Mihrimah Sultan (dcera Mahmuda II) - Mihrimah Sultan (daughter of Mahmud II)

Mihrimah Sultan
narozený(1812-06-29)29. června 1812
Palác Topkapı, Konstantinopol, Osmanská říše
(současnost Istanbul, krocan )
Zemřel3. července 1838(1838-07-03) (ve věku 26)
Istanbul, Osmanská říše
Pohřbení
Nakşidil Sultan Mauzoleum, Fatih, Istanbul
Manželka
Mehmed Said Pasha
​
(m. 1835)​
ProblémSultanzade Mehmed Abdullah Bey
Celé jméno
turečtina: Mihrimah Sultan
Osmanská turečtina: مھرماہ سلطان‎
DynastieOsmanský
OtecMahmud II
MatkaHoşyar Kadın
NáboženstvíSunnitský islám

Mihrimah Sultan (Osmanská turečtina: مهرماہ سلطان; 29. června 1812 - 3. července 1838) byla osmanská princezna, dcera sultána Mahmud II a jeho čtvrtá manželka Hoşyar Kadın. Byla nevlastní sestra sultánů Abdulmejid I. a Abdulaziz.

Časný život

Mihrimah Sultan se narodila 29. června 1812 v Palác Topkapı. Její otec byl sultán Mahmud II a její matka byla Hoşyar Kadın,[1][2][3] adoptivní dcera sultána Mustafa III dcera, Beyhan Sultan. Měla mladší sestru Zeyneb Sultan, o dva roky mladší než ona. [4]

Před narozením Mihrimah měl Mahmud ve stejném roce dvě děti, Şehzade Bayezid a Şah Sultan. Sultán si společně připomněl narození svých tří dětí. [1]

Manželství

Když nastal čas získat jí manžela, její matka se rozhodla, že by se měla rozhodnout. Její matka jí ukázala portréty několika mladých mužů a upřela se na Saida Mehmeda Paši.[5] Na příkaz Mahmuda byla v roce 1835 zasnoubena s admirálem flotily Mehmedem Said Pasha. Věno bylo připraveno do jednoho roku. [1]

Manželství se konalo dne 15. srpna 1835 v nábřeží Beşiktaş, když bylo Mihrimah čtyřiadvacet let. Poté, co bylo manželství dokončeno, bylo 15 000 kurušů připuštěno Mihrimah Sultan. Velkovezír Mahmud Rauf Pasha a Şeyhülislam Asim Efendi dostali 1000 kuruş. Pashas bylo připuštěno 500 Kuruş. Damat Gürcü Halil Rifat Pasha, manžel její nevlastní sestry Salihy také připustil nějaké centy. Věno Mihrimah Sultan bylo připraveno v Seraskeru. [6]

Svatební hostina se konala 28. dubna 1836. V blízkosti Dolmabahçe se konaly svatební přehlídky Mihrimah Sultan, jako byla Saliha Sultan. Tyto zábavy trvaly několik dní. Nakonec byl zorganizován obrovský regiment nevěsty a Mihrimah Sultan byla poslána do jejího paláce. [6] Manželství bylo uzavřeno dne 9. května 1836 v Bebekově paláci.[7] Na svatbě Mihrimah Sultan, kde se konaly ohromné ​​světelné show a lidé to sledovali s velkým nadšením a obdivem. [8]

Krátce po sňatku s Mihrimah Said Pasha utrpěl nevoli svého otce a byl deportován do provincií, k velkému utrpení jeho manželky a tchyně. V tuto chvíli si její matka byla dostatečně jistá svým vlivem, aby přímo požádala Mahmuda, a učinila tak v dopise. Na to navázala dvěma děkovnými dopisy, jedním, když Mahmud vyhověl jejímu požadavku, a nařídila přivezení Saida Paši zpět do Istanbulu, druhým, když skutečně dorazil.[9]

Pár měl jednoho syna, Sultanzade Mehmed Abdullah Bey, narozeného 3. července 1838. [10]

Smrt

Mihrimah Sultan zemřel 3. července 1838 s největší pravděpodobností tuberkulóza který zuřil v Istanbulu v devatenáctém století, [6] byla pohřbena v mauzoleu své babičky ve Fatih v Istanbulu.[6][11]

Říkalo se, že Mihrimah svého otce velmi milovala, že si kdysi přála, aby už nežila, aby viděla smrt svého otce. Její přání bylo splněno a zemřela před Mahmudovou smrtí. Mahmud byl ze své smrti opravdu zarmoucen, zemřel příští rok v roce 1839. [12] Po její smrti si její otec vymyslel fontánu jménem Sultan Mahmud Fountain vedle mešity Nişancılar v Eyüp na památku své dcery. [12][13]

Problém

Spolu s Mehmedem Saidem měl Paša Mihrimah jednoho syna:

  • Sultanzade Mehmed Abdullah Bey (3. července 1838 - 1906) [10]

Viz také

Původ

Reference

  1. ^ A b C Uluçay 2011, str. 191.
  2. ^ Sakaoğlu 2008, str. 554.
  3. ^ Aslan, Mehmet (1999). Türk edebiyatında manzum surnâmeler: Osmanlı saray düğünleri ve şenlikleri. Atatürk Kültür Merkezi Başkanlığı. p. 66. ISBN  978-9-751-61187-1.
  4. ^ Uluçay 2011, str. 181.
  5. ^ Hanim 1872, str. 155.
  6. ^ A b C d Uluçay 2011, str. 192.
  7. ^ Sakaoğlu 2008, str. 554-5.
  8. ^ Neděle 2017, str. 334.
  9. ^ Fanny Davis (1986). Osmanská dáma: Sociální dějiny od roku 1718 do roku 1918. Greenwood Publishing Group. p. 177. ISBN  978-0-313-24811-5.
  10. ^ A b Adra, Jamil (2005). Genealogie císařské osmanské rodiny 2005. str.4.
  11. ^ Sakaoğlu 2008, str. 554, 557.
  12. ^ A b Uluçay 2011, str. 193.
  13. ^ Sakaoğlu 2008, str. 557.

Zdroje