Symfonie č. 1 (Dvořák) - Symphony No. 1 (Dvořák)

K symfonii, která původně vyšla jako jeho první symfonie, viz Symfonie č. 6 (Dvořák).

The Symfonie č. 1 c moll, B. 9, titulky Zvony Zlonice (čeština: Zlonické zvony), složil Antonín Dvořák v průběhu února a března 1865. Práce je psána na počátku Romantický stylu a byl inspirován dílem Ludwig van Beethoven a Felix Mendelssohn.[1] Byla to jediná z jeho symfonií, kterou Dvořák nikdy neslyšel, ani ji neměl šanci revidovat.[2] Dílo bylo ztraceno krátce po složení a vyšlo najevo až v roce 1923, téměř 20 let po skladatelově smrti. To nedostalo jeho první představení až do roku 1936.

Historie díla

Dvořák předložil skóre soutěže v Německu, ale už ji nikdy neviděl a vždy věřil, že byla zničena nebo nenávratně ztracena. Později dílo zařadil do seznamu raných skladeb, které údajně zničil.

V roce 1882 však nepříbuzná osoba jménem Dr. Rudolf Dvořák, 22letý orientální učenec, narazila na partituru v antickém knihkupectví v Lipsku a koupila si ji. V té době nebyl skladatel Dvořák příliš známý: napsal sice šest symfonií, ale pouze jednu (Č. 6 ) byly publikovány a pouze tři z nich (č. 3, 5 a 6) byly provedeny. Rudolf Dvořák držel partituru ve svém držení a nikomu o tom neřekl, ani skladateli. Zemřel o 38 let později, v roce 1920, kdy to přešlo na jeho syna. Syn jej upozornil na hudební svět v roce 1923. Jeho autenticita byla nepochybně prokázána, ale prvního představení se dočkala až 4. října 1936 v Brně, a to i v poněkud upravené podobě.[3] Orchestr dirigoval Milan Sachs,[3][4] který byl Čech, ale byl nejpozoruhodnější pro svou práci v opeře v chorvatském Záhřebu (tehdy součást Jugoslávie). Po premiéře díla napsal Hans Holländer recenzi díla. Poznamenal, že ačkoli psaní bylo občas nepříjemné, orchestrace nebyla. Poznamenal, že se zdálo, že se stylem podobá Ludwig van Beethoven a Bedřich Smetana.[4] Symfonie vyšla až v roce 1961 a byla poslední z Dvořákových symfonií, která byla uvedena nebo vydána.[5] Na rozdíl od mnoha jiných raných skladeb neměl Dvořák nikdy šanci symfonii revidovat, a proto je „obzvláště zajímavá jako velmi raná Dvořákova orchestrální partitura v původním stavu“.[6]

Programový obsah

Nadpis Zvony Zlonice se v partituře neobjevuje, i když se o něm Dvořákovi říká, že na něj takto odkazoval v pozdějších letech. I když někteří tvrdí, že neexistuje žádný programový obsah, bylo poznamenáno, že několik pasáží zní podobně jako zvony.[4] To bylo původně koncipováno jako třívětové dílo a Allegretto byl přidán později. První pohyb o 658 opatřeních, značený Maestoso — Allegro, je v původní verzi nejdelší částí všech jeho symfonických děl,[5] díky sekci s opakovanou expozicí o 278 měřeních, která obsahuje 44 stránek se skóre, což vyžaduje necelých 19 minut k provedení nesestříhaných.

Formulář

Práce probíhá ve čtyřech větách:

  1. Maestoso - Allegro (C moll )
  2. Adagio Molto (A♭ hlavní, důležitý )
  3. Allegretto (Scherzo c moll, Trio v E♭ hlavní, důležitý )
  4. Finále (Allegro animato) (C dur )

Typické provedení díla trvá přibližně padesát minut: pohyby jsou dlouhé přibližně 19, 13, 9 a 12 minut.[4]

Instrumentace

Práce je hodnocena pro dva flétny (jeden zdvojnásobení pikola ), dva hobojové (jeden zdvojnásobení Anglický roh ), dva klarinety, dva fagoty čtyři rohy, dva trubky, tři pozouny, tympány, a struny.

Nahrávky

Symfonie C moll byla nahrána několikrát, ale první nahrávku kompletní a nesestříhanou vytvořil v roce 1966 London Symphony Orchestra pod István Kertész jako součást svého kompletního Dvořákova cyklu pro Decca / Londýn.[5] Další pozoruhodné nahrávky byly od Witold Rowicki, také s London Symphony (Philips, 1970); the Česká filharmonie pod Václav Neumann (Supraphon, 1987) Berlínská filharmonie pod Rafael Kubelík (DG, 1973); a Královský skotský národní orchestr pod Neeme Järvi (Chandos, 1987).

RokDirigentOrchestrOznačeníKatalogové číslo
1966Istvan KerteszLondon Symphony OrchestraDecca4786459
1979Otmar SuitnerStaatskapelle BerlinBrilantní klasika96043
1992Istvan KerteszLondon Symphony OrchestraDecca430046
1992Neeme JärviKrálovský skotský národní orchestrChandos  8597
1993Stephen GunzenhauserSymfonický orchestr Bratislavského rozhlasuNaxos  8550266
1995Zdeněk MacalMilwaukee Symphony OrchestraKoss1024
1996Witold RowickiLondon Symphony OrchestraPhilips Duo446527
1997Rafael KubelikBerlínská filharmonieDeutsche Grammophon423120
Kolem roku 2005Sir Collin DavisLondon Symphony OrchestraLSO Live432678
2012Jiří BelohlávekČeská filharmonieDecca4786757
2015Karel Mark ChichonDeutsche Radio Philharmonie Saarbrücken KaiserslauternHänsslerHAEN93330
2016Marek StrynclMusica FloreaArtaF10215
2016Libor PešekRoyal Liverpool Philharmonic OrchestraWarner Classics9029597506
2017Marcus BoschStaatsphilharmonie NürnbergCovielloCOV91718
2018Pietari InkinnenFilharmonie Deutsche RadioHudba SWR

Poznámky

  1. ^ Poznámky k albu (SU 3703-2 032), s. 4
  2. ^ „Symfonie Antonína Dvořáka č. 1“. Citováno 20. listopadu 2018.
  3. ^ A b Hudební časy, listopad 1936
  4. ^ A b C d A. Peter Brown, Druhý zlatý věk vídeňské symfonie
  5. ^ A b C Ray Minshull, poznámky z nahrávek Istvána Kertésze.
  6. ^ John C. Yoell, kompilátor, Antonin Dvořák o deskách, Greenwood Press, New York, 1991, s. 17

Reference

Burghauser, Jarmil; Zoja Joachimová (1990). Symfonie 1–2–3 (Česká filharmonie, Václav Neumann ) (CD). Antonín Dvořák. Praha: Supraphon. s. 4–5. SU 3703-2 032.[1]

externí odkazy