Švýcarská standardní němčina - Swiss Standard German

Švýcarská standardní němčina
Švýcarská vysoká němčina[poznámka 1]
Schweizer Standarddeutsch
Schweizer Hochdeutsch
Výslovnost[ˈƩʋaɪtsərˌʃtandarddɔɪtʃ],
[ˈƩʋaɪtsərˌhoːxdɔɪtʃ]
KrajŠvýcarsko, Lichtenštejnsko
Kódy jazyků
ISO 639-3–
GlottologŽádný
IETFde-CH

Švýcarská standardní němčina[1][2][3] (Němec: Schweizer Standarddeutsch),[4] nebo Švýcarská vysoká němčina[5][6][7][poznámka 1] (Němec: Schweizer Hochdeutsch[8] nebo Schweizerhochdeutsch),[9] označovaný Švýcarem jako Schriftdeutschnebo Hochdeutsch, je písemná forma jednoho ze čtyř oficiální jazyky v Švýcarsko, kromě francouzština, italština a Romansh.[10] Je to celá řada Standardní němčina, použitý v Německy mluvící část Švýcarska. Je to hlavně psané a spíše méně často mluvené.

Švýcarská standardní němčina není a Německý dialekt, ale paleta standardní němčiny. Nesmí být zaměňována s Švýcarská němčina, zastřešující termín pro různé Alemannic German dialekty (ve smyslu „tradičních regionálních odrůd“), které jsou výchozím každodenním jazykem v německy mluvícím Švýcarsku.

Němčina je a pluricentrický jazyk. Na rozdíl od jiných místních odrůdy němčina, švýcarská standardní němčina má charakteristické rysy ve všech jazykových doménách: nejen v fonologie, ale také v slovní zásoba, syntax, morfologie a pravopis. Tyto vlastnosti švýcarské standardní němčiny se nazývají Helvetismy. Kromě vlivů alemanské němčiny zahrnují tyto vlastnosti i rozsáhlé využití přejatá slova z Románské jazyky, zejména francouzsky.

Psaná švýcarská standardní němčina

Příklad švýcarské standardní němčiny používaný pro značku „zákaz parkování“. Fehlbare werden für Umtriebe behaftet raději vyjádřeno jako Zuwiderhandelnde haften für die Kosten des entstehenden Aufwands v Německá standardní němčina. „Fehlbare“ (jak se v této souvislosti používá), „Umtriebe“ a „behaftet“ jsou helvetismy.

Oficiální je švýcarská standardní němčina (SSG) psaný jazyk v německy mluvícím Švýcarsku. Používá se v knihách, všech oficiálních publikacích (včetně všech zákonů a předpisů), v novinách, tištěných oznámeních, většině reklam a v jiných tiskovinách. Autoři píší literaturu hlavně pomocí švýcarské standardní němčiny; nějaká dialektová literatura existuje. SSG je ve většině ohledů podobný standardní němčině v Německo a Rakousko; v pravopisu je několik rozdílů, zejména nahrazení německé ligatury ß s ss. Například:

  • Strasse = Straße (Německo) = ulice

Existují určité rozdíly ve slovní zásobě, včetně například používání a výpůjčka z jiného jazyka. Například:

  • Billett (z francouzštiny) = Fahrkarte (Německo) = jízdenka (na autobus, tramvaj, vlak atd.)
  • Führerausweis nebo Sochor (hovorově) = Führerschein (Německo) = řidičský průkaz
  • Velo (z francouzštiny) = Fahrrad (Německo) = kolo
  • Natel nebo Šikovný = Šikovný/Mobiltelefon (Německo) = mobilní telefon
  • parkieren = zaparkovat (Německo) = zaparkovat
  • Poulet (z francouzštiny) = Hähnchen (Německo) = kuře

Kromě toho SSG používá odlišný pravopis při psaní dopisů a pozdravy použité pro stejný se také liší od standardní němčiny.

