Enoch Arden - Enoch Arden
Enoch Arden je narativní báseň publikoval v roce 1864 Alfred, lord Tennyson Během svého působení v Anglii laureát básníka. Příběh, na kterém byl založen, poskytl Tennysonovi Thomas Woolner. Báseň propůjčila své jméno zákonné zásadě, že poté, co chyběl určitý počet let (obvykle sedm), mohla být osoba pro účely nového sňatku a dědictví prohlášena za mrtvou.[1]
Pozadí
Hrdina básně, rybář, který se stal obchodním námořníkem Enochem Ardenem, nechá svou ženu Annie a tři děti odejít na moře se svým starým kapitánem, který mu nabídne práci poté, co kvůli nehodě přišel o práci; způsobem, který odráží mužský pohled hrdiny na osobní námahu a strádání při podpoře jeho rodiny, opustil Enoch Arden svou rodinu, aby jim lépe sloužil jako manžel a otec. Během své cesty však Enoch Arden ztroskotal na a opuštěný ostrov se dvěma společníky; oba nakonec zemřou, takže tam zůstane Arden sám. Tato část příběhu připomíná Robinson Crusoe. Enoch Arden zůstává ztracen a chybí po více než deset let.
Po svém návratu z moře zjistí, že po jeho dlouhé nepřítomnosti je jeho manželka, která mu věřila, že je mrtvá, šťastně vdaná za jiného muže, svého přítele z dětství Philipa (Annie znal oba muže od dětství, tedy soupeření), má u sebe dítě. Enochův život zůstává nenaplněný, jedno z jeho dětí je nyní mrtvé a o jeho manželku a zbývající děti se nyní stará jeho někdejší soupeř.
Enoch nikdy neprozradí své ženě a dětem, že je opravdu naživu, protože ji příliš miluje, aby jí zkazil nové štěstí. Enoch umírá na a zlomené srdce.
Příběh lze považovat za variaci a protiklad ke klasickému mýtu Odysseus, který po 20 letech absence na internetu Trojská válka a na moři našel věrnou manželku, která na něj loajálně čekala. Použití jména Enoch pro muže, který zmizí ze života svých blízkých, je jistě inspirováno biblickou postavou Enoch. Ve skutečnosti se také celá chronologická struktura života hlavního hrdiny s cykly souvisejícími s biblickou symbolikou „dnů stvoření“ váže na jméno Enocha, jak dokazuje analýza italského myslitele, který se o tuto práci dlouhodobě zajímá,[2] a označuje působivou schopnost Tennysona vložit teologické úmysly do jednoduchého elegického režimu s nebývalou složitostí anglické literatury.[3]
Hudební nastavení
V roce 1897 Richard Strauss nastavit báseň jako recitace pro řečníka a klavír, publikovaný jako jeho op. 38. Dne 24. května 1962 Columbia Records vydal nahrávku Enocha Ardena (zaznamenanou 2. – 4. října 1961) s Glenn Gould na klavír a Claude Rains jako řečník. LP bylo vyrobeno za cenu 1 500 $ a bylo vydáno pouze 2 000 kopií. Zůstává sběratelským kouskem.[4][5] V roce 2010 Chad Bowles a David Ripley vydali CD. Dirigent Emil de Cou uspořádal verzi pro komorní orchestr a vypravěče. To bylo provedeno s Virginia Chamber Orchestra a herec Gary Sloan v roce 2010.[6]
V populární kultuře
- V dětském románu Evelyn Sharpové z roku 1897 The Making of a Schoolgirl, dívky si zahrají hru Enoch Arden k narozeninám studenta.[7]
- The Guy de Maupassant příběh "Le Retour" má podobný děj.[8]
- Enoch Arden, film z roku 1911 režiséra D. W. Griffith, je založen na této básni.[9]
- The Film z roku 1915 stejného jména režíroval Christy Cabanne.[10]
- Australský film z roku 1925 The Bushwhackers je založen na této básni.[10]
- Komediální film z roku 1940 Příliš mnoho manželů vyprávěl příběh s Jean Arthur hraní manželky vracejícího se manžela, kterého hraje Fred MacMurray. Byl přepracován v roce 1955 jako Tři pro show, s Betty Grable, Jack Lemmon, Marge Champion a Gower Champion.[11]
- 1940 screwball komediální film Moje oblíbená manželka, je komická inverze Enoch Arden.[12]
- „Enoch Arden“ je jméno tajemného cizince, neznámé skutečné identity, v Agatha Christie detektivní román z roku 1948 Přijato při potopě.[13]
- Agatha Christie "" Zatímco světlo vydrží "bylo poprvé zveřejněno v Román Magazine v dubnu 1924 se zesnulý manžel Tim Nugent vrací jako Arden.[14] Tento graf byl také použit k většímu účinku jako součást Obří chléb (1930), která byla prvním z jejích šesti románů napsaných pod pseudonymem Mary Westmacott.[15]
- Film z roku 1946 Zítra je navždy, v hlavních rolích Claudette Colbert, Orson Welles a George Brent, je založen na básni, ačkoli Tennysonovi není udělen žádný zápočet za psaní ani adaptaci.[16]
- Pojď, miláčku je remake z roku 1963 Moje oblíbená manželka, v hlavních rolích Doris Day, James Garner, a Polly Bergen. Tento projekt byl proveden po roce 1962 Marilyn Monroe verze, Něco musíš dát, byl po Monroeině smrti přerušen.[16]
- 1966 Konkani film Nirmon je založen na tomto příběhu.
