Ayşe Sultan (dcera Ahmeda I.) - Ayşe Sultan (daughter of Ahmed I)

Pro další použití viz Ayşe Sultan.
Ayşe Sultan
narozenýC. 1605/1608
Palác Topkapı, Konstantinopol, Osmanská říše
(současnost Istanbul, krocan )
Zemřel1656/57 (ve věku 47–52)
Istanbul, Osmanská říše
Pohřbení
Ahmed I Mauzoleum, Mešita sultána Ahmeda, Náměstí sultána Ahmeda, Istanbul
Manželé
​
​
(m. 1612; zemřel 1614)​

Damad Karakaş Mehmed Pasha
​
​
(m. 1620; zemřel 1621)​

Damad Hafız Ahmed Pasha
(m. cca 1626; zemřel 1632)
Damad Murtaza Pasha
​
​
(m. 1635; zemřel 1636)​

Damad Ahmed Pasha
​
​
(m. 1639; zemřel 1644)​

Damad Voynuk Ahmed Pasha
​
​
(m. 1645; zemřel 1649)​

​
​
(m. 1655; zemřel 1655)​
Celé jméno
turečtina: Ayşe Sultan binti Ahmed Han[1]
DynastieOsmanský
OtecAhmed já
MatkaKösem Sultan
NáboženstvíSunnitský islám

Ayşe Sultan (Osmanská turečtina: عائشہ سلطان; 1605/08 - 1656/57) byl Osmanský princezna, dcera Sultán Ahmed já (vláda 1603–17) a Kösem Sultan, nevlastní sestra sultána Osman II (vláda 1618–22) a sestra sultána Murad IV (vláda 1623–40) a sultán Ibrahim (panování 1640–1648) Osmanská říše. Ayşe je známá svými mnoha politicky motivovanými manželstvími.

Život

Narození

Ayşe Sultan, narozená v Konstantinopoli, byla jednou z Ahmedových dcer svou oblíbenou chotí Kösem Sultan.[2] Její datum narození se různě odhaduje na 1605,[1] 1606,[3] nebo 1608.[4] Když jsme se zmínili o ní a svatbě Nasuha Pashy z roku 1612, historik ze 17. století Mustafa Naima označuje Ayşe jako „nejmladší z princezen“.[5]

Manželství

Osmanské princezny byly normálně vdané, za vlivné osmanské úředníky, svými matkami nebo babičkami z otcovy strany, které měly právo uzavírat manželství a uspořádat zápasy, které mohly být politicky užitečné. Měli privilegia v manželství, které je oddělovalo od ostatních muslimských žen: například právo být jedinou manželkou svého manžela, odmítnout naplnit své manželství, dokud nebudou připraveni, a uzavřít rozvod, když se jim zlíbí. Vzhledem k tomu, že se mnozí z nich jako děti vdávali a několikrát ovdověli a rozvedli se, často z politických důvodů, sňatky byly velmi časté. Ayşe a její sestra, Fatma Sultan jsou extrémními příklady toho: byli ženatí nejméně sedmkrát a šestkrát a do posledního zasnoubení vstoupili ve věku přibližně 50 let, respektive 61 let.

Z celkového počtu manželů Ayşe byli dva popraveni, jeden byl zavražděn a dva padli v bitvě.[4]

Ayşe Sultan se poprvé provdala v roce 1612 Gümülcineli Nasuh Pasha (d. 1614), Velkovezír 1611–14.[1][4][2] Oslavy jejich zásnub a svatebních obřadů, stejně jako oslav její sestry Gevherhan Sultan a Öküz Kara Mehmed Pasha, které se konaly postupně po řadu měsíců 1611 a 1612, sponzoroval Ahmed a byly tak propracované a extravagantní, že je veřejnost sledovala, jako by šlo o svátky, které označují konec válek, které sultán slíbil.[6] V červenci druhého roku byla malá princezna s velkou pompou odvezena do paláce jejího manžela, kde byl nakonec v její přítomnosti popraven, na její velkou úzkost.[1] Tento palác, který se nachází naproti nábřeží známému jako Salacak v Üsküdar, si ponechala jako svůj vlastní majetek.[7][8]

Ještě jako dítě[4] Ayşe byla vdaná za druhé za Karakaşe Mehmeda Paši (zemřel 1621), Beylerbey (generální guvernér) z Buda. Muž však brzy zemřel[1] zatímco bojuje v Osmanu II vojenské tažení proti Polsku, manželství tedy trvalo méně než rok.[4]

V roce 1626 ji matka Kösem Sultan nabídla za ruku Hafız Ahmed Pasha[9] (1564–10. Února 1632), velkovezír 1625–26, 1631–32; šedesátiletého muže si vzala buď ve stejném roce[1] nebo 13. března 1627.[4]

