Faliscan jazyk - Faliscan language
| Faliscan | |
|---|---|
 Faliscan červená figurka váza | |
| Rodilý k | starověký Itálie |
| Kraj | Jižní Etrurie (severní Lazio ) |
| Vyhynulý | asi 150 před naším letopočtem |
| Faliscan, Etruské, a Latinské abecedy | |
| Kódy jazyků | |
| ISO 639-3 | xfa |
xfa | |
| Glottolog | fali1291[1] |
 | |
The Faliscan jazyk je zaniklý Kurzíva starověku Falisci který žil v jižním Etrurie. Dohromady s latinský, to tvořilo Latino-Faliscan jazyky skupina jazyků kurzívy. Zdá se pravděpodobné, že jazyk přetrvával a byl postupně pronikán latinou až do doby nejméně 150 před naším letopočtem.
Korpus
Odhaduje se, že 355 nápisy přežít, většinou krátké a datovat se od 7. do 2. století před naším letopočtem. Některé jsou psány zprava doleva různými písmeny Stará kurzíva abeceda, odvozený z Etruská abeceda, ale ukazují určité stopy vlivu latinka. Nápis do Ceres ze dne 600 př.nl, nalezený v Falerii, obvykle považovaný za nejstarší příklad, je psán zleva doprava.[2]
Vzorek jazyka se objeví napsaný kolem okraje obrázku na a patera, jehož pravost je dána skutečností, že slova byla napsána před nasazením glazury: "foied vino pipafo, cra carefo", v latině hodie vinum bibam, cras carebo „dnes budu pít víno; zítra žádné mít nebudu. “[3] Tento vzorek naznačuje, že Faliscan byl méně konzervativní v některých ohledech než latinsky, s opotřebováním konečných zakončení pádu a zatemněním etymologie naštvaný „dnes“, což je zřetelnější v latině hodie (z hoc zemřít).
V hrobech se nacházejí pozůstatky, které patří hlavně do období etruské nadvlády a jsou bohatým důkazem hmotného blahobytu a zdokonalování. Dřívější vrstvy přinesly primitivnější pozůstatky z italské epochy. Mnoho nápisů s převážně vlastními jmény může být považováno za Etruské spíše než Faliscan; byly ignorovány z důvodu právě uvedeného dialektu.
Město Feronia, v Sardinie, byl pojmenován pravděpodobně po jejich rodná bohyně Faliscan osadníky. Votivní nápis od některých z nich se nachází u S. Maria di Falleri.[4]
Fonologie
Zde jsou některé z fonetických charakteristik jazyka Faliscan:
- Zachování mediálního obsahu F, kterou latinka změnila na b (FHEFHAKED / fefaked / v Praeneste fibula může být Proto-Latino-Faliscan);
- The palatalizace z d následovaný souhláskovým i do nějakého zvuku, označeného pouze i-, centrální zvuk naštvaný, z fo-zemřel;
- Ztráta finále s, alespoň před určitými následujícími zvuky (Cra = Latinka Cras);
- Retence latiny z labiovelars (cuando = Latinka quando, srovnej Umbrian pánev(n)u);
- Asimilace některých závěrečných souhlásek s počátečním zvukem dalšího slova: pretod de zenatuo sententiad (Conway, lib. cit. 321) = latinka praetor de senatus sententia (zenatuo pro senatuos, archaický genitiv).
Problém F a h
Otázka nepravidelného a neočekávaného vývoje EU Protoindoevropský vyjádřený aspiráty ve Faliscanu, na rozdíl od běžného latinského vykreslování, je vzhled obou h a F jako reflexy * bh / * dh a * gh: Filea „dcera“ a hileo 'son' = latinka filius V roce 1991 Rex E. Wallace a B. D. Joseph nabídli vysvětlení. Navrhli, že i když je to doloženo také v latině,[5] je to materiál Faliscan, který poskytuje jasnější obraz o předpokládaném vývoji. Poznamenávají, že neočekávané výsledky chybí u archaických faliscanských nápisů a že pravidelné výsledky převážně převažují nad nepravidelnými ve faliscanském epigrafickém korpusu. Nečekané výsledky se projeví pouze u středního a pozdního Faliscana. Níže jsou uvedeny pouze instance: Wallace a Joseph předpokládají, že první změna je přirozená změna zvuku, kterou lze vidět v mnoha jazycích (španělština hijo „syn“ z latiny filium „syn“ [akuzativ]), což ve Faliscanu ovlivnilo jen několik možných kandidátských slov. Druhý výsledek nelze vysvětlit jako zvukovou změnu, a proto tvrdí, že je hyperkorektní forma způsobená jiným vývojem. Zatímco změna z F na h probíhalo a ztrácelo se povědomí o správných formách, někteří řečníci začali obnovovat F i když to nebylo etymologicky vhodné.[6]Reference
Zdroje
Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Conway, Robert Seymour (1911). "Falisci V Chisholmu, Hugh, ed. Encyklopedie Britannica. 10 (11. vydání). Cambridge University Press. p. 148.Další čtení
Prostředky knihovny o
Faliscan jazyk