Švýcarové používají švýcarské standardní německé slovo Lernfahrausweis pro řidičský průkaz studenta (všimněte si, jak se liší od slova SSG pro „běžný“ řidičský průkaz: Führerausweis).

Švýcarové používají standardní německé slovo Spital (nemocnice). Spital nachází se také v svazcích slovníků standardního německého jazyka; Němci ze severního Německa však raději používají Krankenhaus, zatímco Spital se také používá v oblastech jižního Německa, Rakouska a Lichtenštejnska.

U některých podstatných jmen existují rozdíly v pohlaví:

  • de-ch: das Tramvaj (neutrum); de: zemřít Tramvaj (ženský) (Straßenbahn se v Německu používá častěji); en: tram
  • de-ch: das E-mailem (neutrum); de: zemřít E-mailem (ženský); en: e-mail

Některé výrazy jsou vypůjčené z francouzštiny, a proto se liší od použití v Německu, například

  • de-ch: ich habe kalt (doslovně „je mi zima“), de: mir ist [es] kalt (doslovně „[je] mi chladno“)
  • de-ch: das geht dir gut, de: das passt dir gut (sluší ti to)

The Rozložení švýcarské klávesnice nemá žádný ß klíč, ani nemá kapitál přehláska klíče A, Ó a ". To sahá až do mechaniky psací stroje to měli Francouzi diakritická znaménka písmena na těchto klíčích, aby mohli Švýcaři psát francouzsky na švýcarském němčině QWERTZ klávesnice (a naopak). Tedy švýcarský Němec VSM klávesnice má A klíč, který vytiskne A (a-hrob) při posunutí.[11] Je však možné psát velká přehlásky pomocí zámek čepice nebo pomocí ¨ mrtvý klíč.

Názvy obcí, měst, stanic a ulic často nejsou psány s přehláskou počátečního kapitálu, ale s Ae, Oe a Ue, například na předměstí Curychu Oerlikon nebo vesnička Aetzikofen nebo bernská obec Uebeschi.[12] Názvy polí, například Äbenegg, Ötikon (poblíž Stäfa) nebo Überthal, a jakékoli jiné slovo, například Ärzte (Anglicky: lékaři), obvykle začínají velkými přehláskami.[13]

Pokud jde o různé dialekty švýcarské němčiny, jsou občas psány, ale jejich písemné použití je většinou omezeno na neformální situace, například soukromé textové zprávy, e-maily, písmena, poznámky nebo v rámci sociálních médií, jako je Facebook. Schopnost německého Švýcarska přepsat svůj jazyk do psaní je nedílnou a důležitou součástí identity a kultury německy mluvícího Švýcarska.[14]

Mluvená švýcarská standardní němčina

Výchozí mluvený jazyk v německy mluvícím Švýcarsku je příslušný místní dialekt. Kvůli poměrně vysoké interkantonální migrační rychlosti (asi 5% ročně) v moderním Švýcarsku po celá desetiletí se na jednom místě mluví mnoha různými švýcarskými německými dialekty, zejména v městských oblastech; například ve městě Curych (konec roku 2013): z 272 700 Švýcarů (celkem 400 000) žijících v Curychu, pouze 40% (28%) pochází ze samotného Curychu a 51% (36%) z celého kantonu Curych.[15]

Kromě jakéhokoli vzdělávacího prostředí se švýcarská standardní němčina hovoří pouze v několika konkrétních formálních situacích, jako jsou zpravodajské vysílání a renomované programy veřejných mediálních kanálů; v německy mluvících parlamentech kantony; ve federálním parlamentu v Bernu (pokud není použit jiný oficiální jazyk Švýcarska), ačkoli dialekt v této oblasti rozhodně zasahuje; v oznámeních reproduktorů na veřejných místech, jako jsou nádraží, atd. Církevní bohoslužby, včetně kázání a modliteb, jsou obvykle ve švýcarské standardní němčině. Obecně se v jakémkoli vzdělávacím prostředí používá švýcarská standardní němčina (během lekcí, přednášek nebo cvičení). Mimo hodiny se však používají švýcarsko-německé dialekty, i když například hovoříte s učitelem o hodině. Situace, ve kterých se mluví švýcarskou standardní němčinou, jsou charakteristicky formální a veřejné a existují situace, kdy je také důležitá písemná komunikace.

