansalone, G .; Serio, C. & Vero, V. A. (2018). „Vývoj čelisti šavlozubého zubu: smrtící ekomorfologická specializace“. Paleogeografie, paleoklimatologie, paleoekologie. 496: 166−174. Bibcode:2018PPP ... 496..166P. doi:10.1016 / j.palaeo.2018.01.034.
- ^ A b C Johnson, W. E .; Eizirik, E .; Pecon-Slattery, J .; Murphy, W. J .; Antunes, A .; Teeling, E. & O'Brien, S. J. (2006). „Pozdní miocénní záření moderních Felidae: genetické hodnocení“. Věda. 311 (5757): 73–77. Bibcode:2006Sci ... 311 ... 73J. doi:10.1126 / science.1122277. PMID 16400146. S2CID 41672825.
- ^ A b Tseng, Z. J .; Wang, X .; Slater, G. J .; Takeuchi, G. T .; Li, Q .; Liu, J. & Xie, G. (2014). „Himalájské fosílie nejstaršího známého pantherinu vytvářejí starodávný původ velkých koček“. Sborník královské společnosti B. 281 (1774): 20132686. doi:10.1098 / rspb.2013.2686. PMC 3843846. PMID 24225466.
- ^ Mazak, J. H. (2010). „Co je Panthera palaeosinensis?". Recenze savců. 40 (1): 90−102. doi:10.1111 / j.1365-2907.2009.00151.x.
- ^ A b Mazák, J. H .; Christiansen, P. & Kitchener, A. C. (2011). „Nejstarší známá lebka pantherine a vývoj tygra“. PLOS ONE. 6 (10): e25483. Bibcode:2011PLoSO ... 625483M. doi:10.1371 / journal.pone.0025483. PMC 3189913. PMID 22016768.
- ^ Argant, A. & Argant, J. (2011). „The Panthera gombaszogensis příběh: Příspěvek Château Breccia (Saône-Et-Loire, Burgundsko, Francie) “. Kvartér. Hors-série (4): 247–269.
- ^ Johnson, W. E .; O'Brien, S. J. (1997). "Fylogenetická rekonstrukce Felidae pomocí 16S rRNA a NADH-5 mitochondriálních genů". Journal of Molecular Evolution. 44 (Dodatek 1): S98 – S116. Bibcode:1997JMolE..44S..98J. doi:10.1007 / PL00000060. PMID 9071018. S2CID 40185850.
- ^ O'Brien, S. J. & Johnson, W. E. (2005). "Velká kočičí genomika". Roční přehled genomiky a lidské genetiky. 6: 407–429. doi:10.1146 / annurev.genom. 6.080604.162151. PMID 16124868.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s Li, G .; Davis, B. W .; Eizirik, E. & Murphy, W. J. (2016). „Fylogenomické důkazy o starověké hybridizaci v genomech živých koček (Felidae)“. Výzkum genomu. 26 (1): 1–11. doi:10,1101 / gr.186668.114. PMC 4691742. PMID 26518481.
- ^ Werdelin, L. & Olsson, L. (2008). „Jak leopard získal svá místa: fylogenetický pohled na vývoj vzorů kočkovitých šelem“. Biologický žurnál společnosti Linnean. 62 (3): 383–400. doi:10.1111 / j.1095-8312.1997.tb01632.x.
- ^ Gray, J. E. (1867). "Poznámky k lebkám koček. 5. Neofelis". Sborník vědeckých zasedání Londýnské zoologické společnosti. 1867: 265–266.
- ^ Griffith, E. (1821). "Felis nebulosa". Obecné a konkrétní popisy obratlovců uspořádané pohodlně podle moderních objevů a vylepšení zoologie. London: Baldwin, Cradock & Joy. p. 37.
- ^ Grassman, L .; Lynam, A .; Mohamad, S .; Duckworth, J. W .; Borah, J .; Willcox, D .; Ghimirey, Y .; Reza, A. & Rahman, H. (2016). "Neofelis nebulosa". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T14519A97215090.
- ^ Cuvier, G. (1823). „Recherches sur les ossemens fossiles; ou, l'on retablit les caracteres de plusiers animaux dont les revolutions du globe ont detruit les especes“. Les Ruminans et les Carnassiers Fossiles, svazek IV. Paříž: G. Dufour & E. d'Ocagne.
