Zekiye Sultan - Zekiye Sultan
Zekiye Sultan | |||||
---|---|---|---|---|---|
narozený | Palác Dolmabahçe, Konstantinopol, Osmanská říše (Nyní Istanbul, krocan ) | 12. ledna 1872||||
Zemřel | 13. července 1950 Pau, Pyrénées-Atlantiques, Francie | (ve věku 78)||||
Pohřbení | |||||
Manželka | Ali Nureddin Pasha | ||||
Problém |
| ||||
| |||||
Dynastie | Osmanský | ||||
Otec | Abdul Hamid II | ||||
Matka | Bedrifelek Kadın | ||||
Náboženství | Sunnitský islám |
Zekiye Sultan (Osmanská turečtina: زکیه سلطان; 12.01.1872 - 13. července 1950) byla osmanská princezna, dcera sultána Abdul Hamid II a Bedrifelek Kadın.
raný život a vzdělávání
Zekiye Sultan se narodil 12. ledna 1872 v Palác Dolmabahçe.[1] Její otec byl sultán Abdul Hamid II a její matka byla Bedrifelek Kadın,[2][3] dcera prince Mehmeda Karzega a princezny Faruhan İnal-lpa.[4] Byla třetím dítětem a druhou dcerou svého otce a druhým dítětem své matky. Měla dva bratry, Şehzade Mehmed Selim, o dva roky starší než ona, a Şehzade Ahmed Nuri, o šest let mladší než ona.[5] Byla vnučkou Abdulmejid I. a Tirimüjgan Kadın.[6]
Po nástupu Abdula Hamida na trůn dne 31. srpna 1876[7] císařská rodina zůstala v paláci Dolmabahçe. V roce 1877 se Zekiye a další členové císařské rodiny usadili v Palác Yıldız,[8] poté, co se tam Abdul Hamid přestěhoval dne 7. dubna 1877.[9]
Když bylo Zekiye 7 let, začala se vzdělávat v Ihlamur Mansion se svým bratrem Şehzade Mehmed Selim, se svými bratranci Şehzade Mehmed Şevket, Esma Sultan a Şehzade Mehmed Seyfeddin. Vystudovala geografii, korán, turečtinu. Studovala také anglické a francouzské knihy. [10]
Abdul Hamid kromě formálního vzdělání v paláci speciálně učil hudební a výtvarnou výchovu. Téměř všechny jeho děti hrály a skládaly různé nástroje. Şehzade Mehmed Burhaneddin hrával na violoncello. Naime a Ayşe Sultan absolvovaly hodiny klavíru od Françoise Lombardiho, Şadiye Sultan se kromě klavíru zajímal také o mandolínu. Pokračovala s francouzskou madam Avisnad Bavisovou. Měla zvláštní zájem o tureckou hudbu a hudbu Alafranga. [10]
Manželství
V roce 1889, ve věku sedmnácti, její otec uspořádal její trousseaux a manželství spolu se třemi sultánem Abdulaziz dcery, princezny Saliha Sultan, Nazime Sultan, a Esma Sultan.[11] Ženich byl synem Aliho Nureddina Pashy, staršího syna Gaziho Osmana Pashy a Zatıgül Hanim, dámy dříve v harému sultána Abdulazize,[12][13] Manželství se uskutečnilo 20. Dubna 1889 v Palác Yıldız. Zekiyeho zástupcem byl Mehmed Yavar Agha a svědkem byl Mehmed Cevher Agha. Zástupcem Aliho Nureddina byl velkovezír Mehmed Kamil Pasha.[14][1][15][6]
Bylo tradicí, že princeznám byly přiděleny paláce na jejich manželství. Byla jí přidělena Tarlabaşiho palác.[16] Tento palác kdysi patřil její tetě Mediha Sultan, nevlastní sestra svého otce, kde bydlela se svým prvním manželem.[17] Zekiye se přestěhovala do Tarlabašiho paláce, druhý den po svatbě.[17] V roce 1898 se mladší bratr Ali Nureddin, Mehmed Kemaleddin Pasha, oženil se svou mladší nevlastní sestrou Naime Sultan.[13] Její palác byl postaven vedle Zekiyeho paláce a obě budovy se dříve nazývaly „The Twin Mansions“.[11]
Ti dva spolu měli dvě dcery, Ulviye Şükriye Hanımsultan narozenou v roce 1890, která zemřela ve věku asi tří let 23. února 1893, a Fatma Aliye Hanımsultan, narozená v roce 1891.[6] Fatma Aliye se provdala za Mehmeda Muhsina Yeğena, člena egyptské rodiny Yeğenů, v roce 1911. Pár měl dva syny, Osman Hayder Bey narozený 5. září 1912 a Salih Zeki Bey narozen 4. září 1921.[18]
