Sabiha Sultan - Sabiha Sultan

Sabiha Sultan
Sabiha Sultan.jpg
narozený2. dubna 1894
Palác Ortaköy, Ortaköy, Istanbul, Osmanská říše
Zemřel26. srpna 1971(1971-08-26) (ve věku 77)
Çengelköy, Istanbul, krocan
Pohřbení
Hřbitov Aşiyan Asri, Istanbul
Manželka
​
​
(m. 1920; div. 1948)​
Problém
Celé jméno
turečtina: Rukiye Sabiha Sultan
Osmanská turečtina: رقیه صبیحه سلطان‎
DynastieOsmanský
OtecMehmed VI
MatkaNazikeda Kadın
NáboženstvíSunnitský islám

Rukiye Sabiha Sultan (Osmanská turečtina: رقیہ صبیحه سلطان; 2. dubna 1894-26. Srpna 1971) byl Osmanský princezna, dcera sultána Mehmed VI a jeho první manželka Nazikeda Kadın. Byla první manželkou Şehzade Ömer Faruk, syn posledního kalifa muslimského světa, Abdulmejid II a Şehsuvar Hanım.

Časný život

Sabiha Sultan se narodila 2. dubna 1894 v otcově paláci v Ortaköy.[1] Její otec byl sultán Mehmed VI a její matka byla Nazikeda Kadın, dcera Hasana Marshana a Fatmy Horecan Aredby.[2] Byla třetí dcerou, která se narodila otci a matce. Měla dvě sestry, Fenire Sultan, o šest let starší než ona, a Ulviye Sultan, o rok starší než ona.[3][4] Byla vnučkou sultána Abdulmejid I. a Gülüstü Hanım.[5]

Refik Bey, syn Mihrifeleka Hanima, druhého kalfa sultána Abdulmejida I., byl jmenován učitelem Sabihy a její starší sestry Ulviye Sultana.[6] Ti dva se naučili hrát na klavír od Mlle Voçino.[7]

Manželství

Nápadníci

Když její otec nastoupil na trůn v roce 1918, Sabiha byla stále svobodná, ale měla několik obdivovatelů. Ti, kteří ji znali, vždy říkali, že není jako ostatní ženy z osmanské rodiny. „Sabiha Sultan byl jiný,“ řekl turecký básník Yahya Kemal.[8]

Její první nápadník je považován za Rauf Orbay,[8] příbuzný sultána Abdul Hamid II manželka, Sazkar Hanim.[9] Za ním následoval Mahmud Kemal Pasha. Dalším byl Fuad Bey z klanu Babanzade. Kapitán Safvet Arıkan, poručík Suphi Bey z Damašku byli další nápadníci, ale žádný z nich nebyl přijat.[8] Další nápadník byl Mehmed Ali Pasha, synovec Ahmeda Muhtara Pashy.[10]

Její zasnoubení Ahmad Šáh Kádžár, poslední vládnoucí člen Qajar dynastie a Mustafa Kemal Atatürk propadla ve prospěch své druhé sestřenice Şehzade Ömer Faruk, a tak jí unikla šance stát se první „první dámou“ rodící se turecké republiky.[11]

Svatba

Sabiha (třetí zprava) na její svatební den
Sabiha a její manžel Ömer Faruk

Sabiha a Şehzade Ömer Faruk, která byla o čtyři roky mladší než ona, její syn Abdulmejid II, poslední chalífa osmanského chalífátu a Şehsuvar Hanım, byli do sebe zamilovaní. Když Abdulmejid požádal Sabihu o ruku za svého syna, Mehmed rázně odmítl, protože mezi bratranci neexistovalo nic jako manželství.[12] Şehsuvar Hanim, princova matka, zavolala Nazikedu a podařilo se jí ji přesvědčit.[13]

Manželství se uskutečnilo 5. prosince 1919,[14] v pavilonu posvátných relikvií, Palác Topkapı. Manželství provedl Şeyhülislam Hayrizade Ibrahim Efendi. Zástupcem Sabiha Sultana byl Başkatip Ali Fuad Bey a zástupcem Ömer Faruk byl Ömer Yaver Pasha.[15] Svatební hostina se konala o čtyři měsíce později, 29. Dubna 1920 v Palác Yıldız.[16][17][18][19]

