Malkoč-žebrat - Malkoč-beg

Malkoč-žebrat
Nativní jméno
Malkoç Bey
Zemřel1565
VěrnostOsmanská říše
Hodnostsanjak-bey

Malkoč-žebrat (zemřel v roce 1565) byl Osmanský Bosenské vojenský důstojník, první guvernér Chorvatský vilayet.[1] Podílel se na obležení Klise, a později byl jmenován jako sanjak-bey z Sanjak z Klisu.[2]

Rodina

Malkoč-Beg byl synem Karaosman-Bega, kapitána osmanských jezdeckých vojenských jednotek[3] a sanjakbey z Sanjak z Hercegoviny jehož Türbe je v Kopčić u Bugojno.[4]

Někteří autoři přijali názor na Safvet-prosit Bašagiće že Malkoč-beg Karaosman, původem z vesnice poblíž Prozor, což je zpochybňováno některými dalšími autory.[5] Podle některých neúplných dokumentů obdrželi někteří potomci Malkoč-beg ziamet v Duge, odtud tedy příjmení, nebo Dulali, což je způsob, jakým byli označováni jejich potomci.[6]

Malkoč-beg měl sedm synů (Džafer, Osman, Omer, Ibrahim, Alija, Husein a Hasan) a jednu dceru (Hani).[7]

V roce 1563 hlubší z Sanjak z Pakrac uvádí se, že kapitánem regionu kolem řeky Sávy byl Husein, syn Malkoč-Bega.[8] Podle Evliya Çelebi, Ibrahim postavil mešitu Donji Vakuf.[9] Spolu se svými syny Džaferem a Huseinem bojoval Malkoč-beg proti křesťanským armádám na území mezi řekami Una a Kupa.[10] Kvůli jeho úspěšným výbojům byl povýšen do pozice sanjakbey.[10] V roce 1562 osobně napsal dokument v Dubrovníku jako sanjakbey Sanjak z Hercegoviny.[11]

Mešita postavená Malkočem-Begem v Siklósu v Maďarsku

Podle Šabanoviće Malkoč-beg zemřel 26. října 1565 v Banja Luce, kde byl pohřben vedle svého syna Džafera, který zemřel před pěti lety.[12][11] Podle Mazaliće Malkoč-beg zemřel v roce 1562 v Pécs a byl pohřben v hrobě svého otce.[13]

Anotace

  • Malkoč-prosit Karaosman. On je také známý jako Karaosmanović.

Viz také

Reference

  1. ^ Prilozi. Institut. 1978. str. 120.
  2. ^ Filozofski fakultet u Tuzli (2000). Zborník radová, Izd. 2-3. Tuzla, Bosna a Hercegovina: Filozofická fakulta, University of Tuzla. 97–98.
  3. ^ Prilozi za orijentalnu filologiju: Revue de philologie orientale. 1977. str. 107.
  4. ^ Ljubez, Bruno (2009). Jajce Grad: prilog povijesti posljednje bosanske prijestolnice. HKD Napredak. p. 405. Malkoč Ali-beg je sin Kara Osman-bega, nekadašnjeg hercegovačkog sandžaka, čije se turbe nalazi u Kopčiću kod Bugojna.
  5. ^ Glasnik Zemaljskog muzeja u Sarajevu. Državna štamparija. 1951. str. 160. ..., no to neće biti tačno, niti je Osman-beg Malkoč, navodno (Kara Osman (Karaosmanović) prezime uzima od imena očevog Malkoč, koji je postao bosanski namjesnik 1553.
  6. ^ Prilozi.
  7. ^ Prilozi. Institut. 1978. str. 121. Od potomaka Malkoč-beg je imao, koliko se zna, sedam sinova i jeden kćer: Džafera, Osmana, Omera, Ibrahima, Aliju, Husejna, Hasana i kćer Hani.
  8. ^ Prilozi za orijentalnu filologiju: Revue de philologie orientale. 1977. str. 111.
  9. ^ Ljubez, Bruno (2009). Jajce Grad: prilog povijesti posljednje bosanske prijestolnice. HKD Napredak. p. 405.
  10. ^ A b Prilozi za orijentalnu filologiju: Revue de philologie orientale. 1977. str. 108.
  11. ^ A b Zborník radová. Filozofski fakultet u Tuzlu. 2000. str. 98.
  12. ^ Ljubez, Bruno (2009). Jajce Grad: prilog povijesti posljednje bosanske prijestolnice. HKD Napredak. p. 405.
  13. ^ Ljubez, Bruno (2009). Jajce Grad: prilog povijesti posljednje bosanske prijestolnice. HKD Napredak. p. 405.

externí odkazy