Zekiye Sultan a Ali Nureddin Pasha milovali hudbu a ve svém sídle hrála na klavír. Zajímala se také o umění.[19] Během měsíce Ramadán, živila chudé a poskytovala jim finanční pomoc. Představila také dárky hostům, kteří přišli na Iftar. Podílela se na různých dárcovských kampaních, které ji proslavily jako otevřenou a starostlivou princeznu.[20]
V exilu císařské rodiny v březnu 1924 se Zekiye a její rodina včetně jejího manžela, dcery a vnuků usadili v Pau, Pyrénées-Atlantiques, Francie.[21][3][22][13] Její matka se však rozhodla zůstat v Turecku, ve svém sídle v Serencebey, kde v roce 1930 zemřela.[23][21]
Podle Neslişah Sultan, byla baculatá, ztratila většinu vlasů a stěží odešla z domu. Oblékala se a nosila blonďatou paruku. Sbírala miniaturní zvířata, kozy a květiny a také snědla spoustu sladkostí.[24]
Smrt
Zekiye Sultan zemřel dne 13. července 1950 v Pau, Pyrénées-Atlantiques, Francie ve věku sedmdesáti osmi let a byl tam pohřben.[25][13][3] Její manžel ji přežil o dva roky a zemřel v roce 1952.[26]
Problém
Spolu s Ali Nureddin Pasha měl Zekiye dvě dcery:
- Ulviye Şukriye Hanımsultan (palác Tarlabaşı, C. 1890 - Tarlabaşı Palace, únor 1893, pohřben na hřbitově Yahya Efendi);
- Fatma Aliye Hanımsultan (Tarlabaşı Palace, C. 1891 – Istanbul, 14. dubna 1972, pohřben na hřbitově Yahya Efendi), ženatý a měl problém;
V populární kultuře
- V televizním seriálu z roku 2017 Payitaht: Abdülhamid Zekiye Sultan ztvárnila turecká herečka Tuğçe Kumral.[27]
Původ
Předkové Zekiye Sultana | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Reference
- ^ A b Sakaoğlu 2008, str. 687.
- ^ Uluçay 2011, str. 253.
- ^ A b C Brookes 2010, str. 291.
- ^ Açba, Harun (2007). Kadın efendiler: 1839-1924. Profil. p. 124. ISBN 978-9-759-96109-1.
- ^ Uluçay 2011, str. 246.
- ^ A b C Adra, Jamil (2005). Genealogie císařské osmanské rodiny 2005. str.25.
- ^ Clare, Israel Smith (1885). Ilustrovaná univerzální historie: Být jasnou a stručnou historií všech národů. P. W. Ziegler & Company. p. 549.
- ^ Orientální zahrady: Ilustrovaná historie. Knihy kronik. 1992. str.21. ISBN 978-0-811-80132-4.
- ^ NewSpot, svazky 13-24. Generální ředitelství pro tisk a informace. 1999.
- ^ A b Uru 2010, str. 6.
- ^ A b Brookes 2010, str. 159.
- ^ Uru 2010, str. 15.
- ^ A b C d Uluçay 2011, str. 254.
- ^ Uru 2010, str. 13.
- ^ Uluçay 2011, str. 236.
- ^ Uru 2010, str. 10.
- ^ A b Uru 2010, str. 35.
- ^ Uru 2010, str. 20.
- ^ Uru 2010, str. 50.
- ^ Uru 2010, str. 51.
- ^ A b Uru 2010, str. 53.
- ^ Sakaoğlu 2008, str. 689.
- ^ Açba, Harun (2007). Kadın efendiler: 1839-1924. Profil. str. 125–6. ISBN 978-9-759-96109-1.
- ^ Bardakçı, Murat (2017). Neslishah: Poslední osmanská princezna. Oxford University Press. p. 100. ISBN 978-9-774-16837-6.
- ^ Sakaoğlu 2008, str. 687-9.
- ^ Uru 2010, str. 55.
- ^ „Payitaht Abdülhamid Zekiye Sultan (Tuğçe Kumral) Kimdir?“. Citováno 2020-07-05.
Zdroje
- Brookes, Douglas Scott (2010). Konkubína, princezna a učitel: Hlasy z osmanského harému. University of Texas Press. ISBN 978-0-292-78335-5.
- Sakaoğlu, Necdet (2008). Bu mülkün kadın sultanları: Vâlide sultanlar, hâtunlar, hasekiler, kadınefendiler, sallelfendiler. Oğlak Yayıncılık. ISBN 978-9-753-29623-6.
- Uluçay, Mustafa Çağatay (2011). Padişahların kadınları ve kızları. Ankara: Ötüken. ISBN 978-9-754-37840-5.
- Uru, Cevriye (2010). Sultán II. Abdülhamid'in kızı Zekiye Sultan'in Hayatı (1872-1950).