Seirō Jūnitoki - Seirō Jūnitoki

Saru žádné koku („Hodina opice“)

Seirō Jūnitoki Tsuzuki (青楼 十二 時 続„Dvanáct hodin v Yoshiwara“[A]) je série dvanácti ukiyo-e tisky navržené japonským umělcem Utamaro a publikováno v C. 1794. Zobrazují scény kurtizán v Yoshiwara rozkoš každou hodinu dvanácti hodin tradiční japonský časový systém.

Popis a analýza

Seriál byl publikován v C. 1794 podle Tsutaya Jūzaburō. Vícebarevný nishiki-e tisky jsou v Oban velikost, asi 37 krát 24 centimetrů (15 palců × 9 palců).[b][2]

Seiro (青楼„skleník“) odkazuje na yūkaku licencované potěšení - konkrétně Yoshiwara.[2] Termín seirō pochází z čínštiny a označuje a pavilon ve kterém šlechtic držel milenku; v Utamarově době to odkazovalo na Yoshiwarovy nejvýznamnější rekreační domy.[3]

Seriál zachycuje den v Yoshiwara, počínaje sekvenci ráno po východu slunce zajíce Hodina dvanáct hodin tradiční japonský časový systém,[2] na kterém každý toki jednotka trvala dvě moderní hodiny.[4] Názvy se objevují v titulku ve tvaru japonských hodin v rohu každého tisku.[5] Ačkoli mnoho výtisků ukazuje kurtizány uprostřed zábavy, mužští návštěvníci se neobjevují, takže je ponecháno na kupujících výtisků, aby si představili sebe v roli zákazníka.[6] Scény jsou zarámovány, jako by byly v upřímných okamžicích, ale jsou koncipovány ve prospěch mužský pohled Bez ohledu na místo, hodinu nebo stav vyčerpání si ženy zachovávají svou krásu.[7]

U no koku

U no koku (卯 の 刻) je hodina Králičí kolem 6:00 ráno.[8]

Tatsu žádné koku

Tatsu žádné koku (辰 ノ 刻) je hodina Drak kolem 8:00 ráno.[8] V tuto časnou hodinu si dvě kurtizány berou do postele, jejich vyčerpání se vyznačovalo rozcuchanými šaty a vlasy. Je nepravděpodobné, že by je zákazníci viděli v takovém stavu a v takovou hodinu.[7]

Mi žádné koku

Mi žádné koku (巳 ノ 刻) je hodina Had asi 10:00 ráno.[8]

Uma žádné koku

Uma žádné koku (午 ノ 刻) je hodina Kůň kolem poledne 12:00.[8]

Hitsuji žádné koku

Hitsuji žádné koku (未 ノ 刻) je hodina Koza, asi 2:00 odpoledne. To by pravděpodobně bylo těsně před ahoj[C] odpolední ukázka prostitutek.[9]

Vlevo leží hromada bambusové věštící tyčinky [ja ], což naznačuje, že kurtizány navštěvují kartářku, v takovém případě by malé zabalené balíčky na podlaze u holí byly nabídkami peněz pro pokladníka. Nové,[d] Zdá se, že mladá kurtizána uprostřed vysvětluje, jak čtení dlaní funguje kamuro [ja ] napravo.[9]

Saru žádné koku

Saru žádné koku (申 ノ 刻) je hodina Opice, asi 4:00 odpoledne.[8]

Tori žádné koku

Tori žádné koku (酉 ノ 刻) je hodina Kohout kolem 6:00 večer.[4]

Inu no koku

Inu no koku (戌 ノ 刻) je hodina Pes kolem 8:00 večer.[9]

Kurtizána sedí na šarlatově plstěném koberci, snad v obtěžovat, kde seděli prostitutky. Píše dopis na dlouhý svitek; od kurtizán se očekávalo, že budou psát čtenářům. Skloní se v napůl stoupající pozici a zašeptá do ucha kamuro [ja ], mladá dívka, která pracuje jako kurtizána sluha. Před kurtizánou sedí luxusní podnos na tabák zdobený makie.[9]

Já žádné koku

Já žádné koku (亥 ノ 刻) je hodina Prase kolem 10:00 večer. V takové době kurtizány stále baví své hosty; žena nalevo sedí vzpřímeně a nese podšálek hosta. Napravo před ní je kamuro [ja ], mladá dívka, která pracuje jako kurtizána sluha, který vypadá, že dřímá v tak pozdní hodině. Úhlopříčky kamuro'Postoj a natažená paže kurtizány přispívají k vyvážení kompozice.[9]

Ne žádné koku

Ne žádné koku (子 ノ 刻) je hodina Krysa kolem půlnoci. Po dokončení nočních slavností se obě ženy v tisku připravují na postel. Kurtizána vpravo se převlékla do jednoduchého nočního oblečení a stahuje ji obi křídlo oběma rukama. V napůl stoupající pozici se dívá dolů na ženu nalevo, která se jeví jako mladá kurtizána ve výcviku, sklápí první ženu uchikake kimono s bradou a oběma rukama.[2]