V neformálních situacích se švýcarská standardní němčina používá pouze tehdy, když německý Švýcar komunikuje s nešvýcarem a předpokládá se, že tato osoba nerozumí příslušnému dialektu. Německy mluvící Švýcaři mezi sebou používají svůj vlastní švýcarský německý dialekt bez ohledu na společenskou třídu, vzdělání nebo téma.

Na rozdíl od jiných regionů, kde Němec mluví se různými odrůdami, mezi švýcarskou standardní němčinou a švýcarskými německými dialekty neexistuje kontinuum. Řečníci hovoří buď švýcarskou standardní němčinou, nebo švýcarským německým dialektem, a jsou si této volby vědomi.[14]

Přesto však mluví asi 10%, tedy 828 200 obyvatel Švýcarska Vysoká němčina (také nazývaná standardní němčina) doma, ale hlavně kvůli přítomnosti německých přistěhovalců.[16]

Diglosie

Souběžné používání švýcarské standardní němčiny a švýcarských německých dialektů bylo nazýváno typickým případem diglosie.[17], ačkoli tento termín je často vyhrazen pro jazykové páry, kde má lidový jazyk nižší prestiž než ten druhý[18]zatímco švýcarské německé dialekty toto kritérium nesplňují, protože prostupují každou sociálně-ekonomickou třídou společnosti. Protože švýcarská standardní němčina je obvyklým psaným jazykem a švýcarské německé dialekty jsou obvyklým mluveným jazykem, jejich vzájemný vztah byl někdy nazýván mediální diglosie namísto.[18]

Postoj k mluvené švýcarské standardní němčině

Většina německých Švýcařů umí plynně mluvit švýcarskou standardní němčinou, ale může nebo nemusí to dělat ráda, protože je pro mnohé nepříjemná a nepřirozená. Když srovnají svou švýcarskou standardní němčinu s tím, jak lidé z Německa mluví, myslí si, že jejich vlastní znalost je nižší, protože je studovaná a pomalejší. Většina německých Švýcarů si myslí, že většina mluví spíše špatnou švýcarskou standardní němčinou; na otázku o jejich osobních znalostech však většina odpoví, že mluví celkem dobře.[19]

Poznámky

  1. ^ A b Použití doslovného překladu Vysoká němčina abych odkázal na němčinu dachsprache je třeba se vyhnout, protože a regionální skupina odrůd je označován stejným názvem.