Pouhý měsíc po vraždě Hafize Pashy během a Turecký voják vzpoura proti jejímu bratrovi Muradovi IV., Ayşe byla zasnoubena s Murtaza Pasha († 1636), beylerbey Diyarbekir [4] a vezíra, svatební obřady se neudržely až do jeho příchodu na císařský hlavní město Konstantinopol v roce 1635.[1]

Tento starý a nemocný manžel se jí velmi nelíbilo benátský zprávy,[10] zemřela - a tak ji zachránila před nešťastným životem - během Muradova vojenského tažení proti Revan, která se uskutečnila v průběhu Válka Osman - Safavid (1623–39).

Poté se provdala v roce 1639 za Ahmeda Paši (d. 1644), beylerbey z Aleppo a Damašek a v březnu[10] 1645 Voynuk Ahmed Pasha (d. 28. července 1649), beylerbey of Adana Vezír, Admirál flotily[1][10]12/22 června 1648-28 července 1649.[11]

V roce 1643, na počátku vlády jejího bratra Ibrahima „Šíleného“, je Ayşe zaznamenána, stejně jako její sestry Fatma Sultan a Hanzade sultán, protože dostává maximální denní stipendium pro císařské princezny té doby, konkrétně 400 aspers;[12] přesto, později, kolem roku 1647, [13] oni tři i jejich neteř, Muradova dcera Kaya Sultan, byli podrobeni dalšímu napadení protokolu ze strany Ibrahima, nedůvěře podřízenosti jeho konkubínám. Vzal jim jejich pozemky a klenoty (pravděpodobně aby je získal jeho Hasekis ), a přiměl je sloužit Hümaşah Sultan, konkubína, za kterou se oženil, tím, že stál v pozoru jako sluhové, zatímco ona jedla a nabírala a držela mýdlo, umyvadlo a džbán vody, kterým si umývala ruce.[14] Kvůli tomu, co považoval za neschopnost správně sloužit své milované Hümaşah, je potom sultán vyhnal Edirne Palace.[13]

Asi pět nebo šest let poté, co Voynuk Ahmed Pasha zemřel v bitvě střelbou z pušky, [15] Během Krétská válka (1645–1669), v roce 1654 [10] nebo 1655, Ayşe byla zasnoubena, aby se vzbouřila Ibşir Mustafa Pasha (d. 11. května 1655). Díky jejímu odvolání dostal Mustafa Pasha místo velkovezíra.[7]

Zřejmě úzkostlivě očekávala příjezd svého zamýšleného manžela [16] - kterou zpožďoval měsíce [17] - protože vyslala několik vyslanců, aby ho přivedli na hlavní město. Její hlavní sluha Mercan Ağa úkol nakonec zvládl, a když se Ibşir a jeho vojáci dostali do jejího paláce v Üsküdaru, zacházela s ním i se státníky, kteří ho přijali, na velkou hostinu,[7][10][18] "jako svátek Hatem Tay", podle Evliya Çelebi.[8] Jejich svatba se konala dne 28. února 1655.[10] Jejich společný život byl krátký a skončil jeho popravou.[19]

Smrt

Ayşe Sultan pravděpodobně zemřela v letech 1656–1657.[7][10][3] Byla pohřbena v mauzoleu svého otce Sultana Ahmeda I. Mešita sultána Ahmeda.[7][10][3]

Charity

V roce 1618 nechala Ayşe Sultan postavit automat na vodu mezi dnešní Okçubaşı avenue a tramvajovou železnicí v Istanbulu.[7]

Vyobrazení v literatuře a populární kultuře

  • Ayşe Sultan je postava ve hře Güngör Dilmenové (1930–2012) pro jednu ženu Já, Anatolie (Ben, Anadolu), představující anatolské ženy „od nepaměti do počátku dvacátého století“.[20]
  • V roce 2015 turečtina televizní seriál historické beletrie Muhteşem Yüzyıl: Kösem, dospívající Ayşe Sultan je zobrazena tureckou herečkou Sude Zulal Güner.

