Sanjak z Hercegoviny - Sanjak of Herzegovina
 | Tento článek obsahuje seznam obecných Reference, ale zůstává z velké části neověřený, protože postrádá dostatečné odpovídající vložené citace. (Květen 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
 | Tento článek nebo část obsahuje blízké parafrázování jednoho nebo více nesvobodných zdrojů chráněných autorskými právy. (Květen 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
| Sanjak z Hercegoviny | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| sanjak z Osmanská říše | |||||||||
| 1470–1833 | |||||||||
 Erb | |||||||||
| Hlavní město | Foça (Nyní Foča ) (1470–1572) Taşlıca (Nyní Pljevlja ) (1572–1833) | ||||||||
| Dějiny | |||||||||
• Zavedeno | 1470 | ||||||||
• Část Bosnia Eyalet | 1580 | ||||||||
• založení Hercegovinský eyalet | 1833 | ||||||||
| |||||||||
| Dnes součást | Bosna a Hercegovina, Černá Hora | ||||||||
The Sanjak z Hercegoviny (turečtina: Hersek Sancağı) byl Osmanský správní jednotka založená v roce 1470. Sídlo bylo v Foča až do roku 1572, kdy byl přesunut do Taşlıca (Pljevlja). Sanjak byl původně součástí Eyalet of Rumelia[Citace je zapotřebí ] ale byl administrován do Eyalet Bosny[Citace je zapotřebí ] po svém založení v roce 1580.
Dějiny
15. století
V listopadu 1481 zaútočil Ayas, osmanský generál Novi a zachytil ji pravděpodobně na konci ledna 1482.[1] Sanjak byl založen v letech 1483 až 1485. V roce 1485 byla Novi založena jako kadiluk sanjak z Hercegoviny.
16. století
V roce 1572 bylo sídlo sanjaku přemístěno Foča na Pljevlja.[Citace je zapotřebí ]
The Banátské povstání (1594) pomáhali srbští pravoslavní metropolité Rufim Njeguš Cetinje a Visarion Trebinje (s. 1590–1602).[2] V roce 1596 se šířily vzpoury Osmanská Černá Hora a sousední kmeny v Hercegovině, zejména pod vlivem metropolitní vizarion.[2] A Ragusan dokument ze začátku roku 1596 tvrdí, že mnoho hercegovských náčelníků s metropolitou se shromáždilo v klášteře Trebjesa, kde přísahali „vzdát se a darovat 20 000 hrdinů na světlo císařů“.[3] V roce 1596 Grdan, vojvoda z Nikšić, a Srbský patriarcha Jovan Kantul (s. 1592–1614) vedl rebely proti Osmanům, ale byli poraženi Gacko Pole v roce 1597 (viz Srbské povstání v letech 1596–97 ). Grdan a patriarcha Jovan však budou v nadcházejících letech nadále plánovat vzpoury proti Osmanům.[4]
18. století
V roce 1737 Bogić Vučković a jeho bratři zorganizovali během Hercegoviny povstání Rakousko-turecká válka (1737–1739).[Citace je zapotřebí ]
19. století
Na začátku 19 Bosnia Eyalet byla jednou z nejméně rozvinutých a autonomnějších provincií říše.[5] V roce 1831 bosenský kapudan Husein Gradaščević obsazený Travnik, požadující autonomii a ukončení vojenských reforem v Bosně.[6] Nakonec s využitím soupeření mezi včely a kapudany se velkovezírovi podařilo oddělit hercegovské síly vedené Ali-paša Rizvanbegović, od Gradaščeviće.[6] Vzpoura byla rozdrcena a v roce 1833 nová Hercegovinský eyalet byl vytvořen[Citace je zapotřebí ] z jižní části bosnianského eyaletu a udělena Rizvanbegovićovi jako odměna za jeho příspěvek při rozdrcení povstání.[6] Tato nová entita trvala jen několik let a po Rizvanbegovićově smrti (1851) byla znovu integrována do bosenské eyalet.[Citace je zapotřebí ]
V březnu 1852 osmanský generál Omar Pasha se rozhodl odzbrojit Hercegoviny, což vyvolalo v regionu pobouření. Náčelník Hercegovinců byl Luka Vukalović. Odmítnutí vzdát se zbraní mělo za následek menší boje mezi Hercegoviny a Turky (místními slovanskými muslimy), což mělo za následek povstání, které by vedl Vukalović.
V roce 1875 vypuklo povstání v Hercegovině, vedeni místními Srby proti jejich osmanským bosenským pánům, kteří s nimi zacházeli tvrdě a ignorovali nové reformy oznámené sultánem Abdülmecid I.. Povstalcům pomáhali zbraně a dobrovolníci z knížectví v Káhiře Černá Hora a Srbsko, jehož vlády nakonec 18. června 1876 společně vyhlásily válku Osmanům, což vedlo k Srbsko-turecká válka (1876–1878) a Černohorsko – osmanská válka (1876–1878), což vedlo k Rusko-turecká válka (1877–1878) a Velká východní krize. Výsledkem povstání a válek byl Berlínský kongres v roce 1878, který dal Černé Hoře a Srbsku nezávislost a územní expanzi Rakousko-Uhersko okupovalo Bosnu a Hercegovinu po dobu 30 let, dokud to ještě bylo de jure Osmanské území. Rakousko-uherská okupace a černohorská expanze Stará Hercegovina znamená konec Sanjaku z Hercegoviny.
