Shakha - Shakha
Část série na Hinduistická písma |
Védy a jejich Shakhas |
---|
![]() |
Kanava Madhyandin |
Hinduistický portál |
A shakha (Sanskrt śākhā, „větev“ nebo „končetina“), je a Hind teologická škola, která se specializuje na učení se určitým Vedic texty, nebo tradiční texty, po nichž taková škola následuje.[1][2] Individuální následovník konkrétní školy nebo recension se nazývá a śākhin.[3] Termín je také používán v Hinduistická filozofie odkazovat se na přívržence konkrétního ortodoxní systém.[4]
Související výraz caraṇa„(chování života“ nebo „chování“) se také používá k označení takové védské školy:[5] „i když slova caraṇa a śākhā jsou někdy používány jako synonyma caraṇa - řádně platí pro sektu nebo skupinu osob spojených v jedné škole a - śākhā následoval tradiční text, jako ve frázi śākhām adhite, („recituje konkrétní verzi Védy“)".[2] Školy mají různé úhly pohledu, popsané jako „rozdíl (védské) školy“ (śākhābhedaḥ). Každá škola by se naučila konkrétní védiku Saṃhita (jeden ze čtyř Védy "správně tzv.), stejně jako s ním spojené Brahmana, Aranyakas, Shrautasutras, Grhyasutras a Upanišády.[1][2]
V tradiční hinduistické společnosti je přidružení ke konkrétní škole důležitým aspektem třídní identity. Na konci období Rig Vedic termín Brāhmaṇo přišel být aplikován na všechny členy kněžské třídy, ale v tomto pořadí existovaly další členění založené na obou kasta a na šakha (větev), se kterou byli spojeni.[6] A Brāhmaṇo kdo změnil školu, bude nazýván „zrádcem jeho śākhā" (śākhāraṇḍaḥ).[1]
Souhrn škol
Tradičním zdrojem informací o shachách každé Vedy je Caraṇa-vyūha, z nichž existují dvě, většinou podobné verze: 49 pariśiṣṭa Atharvaveda, připisováno Shaunaka a pátý pariśiṣṭa Śukla (Bílé) Yajurvedy, připisované Katyjana. Mají seznamy počtů recenziv, o nichž se věřilo, že kdysi existovaly, a seznamy recidiv, které v době, kdy byla díla sestavena, stále existovaly. Přežil jen malý počet recensionů.[8]
Sarasvatí Gangadhar volal oddaná poezie napsaná v maráthštině Šrí Gurucharitra popisuje různé shaky 4 Véd ve 27. kapitole.[9]
Školy jsou vyjmenovány níže a jsou rozděleny podle védských výkladů.
Rig Veda
Śaunakaje Caraṇa-vyuha uvádí pět shachů pro Rig Veda, Śākala, Bāṣkala, Aśvalāyana, Śaṅkhāyana, a Māṇḍukāyana z toho pouze Śākala a Bāṣkala a jen velmi málo z Asvalayany je nyní existujících. Bashkala recension Rigveda má Khilani které nejsou obsaženy v textu Shakala, ale jsou zachovány v jednom kašmírském rukopisu (nyní v Pune). The Shakala má Aitareya-Brahmana, Bashkala má Kausitaki-Brahmana.
Šrí Gurucharitra zmiňuje 12 šachů pro Rig Vedu, jmenovitě śrāvakā, śravaṇiyā, jaṭā, śaphaṭa, pāṭhakrama (2), daṇḍa, aśvalāyanī, śāṃkhāyanī, śākalā, bāṣkalā a māṇḍūkā (श्रावका, श्रावका, श्रावका, शांखायनी, शाकला, बाष्कला, माण्डूका) v Ovi 35 až 38.[9]
Existuje však Sutra literatura z Aśvalāyana shakha, jak shrauta sutra, tak grhya sutra, oba přežívající s komentářem (vrtti) Gargya Naranaya. Komentář Gargyy Naranaya byl založen na delším komentáři nebo bhashya podle Devasvamin, psaný v 11. století.[10]
The Śaṅkhāyana Shakha byl nedávno znovu objeven v Banswadě v Rádžasthánu, kde jsou poslední přežívající praktikující dva septuagenariáni. [11]
Yajur Veda
Śaunakaje Caraṇa-vyuha uvádí čtyřicet dva nebo čtyřicet čtyři z osmdesáti šesti shachů pro Yajur Veda, ale že pouze pět z nich je nyní existujících, se šestým částečně existujícím. Pro Yajur Veda je pět (částečně v šesti) Shakhas ( Vajasaneyi Madhandina, Kanva; Taittiriya, Maitrayani, Caraka-Katha, Kapisthala-Katha).
