Cemile Sultan - Cemile Sultan

Cemile Sultan
narozený17. srpna 1843
Starý palác Beylerbeyi, Konstantinopol, Osmanská říše
(Nyní Istanbul, krocan )
Zemřel26. února 1915(1915-02-26) (ve věku 71)
Erenköyho palác, Istanbul, Osmanská říše
Pohřbení
Mešita Yavuz Selim, Istanbul
Manželka
Mahmud Celaleddin Pasha
​
​
(m. 1854; zemřel 1884)​
Problém
  • Fethiye Hanımsultan
  • Sultanzade Mehmed Celaleddin Bey
  • Sultanzade Sakıb Bey
  • Ayşe Sıdıka Hanımsultan
  • Fatma Hanımsultan
  • Sultanzade Ahmed Fazıl Bey
  • Sultanzade Mehmed Kazım Bey
DynastieOsmanský
OtecAbdulmejid I.
MatkaDüzdidil Kadın
NáboženstvíSunnitský islám

Cemile Sultan (Osmanská turečtina: جمیله سلطان; 17 srpna 1843-26 února 1915) byl Osmanský princezna, dcera sultána Abdulmejid I. a Düzdidil Kadın. Byla nevlastní sestrou sultánů Murad V, Abdul Hamid II, Mehmed V, a Mehmed VI.

Časný život

Cemile Sultan se narodil 17. srpna 1843 ve starém paláci Beylerbeyi.[1][2] Její otec byl sultán Abdulmejid I. a její matka byla Düzdidil Kadın, dcera Şıhım Bey Dişan. Byla devátou dcerou a jedenáctým dítětem svého otce a čtvrtým dítětem své matky. Měla tři starší sestry, Mevhibe Sultan tři roky starší než ona,[3] dvojčata starší sestry Neyyire Sultan a Münire Sultan, o dva roky starší než ona,[4] a mladší sestra Samiye Sultan.[5]

V roce 1845, Düzdidil Kadın, zemřel opouštět Cemile Sultan bez matky ve věku dvou. Abdulmejid ji vzal k jiné ze svých manželek, Perestu Kadın, a svěřil ji do péče dámy. Vyrůstala spolu se svým nevlastním bratrem Abdul Hamid II, který si adoptoval i Perestu, ve stejné domácnosti a prožili spolu dětství.[6]

Podle zvyku začala Cemile Sultan v roce 1847 spolu se svými nevlastními sestrami brát lekce v Koránu Fatma Sultan, a Refia Sultan a bratři Murad a Abdul Hamid.[7]

Manželství

V roce 1854, v jedenácti letech, ji Abdulmejid zasnoubil Mahmudovi Celaleddinovi Pashovi, synovi císařského zetě Damat Ahmed Fethi Pasha,[8] a jeho první manželka Ayşe Şemsinur Hanim. Sám Fethi Pasha byl ženatý s Cemileho tetou, Atiye Sultan. Svatba se konala 17. května 1858 a byla dokončena 11. června 1858. Pár dostal jako rezidenci palác v Findiklı.[9] Při jejím manželství se představila její tchyně Nazikeda Kadın, která se později stala první manželkou sultána Abdul Hamid II jí.[10]

Ti dva spolu měli sedm dětí, čtyři syny, Sultanzade Mehmed Celaleddin Bey, Sultanzade Sakıb Bey, Sultanzade Ahmed Fazıl Bey a Sultanzade Mehmed Kazım Bey a tři dcery Fethiye Hanımsultan, Fatma Hanımsultan a Ayşe Sıdıka.[11][12]

Pár podporoval nástup Abdula Hamida na trůn, dokud nedůvěra nového sultána k Mahmudu Celaleddinovi Pašovi nevedla v roce 1881 k jeho vyhnanství do Arábie, kde byl v roce 1884 uškrcen. Princezna Cemile se na několik let stáhla ze společnosti a poté se s ní smířila. bratra a znovu platit hovory v paláci.[13]

Charakter

Při slavnostních příležitostech měla přednost Cemile Sultan, která byla nejstarší, a vždy ji zaujímala po pravici Abdula Hamida. Na pravé straně bylo pro ni vyhrazeno velké křeslo, kde se posadila. V průvodech kráčela po boku Perestu Kadın před všemi ostatními.[8]

Vždy měla hnědé šaty a na hlavě hotoz stejné barvy, vyrobené z krajky nebo tylu. Oblékala se v tureckém stylu a do pasu měla připevněný dlouhý vlak. Vzhledem k tomu, že luxusní látky, které měla na sobě, byly vždy v různých odstínech hnědé, sloužila jí tato barva jako punc. Neměla vůbec žádné drahokamy. I přes tuto jednoduchost její imperiální postoj bohatě zprostředkoval její hodnost princezny.[8]

Ti, kdo to mohli vědět, řekli, že vypadala stejně jako její otec, a podle fotografií jsou oči a rysy stejné. Všichni v paláci cítili k princezně Cemile velkou úctu a zálibu a drželi ji v láskyplném systému. Mluvila tak laskavě a inteligentně, nesmála se, když to nebylo požadováno, a projevovala každému náležité chování, které mu náleželo.[8]

Smrt

Cemile Sultan zemřel v Erenköy, Istanbul dne 26. února 1915 ve věku sedmdesáti let a byl pohřben v mauzoleu svého otce, sultána Abdulmejida.[14][15]

Problém

Spolu s Mahmudem Celaleddinem měl Cemile sedm dětí:

