Platné právní předpisy o rozvodu - Applicable divorce law regulation

„Rome III“ přeadresuje tady. Nesmí být zaměňována s Třetí Řím.
Nařízení (EU) č. 1259/2010
Nařízení Evropské unie
Znění přijaté v rámci Posílená spolupráce postup
TitulNařízení provádějící posílenou spolupráci v oblasti rozhodného práva pro rozvod a rozluku
Použitelnost
  Účastnící se členové EU: Rakousko, Belgie, Bulharsko, Estonsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Malta, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko a Španělsko.
  Země EU, které se neúčastní
VytvořilRada Evropské unie
Vyrobeno podČlánek 81 odst. 3 SFEU
Časopis odkazL343, 20. prosince 2010, s. 10–16
Dějiny
Datum výroby20. prosince 2010
Vstoupila v platnost21. června 2012
Současná legislativa

The Pakt o rozvodovém právu Evropské unie nebo Nařízení Řím IIIformálně Nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se provádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva pro rozvod a rozluku je nařízení týkající se aplikované právo ohledně rozvod platí v 17 zemích. Toto nařízení určuje, ve kterém právu by se mělo použít přeshraniční rozvody, zatímco které soudy by se měly použít, určuje Brusel II Nařízení, které platí pro všechny země Evropské unie s výjimkou Dánska. Dohoda schválena Rada Evropské unie dne 20. prosince 2010, vstoupila v platnost u 14 původních smluvních stran dne 21. června 2012[1] a využívá posílená spolupráce mechanismus, který umožňuje minimálně devět Členské státy EU zavést pokročilé integrace nebo spolupráce v oblasti uvnitř Struktury EU ale bez zapojení všech členů.[2]

Dějiny

The Evropská unie postupuje směrem k ustanovením o obecném rozhodném právu pro rozvodové právo. The Evropská komise vyhlásil Brusel II nařízení z března 2001, které má urovnat, který soud členského státu EU byl příslušný k projednávání případů týkajících se rozvodu mezi členy Evropské unie. Toto nařízení, pozměněné v roce 2005, určuje, které soudy budou v příslušných věcech příslušné.[3] Toto nařízení, které váže všechny členské státy kromě Dánska, se však nezabývá tím, jaké právo by měly soudy EU použít, a vzhledem k velké rozmanitosti rozvodových zákonů v EU se výsledky mohou výrazně lišit v závislosti na použitém právu. Jak poznamenal jeden právní vědec: „Hmotné právo týkající se rozluky se v jednotlivých členských státech nadále značně liší: od maltského práva, kde platí zákaz rozvodu, až po finské švédské právo, kde nejsou vyžadovány žádné skutečné důvody rozvodu.“[3] Kromě toho se právo a právní kultura v těchto zemích liší v otázkách rozvodu a manželského majetku. Pozorovatelé poznamenávají, že štědrost osad a výživného se liší stát od státu.[4] Vzhledem k tomu, že Brusel II rozhodl, že prvním právoplatným soudem, který zpracovává návrh na rozvod, je soud, který bude příslušný, a bez nařízení o použitém právu může do značné míry záležet na tom, kde v EU bude rozhodnuto.[3]

Posílená spolupráce

S nárůstem přeshraničních rozvod v EU byla navržena společná pravidla k urovnání otázky, kde a podle jakých zákonů se mohou nadnárodní páry v EU rozvádět. nicméně Švédsko zablokoval nová pravidla,[Citace je zapotřebí ] bát se jejich dopadu na použitelnost jeho liberálního rozvodového práva (rozvodové právo se výrazně liší, s Severské liberalismus je na rozdíl od konzervativnějších zemí s komplikovanějšími postupy, jako je Malta který to povolil teprve nedávno). Aby bylo těmto státům umožněno pokračovat bez Švédska, předložilo v červenci 2008 návrh na použití devět zemí posílená spolupráce: Rakousko, Francie, Řecko, Maďarsko, Itálie, Lucembursko, Rumunsko, Slovinsko a Španělsko. Belgie, Německo, Litva a Portugalsko zvažovali, že se k nim přidají.[5]

Na zasedání ministrů spravedlnosti dne 25. července 2008 se devět států rozhodlo formálně usilovat o opatření posílené spolupráce; osm států (devět států nad minus Francie) o to formálně požádalo Evropskou komisi dne 28. července 2008.[5][6] Dne 24. března 2010, kdy Komise formálně navrhla zákon, Bulharsko byl desátým státem, který se připojil k výše zmíněným osmi a Francii.[7] Belgie, Německo a Lotyšsko formálně se k nim připojil dne 28. května 2010, zatímco Řecko stáhl se.[8][9]

Poslanci podpořili návrh v červnu 2010[9] se 14 státy ochotnými přijmout vstup do navrhované spolupráce: Rakousko, Belgie, Bulharsko, Francie, Německo, Maďarsko, Itálie, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko a Španělsko.[10] Tyto státy poté byly Radou povoleny pokračovat v posílené spolupráci dne 12. července 2010.[11][12] Po přijetí nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 dne 20. prosince 2010 začalo nové nařízení, známé jako nařízení Řím III,[13] vstoupila v platnost ve 14 zúčastněných státech dne 21. června 2012.[1] Ostatní členské státy EU se mohou k paktu přihlásit později. Litva se stal prvním státem, který v červnu 2012 požádal o připojení k posílené spolupráci v oblasti rozvodového práva,[14] a jejich účast byla schválena Komisí dne 21. listopadu 2012.[15] Ustanovení dohody se na Litvu vztahovala ode dne 22. května 2014.[15] Řecko podalo žádost o účast na nařízení v říjnu 2013,[16] a Komise schválila dne 27. ledna 2014, čímž se stala 16. zemí, která se připojila k nařízení, které se na Řecko vztahovalo ke dni 29. července 2015.[17][18] Účast Estonska byla schválena Komisí v srpnu 2016 a nařízení se na tuto zemi vztahovalo od 11. února 2018.[19][20]

