Brusel II - Brussels II

Nařízení (ES) č. 2201/2003
Nařízení Evropské unie
TitulNařízení Rady o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 1347/2000
Použitelnostvšechny členské státy EU s výjimkou Dánska
VytvořilRada
Vyrobeno podČl. 61 písm. C) a čl. 67 odst. 1 TEC
Časopis odkazL 338, 23. prosince 2003, s. 1-29
Dějiny
Datum výroby27. listopadu 2003
Vstoupila v platnost1. srpna 2004
Datum uskutečnění1. března 2005
Ostatní právní předpisy
Nahrazuje1347/2000
Současná legislativa

Nařízení Brusel II (ES) č. 2201/2003, také nazýván Brusel IIA nebo II bis je Evropská unie Nařízení o kolize práva problémy v rodinné právo mezi členskými státy; zejména ty, které se vztahují k rozvod, péče o dítě a mezinárodní únosy dětí. Nahrazuje nařízení Rady (ES) č. 1347/2000 ze dne 29. května 2000 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti za společné děti. Nařízení se vztahuje na všechny členské státy EU kromě Dánska.

Pozadí

Původním nařízením Brusel II bylo nařízení (ES) č. 1347/2000.[1] Byl nahrazen Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí který vstoupil v platnost dne 1. srpna 2004 a platí od 1. března 2005 ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti.[2] Revidovaná legislativa Brusel II je různě označována jako Brusel II bis nebo B nebo Brusel IIA nebo nová Brusel II a ruší starší nařízení.[3][4] Obě nařízení se vztahovala na všechny členské státy EU kromě Dánska.

Všechny členské státy Evropské unie se rovněž staly stranou Úmluva o jurisdikci, rozhodném právu, uznávání, výkonu a spolupráci v oblasti rodičovské zodpovědnosti a opatření na ochranu dětí, který se s tímto nařízením do značné míry překrývá. U případů v Evropské unii má nařízení přednost před úmluvou. Evropská unie schválila podpis a ratifikaci úmluvy rozhodnutími Rady 2003/93 a 2008/431. Povolení bylo nutné, protože Evropská unie a členské státy měly sdílenou pravomoc ve všech záležitostech úmluvy a jelikož úmluva nestanovila podpis „organizací regionální hospodářské integrace“.[5]K článku 16 a 19 viz Jefferson v. O’Connor [2014] EWCA, občan 38 kde lord Justice Vos rozhodl, že soudce se mýlil, když nařídil zastavení řízení na základě Dohody. Měl mít za to, že ustanovení článku 19 nařízení Rady jsou použitelná a nemůže být touto dohodou přepsána.[6]

Ustanovení

Nařízení se týká jurisdikce odpovědné za rodičovské zodpovědnosti, včetně přístupu k dítěti druhého rodiče. Příslušnost se obecně uděluje soudům spojeným s obvyklým pobytem dítěte. Nařízení rovněž stanoví postupy týkající se Mezinárodní únosy dětí, a podle článku 60 má přednost před Haagská úmluva o únosech dětí (jehož stranami jsou všechny členské státy EU). K příslušnosti a výkonu rozhodnutí údržba závazky (výživné, výživné na dítě atd.) nespadají do oblasti působnosti a řídí se Směrnice o údržbě.

Mezi 15. dubnem a 18. červencem 2014 měla komise EU „Konzultace o fungování nařízení Brusel IIa (ES 2201/2003) Výsledky, ke kterým se všichni lidé, kteří uvedli svou adresu, mohli připojit, by měly být zveřejněny za několik měsíců.

Viz také

Reference

  1. ^ „Nařízení Rady (ES) č. 1347/2000 ze dne 29. května 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti obou manželů k dětem“. L (160). Úřední věstník Evropské unie. 30. června 2000. Citováno 27. května 2018. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  2. ^ „Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 1347/2000“. L (338). Úřední věstník Evropské unie. 23. prosince 2003. Citováno 5. ledna 2019. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  3. ^ [1]
  4. ^ David Hodson zdůrazňuje klíčová ustanovení Bruselu IIa, která vstoupila v platnost dne 1. března 2005
  5. ^ „Úmluva o rodičovské zodpovědnosti a ochraně dětí“. European.eu. Citováno 1. dubna 2013.
  6. ^ [2]

externí odkazy