  • Fethiye Hanımsultan, ženatý s plukovníkem Hayri Bey.[16] Zemřela v letech 1884-85,[12] dva měsíce do manželství.[17]
  • Sultanzade Mehmed Celaleddin Bey[18] se narodil v roce 1864. Měl dvě manželky, Visalinur Hanım[19] a Hayriye Hanim. Měl jednoho syna Ziyaeddina Beye a jednu dceru Mevhibe Hanim s Visalinurem,[20] a jedna dcera, Münire Hanim s Hayriye Hanim. Zemřel v roce 1917.[21][19]
  • Sultanzade Sakıb Bey měla dvě manželky, Vicdan Hanim a Dilbeşte Hanim, a dvě dcery, Şehime Hanim s Vicdanem a Emine Hanim s Dilbeşte. Zemřel v letech 1894-95.[21]
  • Ayşe Sıdıka Hanımsultan,[22] poprvé se oženil 29. ledna 1891 s Haci Beyefendim, synem náčelníka štábu Ferikem Edhemem Pashou. Věno bylo stanoveno na 250 001 kuruş.[23] Poté se provdala za Fuad Ürfi Pasha a měla dvě dcery, Kerime Hanim a Naime Hanim. V exilu císařské rodiny v březnu 1924 se usadila Pěkný, Francie.[24] Zemřela v roce 1938 a byla pohřbena v Hřbitov Bobigny.[25]
  • Fatma Hanımsultan měla tuberkulózu a během této doby Nazikeda Kadın se stala jejím nejbližším společníkem, dokud se nevydala za tehdejšího prince Vahideddina (budoucího sultána Mehmed VI );[26]
  • Sultanzade Ahmed Fazıl Bey (zemřel 1906). Oženil se s Hayriye Hanim a měl dva syny, Fethi Bey a Refik Bey, a jednu dceru Fatmu Dürdane Hanim;[21]
  • Sultanzade Mehmed Kazım Bey;

V populární kultuře

Původ

Viz také

Reference

  1. ^ Uluçay 2011, str. 221.
  2. ^ Sakaoğlu 2008, str. 618.
  3. ^ Uluçay 2011, str. 217.
  4. ^ Uluçay 2011, str. 220.
  5. ^ Uluçay 2011, str. 225.
  6. ^ Brookes 2010, str. 134.
  7. ^ Kolay, Arif (2017). Osmanlı Saray Hayatından Bir Kesit: Ali Akyıldız ve Mümin ve Müsrif Bir Padişah Kızı Refia Sultan. p. 681.
  8. ^ A b C d Brookes 2010, str. 142.
  9. ^ Sakaoğlu 2008, str. 619.
  10. ^ Brookes 2010, str. 286.
  11. ^ Çağlar, Burhan (11. září 2011). İngiliz Said Paşa ve Günlüğü (Jurnal). Arı Sanat Yayinevi. p. 85. ISBN  978-9-944-74225-2.
  12. ^ A b Bardakçı, Murat (2008). Syn Osmanlılar: Osmanlı hanedanı'nın sürgün ve miras öyküsü. İnkılâp. p. 283. ISBN  978-9-751-02616-3.
  13. ^ Brookes 2010, str. 279.
  14. ^ Uluçay 2011, str. 224.
  15. ^ Sakaoğlu 2008, str. 622.
  16. ^ Sakaoğlu 2008, str. 453.
  17. ^ Ertuğrul, Sara (1953). Cec̣miṣ zaman olur ki ... anlatan Mevhibe Celalettin. M. Siralar Matbaasi. p. 15.
  18. ^ Tugay, Asaf (1963). Saray dedikodulari ve bazi mâruzat [yazan] Asaf Tugay. Ersa Matbaacilik. p. 20.
  19. ^ A b Atsoy, M. Celâlettin (1982). Kandilli'de tarih. Türkiye Turing ve Otomobil Kurumu. p. 82.
  20. ^ Bey, Mehmet Süreyya (1969). Osmanlı devletinde kim kimdi, svazek 1. Küğ Yayını. 220, 204.
  21. ^ A b C Bardakçı, Murat (1991). Syn Osmanlılar: Osmanlı hanedanının sürgün ve miras öyküsü. Gri Yayın. p. 165.
  22. ^ Osmanoğlu, Ayşe (1960). Babam Abdülhamid. Güven Yayınevi. p. 65.
  23. ^ Suny, Serap (2017). „SÛR-I HÜMAYUN“ DEFTERİNE GÖRE 19. YÜZYIL SARAY DÜĞÜNLERİNE DAİR BİR DEĞERLENDİRME. str. 336–7.
  24. ^ Vâsıb, Ali (2004). Bir Şehzadenin hâtırâtı: vatan ve menfâda gördüklerim ve işittiklerim. YKY. 165, 178, 204. ISBN  978-9-750-80878-4.
  25. ^ Ekinci, Ekrem Buğra (31. března 2017). Sultan Abdülhamid’in Son Zevcesi. Timaş Tarih. p. 82. ISBN  978-6-050-82503-9.
  26. ^ Bardakçı, Murat (2017). Neslishah: Poslední osmanská princezna. Oxford University Press. p. 8. ISBN  978-9-774-16837-6.
  27. ^ „Payitaht Abdülhamid'in Cemile Sultan'ı Devrim Yakut kimdir?“. Milliyet. 20. září 2019. Citováno 2. července 2020.

Zdroje

  • Brookes, Douglas Scott (2010). Konkubína, princezna a učitel: Hlasy z osmanského harému. University of Texas Press. ISBN  978-0-292-78335-5.
  • Sakaoğlu, Necdet (2008). Bu mülkün kadın sultanları: Vâlide sultanlar, hâtunlar, hasekiler, kadınefendiler, sallelfendiler. Oğlak Yayıncılık. ISBN  978-9-753-29623-6.
  • Uluçay, Mustafa Çağatay (2011). Padişahların kadınları ve kızları. Ankara: Ötüken. ISBN  978-9-754-37840-5.