V květnu 1920, deset dní po svatbě, se Sabiha a Faruk přestěhovali do sídla Rumelihisarı. V říjnu téhož roku koupil její otec pro své dcery dva domy[20] v Nişantaşı.[21] Panská sídla byla známá jako Twin Palace. Jeden dům dal Ulviye Sultanovi a druhý Sabihovi. Sabiha a Faruk se rozhodli přes zimu žít v Nişantaşı a v létě v Rumelihisarı.[20]

Vydání a exil

Nejstarší dcera páru, Neslişah Sultan se narodil 4. listopadu 1921 v paláci Nişantaşı.[22] O dva roky později ji následovala Hanzade sultán, narozen 19. září 1923 v paláci Dolmabahçe.[23]

V exilu císařské rodiny v březnu 1924 Sabiha a její dvě dcery opustily Turecko. Dne 11. března opustila své sídlo v Rumelihisarı a přijala Orient Express, aby se připojila ke svému manželovi a tchánovi v Švýcarsko.[24] Později se přestěhovali do Pěkný, kde její nejmladší dcera Necla Sultan se narodil 15. května 1926.[5][25][18]

V roce 1930 přišla žít Şehzade Ibrahim Tevfik, nyní bez peněz Pěkný v malé chatě v nedaleké vesnici se svou rodinou.[26] Poté se nastěhoval se svým bratrancem Sabihou a Ömerem Farukem, kde v roce 1931 zemřel.[27]

Její matka také chodila na pobyt do Pěkný s ní. Kdysi se jí přidělil velký pokoj, který sdílela s princem Ertuğrulem, jejím nevlastním synem, kdykoli se vrátil z Grasse.[27] V roce 1938 se přestěhovala do Alexandrie s matkou a sestrou po matčině vážné nemoci.[28]

V roce 1940 se zúčastnila svatby své dcery, Neslişah Sultan a Prince Mohamed Abdel Moneim, syn egyptského posledního chedive Abbas Hilmi II.[29][30] Její další dvě dcery, Hanzade Sultan a Necla Sultan, se také provdaly za egyptské knížata, Mehmed Ali Ibrahim v roce 1940 a Amr Ibrahim v roce 1943.[5]

Rozvod

Sabiha manžel Ömer Faruk vyvinul zvýšený zájem o svého bratrance Mihrişah Sultan, dcera korunního prince Şehzade Yusuf Izzeddin. Veřejnost také věděla, že mezi Farukem a Sabihou se nedaří.[31]

V roce 1944 se Mihrişah dokonce postavila na stranu Faruka, když rada zvolila prince Ahmed Nihad jako hlava rodiny. Zatímco Sabiha podpořila rozhodnutí rady a schválila volbu vůdce.[32] Na její stranu se postavily také její dcery. Faruk obvinil Sabihu, že proti nim obrátila své dcery. Ale už byl do Mihrişah zamilovaný a otázka rady byla jen výmluva.[33]

A tak se 5. března 1948, po dvaceti osmi letech manželství, Ömer Faruk rozvedl se Sabihou a oženil se s Mihrişah Sultan.[29] Jejich manželství však netrvalo a o několik let později se Mihrişah s Farukem rozvedla.[34]

Pozdější roky

Po jejím rozvodu opustila Sabiha Sultan svůj domov v Maadi na druhé straně Káhiry být blíže ke své nejstarší dceři, princezně Neslişah. Vzala s sebou pár věcí a přestěhovala se do malého bytu Heliopolis. Zatímco žila v Paříži, poslala svůj nábytek do domu své druhé dcery princezny Hanzade v Káhiře. Ale po Egyptská revoluce z roku 1952, vše, co tam vlastnila, bylo zabaveno se všemi věcmi její dcery a zeť.[35]

Později Sabiha odjela na chvíli do Paříže, aby žila s princeznou Hanzade.[36] Sabiha také zůstala s Neslişahem v Montreux po určitou dobu. Zde navštívila svého bratrance Sultanzade Sabahaddin Bey, syn Seniha Sultan.[37] Jakmile se však ženským členkám osmanské rodiny povolil návrat do Turecka v roce 1952, přestěhovala se do Istanbulu. Pronajala si malý byt v ulici Kuyuku Bostan v okrese Nişantaşı a těch pár věcí, které v Egyptě ještě měla, bylo posláno do Istanbulu.[36]

