Arturo Benedetti Michelangeli - Arturo Benedetti Michelangeli

Arturo Benedetti Michelangeli v roce 1960

Arturo Benedetti Michelangeli (Italština:[arˈtuːro beneˈdetti mikeˈlandʒeli]; 5. ledna 1920 - 12. června 1995) byl italština klasický klavírista. Je považován za jednoho z největších pianistů dvacátého století.[1]

Životopis

Narozen v Brescia, Itálie, začal hudební výchovu ve věku tří let, zpočátku s housle, ale rychle přešel na klavír. V jedenácti letech vstoupil do Konzervatoř v Miláně, kterou promoval o tři roky později ve čtrnácti. V roce 1938, v osmnácti, zahájil mezinárodní kariéru vstupem na mezinárodní festival Ysaÿe v roce Brusel, Belgie, kde se umístil na sedmém místě. Stručný popis této soutěže, na kterém Emil Gilels vzal první cenu a Moura Lympany za druhé, je dán Arthur Rubinstein,[2] kdo byl jedním ze soudců. Podle Rubinsteina podal Benedetti Michelangeli „neuspokojivý výkon, ale již ukázal svou bezvadnou techniku.“ O rok později získal první cenu v Ženevská mezinárodní hudební soutěž, kde byl oslavován jako „nový Liszt „klavíristou Alfred Cortot, člen poroty, kterému předsedal Ignacy Jan Paderewski.

Rumunský dirigent Sergiu Celibidache vždy viděl v Benedetti Michelangeli kolegu, a ne pouze dalšího kompetentního pianistu: „Michelangeli dělá barvy; je dirigent. “[Citace je zapotřebí ] Celibidache také považoval Michelangeliho za „největšího žijícího umělce“.[3]

Učitel a komentátor David Dubal tvrdil, že byl nejlepší v dřívějších dílech Beethoven a zdál se nejistý Chopin, ale že byl „démonický“ v takových pracích jako Bach -Busoni Chaconne a Brahms Varianty Paganini.[4]

Jeho koncertní repertoár byl pro koncertního pianistu takového vzrůstu zdánlivě nápadně malý, zatímco od kolegů a studentů víme, že ovládl většinu klavírního repertoáru.[5] Díky jeho perfekcionismu bylo během života Benedettiho Michelangeliho oficiálně vydáno relativně málo nahrávek, ale ty jsou umocněny četnými neoprávněnými nahrávkami živých vystoupení. Mezi nejdůležitější diskografie patří (autorizovaná) živá vystoupení v Londýně v Londýně Zámotek je Gaspard de la nuit, Chopin je Mazurky a Sonáta č. 2, Schumann je Carnaval, Op. 9 a Faschingsschwank aus Wien, Op. 26 a také různé Beethovenovy nahrávky Klavírní koncert č. 5, Liszt Klavírní koncert č. 1 a Totentanz a klavírní koncerty Robert Schumann, a Edvard Grieg.

Jako skladatel uspořádal Benedetti Michelangeli 19 italských lidových písní a cappella pro Coro della Società Alpinisti Tridentini, mužský sbor z Trento (Itálie). Záznam těchto skladeb najdete na hudebním vydavatelství DIVOX.

Jako učitel jeho žáci zahrnovali umělce světové úrovně jako Pietro Maranca, Maurizio Pollini, Martha Argerich, Ivan Moravec, Paul Stewart, a Garth Beckett.

Dne 20. září 1943 se Benedetti Michelangeli oženil s pianistkou Giulií Lindou Guidetti, která byla žákem jeho otce. Byla cennou poradkyní a sekretářkou svého manžela. Žila tiše a sdílela čas se svým manželem v jejich vile v Bornato poblíž Brescia, nebo v Bolzano nebo Arezzo, a objevovala se tak zřídka na veřejnosti se svým manželem, že sotva někdo věděl, že je ženatý. Rozešli se v roce 1970.

Od roku 1970 byla jeho sekretářka a později jeho agentka a partnerka Marie-José Gros-Dubois věrně po jeho boku. Organizovala pro něj koncerty a rande a také předsedala jeho finančním záležitostem.

Benedetti Michelangeli údajně nerad koncertoval. V rozhovoru si Gros-Dubois vzpomněl, že nemohl uvěřit, že jeho koncerty stály tolik peněz. Po koncertě uvedla, že pochmurně řekl: „Vidíš, tolik potlesku, tolik veřejnosti. Pak se za půl hodiny budeš cítit sám víc než dříve.“[6]

On byl známý pro jeho ocenění Ferrari automobilů a byl také považován za zdatného řidiče, který soutěžil v Mille Miglia závodit třikrát.[7]

Benedetti Michelangeli byl znalcem mechaniky klavíru a trval na tom, aby jeho koncertní nástroje byly v perfektním stavu.[8] Kdykoli to bylo možné, vzal si vlastní Steinway piano s ním na turné. Jeho poslední koncert (celý Debussy) se konal dne 7. května 1993 v Hamburg, Německo. Po delší nemoci zemřel v roce Lugano, Švýcarsko. Je pohřben poblíž Pura.[9]

Poznámky

  1. ^ „Arturo Benedetti Michelangeli, samotářský pianista, zemřel ve věku 75 let,“ The New York Times, 13. června 1995
  2. ^ Rubinstein, Arthur (1980). Moje mnoho let. New York: Knopf. p. 439. ISBN  0-394-42253-8.
  3. ^ „Sergiu Celibidache mluví o A. B. Michelangeli“. Citováno 31. srpna 2015.
  4. ^ Dubal, David (1989). Umění klavíru. New York: Summit Books. str. 180–181. ISBN  0-671-49238-1.
  5. ^ Rozhovor s houslistou Salvatore Accardo
  6. ^ Tommasini, Anthony (13. června 1995). „Arturo Benedetti Michelangeli, samotářský pianista, zemřel ve věku 75 let“. Citováno 2. ledna 2019.
  7. ^ „Michelangeli byl až do konce tajemný,“ Baltimore Sun, 13. června 1995
  8. ^ Giuseppe, Angilella. "Arturo Benedetti Michelangeli". Citováno 30. března 2010. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)

Reference

  • Kaiser, Joachim (1972). Große Pianisten v Unserer Zeit. Munic a Curych: R. Piper & Co Verlag, München. str. 154–164. ISBN  3-492-02385-1
  • Garben, Cord (2002). Arturo Benedetti Michelangeli: Gratwanderungen mit einem Genie. Hamburk: Europaische Verlagsanstalt.
  • Richter, Sviatoslav (1998). Bruno Monsaingeon (vyd.). Ecrits, rozhovory. Vydání Van de Velde. 260, 289, 310, 312. ISBN  2-85868-255-0.
  • Garben Cord, "Arturo Benedetti Michelangeli. In bilico con un genio", Zecchini Editore, (2004), pag. 222 e illustrazioni, con discografia e videografia a cura di Stefano Biosa, CD Allegato con inediti, ISBN  88-87203-24-5.
  • Rattalino Piero, "Arturo Benedetti Michelangeli. L'asceta", kol. Grandi Pianisti 4, Zecchini Editore, (2006), str. 164, con discografia e videografia a cura di Stefano Biosa, ISBN  88-87203-41-5.

externí odkazy