Sanjak z Inebahti - Sanjak of Inebahti - Wikipedia
| Sanjak z Inebahti Osmanská turečtina: Liva-i Inebahti | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Sanjak z Osmanská říše | |||||||||||
| 1499–1821/1829 | |||||||||||
 Střední Řecko na počátku 19. století, na dolním obrázku znázorňující sanjak Inebahti („Lepanto“) | |||||||||||
| Hlavní město | Naupaktos (Inebahti / Aynabahti, Lepanto) | ||||||||||
| Dějiny | |||||||||||
• Zavedeno | 1499 | ||||||||||
| 1821/1829 | |||||||||||
| |||||||||||
| Dnes součást |  Řecko | ||||||||||
The Sanjak z Inebahti nebo Aynabahti (Osmanská turečtina: Sancak-i / Liva-i İnebahtı / Aynabahtı; řecký: λιβάς / σαντζάκι Ναυπάκτου) byl druhého stupně Osmanský provincie (sanjak nebo liva ) zahrnující centrální části Kontinentální Řecko. Jeho název je odvozen od hlavního města Inebahti / Aynabahti, tureckého názvu pro Naupaktos, lépe známý v angličtině se svým italským názvem, Lepanto.[1]
Dějiny
Provincie byla založena v roce 1499, kdy Pohovky dobyli Lepanto, které bylo majetkem Benátská republika od roku 1407.[1] Velká část území přiděleného nové provincii však již byla pod osmanskou kontrolou, pod Sanjak z Tirhaly.
Dne 7. října 1571 slavný Bitva u Lepanta mezi flotilami Osmanské říše a Svatá liga byl vybojován u pobřeží města Lepanto.[1] Benátčané znovu osídlili město v roce 1687, během Morská válka, ale vzdal ji turecké kontrole v roce 1699, po Karlowitzova smlouva.[1] Ačkoli většina provincie povstala po vzplanutí Řecká válka za nezávislost v roce 1821 zůstalo hlavní město Lepanto v osmanských rukou až do 12. března 1829, kdy se dostalo pod řeckou kontrolu.[1]
Správní rozdělení
Původně sanjak byla součástí Rumeli Eyalet, ale po roce 1533 byl podřízen novému Eyalet souostroví.[2]
Podle geografa ze 17. století Hajji Khalifa, provincie zahrnovala šest kazas ("okresy"): Inebahti sama, Karavari (Kravara ), Abukor (Apokouros ), Olendirek / Olunduruk (Lidoriki ), Gölhissar a Kerbenesh (Karpenisi ).[3][4]
Zdroje z počátku 19. století uvádějí, že sanjak v té době byla součástí Morea Eyalet, a zahrnoval opět šest kazas: Inebahti, Abukor, Olendirek / Olunduruk, Gölhissar, Kerbenesh a Patracik (Ypati ).[5]
Reference
- ^ A b C d E Babinger, Franz (1960). „Aynabakhti̊“. v Gibb, H. A. R.; Kramers, J. H.; Lévi-Provençal, E.; Schacht, J.; Lewis, B. & Pellat, Ch. (eds.). Encyklopedie islámu, nové vydání, svazek I: A – B. Leiden: E. J. Brill. str. 790. OCLC 495469456.
- ^ Birken, Andreas (1976). Die Provinzen des Osmanischen Reiches [Provincie Osmanské říše]. Beihefte zum Tübinger Atlas des Vorderen Orients, 13 (v němčině). Reichert. 53, 103. ISBN 3-920153-56-1.
- ^ de Vaudoncourt, Guillaume (1816). Monografie na Jónských ostrovech, považované za obchodní, politické a vojenské hledisko. Londýn: Baldwin, Cradock a Joy. str.161.
- ^ Rumeli und Bosna, geographisch beschrieben, von Mustafa ben Abdalla Hadschi Chalfa. Aus dem Türkischen übersetzt von J. v. Hammer (v němčině). Vídeň: Verlag des Kunst- und Industrie-Comptors. 1812. str. 125–127.
- ^ „Reisen ins Osmanische Reich“. Jahrbücher der Literatur (v němčině). Vídeň: C. Gerold. 49–50: 22. 1830.
