Sanjak z Pojegy - Sanjak of Pojega

Sanjak z Pojegy
Pojega Sancağı
Požeški sandžak
Sanjak z Pojegy; Pojega Sancağı; Požeški sandžak
	Sanjak z Osmanská říše
	1538–1699
	Erb
Hlavní město	Pojega (Požega)
Dějiny
• Zavedeno	1538
• Zrušeno	1699
	Uspěl
Slavonické království
Dnes součást	Chorvatsko

Mapa Sanjak z Pojega v roce 1606

The Sanjak z Pojegy (turečtina: Pojega Sancağı; chorvatský: Požeški sandžak) byl správní územní jednotka z Osmanská říše vznikla kolem roku 1538. Existovala až do Karlowitzova smlouva (1699), kdy byl region převeden na Habsburská monarchie. To bylo lokalizováno v dnešní východní Chorvatsko, v Slavonie kraj. Hlavní město sanjak bylo Pojega (Chorvatsky: Požega).

Dějiny

První hlubší v sanjak se konal v roce 1540.^[1]

Sanjak z Pojegy zahrnoval území mezi Sava a Drava řek a zpočátku byla součástí Rumelia Eyalet. V roce 1541 byla zahrnuta do Budin Eyalet, v roce 1580 do Bosnia Eyalet, v roce 1596 do Zigetvar Eyalet a v roce 1600 do Kanije Eyalet. Sanjak of Požega byl jedním ze šesti osmanských sanjaků s nejrozvinutějšími stavba lodí (kromě sanjaků z Smederevo, Nicopolis, Vidin, Zvornik a Mohács ).^[2] Směrem k chorvatským a slavonským hranicím Osmané osídlili mnoho křesťanů Vlachs, kteří tam již žili nebo byli přivezeni z osmanských (srbských) území, aby žili mezi svými pohraničními posádkami.^[3]Turci do opuštěné oblasti Údolí Požega usadili se pravoslavní Vlachové z Bosny. Část Chorvatů, kteří v této oblasti zůstali, konvertovala k islámu, zatímco část přijala osmanskou vládu, aniž by konvertovala k islámu.^[4] Domorodé chorvatské obyvatelstvo a Maďaři jako daňoví poplatníci v Sriemu a Slavonii 1555 se nazývají Vlachové. Část kolonistů pocházela z oblasti jižně od Sava, zejména z Soli a Usora pokračují v procesu, který začal již po roce 1521. Na začátku 17. století se zdá, že došlo k nové vlně kolonizace, předpokládá se, že asi 10 000 rodin pochází z Sanjak z Klisu nebo s menší možností z oblasti Sanjak z Bosny.^[5] Kvůli značnému počtu Vlachů, částí Sanjak z Pakrac a Sanjak z Požegy byl označován jako Malá Vlaška (Angličtina: Valašsko).^[3]Odhaduje se, že v roce 1600 bylo v této oblasti 15 000 muslimů. Podle akademika Mirka Markoviće pochází většina muslimů z Požegy od islamizovaných Chorvatů.^[6]

V důsledku posledních administrativních změn však v roce začala vzpoura Pojega v roce 1611. Vzbouřenci požadovali, aby byl Sanjak z Pojegy vrácen do jurisdikce Bosnia Eyalet. Kvůli vzpouře bylo rozhodnutí z roku 1600 změněno a Sanjak z Pojegy se stal kondominium sdílené mezi eyalety Bosna a Kanije.^[7]

Po osmanské porážce v Bitva o Slankamen (1691), 1699 Karlowitzova smlouva převedené území sanjaku na Habsburská monarchie, tedy Sanjak z Pojegy přestal existovat. Poslední sanjak-bey Sanjak z Pojega byl Ibrahim-paša.^[7]