- ^ Buckley-Beason, V. A .; Johnson, W. E .; Nash, W. G .; Stanyon, R .; Menninger, J. C .; Driscoll, C. A .; Howard, J .; Bush, M .; Page, J. E .; Roelke, M. E.; Stone, G .; Martelli, P .; Wen, C .; Ling, L .; Duraisingam, R. K .; Lam, V. P. a O'Brien, S. J. (2006). „Molekulární důkazy pro rozlišení na úrovni druhů u levhartů obláčkových“. Aktuální biologie. 16 (23): 2371–2376. doi:10.1016 / j.cub.2006.08.066. PMC 5618441. PMID 17141620.
- ^ Hearn, A .; Ross, J .; Brodie, J .; Cheyne, S .; Haidir, I. A .; Loken, B .; Mathai, J .; Wilting, A. & McCarthy, J. (2016). "Neofelis diardi". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T136603A97212874.
- ^ Oken, L. (1816). "1. umění, Panthera". Lehrbuch der Zoologie. 2. Abtheilung. Jena: August Schmid & Comp. p. 1052.
- ^ Linnaeus, C. (1758). "Felis pardus". Caroli Linnæi Systema naturæ per regna tria naturæ, sekundární třídy, ordines, rody, druhy, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Tomus I (decima, reformata vyd.). Holmiae: Laurentius Salvius. p. 41-42.
- ^ Stein, A. B .; Athreya, V .; Gerngross, P .; Balme, G .; Henschel, P .; Karanth, U .; Miquelle, D .; Rostro, S .; Kamler, J. F. & Laguardia, A. (2016). "Panthera pardus". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T15954A102421779.
- ^ Linnaeus, C. (1758). "Felis tigris". Caroli Linnæi Systema naturæ per regna tria naturæ, sekundární třídy, ordines, rody, druhy, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Tomus I (decima, reformata vyd.). Holmiae: Laurentius Salvius. p. 41.
- ^ Goodrich, J .; Lynam, A .; Miquelle, D .; Wibisono, H .; Kawanishi, K .; Pattanavibool, A .; Htun, S .; Tempa, T .; Karki, J .; Jhala, Y. & Karanth, U. (2015). "Panthera tigris". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2015: e.T15955A50659951.
- ^ Schreber, J. C. D. (1777). „Die Unze“. Die Säugethiere in Abbildungen nach der Natur mit Beschreibungen. Erlangen: Wolfgang Walther. 386–387.
- ^ McCarthy, T .; Mallon, D .; Jackson, R .; Zahler, P. & McCarthy, K. (2017). "Panthera uncia". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2017: e.T22732A50664030.
- ^ Linnaeus, C. (1758). "Felis leo". Caroli Linnæi Systema naturæ per regna tria naturæ, sekundární třídy, ordines, rody, druhy, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Tomus I. (decima, vyd. Reformata). Holmiae: Laurentius Salvius. p. 41.
- ^ Bauer, H .; Packer, C .; Funston, P. F .; Henschel, P. & Nowell, K. (2016). "Panthera leo". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016. doi:10.2305 / IUCN.UK.2016-3.RLTS.T15951A107265605.en.
- ^ Linnaeus, C. (1758). "Felis onca". Caroli Linnæi Systema naturæ per regna tria naturæ, sekundární třídy, ordines, rody, druhy, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Tomus I (decima, reformata vyd.). Holmiae: Laurentius Salvius. p. 42. (v latině)
- ^ Quigley, H .; Foster, R .; Petracca, L .; Payan, E .; Salom, R. & Harmsen, B. (2017). "Panthera onca". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2017: e.T15953A123791436.
- ^ A b C d E Severtzow, M. N. (1858). „Note sur la classification multisériale des Carnivores, spécialement des Félidés, et les etudes de zoologie générale qui s'y rattachent“. Revue et Magasin de Zoologie Pure et Appliquée. X: 385–396.
- ^ Martin, W. C. (1836). "Popis nového druhu Felisi". Proceedings of the Zoological Society of London. IV (XLVII): 107–108.