Yajurvedin shakhas jsou rozděleni do Shukla (Bílá) a Krišna (Černé) školy. Bílé názory mají oddělené Brahmany, zatímco černé mají své (mnohem dříve) Brahmany rozptýlené mezi mantrami.
- Shukla Yajurveda: Vājasaneyi Samhita Madhyandina (VSM), Vājasaneyi Samhita Kānva (VSK): Shatapatha Brahmana (ShBM, ShBK)
- Krishna Yajurveda: Taittirīya Saṃhita (TS) s další Brahmanou, Taittiriya Brahmana (TB), Maitrayani Saṃhita (SLEČNA), Caraka-Katha Saṃhita (KS), Kapiṣṭhala-Katha Saṃhita (KapS).
Shukla
Shakha | Samhita | Brahmana | Aranyaka | Upanišad |
---|---|---|---|---|
Madhyandina (VSM) | V současné době recitují všichni severoindičtí Brahminové a Deshastha Brahmins | Madhyandina Shatapatha (SBM) | přežije jako Shatapatha XIV.1-8, s akcenty. | Brihadaranyaka Upanishad = SBM XIV. 3-8, s akcenty, Ishavasya Upanishad = VSM 40 |
Kanva (VSK) | Aktuálně recitoval Utkala Brahmins, Kannada Brahmins, někteří Karhade Brahmins a pár Iyers | Kanva Shatapatha (SBK) (odlišný od madhyandiny) | přežije jako kniha XVII SBK | Brihadaranyaka Upanishad = SBK, s akcenty, Ishavasya Upanishad = VSK 40 |
Katyayana | - | - |
Krišna
Shakha | Samhita | Brahmana | Aranyaka | Upanišad |
---|---|---|---|---|
Taittiriya | TS, přítomný po celé jižní Indii a v Konkan | Taittiriya Brahmana (TB) a Vadhula Br. (součást Vadhula Srautrasutra) | Taittiriya Aranyaka (TA) | Taittiriya Upanishad (TU) |
Maitrayani | MS, předneseno několika Brahminy v Nasik | - | prakticky stejný jako Upanishad | Maitrayaniya Upanishad |
Caraka-Katha | Katha Aranyaka (téměř celý text z osamělého rukopisu) | Kathaka Upanishad, Katha-Shiksha Upanishad[12] | ||
Kapishthala | KapS (fragmentární rukopis, pouze první oddíly s diakritikou), editoval (bez akcentů) Raghu Vira. | - | - |
Sama Veda
Śaunakaje Caraṇa-vyuha uvádí dvanáct shachů pro Sama Veda z tisíců, o nichž se říká, že kdysi existovaly, ale z nich je stále ještě jen jeden nebo možná dva. Oba Samaveda jsou Jaiminiya a Kauthuma.
v Ovi 203 až 210 kapitoly 27, Šrí Gurucharitra zmiňuje 8 z tisíců shakhas jmenovitě āsurāyaṇīyā, vāsurāyaṇīya ़ ŕ, vātāntareyā, prāṃjalī, ṛjñagvainavidhā, prācīna yogyaśākhā, jñānayoga a rāṇāyaṇīyā (आसुरायणीया, वासुरायणीय़ा, वातान्तरेया, प्रांजली, ऋज्ञग्वैनविधा, प्राचीन योग्यशाखा, ज्ञानयोग, राणायणीया). Z těchto rāṇāyaṇīyā (राणायणीया) má 10 shakhas jmenovitě rāṇāyaṇīyā, sāṃkhyāyanī, Satja, mugdala, khalvalā, mahākhalvalā, lāṅgalā, kaithumā, Gautama a Jaimini (राणायणीया, सांख्यायनी, शाठ्या, मुग्दल, खल्वला, महाखल्वला, लाङ्गला, कैथुमा, गौतमा, जैमिनी) .[9]
Kauthuma shakha má PB, SadvB, Jaiminiya shakha má Jaiminiya Brahmana.
