Malkoč-žebrat - Malkoč-beg
![]() | tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek v bosenštině. (Leden 2015) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu.
|
Malkoč-žebrat | |
---|---|
Nativní jméno | Malkoç Bey |
Zemřel | 1565 |
Věrnost | Osmanská říše |
Hodnost | sanjak-bey |
Malkoč-žebrat (zemřel v roce 1565) byl Osmanský Bosenské vojenský důstojník, první guvernér Chorvatský vilayet.[1] Podílel se na obležení Klise, a později byl jmenován jako sanjak-bey z Sanjak z Klisu.[2]
Rodina
Malkoč-Beg byl synem Karaosman-Bega, kapitána osmanských jezdeckých vojenských jednotek[3] a sanjakbey z Sanjak z Hercegoviny jehož Türbe je v Kopčić u Bugojno.[4]
Někteří autoři přijali názor na Safvet-prosit Bašagiće že Malkoč-beg Karaosman, původem z vesnice poblíž Prozor, což je zpochybňováno některými dalšími autory.[5] Podle některých neúplných dokumentů obdrželi někteří potomci Malkoč-beg ziamet v Duge, odtud tedy příjmení, nebo Dulali, což je způsob, jakým byli označováni jejich potomci.[6]
Malkoč-beg měl sedm synů (Džafer, Osman, Omer, Ibrahim, Alija, Husein a Hasan) a jednu dceru (Hani).[7]
V roce 1563 hlubší z Sanjak z Pakrac uvádí se, že kapitánem regionu kolem řeky Sávy byl Husein, syn Malkoč-Bega.[8] Podle Evliya Çelebi, Ibrahim postavil mešitu Donji Vakuf.[9] Spolu se svými syny Džaferem a Huseinem bojoval Malkoč-beg proti křesťanským armádám na území mezi řekami Una a Kupa.[10] Kvůli jeho úspěšným výbojům byl povýšen do pozice sanjakbey.[10] V roce 1562 osobně napsal dokument v Dubrovníku jako sanjakbey Sanjak z Hercegoviny.[11]

Podle Šabanoviće Malkoč-beg zemřel 26. října 1565 v Banja Luce, kde byl pohřben vedle svého syna Džafera, který zemřel před pěti lety.[12][11] Podle Mazaliće Malkoč-beg zemřel v roce 1562 v Pécs a byl pohřben v hrobě svého otce.[13]
Anotace
- Malkoč-prosit Karaosman. On je také známý jako Karaosmanović.
Viz také
Reference
- ^ Prilozi. Institut. 1978. str. 120.
- ^ Filozofski fakultet u Tuzli (2000). Zborník radová, Izd. 2-3. Tuzla, Bosna a Hercegovina: Filozofická fakulta, University of Tuzla. 97–98.
- ^ Prilozi za orijentalnu filologiju: Revue de philologie orientale. 1977. str. 107.
- ^ Ljubez, Bruno (2009). Jajce Grad: prilog povijesti posljednje bosanske prijestolnice. HKD Napredak. p. 405.
Malkoč Ali-beg je sin Kara Osman-bega, nekadašnjeg hercegovačkog sandžaka, čije se turbe nalazi u Kopčiću kod Bugojna.
- ^ Glasnik Zemaljskog muzeja u Sarajevu. Državna štamparija. 1951. str. 160.
..., no to neće biti tačno, niti je Osman-beg Malkoč, navodno (Kara Osman (Karaosmanović) prezime uzima od imena očevog Malkoč, koji je postao bosanski namjesnik 1553.
- ^ Prilozi.
- ^ Prilozi. Institut. 1978. str. 121.
Od potomaka Malkoč-beg je imao, koliko se zna, sedam sinova i jeden kćer: Džafera, Osmana, Omera, Ibrahima, Aliju, Husejna, Hasana i kćer Hani.
- ^ Prilozi za orijentalnu filologiju: Revue de philologie orientale. 1977. str. 111.
- ^ Ljubez, Bruno (2009). Jajce Grad: prilog povijesti posljednje bosanske prijestolnice. HKD Napredak. p. 405.
- ^ A b Prilozi za orijentalnu filologiju: Revue de philologie orientale. 1977. str. 108.
- ^ A b Zborník radová. Filozofski fakultet u Tuzlu. 2000. str. 98.
- ^ Ljubez, Bruno (2009). Jajce Grad: prilog povijesti posljednje bosanske prijestolnice. HKD Napredak. p. 405.
- ^ Ljubez, Bruno (2009). Jajce Grad: prilog povijesti posljednje bosanske prijestolnice. HKD Napredak. p. 405.
externí odkazy
- „Dugalići begovskih korijena“. rodoslov.ba. 4. června 2016. Citováno 8. února 2017.