Rufim Njeguš - Rufim Njeguš - Wikipedia
Rufim Njeguš | |
|---|---|
| Metropolita Cetinje | |
| Metropole | Metropolitní město Cetinje |
| Vidět | Cetinje |
| Nainstalováno | po roce 1593 |
| Termín skončil | před červencem 1637 |
| Předchůdce | Nikanor a Stevan |
| Nástupce | Mardarije Kornečanin |
| Osobní údaje | |
| narozený | Neznámý Njeguši, Osmanská říše (moderní Černá Hora ) |
| Zemřel | Neznámý |
| Označení | Srbský ortodoxní |
| Rezidence | Cetinje |
Rufim Njeguš (Srbská cyrilice: Руфим Његуш; fl. 1594–1631) byl Metropolita Cetinje mezi lety 1594 a 1636. Stal se nástupcem metropolitní dvojice Nikanor a Stevan (s. 1591–1593). Rufim Njeguš a Metropolitan Visarion Trebinje (s. 1590–1602) pomáhal Banátské povstání (1594). V roce 1595 Francesco Antonio Bertucci pokusil se přesvědčit Rufima, aby přijal unii s katolickou církví.[1] Jeho nástupcem byl Mardarije Kornečanin (s. 1637–1659). Rufim je známý jako první metropolita, který se aktivně účastnil ozbrojených střetů s Osmanská říše, vedoucí černohorské armády ve třech hlavních bitvách v letech 1601, 1604 a 1613.
Bitva u Lješkopolje (1604)
Sanjak-bey z Shkodër Ali-beg Mimibegović vedl 12 000 armádu z Podgorica a střetly se se 400 Černohorci v Lješanska nahija. Rufim je během dne posílil o 500 Katunjani a poslal desítky malých tříčlenných skupin, celkem 50 válečníků, aby špehovali a zaútočili na protivníka zezadu. Bitva trvala celou noc, kdy na úsvitu vypustili Černohorci náhlý útok překvapující nepřítele. Ali-Beg byl zraněn a ustoupil s 3500 oběťmi, zatímco jeho druhý nejvyšší velitel Šaban Ćehaja byl zabit.[2][3][4]
Battle of Kosov Lug (1613)
Ke konci září obnovil nově jmenovaný Sanjak-bey od Shkodëra Arslan-bey Balićević útoky na Černohorce, rozdělil své síly na dvě části a pověřil první armádu pronikáním do Cetinje a druhou armádu potlačením vzpurných sil kolem Spuž. Obě armády selhaly, protože první byla opět zastavena v Lješanské nahiji, aniž by dosáhla Cetinje, a druhá byla poražena, když Rufim osobně vedl boční útok 700 Katunjani za pomoci Piperi, Bjelopavlići a Rovčani síly, které již byly zapojeny do nepřítele kolem vesnice Kosov. Bitva vyústila v oficiální sultánovo uznání černohorské autonomie vydáním a berat který uvádí, že: „... žádný turecký úředník, pokud není povolen sultánem, nemůže vstoupit do Černé Hory bez svolení samotných Černohorců“ [3][5]
Dědictví
Přestože informace o jeho životě jsou vzácné, Rufim je jedním z nejznámějších černohorských metropolitů z předdynastického období. Jeho dlouhé funkční období je dobře zapamatováno a je často zmiňován jako současník Patriarcha Pajsije. Ve svých „Dějinách Černé Hory“ uvádí Sima Sarajlija jako jeden ze svých nezapomenutelnějších činů, které:
Tento metropolita učinil výjimečný čin pro pravoslavné křesťanství a tak v malém rozsahu probudil Srbsko tím, že se obrátil zpět k východnímu náboženství Kuči, Bratonožići a Drekalovići, z Římská víra ke kterému je krátce předtím lákali albánští kněží, s nimiž mají společné hranice a sourozenecké vztahy
— Sima Milutinović Sarajlija, Historie Černé Hory[6]
Je tedy možné, že to byl on, spíše než metropolita Rufim Boljević který skvěle konvertoval Kuči Vojvode Lale Drekalov. Mnoho autorů, nejvíce pozoruhodně Marko Miljanov, uvádějí Boljeviće jako jednoho, avšak data se nesčítají, protože od roku 1614, kdy byl Lale zmíněn, předchází Boljevićovo působení ve funkci metropolity o několik desetiletí.
Viz také
Anotace
- Jméno: Jeho jméno je většinou napsáno Rufim Njeguš (Руфим Његуш), zatímco jeho křestní jméno může být napsáno jako Ruvim (Рувим) a jeho příjmení jako Njegoš, také. Někdy je očíslovaný Rufim II (Руфим II), disambiguate from previous Rufim I (1561–1568), which was also from Njeguši (sometimes called Rufim Veljekrajski, after a village Velji Kraj in Njeguši kmene) and Rufim Boljević (Rufim III), pozdější metropolita.
Reference
- ^ Posebna izdanja. 155. Srpska akademija nauka i umetnosti. 1950. str. 18. Citováno 24. prosince 2017.
У том смислу радио је у Црној Гори, 1595, фрањевац Фране Антун Бертучевић који је покушао да обрати црногорског владику Херу- вима (Ник. Милаш, Св. Василије Острошки (Дубровник 1913) стр. 29).
- ^ „Vladimir Corovic: Istorija srpskog naroda“. Rastko.rs. Citováno 2016-12-27.
- ^ A b „Momir M. Marković: Crnogorski rat“. Forum.cdm.me. Citováno 2016-12-27.
- ^ „Crna Gora i crnogorske bitke u novom vijeku - zveřejněno Orao007 dne 2032 - strana 1 z 1“. Erepublik.com. Citováno 2016-12-27.
- ^ http://vremenskalinija.me/History%20of%20Montenegro%20T%20Line%206.html
- ^ http://www.njegos.org/past/sarajlija.htm#_Toc483545799
Bibliografie
- Filip Ivanović (2006). Problematika autokefalije Mitropolije Crnogorsko-primorske. Unireks. str. 29.
- Speciální edice. Naučno delo. 1971.
Дошло] е до похреаа Срба у Ба- нату, ко] и су помагали тадаппьи црногоски владика, Херувим и трсво До покрета и борбе против Ту рака дошло] е 1596. године и у Цр- иэ] Гори и сус] едним племенима у Харцеговгаш, нарочито под утица-] ем поменутог владике Висариона.