Obsah

The aplikované právo je stanovena na základě řady kritérií. Pokud nelze použít kritérium s vyšším hodnocením, hodnocení se posune o jedno níže. Hlavními kritérii pro volbu práva jsou[1]

  1. Volba páru (výběr z práva jedné z jejich národností, současného nebo předchozího bydliště nebo z práva použitého soudu)
  2. Místo jejich bydliště
  3. Jejich poslední bydliště (maximálně před 1 rokem, měl by tam stále žít 1 z manželů)
  4. Jejich národnost
  5. Používané právo soudu (lex fori )

V případě, že podle stanoveného zákona podle schématu není možné rozluku (například v případě rozvodu páru stejného pohlaví), platí právo příslušného soudu. Nařízení se vztahuje také na právní rozluka a konverze právní rozluka rozvést.

Reference

  1. ^ A b C „Nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se provádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva pro rozvod a rozluku“. Úřední věstník Evropské unie. 2010-12-29. Citováno 2012-04-14.
  2. ^ Vucheva, Elitsa (2008-07-24) Pravidla rozvodu by mohla rozdělit státy EU, EU Observer
  3. ^ A b C Aude Fiorini. "Řím III - Volba práva při rozvodu: Chystá se evropeizace rodinného práva příliš daleko?" International Journal of Law Policy and the Family 22, (2008), 175-205.
  4. ^ Laurie Goering. "Mezinárodní rozvod, kalná jáma." Chicago Tribune. 14. listopadu 2008. [1].
  5. ^ A b V souvislosti s pravidly rozvodu se může objevit dvourychlostní Evropa, EUobserver
  6. ^ Členové EU se snaží uzavřít své rozvodové zákony, Evropa Svět]
  7. ^ „EU se snaží vyjasnit rozvodové zákony“. BBC novinky. 24. března 2010.
  8. ^ „Další tři členské státy EU podporují pakt o přeshraničním rozvodu - EUbusiness - právní, obchodní a ekonomické zprávy z Evropy a EU“. Eubusiness.com. 2010-05-28. Citováno 2011-12-13.
  9. ^ A b Pop, Valentino. „Dvanáct států EU se blíží společným pravidlům o rozvodu“. Euobserver.com. Citováno 2011-12-13.
  10. ^ „Evropské národy uzavírají pakt o rozvodu - EUbusiness - právní, obchodní a ekonomické zprávy z Evropy a EU“. Eubusiness.com. Citováno 2011-12-13.
  11. ^ Posílená spolupráce při binacním rozvodu Archivováno 21.07.2011 na Wayback Machine, Europolitics.info 12. července 2010
  12. ^ „Rozhodnutí Rady ze dne 12. července 2010, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva pro rozvod a rozluku“. Úřední věstník Evropské unie. 2010-07-22. Citováno 2012-04-14.
  13. ^ „Novinky Dnešní rada pro spravedlnost: Dobrý den pro občany a dobrý den pro růst!“. Evropská komise. 14.06.2012. Archivovány od originál dne 12. 05. 2013. Citováno 2012-07-06.
  14. ^ „Litva je 15. členským státem EU, který se přihlásil k novým pravidlům pomáhajícím mezinárodním párům“. Evropská komise. 2012-06-07. Citováno 2012-07-06.
  15. ^ A b „Rozhodnutí Komise ze dne 21. listopadu 2012, kterým se potvrzuje účast Litvy na posílené spolupráci v oblasti rozhodného práva pro rozvod a rozluku (2012/714 / EU)“. Úřední věstník Evropské unie. 2012-11-22. Citováno 2012-11-22.
  16. ^ „Řecko je členským státem č. 16, který se přihlásí k novým pravidlům EU, která pomáhají mezinárodním párům“. Evropská komise. 2013-10-18. Citováno 2013-11-03.
  17. ^ „Řecko je členským státem č. 16, který se přihlásí k pravidlům EU pro pomoc mezinárodním párům“. Evropská komise. 2014-01-27. Citováno 2014-01-29.
  18. ^ „Rozhodnutí Komise ze dne 27. ledna 2014, kterým se potvrzuje účast Řecka na posílené spolupráci v oblasti rozhodného práva pro rozvod a rozluku“. Úřední věstník Evropské unie. 2014-01-27. Citováno 2014-01-29.
  19. ^ „Estonsko je 17. členským státem, který se účastní regulace EU podporující mezinárodní páry“. Evropská komise. 2016-08-11. Citováno 2016-08-11.
  20. ^ „ROZHODNUTÍ KOMISE (EU) 2016/1366 ze dne 10. srpna 2016, kterým se potvrzuje účast Estonska na posílené spolupráci v oblasti rozhodného práva pro rozvod a rozluku“. Úřední věstník Evropské unie. L 216/23. 11.08.2016. Citováno 2016-08-11.

externí odkazy