Houslová sonáta (Dvořák) - Violin Sonata (Dvořák)

The Sonáta pro housle a klavír F dur op. 57 (čeština: Sonata F dur pro housle a klavír), je houslová sonáta podle Antonín Dvořák. Práce byla složena mezi 3. a 17. březnem 1880[1]. V té době Dvořák také pracoval na svém houslový koncert, a zdá se, že skladatel zkoumal různé aspekty houslí ve dvou skladbách. Sonáta je přirozeně intimnější ze dvou děl a objevuje se na místech, která jsou ovlivňována Johannes Brahms[2][3].

Dvořák hrál dílo 31. března 1880 se slavným houslistou Joseph Joachim, který reagoval pozitivně (kontrast k Joachimově rozpolcenosti ohledně aspektů houslového koncertu). Podrobnosti o prvním veřejném představení nejsou známy, i když 5. října 1881 proběhlo na pražské schůzi časné představení Umělecká Beseda. Při té příležitosti byl houslista František Ondříček (který také uvedl premiéru houslového koncertu), zatímco klavírní part se ujal Karel Kovařovic, později se stal úspěšným skladatelem[4].

Sonáta je ve třech pohybech:

  1. Allegro ma non troppo F dur, v sonátová forma s lyrickým prvním tématem a slovansky znějícím, lidovějším, druhým tématem.
  2. Poco sostenuto dur, intimní, lyrický pomalý pohyb.
  3. Allegro molto F dur, a rondo kolem nápadného, ​​lidem inspirovaného tématu.

Je očíslován jako Op. 57; a jako B. 106 v katalog podle Jarmil Burghauser.

Rukopis je zachován v národní muzeum v Praze. První vydání vydalo N. Simrock v roce 1880, připraveno pod skladatelovým dohledem.

Zdroje

  1. ^ Sonáta op. 57 pro housle a klavír, kritické vydání. Praha: Editio Supraphon Praha. 1976. s. VII.
  2. ^ „Sonáta F dur, op 57“. Hyperion Records. Citováno 21. července 2017.
  3. ^ Sonáta op. 57 pro housle a klavír, kritické vydání. Praha: Editio Supraphon Praha. 1976. s. VII.
  4. ^ Sonáta op. 57 pro housle a klavír, kritické vydání. Praha: Editio Supraphon Praha. 1976. s. VIII.