Smrt

Sabiha Sultan zemřela 26. srpna 1971 ve věku sedmdesáti sedmi ve svém sídle v Çengelköy v Istanbulu a byla pohřbena v Hřbitov Aşiyan Asri.[25][18]

Problém

Spolu s Ömerem Farukem měla Sabiha tři dcery:

  • Neslişah Sultan (Istanbul, Osmanská říše, 4. února 1921 - Istanbul, Turecko, 2. dubna 2012, pohřben v Hřbitov Aşiyan Asri ), ženatý s vydáním;[38]
  • Hanzade sultán (Istanbul, Osmanská říše, 19. září 1923 - Paříž, Francie, 19. března 1998) se provdala;[39]
  • Necla Sultan (Nice, Francie, 15. května 1926 - Lisabon, Portugalsko, 6. října 2006), ženatý a vydán;[38]

Původ

Reference

  1. ^ Bardakçı 2017, str. 9-10.
  2. ^ Açba, Harun (2007). Kadın efendiler: 1839-1924. Profil. str. 182. ISBN  978-9-759-96109-1.
  3. ^ Sakaoğlu 2008, str. 708-9.
  4. ^ Uluçay 2011, str. 262, 265.
  5. ^ A b C Adra, Jamil (2005). Genealogie císařské osmanské rodiny 2005. str. 35–6.
  6. ^ Bardakçı 2017, str. 68-9.
  7. ^ Sakaoğlu 2008, str. 709.
  8. ^ A b C Bardakçı 2017, str. 11.
  9. ^ Açba 2004, str. 83.
  10. ^ Sakaoğlu 2008, str. 710.
  11. ^ „MAADI'S OTTOMANS“. egy.com. Citováno 25. ledna 2019.
  12. ^ Bardakçı 2017, str. 27.
  13. ^ Bardakçı 2017, str. 28.
  14. ^ Bardakçı 2017, str. 29.
  15. ^ Açba 2004, str. 101.
  16. ^ Sakaoğlu 2008, str. 710-11.
  17. ^ Bardakçı 2017, str. 30.
  18. ^ A b C Uluçay 2011, str. 266.
  19. ^ Açba 2004, str. 102.
  20. ^ A b Bardakçı 2017, str. 31.
  21. ^ Açba 2004, str. 105.
  22. ^ Bardakçı 2017, str. 31-2.
  23. ^ Bardakçı 2017, str. 47.
  24. ^ Bardakçı 2017, str. 70.
  25. ^ A b Sakaoğlu 2008, str. 711.
  26. ^ Bardakçı 2017, str. 141.
  27. ^ A b Bardakçı 2017, str. 142.
  28. ^ Bardakçı 2017, str. 152-4.
  29. ^ A b Bardakçı 2017, str. 171.
  30. ^ Açba 2004, str. 105 n. 16.
  31. ^ Bardakçı 2017, str. 205.
  32. ^ Bardakçı 2017, str. 207.
  33. ^ Bardakçı 2017, str. 208.
  34. ^ Bardakçı 2017, str. 209.
  35. ^ Bardakçı 2017, str. 265-66.
  36. ^ A b Bardakçı 2017, str. 266.
  37. ^ Bardakçı 2017, str. 216.
  38. ^ A b Bardakçı 2017, str. xvi.
  39. ^ Bardakçı 2017, str. xiv.

Zdroje

  • Uluçay, Mustafa Çağatay (2011). Padişahların kadınları ve kızları. Ankara, Ötüken.
  • Sakaoğlu, Necdet (2008). Bu mülkün kadın sultanları: Vâlide sultanlar, hâtunlar, hasekiler, kadınefendiler, sallelfendiler. Oğlak Yayıncılık. ISBN  978-9-753-29623-6.
  • Bardakçı, Murat (2017). Neslishah: Poslední osmanská princezna. Oxford University Press. ISBN  978-9-774-16837-6.
  • Açba, Leyla (2004). Bir Çerkes prensesinin harém hatıraları. L & M. ISBN  978-9-756-49131-7.