- ^ Ross, J .; Brodie, J .; Cheyne, S .; Datta, A .; Hearn, A .; Loken, B .; Lynam, A .; McCarthy, J .; Phan, C. & Rasphone, A. (2016). "Pardofelis marmorata". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T16218A97164299.
- ^ A b Vigors, N. A .; Horsfield, T. (1827). "Popisy dvou druhů rodu Felisi, ve sbírkách Zoologické společnosti “. Zoologický časopis. III (11): 449–451.
- ^ McCarthy, J .; Dahal, S .; Dhendup, T .; Gray, T. N. E .; Mukherjee, S .; Rahman, H .; Riordan, P .; Boontua, N. & Willcox, D. (2015). "Catopuma temminckii". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2015: e.T4038A97165437.
- ^ Gray, J. E. (1874). „Popis nového druhu kočky (Felis badia) ze Sarawaku ". Sborník vědeckých zasedání Londýnské zoologické společnosti za rok 1874: 322–323.
- ^ Hearn, A .; Brodie, J .; Cheyne, S .; Loken, B .; Ross, J. & Wilting, A. (2017). "Catopuma badia". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2017: e.T4037A112910221.
- ^ Schreber, J. C. D. (1778). „Der Serval“. Die Säugethiere in Abbildungen nach der Natur, mit Beschreibungen. Erlangen: Wolfgang Walther.
- ^ Thiel, C. (2015). "Leptailurus serval". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2015: e.T11638A50654625.
- ^ Gray, J. E. (1843). "Felidae". Seznam exemplářů Mammalia v Britském muzeu. Londýn: Britské muzeum. 39–46.
- ^ Schreber, J. C. D. (1777). „Der Karakal“. Die Säugethiere in Abbildungen nach der Natur mit Beschreibungen. Erlangen: Wolfgang Walther. 413–414.
- ^ Avgan, B .; Henschel, P .; Ghoddousi, A. (2016). "Caracal caracal". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T3847A102424310.
- ^ Temminck, C. J. (1827). „Félis doré Felis aurata". Monografie de Mammalogie. Paříž: G. Dufour et E. d'Ocagne. 120–121.
- ^ Bahaa-el-din, L .; Mills, D .; Hunter, L. & Henschel, P. (2015). "Caracal aurata". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2015: e.T18306A50663128.
- ^ Gray, J. E. (1842). "Popisy některých nových rodů a padesáti nezaznamenaných druhů Mammalia". Annals and Magazine of Natural History. 10 (65): 255−267. doi:10.1080/03745484209445232.
- ^ A b Molina, G. I. (1782). „La Guigna Felis guigna". Saggio sulla storia naturale del Chilli. Bologna: Stamperia di S. Tommaso d’Aquino. p. 295.
- ^ Lucherini, M .; Eizirik, E .; de Oliveira, T .; Pereira, J .; Williams, R.S.R. (2016). "Leopardus colocolo". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T15309A97204446.
- ^ Cornalia, E. (1865). „Descrizione di una nuova specie del genere Felis. Felis jacobita (Kukuřice.)". Memoria della Societá Italiana di Scienze Naturali. 1: 3−9.
- ^ Villalba, L .; Lucherini, M .; Walker, S .; Lagos, N .; Cossios, D .; Bennett, M. & Huaranca, J. (2016). "Leopardus jacobita". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T15452A50657407.
- ^ Linnaeus, C. (1758). „Felis pardalis“. Systema naturae per regna tria naturae: secundum classes, ordines, roda, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Já (Desáté vydání). Holmiae: Laurentius Salvius. p. 42.
- ^ Paviolo, A .; Crawshaw, P .; Caso, A .; de Oliveira, T .; Lopez-Gonzalez, C.A.; Kelly, M .; De Angelo, C. & Payan, E. (2016). "Leopardus pardalis". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T11509A97212355.
- ^ Schinz, H. R. (1821). „Wiedische Katze Felis wiedii". Das Thierreich eingetheilt nach dem Bau der Thiere: als Grundlage ihrer Naturgeschichte und der vergleichenden Anatomie von dem Herrn Ritter von Cuvier. Säugethiere und Vögel, svazek 1. Stuttgart, Tübingen: Cotta. 235–236.