Reference

  1. ^ Russ (1994), str. 7.
  2. ^ Sanders, Ruth H. (2010), Němec: Životopis jazyka, New York: Oxford University Press, Inc., s. 200, ISBN  978-0-19-538845-9
  3. ^ Horvath, Barbara M .; Vaughan, Paul (1991), Komunitní jazyky: příručka, Vícejazyčné záležitosti, Vícejazyčné záležitosti, str. 101, ISBN  978-1853590917
  4. ^ Dürscheid & Businger (2006).
  5. ^ Russ (1994), str. 55–56, 73–80, 84–87, 89–92, 96, 100 a 114.
  6. ^ „Problémy rakouské němčiny v Evropě“. euro | témata. 16. března 2006. Citováno 2015-05-13.
  7. ^ Leeman, Adrian (2012), Švýcarský německý intonační vzor„Studium jazykových variací, 10John Benjamins, ISBN  9789027234902
  8. ^ Hove (2007).
  9. ^ Hove (2007), s. 2 a 4.
  10. ^ „National program recherche PNR 56: Diversité des langues et compétences linguistiques en Suisse“ (ve francouzštině, němčině a italštině). Bern, Švýcarsko: Fonds National Suisse. 2009. Citováno 2015-05-10.
  11. ^ „Švýcarský standard: bývalý standard VSM SN 07402“. Winterhur. Švýcarsko: Schweizerische Normen-Vereinigung (SNV).
  12. ^ „Empfehlungen zur Schreibweise der Gemeinde- und Ortschaftsnamen, Richtlinien zur Schreibweise der Stationsnamen“ (PDF) (Federal Doporučení) (v němčině) (Verze 1.0 ed.). Bundesamt für Landestopografie, Bundesamt für Verkehr, Bundesamt für Statistik. 20. ledna 2010. str. 20. Citováno 2014-05-16. In der Schweiz sind auf historischen Karten grosse Umlaute mit Ae, Oe und Ue bereits vor der Einführung der Schreibmaschine um ca. 1880 zu finden. Der Umstand, dass später auf der Schweizer Schreibmaschinentastatur keine Ä, Ö, Ü existierten, dürfte diese Schreibtradition gefördert haben. Heute wo die Schreibung Ä, Ö und Ü ohne weiteres möglich wäre, wurden wegen der einheitlichen Schreibweise in Verzeichnissen die Grossen Umlaute von Gemeinde-, Ortschafts- und Stationsnamen následek als Ae, Oe und Ue geschrieben. ... Umlaute von A, O, U am Anfang von Flurnamen schreibt man gewöhnlich als Ä, Ö, Ü. Falls entsprechende Namen als Gemeinde oder Ortschaft existieren oder Falls es sich um öffentliche Bauwerke handelt, werden die Umlaute häufig als Ae, Oe, Ue geschrieben
  13. ^ „Empfehlung: Gebäudeadressierung und Schreibweise von Strassennamen für die deutschsprachige Schweiz, Mai 2005“ (PDF) (Federal Doporučení) (v němčině) (verze 1.6 ed.). Eidgenössische Vermessungsdirektion, Bundesamt für Landestopografie. 3. května 2005. s. 19. Archivovány od originál (MS Word) dne 17. května 2014. Citováno 2014-05-16. Die Schreibweise Ae, Oe, Ue am Anfang von Strassennamen ist weit verbreitet, ebenso bei Orts- und Stationsnamen. Die Weisung über die Erhebung und Schreibweise der Lokalnamen sieht für Lokalnamen Ä, Ö, Ü vor. Die Meinungen, welche Schreibweise für Strassennamen gewählt werden soll, sind recht unterschiedlich. Das Eidg. Gebäude- und Wohnungsregister macht zu einer allfälligen Umstellung keine Vorschläge, empfiehlt jedoch, sich innerhalb einer Gemeinde für die eine oder andere Variante zu entscheiden. Bei einer Schreibweise bestehender Namen mit Ae, Oe, Ue wird abgeraten, Ä, Ö und Ü für neue Strassennamen zu verwenden.
  14. ^ A b von Matt (2012).
  15. ^ „Bevölkerung Stadt Zürich“ (PDF) (Publikace) (v němčině) (ed. Ausgabe 4/2013). Curych: Statistik, Stadt Zürich. 17. dubna 2014. s. 5. Citováno 2014-05-15.
  16. ^ „Sprachen, Religionen - Daten, Indikatoren: Sprachen - Üblicherweise zu Hause gesprochene Sprachen“ (oficiální stránka) (v němčině, francouzštině a italštině). Neuchâtel, Švýcarsko: Švýcarský federální statistický úřad. 2015. Archivovány od originál dne 2016-01-14. Citováno 2016-01-13. Zu Hause oder mit den Angehörigen sprechen 60,1% der betrachteten Bevölkerung hauptsächlich Schweizerdeutsch, 23,4% Französisch, 8,4% Italienisch, 10,1% Hochdeutsch und 4,6% Englisch
  17. ^ Ferguson, C. A. (1972) [orig. 1959-60], „Diglossia“, Giglioli, P. P. (ed.), Jazyk a sociální kontext„Harmondsworth: Penguin, s. 232–251
  18. ^ A b Barbour, S .; Stevenson, P. (1990), Variace v němčině, Cambridge: Cambridge University Press, s. 212–213
  19. ^ Heule (2006).

Literatura