Shakha | Samhita | Brahmana | Aranyaka | Upanišad |
---|---|---|---|---|
Kauthuma | editoval, recitoval po celé severní a jižní Indii[Citace je zapotřebí ] | upravené (celkem 8 Brahmanů), bez akcentů | Žádný. Samhita sama má ‚Aranyaka '. | Chandogya Upanishad |
Ranayaniya | Existují rukopisy Samhity Gokarna,a Deshastha Brahmins[Citace je zapotřebí ] | Stejné jako Kauthuma s malými rozdíly. | Žádný. Samhita sama má ‚Aranyaka '. | Stejné jako Kauthuma. |
Jaiminiya / Talavakara | Samhita editoval. Recitoval Nambudiris a choliyal z Tamil Nadu[Citace je zapotřebí ] Dva odlišné styly Samanova recitace, částečně zaznamenané a publikované.[Citace je zapotřebí ] | Brahmana zveřejněn (bez přízvuků) - Jaiminiya Brahmana, Arsheya Brahmana | Tamilnádu verze Talavakara Aranyaka (=Jaiminiya Upanishad Brahmana ) zveřejněno[Citace je zapotřebí ] | Kena Upanishad |
Shatyayana | - | - |
Atharva Veda
Pro Atharvavedu nyní existuje pouze jeden shakha z původních devíti. Devět sakhas byli Paippalada, Tauda, Mauda, Shaunakiya, Jajala, Jalada, Brahmavada, Devadarsa a Chaarana-Vaidya. v Ovi 217 až 219 kapitoly 27, Šrí Gurucharitra zmiňuje 9 šachů, jmenovitě paippalā, dāntā, pradāṃta, stotā, autā, brahmadā yaśadā, śaunakī, vedadarśā a caraṇavidyā (पैप्पला, दान्ता, प्रदांत, स्तोता, औता, ब्रह्मदयशदमदशशशशशश[9]
Shaunaka je jediný šakha Atharvavedy, pro který je známo, že stále existují jak tištěné texty, tak aktivní ústní tradice.
V případě Atharvavedy obsahují tradice Shaunakiya i Paippalada textové poškození a původní text Atharvavedy lze přiblížit pouze srovnáním těchto dvou.
Shakha | Samhita | Brahmana | Aranyaka | Upanišad |
---|---|---|---|---|
Shaunaka | AVS, editoval a recitoval po celé severní Indii a jižní Indii | Fragmentární Gopatha Brahmana (existující a publikovaná), bez akcentů. | - | Mundaka Upanishad (?) zveřejněno. |
Paippalada | AVP; recitoval Utkala Brahmins pouze jako samhita patha. jinak přežijí dva rukopisy: Kašmírština (většinou editovaná) a Oriya (částečně editovaná, Dipak Bhattacharya a další, bez přízvuku) | ztraceno, podobně jako Gopatha Brahmana | - | Prashna Upanishad, Sharabha Upanishad atd. - vše upraveno.[Citace je zapotřebí ] |
Paippaladská tradice byla přerušena a její text je znám pouze z rukopisů shromážděných od 20. století. Nicméně někteří Orissa Brahminové [2] Stále pokračujte v tradici Paippalada. Žádná Brahmana není známá pro Shaunaka shakha. Paippalada je možná spojena s Gopatha Brahmana.
Poznámky
- ^ A b C V. S. Apte. Praktický sanskrtský slovník, str. 913, levý sloupec.
- ^ A b C Monier-Williams, sanskitsko-anglický slovník, str. 1062, pravý sloupec.
- ^ V. S. Apte. Praktický sanskrtský slovník, str. 913, levý sloupec
- ^ Např. Radhakrishnan, Sarvepalli; a Moore, Charles A. Kniha zdrojů v indické filozofii. Princeton University Press; 1957. Princeton, brožované vydání, 12. vydání, 1989. ISBN 0-691-01958-4. str. 560. Zde je uveden příklad textu, který odkazuje na spor týkající se śākhins [následovníci], kteří nepřijímají konkrétní pozici.
- ^ V. S. Apte. Praktický sanskrtský slovník. str. 429, prostřední sloup
- ^ Basham, A. L. Div, který byla Indie: Průzkum kultury indického subkontinentu před příchodem muslimů. (Grove Press, Inc .: New York, 1954) str. 139.
- ^ Samuel (2010), Počátky jógy a tantry; Bronkhorst (2007), Větší Magadha.
- ^ Pro krátké shrnutí shachů, jak je uvedeno v Shaunaka's Caraṇa-vyūha viz: Monier-Williams, Sanskit-anglický slovník, str. 1062, pravý sloupec.
- ^ A b C d „गुरूचरित्र / अध्याय सव्विसावा - विकिस्रोत“. mr.wikisource.org. Citováno 2016-12-12.
- ^ Katalog sanskrtských, Pali a Prakritových knih v Britském muzeu (1876) str. 9.B.K. Smutný, Posouzení Archivováno 2016-03-14 na Wayback Machine K. P. Aithala (ed.), Asvalayana Grihya Sutra Bhashyam z Devasvaminu, 1983.
- ^ [1]
- ^ ztracený Upanišad rekonstruovaný Michael Witzel jako obsah velmi podobný obsahu Taittiriya Upanishad, kapitola 1. M. Witzel, Neznámý Upanisad Krsna Yajurveda: Katha-Siksa-Upanisad. Journal of the Nepal Research Center, Vol. 1, Wiesbaden-Kathmandu 1977, s. 135
Reference
- Seznam vědátorů z různých shachů v Indii [3]
- Státní moudrý seznam shachů [4]
- Michael Witzel, Sledování védských dialektů v Dialectes dans les litteratures Indo-Aryennes vyd. Caillat, Paříž, 1989, 97–265.