- ^ de Oliveira, T .; Paviolo, A .; Schipper, J .; Bianchi, R .; Payan, E. & Carvajal, S. V. (2015). "Leopardus wiedii". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2015: e.T11511A50654216.
- ^ Napolitano, C .; Gálvez, N .; Bennett, M .; Acosta-Jamett, G. & Sanderson, J. (2015). "Leopardus guigna". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2015: e.T15311A50657245.
- ^ D'Orbigny, A .; Gervais, P. (1844). „Mammalogie: Nouvelle espèce de Felis“. Extraits des Procès-verbaux des Séances. 9: 40−41.
- ^ Pereira, J .; Lucherini, M. & Trigo, T. (2015). "Leopardus geoffroyi". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2015: e.T15310A50657011.
- ^ Schreber, J. C. D. (1778). „Die Maragua“. Die Säugethiere in Abbildungen nach der Natur, mit Beschreibungen. Erlangen: Wolfgang Walther. 396–397.
- ^ Payan, E. & de Oliveira, T. (2016). "Leopardus tigrinus". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T54012637A50653881.CS1 maint: používá parametr autoři (odkaz)
- ^ Hensel, R. (1872). „Beiträge zur Kenntniss der Säugethiere Süd-Brasiliens“. Physikalische Abhandlungen der Königlichen Akademie der Wissenschaften zu Berlin (1873): 1−130.
- ^ Trigo, T. C .; Schneider, A .; de Oliveira, T. G .; Lehugeur, L. M .; Silveira, L .; Freitas, T. R. O .; Eizirik, E. (2013). „Molekulární data odhalují komplexní hybridizaci a kryptický druh neotropické divoké kočky“. Aktuální biologie. 23 (24): 2528–2533. doi:10.1016 / j.cub.2013.10.046. PMID 24291091.
- ^ de Oliveira, T .; Trigo, T .; Tortato, M .; Paviolo, A; Bianchi, R .; & Leite-Pitman, M. R. P. (2016). "Leopardus guttulus". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T54010476A54010576. doi:10.2305 / IUCN.UK.2016-2.RLTS.T54010476A54010576.en.
- ^ A b Kerr, R. (1792). "F. Lynx canadensis". Království zvířat nebo zoologický systém slavného sira Charlese Linné. Třída I. Mammalia. Edinburgh a Londýn: A. Strahan a T. Cadell. p. 157-158.
- ^ Schreber, J. C. D. (1778). „Der Rotluchs“. Die Säugethiere in Abbildungen nach der Natur, mit Beschreibungen. Erlangen: Wolfgang Walther. str. 442–443.
- ^ Kelly, M .; Morin, D .; & Lopez-Gonzalez, C. A. (2016). "Lynx rufus". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T12521A50655874.
- ^ Vashon, J. (2016). "Lynx canadensis". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T12518A101138963.
- ^ Linnaeus, C. (1758). „Felis lynx“. Caroli Linnæi Systema naturæ per regna tria naturæ, sekundární třídy, ordines, rody, druhy, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Tomus I. (decima, vyd. Reformata). Holmiae: Laurentius Salvius. p. 43.
- ^ Breitenmoser, U .; Breitenmoser-Würsten, C .; Lanz, T .; von Arx, M .; Antonevich, A .; Bao, W. & Avgan, B. (2015). "Rys ostrovid". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2015: e.T12519A121707666.
- ^ Temminck, C. J. (1827). „Felis pardina“. Monografie de mammalogie, ou de de quelques žánry de mammifères, dont les espèces ont été observées dans les différens musées de l'Europe. Sv. 1. Leiden: C. C. Vander Hoek. 116-117.
- ^ Rodríguez, A. & Calzada, J. (2015). "Lynx pardinus". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2015: e.T12520A50655794. doi:10.2305 / IUCN.UK.2015-2.RLTS.T12520A50655794.en.
- ^ Brookes, J. (1828). "Sekce Carnivora. Řád Prædacae". Katalog Anatomického a zoologického muzea Joshua Brookese. Londýn: Richard Taylor. p. 16.