Guvernéři
- Ayas, dobyvatel (1478–1483)
- Hadim Sinan Pasha, sanjak-bey (1504–06)[7]
- Kasim Bey[když? ][8]
- Kara Osman-žebrat[9]
- Sinan Pasha, sanjak-bey (1547–50)[10]
- Mehmed Bey Obrinović, sanjak-bey (fl. 1550)[Citace je zapotřebí ]
- Malkoč-žebrat, sanjak-bey (1561–63)[Citace je zapotřebí ][11]
- Sinan-žebrat Boljanić, sanjak-bey mezi 50. a 70. lety 15. století
- Hüseyin Pasha Boljanić, sanjak-bey (1567–69)
- Sultanzade Mehmed-bey (1586–1593)[Citace je zapotřebí ]
- Ali Paša Čengić (1654)
- Arnaut Mustafa Pasha (1664)[12]
- Muharem Pasha (1664)[12]
- Sohrab Mehmed Pasha (1665)[12]
- Oseose paša (1666)[12]
- Ibrahim Pasha Tešnjak (1667)[12]
- Mustafa-žebrat (fl. 1702)[Citace je zapotřebí ]
- Alija, sanjak-bey (fl. 1718–19) [13]
- Ali-paša Rizvanbegović Vezír Hercegoviny (1833–1851)
Viz také
Část série na |
|---|
| Dějiny Hercegoviny |
|
 Portál Bosny a Hercegoviny |
Reference
- ^ M. Bešić, Zarij (1970), Istorija Crne Gore / 2. Crna gora u doba oblasnih gospodara. (v srbštině), Titograd: Redakcija za istoiju Crne Gore, s. 321, OCLC 175122851,
Ајас је почео опсаду Новог у новембру 1481. год. с неких 2.000 војника .... Угарска посадакоја га је држала предала се, вјероватно крајем јануара 1482
- ^ A b Speciální edice. Naučno delo. 1971.
Дошло] е до похреаа Срба у Ба- нату, ко] и су помагали тадаппьи црногоски владика, Херувим и трсво До покрета и борбе против Ту рака дошло] е 1596. године и у Цр- иэ] Гори и сус] едним племенима у Харцеговгаш, нарочито под утица-] ем поменутог владике Висариона. Идупе, 1597. године, [...] Али, аадика Висарион и во] вода Грдан радили су и дал> е на организован> у борбе, па су придобили и тадапньег пеЬког патри ^ арха 1ована. Ова]] е папи Клименту VIII послао писмо, у коме каже да би се, у случа ^ у када би папа организовао напад на Нови, дигла на оруж] е и херцего- вачка племена: Зупци, Никшипи, Пивл> ани, Банъани, Дробшаци, Рудине и Гацко. Пошто ...
- ^ Istorisko društvo Bosne i Hercegovine (1959). Annuaire de la Société historique de Bosnie et Herzégovine. Istorisko društvo Bosne i Hercegovine.
из Дубровника из почетка 1596 тврди да су се многи херцего- вачки главари са митрополитом састали у требшьском манастиру и заклели »да Ье се дати и поклонити светлости импературови су 20 тисуЪа] унака«. Устаници ...
- ^ Zapisi. 3. Cetinjsko istorijsko društvo. 1929. str. 97.
чувени херцеговачки војвода Грдан Никшић, који је 1597 - 1612 дизао буне противу Ту- рака и склапао савес
- ^ Náboženská separace a politická nesnášenlivost v Bosně a Hercegovině, str. 84, v Knihy Google Autor: Mitja Velikonja
- ^ A b C Gábor Ágoston; Bruce Alan Masters (01.01.2009). Encyklopedie Osmanské říše. Publikování na Infobase. p. 91. ISBN 978-1-4381-1025-7. Citováno 2013-05-20.
- ^ Gazi Husrevbegova biblioteka u Sarajevu (1983). Anali Gazi Husrev-Begove biblioteke. Gazi Husrev-Begova biblioteka. p. 34.
- ^ Kemal Çiçek; Ercüment Kuran; Nejat Göyünç; İlber Ortaylı (2000). Velká osmanská turecká civilizace. Yeni Türkiye.
... výsledkem těchto akcí bylo, že dokonce i malá kyperská komunita žijící v Benátkách podala žádost o osmanský stát prostřednictvím Kasima Beye, vládce sanjaku z Herseku, který se snažil vrátit na Kypr. Nesměli se jen vrátit, ...
- ^ Ljubez, Bruno (2009). Jajce Grad: prilog povijesti posljednje bosanske prijestolnice. HKD Napredak. p. 405. ISBN 9789958840456.
Malkoč Ali-beg je sin Kara Osman-bega, nekadašnjeg hercegovačkog sandžaka, čije se turbe nalazi u Kopčiću kod Bugojna.
- ^ Alina Payne (23. ledna 2014). Dalmácie a Středomoří: Přenosná archeologie a poetika vlivu. BRILL. p. 320. ISBN 978-90-04-26391-8.
- ^ Zborník radová. Filozofski fakultet u Tuzlu. 2000. str. 98.
- ^ A b C d E Safvet-beg Bašagić (1900). Kratka uputa u prošlost Bosne i Hercegovine, od g. 1463-1850. Vlastita naklada. p. 180.
- ^ Ingrao, Samardžić & Pešalj 2011, str. 123.
Zdroje
- Ingrao, Charles; Samardžić, Nikola; Pešalj, Jovan, eds. (2011). Mír Passarowitze, 1718. West Lafayette: Purdue University Press. ISBN 9781557535948.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
externí odkazy
- „Nepojmenovaná mapa“ (v maďarštině).
- 1477 defter Osmanské Hercegoviny - část