Ushi žádné koku

Ushi žádné koku (丑 ノ 刻) je hodina Vůl kolem 2:00 ráno. Je hluboko v noci - žena v tisku dokončila práci[2] a je v jejích nočních šatech;[4] zátylek a levá noha vyčnívají z jejího roucha. Vypadá vyčerpaná a její vlasy visí rozcuchané, zatímco její hlava klesá.[7] V pravé ruce drží nějakou zkroucenou papírovou šňůru, osvětlenou, aby jí osvětlila cestu, a některé kaishi papír v levé ruce, jako by byla na cestě na záchod. Některé si obléká Zori sandály, obvyklá obuv pro kurtizány na chodbách rekreačních domů Yoshiwary. Její mamoribukuro kouzelné pouzdro visí z byōbu skládací obrazovka po pravé straně diváka.[2] Historička umění Julie Nelson Davis konstatuje, že tisk může být koncipován jako „sympatické zobrazení vyčerpané ženy“, ačkoli „je vykreslena jako elegantní forma ve scéně určené pro mužský pohled“.[7]

Tora žádné koku

Tora žádné koku (寅 ノ 刻) je hodina Tygr kolem 4:00 ráno. Bylo to v takovou pracovní dobu, kdy kurtizány mohly svobodně hovořit, často ke špatným ústům hostů. Dvě kurtizány sedí a chatují před a hibachi ohřívač. Vypadají chladně a paže stažené do kimona. Žena na pravé straně fanouškům hibachi se složeným stohem kaishi papír.[10]

Dědictví

Série je mezi sběrateli vzácná a vysoce ceněná.[5] Francouzský kritik umění Edmond de Goncourt považováno Seirō Jūnitoki Utamarova „nejvíce vizuálně přitažlivá“ série.[11]

Seirō Jūnitoki inspiroval francouzského malíře Henri de Toulouse-Lautrec litografické portfolio Elles.[12]

Poznámky

  1. ^ Toto není doslovný ani oficiální překlad; další překlady zahrnují „Dvanáct hodin v gay čtvrtích“, „Dvanáct hodin v modrých věžích“ a „Dvanáct hodin v zelených domech“
  2. ^ Přesné velikosti se liší a papír byl po tisku často ořezáván.[1]
  3. ^ 昼 見 世 ahoj
  4. ^ Ōkubo nazývá prostřední postavu a 新造 shinzō—Zkušenost prostitutky nebo ošetřovatelka starší prostitutky.[9]

Reference

  1. ^ Faulkner & Robinson 1999, str. 40.
  2. ^ A b C d E F Ōkubo 2016, str. 44.
  3. ^ Mansfield 2011, str. 86.
  4. ^ A b C Kobayashi 2006, str. 27.
  5. ^ A b Stewart 1979, str. 186.
  6. ^ Feldman & Gordon 2006, str. 275.
  7. ^ A b C d Davis 2004, str. 142.
  8. ^ A b C d E Goncourt 2012, str. 108.
  9. ^ A b C d E F Ōkubo 2016, str. 47.
  10. ^ Ōkubo 2016, str. 46.
  11. ^ Goncourt 2012, str. 108; Ives 1974, str. 93.
  12. ^ Ives 1974, str. 93.

Citované práce

  • Davis, Juie Nelson (2004). "Umělecká identita a výtisky Ukiyo-e". V Takeuchi, Melinda (ed.). Umělec jako profesionál v Japonsku. Press Stanford University. 113–151. ISBN  978-0-8047-4355-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Faulkner, Rupert; Robinson, Basil William (1999). Mistrovská díla japonských tisků: Ukiyo-e z Victoria and Albert Museum. Kodansha International. ISBN  978-4-7700-2387-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Feldman, Martha; Gordon, Bonnie (2006). Courtesan's Arts: Cross-Cultural Perspectives. Oxford University Press. ISBN  978-0-19-517029-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Goncourt, Edmond de (2012) [1891]. Utamaro. Přeložil Locey, Michael; Locey, Lenita. Parkstone International. ISBN  978-1-78042-928-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Ives, Colta Feller (1974). The Great Wave: The Influence of Japanese Woodcuts on French Prints. Metropolitní muzeum umění. ISBN  978-0-87099-228-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Kobayashi, Tadashi (2006). Utamaro no Bijin 歌 麿 の 美人 [Utamaro's Beauties] (v japonštině). Shogakukan. ISBN  978-4-09-652105-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Mansfield, Stephen (2011). Tokio: Kulturní a literární historie. Andrews UK. ISBN  978-1-904955-86-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Ōkubo, Jun'ichi (2016). „Seirō Jūnitoki Tsuzuki“ 青楼 十二 時 続. V Asano, Shūgō (ed.). Utamaro Ketteiban 歌 麿 決定 版. Bessatsu Taiyo (v japonštině). 245. Heibonsha. p. 51. ISBN  9784582922455.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Stewart, Basil (1979) [1922]. Průvodce japonskými tisky a jejich tématy. Dover Publications. ISBN  978-0-486-23809-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)