- ^ Schreber, J. C. D. (1777). „Der Gepard“. Die Säugthiere in Abbildungen nach der Natur mit Beschreibungen (Dritter Theil). Erlangen: Wolfgang Walther. 392−393.
- ^ Durant, S .; Mitchell, N .; Ipavec, A. & Groom, R. (2015). "Acinonyx jubatus". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2015: e.T219A50649567.
- ^ Jardine, W. (1834). „Rod II. Puma". Knihovna přírodovědců, Mammalia, svazek 2. Edinburgh: Lizars, Stirling a Kenney. 266–267.
- ^ Linnaeus, C. (1771). "Felis concolor". Mantissa plantarum altera. Generum editionis VI et specierum editionis II. Regni animalis příloha. Holmiae: Laurentii Salvii. p. 522.
- ^ Nielsen, C .; Thompson, D .; Kelly, M .; Lopez-Gonzalez, C. A. (2015). "Puma concolor". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2015: e.T18868A97216466. doi:10.2305 / IUCN.UK.2015-4.RLTS.T18868A50663436.cs..
- ^ Geoffroy St. Hilaire, É. (1803). „Le Chat Yagouarundi Felis yagouarundi". Katalog des Mammifères du Muséum National d'Histoire Naturelle. Paříž, Francie: Museum National d'histoire naturelle. p. 124.
- ^ Caso, A .; de Oliveira, T .; Carvajal, S.V. (2015). "Herpailurus yagouaroundi". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2015: e.T9948A50653167. doi:10.2305 / IUCN.UK.2015-2.RLTS.T9948A50653167.en.
- ^ Brandt J. F. (1842). „Pozorování sur le manoul (Felis Manul Pallas) ". Bulletin Scientifique. Académie Impériale des Sciences de Saint Petersbourg. 9: 37–39.
- ^ Pallas, S. S. (1776). "Felis Manul". Reise durch verschiedene Provinzen des russischen Reichs in einem ausführlichen Auszuge. Svazek 3. Frankfurt a Leipzig: J. G. Fleischer. p. 490.
- ^ Ross, S .; Barashkova, A .; Farhadinia, M. S .; Appel, A .; Riordan, P .; Sanderson, J. & Munkhtsog, B. (2016). "Otocolobus manul". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016.
- ^ Geoffroy Saint-Hilaire, I. (1831). „Le Chat à Taches de Rouille, Felis rubiginosa (Nob.). In Bélanger, C .; Geoffroy Saint-Hilaire, I. (eds.). Voyage aux Indes-Orientales par le nord de l'Europe, les provinces du Caucases, la Géorgie, l'Arménie et la Perse, suivi des détails topographiques, statistiques et autre sur le Pégou, les Iles de Jave, de Maurice et de Bourbon , sur le Cap-de-bonne-Espérance et Sainte-Hélène, pendant les années 1825, 1826, 1827, 1828 et 1829. Tome 3: Zoologie. Paris: Arthus Bertrand. pp. 140−144.
- ^ Mukherjee, S .; Duckworth, J. W.; Silva, A.; Appel, A. & Kittle, A. (2016). "Prionailurus rubiginosus". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T18149A50662471.
- ^ Kerr, R. (1792). "Bengal Tiger-Cat Felis bengalensis". The Animal Kingdom or zoological system of the celebrated Sir Charles Linnaeus. Class I. Mammalia. Edinburgh & London: A. Strahan & T. Cadell. str. 151–152.
- ^ Ross, J.; Brodie, J.; Cheyne, S.; Hearn, A.; Izawa, M.; Loken, B.; Lynam, A.; McCarthy, J.; Mukherjee, S .; Phan, C.; Rasphone, A.; Wilting, A. (2015). "Prionailurus bengalensis". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2015: e.T18146A50661611.
- ^ Bennett, E. T. (1833). "Felis viverrinus". Proceedings of the Zoological Society of London. Part I: 68–69.