Viz také

Původ

Reference

  1. ^ A b C d E F G h Uluçay 1985, str. 50.
  2. ^ A b Börekçi 2010, str. 238.
  3. ^ A b C Singh, Nagendra Kr (2000). Mezinárodní encyklopedie islámských dynastií (reprodukce článku M. Cavida Baysuna "Kösem Walide nebo Kösem Sultan" v The Encyclopaedia of Islam vol V). Publikace Anmol PVT. 423–424. ISBN  81-261-0403-1. Díky své kráse a inteligenci byla Kösem Walide pro Ahmeda I obzvláště atraktivní a přitahovala před starší manželky v paláci. Porodila čtyři syny sultána - Murada, Süleymana, Ibrahima a Kasima - a tři dcery - „Ayşe, Fatmu a Djawharkhana. Tyto dcery následně použila ke konsolidaci svého politického vlivu strategickými manželstvími s různými vezíry.
  4. ^ A b C d E F G Sakaoğlu 2008, str. 232.
  5. ^ Naima 1832, str. 426.
  6. ^ Börekçi 2010, str. 240.
  7. ^ A b C d E F Uluçay 1985, str. 51.
  8. ^ A b Evliya Celebi. Intimní život osmanského státníka Albanyho: State University of New York, 1991. P.134.
  9. ^ Svobodně, John (1999). Inside the Seraglio: Private Lives of the Sultans in Istanbul. Viking. ISBN  978-0140270563. K takovým sériovým sňatkům princezny došlo často v dynastii Osmanlı ve století po Süleymanovi, což královské rodině umožnilo vytvořit síť spojenectví s nejmocnějšími z pašů. Zejména Kösem pomocí svých dcer pomáhala udržovat se u moci téměř půl století. Jak psala velkovezírovi Hafizovi Ahmedovi Pashovi v roce 1626, několik měsíců předtím, než se stal třetím manželem její dcery Ayşe: „Kdykoli budete připraveni, dejte mi vědět a podle toho budu jednat. Hned se o vás postaráme. Mám připravenou princeznu. Udělám to stejně, jako když jsem poslal svou Fatmu '
  10. ^ A b C d E F G h Sakaoğlu 2008, str. 233.
  11. ^ Gülsoy 2004, str. 95,96.
  12. ^ Peirce 1993, str. 128.
  13. ^ A b Sakaoğlu 2008, str. 235.
  14. ^ Peirce 1993, str. 246.
  15. ^ Gülsoy 2004, str. 96.
  16. ^ Uluçay 1956, str. 101.
  17. ^ Evliya Celebi. Intimní život osmanského státníka Albanyho: State University of New York, 1991. P.146.
  18. ^ Evliya Celebi. Intimní život osmanského státníka Albanyho: State University of New York, 1991. P.128.
  19. ^ Peirce 1993, str. 147.
  20. ^ Halman, Talât Sait; Warner, Jayne L. (2008). Já, Anatolia a další hry. Syracuse University Press. str. 205 233–234. ISBN  9786059306409.

Zdroje

  • Börekçi, Günhan (2010). Frakce a oblíbené u soudů sultána Ahmeda I. (r. 1603-17) a jeho bezprostředních předchůdců. Ohio State University. str. 303.
  • Çelebi, Evliya. 1991 [1659]. "Kaya Sultan (1659)." V knize Intimní život osmanského státníka: Melek Ahmed Pasha (1588–1662), jak je uvedeno v knize cest Evliyi Çelebi (jméno Seyahat). Vyd. Robert Dankoff. Albany: SUNY Press, s. 221–36.
  • Svobodně, John (1999). Inside the Seraglio: Private Lives of the Sultans in Istanbul. Viking. str. 360. ISBN  978-0140270563.
  • Gülsoy, Ersin (2004). Girit'in fethi ve Osmanlı idaresinin kurulması 1645–1670. Tarih ve Tabiat Vakfı. str. 383.
  • Halman, Talât Sait; Warner, Jayne L. (2008). Já, Anatolia a další hry. Syracuse University Press. str. 256. ISBN  9786059306409.
  • Naima, Mustafa (1832). Annals of the Turkish Empire from 1591 to 1659 of the Christian Era: Volume 1. Orientální překladový fond. str. 471.
  • Peirce, Leslie P. (1993). Císařský harém: Ženy a suverenita v Osmanské říši. Oxford University Press. ISBN  978-0-195-08677-5.
  • Sakaoğlu, Necdet (2008). Bu mülkün kadın sultanları: Vâlide sultanlar, hâtunlar, hasekiler, kadınefendiler, sallelfendiler. Oğlak Yayıncılık. str. 303.
  • Singh, Nagendra Kr (2000). Mezinárodní encyklopedie islámských dynastií (reprodukce článku M. Cavida Baysuna "Kösem Walide nebo Kösem Sultan" v The Encyclopaedia of Islam vol V). Publikace Anmol PVT. 423–424. ISBN  81-261-0403-1.
  • Uluçay, M.Cagatay (1956). Harem'den mektuplar I. Vakit matbaasi. str. 206.
  • Uluçay, Mustafa Çağatay (1985). Padışahların kadınları ve kızları. Türk Tarihi Kurumu Yayınları. str. 220.