Viz také

Reference

^ http://www.ibn-sina.net/bs/component/content/article/1412-posjedi-zvaninika-i-njihovih-porodica.html
^ Godis̆njak grada Beograda. Beogradské noviny. 1979. s. 35. Citováno 7. září 2013. Ipak gradnja brodova se posebno vezivala za šest sandžaka: nikopoljski, vidinski, smederevski, zvornički, požeški i mohački.
^ ^A ^b Klaić, Vjekoslav (1974). Povijest Hrvata od najstarijih vremena do svršetka XIX. stoljeća (v chorvatštině). Nakladni zavod Matice hrvatske. str. 4. Između tih gradova i naokolo njih smjestili su brojne kršćanske Vlahe, koji su ili ondje već prije prebivali ili su ih iz nutarnjih turskih (srbskih) zemalja onamo dopremili.
^ Mirko Marković, 2002, Slavonie, historie osídlení a původ obyvatelstva, http://library.foi.hr/lib/knjiga.php?sqlid=31&H=&E=&lok=&zbi=&sqlx=43014 # page = 421
^ Nenad Moačanin, 2003, Požega i Požeština u sklopu Osmanlijskoga carstva: (1537.-1691.), {1555. svi obveznici "klasičnih" rajinskih dažbina u Srijemu i Slavoniji nazvani su "vlasima", što uključuje ne samo starosjedilačko hrvatsko pučanstvo nego i Mađare!), Neki su se dakle starosjedioci vraćali, a dijelom su kolonisti sa statusom koji je statusom koji (a da sami nisu nužno bili ni porijeklom Vlasi) dolazili iz prekosavskih krajeva, posebice s područja Soli i Usore, nastavljajući tako proces započet već nakon 1521. Ako bi se ta pojava mogla povezati s preseljenjem, uglavnom u Podunavlje, 10 000 sandžaka nakon pobune (1604?) 98, i ako je prihvatljivo da ih se dosta naselilo i oko Požege, onda bismo možda mogli djelomice tumačiti bune i hajdučiju u to vrijeme dolaskom "buntovnijeg" pučanstva. Novo je stanovništvo moglo doći i s područja Bosanskog sandžaka, ali za sadu se "kliska" pretpostavka čini nešto sigurnijom} http://baza.gskos.hr/cgi-bin/unilib.cgi?form=D1430506006 # stránka = 35,41,80
^ Mirko Marković, 2002, Slavonie, historie osídlení a původ obyvatelstva, http://library.foi.hr/lib/knjiga.php?sqlid=31&H=&E=&lok=&zbi=&sqlx=43014 # page = 421
^ ^A ^b Društvo istoričara Bosne i Hercegovine (1952). Godišnjak: Annuaire (v bosenštině). str. 190. Citováno 10. března 2013. Posljednji požeški sandžak-beg zvao se Ibrahim-paša.

[1] ttp://www.ibn-sina.net/bs/component/content/article/1412-posjedi-zvaninika-i-njihovih-porodica.html

[2] Godis̆njak grada Beograda. Beogradské noviny. 1979. s. 35. Citováno 7. září 2013. Ipak gradnja brodova se posebno vezivala za šest sandžaka: nikopoljski, vidinski, smederevski, zvornički, požeški i mohački.

[Klaić1974-3] A ^b Klaić, Vjekoslav (1974). Povijest Hrvata od najstarijih vremena do svršetka XIX. stoljeća (v chorvatštině). Nakladni zavod Matice hrvatske. str. 4. Između tih gradova i naokolo njih smjestili su brojne kršćanske Vlahe, koji su ili ondje već prije prebivali ili su ih iz nutarnjih turskih (srbskih) zemalja onamo dopremili.

[4] Mirko Marković, 2002, Slavonie, historie osídlení a původ obyvatelstva, http://library.foi.hr/lib/knjiga.php?sqlid=31&H=&E=&lok=&zbi=&sqlx=43014 # page = 421

[5] Nenad Moačanin, 2003, Požega i Požeština u sklopu Osmanlijskoga carstva: (1537.-1691.), {1555. svi obveznici "klasičnih" rajinskih dažbina u Srijemu i Slavoniji nazvani su "vlasima", što uključuje ne samo starosjedilačko hrvatsko pučanstvo nego i Mađare!), Neki su se dakle starosjedioci vraćali, a dijelom su kolonisti sa statusom koji je statusom koji (a da sami nisu nužno bili ni porijeklom Vlasi) dolazili iz prekosavskih krajeva, posebice s područja Soli i Usore, nastavljajući tako proces započet već nakon 1521. Ako bi se ta pojava mogla povezati s preseljenjem, uglavnom u Podunavlje, 10 000 sandžaka nakon pobune (1604?) 98, i ako je prihvatljivo da ih se dosta naselilo i oko Požege, onda bismo možda mogli djelomice tumačiti bune i hajdučiju u to vrijeme dolaskom "buntovnijeg" pučanstva. Novo je stanovništvo moglo doći i s područja Bosanskog sandžaka, ali za sadu se "kliska" pretpostavka čini nešto sigurnijom} http://baza.gskos.hr/cgi-bin/unilib.cgi?form=D1430506006 # stránka = 35,41,80

[6] Mirko Marković, 2002, Slavonie, historie osídlení a původ obyvatelstva, http://library.foi.hr/lib/knjiga.php?sqlid=31&H=&E=&lok=&zbi=&sqlx=43014 # page = 421

[Hercegovine1952-7] A ^b Društvo istoričara Bosne i Hercegovine (1952). Godišnjak: Annuaire (v bosenštině). str. 190. Citováno 10. března 2013. Posljednji požeški sandžak-beg zvao se Ibrahim-paša.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]