- ^ Mukherjee, S .; Appel, A.; Duckworth, J. W.; Sanderson, J.; Dahal, S.; Willcox, D. H. A.; Herranz Muñoz, V.; Malla, G.; Ratnayaka, A.; Kantimahanti, M.; Thudugala, A.; Thaung R. & Rahman, H. (2016). "Prionailurus viverrinus". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T18150A50662615.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
- ^ Wilting, A.; Brodie, J.; Cheyne, S.; Hearn, A.; Lynam, A.; Mathai, J.; McCarthy, J.; Meijaard, E.; Mohamed, A.; Ross, J.; Sunarto, S.; & Traeholt, C. (2015). "Prionailurus planiceps". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2015: e.T18148A50662095.
- ^ Desmarest, A. G. (1816). "Le Chat de Java, Felis javanensis Nob.". In Société de naturalistes et d'agriculteurs (ed.). Nouveau dictionnaire d'histoire naturelle, appliquée aux arts, à l'agriculture, à l'économie rurale et domestique, à la médecine. Tome 6. Paris: Chez Deterville. p. 115.
- ^ Patel, R. P .; Wutke, S.; Lenz, D.; Mukherjee, S .; Ramakrishnan, U .; Veron, G.; Fickel, J.; Wilting, A.; Förster, D. (2017). "Genetic Structure and Phylogeography of the Leopard Cat (Prionailurus bengalensis) Inferred from Mitochondrial Genomes". Journal of Heredity. 108 (4): 349−360. doi:10.1093/jhered/esx017. PMID 28498987.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
- ^ A b Linnaeus, C. (1758). "Felisi". Systema naturae per regna tria naturae: secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis (v latině). 1 (Tenth reformed ed.). Holmiae: Laurentii Salvii. str. 42–44.
- ^ Schreber, J. C. D. (1778). "Der Kirmyschak". Die Säugethiere in Abbildungen nach der Natur, mit Beschreibungen. Erlangen: Wolfgang Walther. pp. 414–416.
- ^ Gray, T. N. E.; Timmins, R. J.; Jathana, D.; Duckworth, J. W.; Baral, H. & Mukherjee, S. (2016). "Felis chaus". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T8540A50651463.
- ^ Burchell, W. J. (1824). "Felis nigripes". Travels in the Interior of Southern Africa, Vol. II. London: Longman, Hurst, Rees, Orme, Brown, and Green. p. 592.
- ^ Sliwa, A.; Wilson, B.; Küsters, M. & Tordiffe, A. (2016). "Felis nigripes". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T8542A50652196.
- ^ Loche, V. (1858). "Description d'une nouvelle espèce de Chat par M. le capitaine Loche" [Description of a new species of cat, Mr. Captain Loche]. Revue et Magasin de Zoologie Pure et Appliquée. 2. X: 49–50.
- ^ Sliwa, A.; Ghadirian, T.; Appel, A.; Banfield, L.; Sher Shah, M. & Wacher, T. (2016). "Felis margarita". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T8541A50651884.
- ^ Milne-Edwards, A. (1892). "Observations sur les mammifères du Thibet". Revue Générale des Sciences Pures et Appliquées. III: 670–671.
- ^ Riordan, P.; Sanderson, J.; Bao, W.; Abdukadir, A.; Shi, K. (2015). "Felis bieti". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2015: e.T8539A50651398.
- ^ Forster, G. R. (1780). "LIII. Der Karakal". Herrn von Büffons Naturgeschichte der vierfüssigen Thiere. Mit Vermehrungen, aus dem Französischen übersetzt. Sechster Band [Mr. von Büffon‘s Natural History of Quadrupeds. With additions, translated from French. Svazek 6]. Berlin: Joachim Pauli. pp. 299–319.
- ^ Schreber, J. C. D. (1778). "Die wilde Kaze" [The wild Cat]. Die Säugthiere in Abbildungen nach der Natur mit Beschreibungen (Dritter Theil). Erlangen: Expedition des Schreber'schen Säugthier- und des Esper'schen Schmetterlingswerkes. pp. 397–402.
- ^ Yamaguchi, N .; Kitchener, A.; Driscoll, C. & Nussberger, B. (2015). "Felis silvestris". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2015: e.T60354712A50652361.
- ^ Filhol, H. (1879). "Étude sur les Mammifères fossiles de Saint-Gérand le Puy (Allier)". Annales des Sciences Géologiques. 10 (1): 1–252.