- 1967 hindština film Taqdeer byl remake filmu Konkani Nirmon.
- Film z roku 2000 Odvrhnout byl volně založený na tomto příběhu.[17]
Viz také
Reference
- ^ https://www.law.cornell.edu/wex/enoch_arden_doctrine
- ^ Pietro De Luigi. Trasování za navigací nell'universo di Enoch Arden (2014 ed.). Platforma pro nezávislé publikování CreateSpace.
- ^ Maria Serena Marchesi. Temi cristiani nell'opera poetica di Alfred Tennyson (Vyd. 2007). Congedo Editore.
- ^ Platt, Russell. „Gould Standard“. Newyorčan. Citováno 15. srpna 2013.
- ^ Peter Vidani (2. června 2013). „Freezing Tumblr“. Papyh.tumblr.com. Citováno 15. srpna 2013.
- ^ Reinthaler, Joan (10. září 2010). „Emil de Cou diriguje dramatický„ Enoch Arden “Virginského komorního orchestru“. Washington Post. Citováno 28. září 2010.
- ^ M. O. Grenby; Andrea Immel (10. prosince 2009). Cambridge společník dětské literatury. Cambridge University Press. 219–. ISBN 978-1-139-82804-8.
- ^ Leonee Ormond (17. listopadu 2016). Recepce Alfreda Tennysona v Evropě. Bloomsbury Publishing. str. 52–. ISBN 978-1-350-01253-0.
- ^ James D. Bloom (2009). Hollywoodský intelekt. Rowman & Littlefield. str. 123–. ISBN 978-0-7391-2924-1.
- ^ A b Michail Iampolski (26. října 1998). Paměť Tiresias: Intertextualita a film. University of California Press. str. 93–. ISBN 978-0-520-08530-5.
Produkce Longford Lyell Productions a Charles Perry produkují The Bushwackers. Lottie a Longford jsou připočítány k scénáři a Arthur Higgins opět fotografie. Film je volně založený na Tennysonově Enochovi Ardenovi.
- ^ Newsweek. 45. Newsweek. 1955. str. 104–.
Tato variace na Tennysonovo téma Enoch Arden byla tenkou hrou, když ji W. Somerset Maugham v roce 1919 nabídl jako „Too Many Husbands“. Bylo to stejně tenké, ale dobrá zábava, když Jean Arthur hrál ve filmové verzi pod stejným názvem v roce 1940. Nyní Edward Hope a Leonard Stern získají odrazový můstek pro živý muzikál změnou příběhu na pozadí show businessu. Tentokrát je paní Ardenová Betty Grable, hudebně-komediální hvězda, jejíž manžel. Jack Lemmon, jde ...
- ^ Time Inc (13 května 1940). ŽIVOT. Time Inc. str. 55–.
- ^ Literární onomastika. 11-13. State University College. 1984. s. 17–.
... Charles Trenton ve filmu Taken at the Flood používá Enocha Ardena (z Tennysonovy básně z roku 1864, ve které cizinec neodhalí svou totožnost) ...
- ^ Mark Campbell (26. června 2015). Agatha Christie: Knihy, filmy a televizní pořady s Poirotem, slečnou Marplovou a dalšími. Oldcastle Books. str. 27–. ISBN 978-1-84344-424-4.
- ^ Agatha Christie; Tony Medawar (1997). Zatímco světlo trvá a další příběhy. HarperCollins. str. 178–. ISBN 978-0-00-232643-8.
Doslov „Zatímco světlo vydrží“ byl poprvé publikován v časopise Novel Magazine v dubnu 1924. Pro ty, kdo jsou obeznámeni s pracemi sira Alfreda Lorda Tennysona, nebude Ardenova pravá identita překvapením. Tennyson byl mezi oblíbenými básníky Christie, spolu s Yeatsem a T. S. Eliotem, a jeho Enoch Arden také inspiroval román Poirota Taken at the Flood (1948). Děj filmu „Zatímco světlo vydrží“ bylo později použito ve větší míře jako součást Obřího chleba (1930), prvního z jejích šesti románů ...
- ^ A b Leslie Halliwell (listopad 1988). Společník filmových tvůrců Halliwell: začlenění knihy citátů filmového diváka a filmového kvízu Halliwell. Grafton. str. 236–. ISBN 978-0-246-13322-9.
Enoch Arden byl postavou v Tennysonově básni, která se k jeho rodině dostala poté, co byla dlouho považována za mrtvou. Mezi filmy s tématem „Enoch Arden“ patří Tomorrow Is Forever (s Orsonem Wellesem), The Years Between (s Michaelem Redgravem), Too Many Husbands (s Fredem MacMurrayem) a jeho remake Three for the Show (s Jackem Lemmonem), My Favourite Manželka (s Irene Dunne) a její remake Move Over Darling (s Doris Day).
- ^ Greg M. Colón Semenza; Bob Hasenfratz (21. května 2015). Dějiny britské literatury o filmu, 1895-2015. Bloomsbury Publishing. str. 332–. ISBN 978-1-62356-187-1.