- ^ A b Peigné, S. (1999). "Proailurus, l'un des plus anciens Felidae (Carnivora) 'dEurasie : systematique et evolution". Bulletin de la Société d'Histoire Naturelle de Toulouse (135): 125–134.
- ^ Gervais, P. (1850). "Zoologie et paléontologie françaises. Nouvelles recherches sur les animaux vertébrés dont on trouve les ossements enfouis dans les sol de le France et sur leur comparaison avec les espèces propres aux autres regions du globe". Zoologie et Paléontologie Françaises. 8: 1–271.
- ^ Barnett, R.; Mendoza, M. L. Z.; Soares, A. E. R.; Ho, S. Y. W .; Zazula, G.; Yamaguchi, N .; Shapiro, B.; Kirillova, I. V.; Larson, G.; Gilbert, M. T. P. (2016). "Mitogenomics of the Extinct Cave Lion, Panthera spelaea (Goldfuss, 1810), Resolve its Position within the Panthera Cats". Open Quaternary. 2: 4. doi:10.5334/oq.24.
- ^ Leidy, J. (1853). "Description of an Extinct Species of American Lion: Felis atrox". Transakce Americké filozofické společnosti. 10: 319–322. doi:10.2307/1005282. JSTOR 1005282.
- ^ Kretzoi, M. (1938). "Die Raubtiere von Gombaszög nebst einer Übersicht der Gesamtfauna (Ein Beitrag zur Stratigraphie des Altquartärs)". Annales Musei Nationalis Hungarici. 31: 88–157.
- ^ Stephens, J. J. (1959). "A new Pliocene cat from Kansas". Academy of Science, Arts and Letters (44): 41–46.
- ^ Werdelin, L. (1981). "The evolution of lynxes" (PDF). Annales Zoologici Fennici (18): 37–71.
- ^ Adams, D. B. (1979). "The Cheetah: Native American". Věda. 205 (4411): 1155–1158. Bibcode:1979Sci...205.1155A. doi:10.1126/science.205.4411.1155. PMID 17735054. S2CID 17951039.
- ^ Morales, J .; Pickford, M.; Soria, D.; Fraile, S. (1998). "New carnivores from the basal Middle Miocene of Arrisdrift, Namibia". Eclogae Geologicae Helvetiae. 91: 27–40.
- ^ Morales, J .; Pickford, M.; Fraile, S.; Salesa, M. J.; Soria, D. (2003). "Creodonta and Carnivora from Arrisdrift, early Middle Miocene of southern Namibia". Memoirs of the Geological Survey of Namibia. 19: 177–194.
- ^ Werdelin, L. (2011). "A new genus and species of Felidae (Mammalia) from Rusinga Island, Kenya, with notes on early Felidae of Africa". Estudios Geológicos. 67 (2): 217–222. doi:10.3989/egeol.40463.184.
- ^ Adrian, B.; Werdelin, L .; Grossman, A. (2018). "New Miocene Carnivora (Mammalia) from Moruorot and Kalodirr, Kenya". Palaeontologia Electronica. 21 (1): 21.1.10A. doi:10.26879/778.
- ^ A b C d E Anton, M. (2013). Sabertooth. Bloomington, Indiana: University of Indiana Press. ISBN 9780253010421.
- ^ de Bonis, L.; Peigné, S.; Mackaye, H. T.; Likius, A.; Vignaud, P.; Brunet, M. (2018). "New sabre toothed Felidae (Carnivora, Mammalia) in the hominid-bearing sites of Toros Menalla (late Miocene, Chad)" (PDF). Geodiversitas. 40 (1): 69−87. doi:10.5252/geodiversitas2018v40a3. S2CID 134769588.
- ^ Spassov, N.; Geraads, D. (2014). "A New Felid from the Late Miocene of the Balkans and the Contents of the Genus Metailurus Zdansky, 1924 (Carnivora, Felidae)". Journal of Mammalian Evolution. 22: 45–56. doi:10.1007/s10914-014-9266-5. S2CID 14261386.
externí odkazy
- Felidae na Curlie
- Keller, E. (2015). "Secrets of the World's 38 Species of Wild Cats". National Geographic Society.
