Filipínská literatura v angličtině - Philippine literature in English

Část série na
Kultura na Filipínách
SAYAWIKA Rural SUITE 1.gif
Lidé
Jazyky
Tradice
Kuchyně
Festivaly
Náboženství
Umění
Literatura
  • Filipínská vlajka.svg Portál Filipíny
Život v Filipíny
Nuvola Filipíny flag.svg

Filipínská literatura v angličtině má své kořeny v úsilí Spojené státy, poté se zabýval a válka s filipínskými nacionalistickými silami na konci 19. století. V roce 1901 bylo veřejné školství institucionalizováno v Filipíny, přičemž jako prostředek výuky slouží angličtina. V tomto roce se asi 600 pedagogů v S.S. Thomas („Thomasité „) měli za úkol nahradit vojáky, kteří sloužili jako první učitelé. Mimo akademii pomohla široká dostupnost čtecích materiálů, jako jsou knihy a noviny v angličtině. Filipínci rychle asimilujte jazyk. Dnes 78,53% populace rozumí nebo mluví anglicky (viz Seznam zemí podle anglicky mluvících obyvatel ).

Období společenství

Založení Silliman University podle Presbyterián misionáři a Filipínská normální škola (PNS) v roce 1901 a Filipínská univerzita (UP) v roce 1908, stejně jako anglické noviny jako Denní bulletin 1900, Cablenews 1902 a Filipíny zdarma tisknou 1905, pomohl zvýšit využití angličtiny. Prvních deset let století bylo svědkem prvního veršovacího a prózního úsilí Filipínců ve studentských publikacích, jako je The Filipínský studentský časopis první číslo, 1905, krátkotrvající čtvrtletník publikovaný v Berkeley v Kalifornii, filipínský pensionados (nebo vládní učenci); the NAHORU. College Folio (první vydání, 1910); Kokos manilské střední školy (první vydání, 1912); a Pochodeň PNS (první vydání, 1913).

Počátky čehokoli, co se podobalo profesionálnímu trhu pro psaní v angličtině, by však byly realizovány až ve 20. letech 20. století založením dalších novin a časopisů, jako je Filipíny Herald v roce 1920 Filipínský vzdělávací časopis v roce 1924 (přejmenován Filipínský časopis v roce 1928) a později Manila Tribune, Grafický, Ženský výhled, a Ženský domovský deník. Publikace pomohly seznámit čtenářskou veřejnost s pracemi Paz Marquez Benitez, Vila Jose Garcia, Loreto Paras, Luis Dato, a Casiano Calalang, mezi ostatními. Peněžní pobídky dostaly spisovatelé v roce 1921, kdy Svobodný tisk začal platit za publikované příspěvky a za nejlepší příběhy získal P1 000. Organizace asociace filipínských spisovatelů v roce 1925 a v roce 1927 seminář národních spisovatelů University of the Philippines, který vydal Literární učeň, také pomohl podpořit literární produkci. V roce 1939 byla Filipínská liga spisovatelů sestavena politicky uvědomělými spisovateli, čímž se zintenzivnila jejich debata s těmi, kteří byli ve škole „umění pro umění“ ve Villa.

Mezi významné publikace tohoto plodného období patřily:

  • Filipínská poezie (1924) od Rodolfo Dato;
  • Manila Sbírka veršů (1926) od Luis Dato
  • Anglicko-německá antologie filipínských básníků (1934) Pabla Lasla;
  • Vila Jose Garcia je Mnoho hlasů (1939) a Básně Doveglion (1941);
  • Básně (1940) od Angela Manalang-Gloria;
  • Chorus for America: Six Philippine Poets (1942) od Carlos Bulosan;
  • Zoilo Galang je Dítě smutku (1921), první filipínský román v angličtině, a Krabice popela a jiné příběhy (1925), první sbírka povídek v knižní podobě;
  • Villa's Poznámka pod čarou pro mládež: Příběhy Filipín a další (1933);
  • "Rána a jizva" (1937) Arturo Rotor, sbírka příběhů;
  • „Winds of April“ (1940) od N. V. M. Gonzalez;
  • „Jeho domorodá půda“ (1941), Juan C. Laya;
  • Manuel Arguilla je „Jak můj bratr Leon přinesl domů manželku a jiné příběhy“ (1941);
  • Galangův "Život a úspěch" (1921), první svazek esejů v angličtině; a
  • vlivný "Literatura a společnost" (1940) od Salvador P. López.

Dramatické psaní se dostalo na druhé místo kvůli popularitě filipínského estrády (bodabil) a tagalogské filmy, i když ho udržel při životě dramatik Wilfredo Ma. Guerrero.

Poválečné období

Během Japonská okupace, když Tagalog byl zvýhodněn Japonská armáda autorita, psaní v angličtině byla zaslána do limbu, protože většina anglických spisovatelů byla nucena psát v Tagalogu nebo se připojila v podzemí a psala anglické příběhy založené na bitvách, které sloužily jako propagandistické kousky při posilování morálky partyzánů. Po válce se to však zrychlilo s horlivostí a snahou o dokonalost, která trvá dodnes. Stevan Javellana je „Bez pohledu na úsvit“ (1947), první poválečný román v angličtině, vyšel v časopise Spojené státy. V roce 1946 byl založen projekt spisovatelů Barangay, který pomáhá vydávat knihy v angličtině.

Na pozadí poznamenáném politickými nepokoji a vládními bitvami s Hukbalahap partyzáni, spisovatelé v angličtině v poválečném období zdokonalovali svůj smysl pro řemeslo a techniky. Mezi spisovateli, kteří si během této doby přišli na své, byli mimo jiné:

Čerstvé ze studií na amerických univerzitách, obvykle jako Fulbright nebo Rockefeller učenci, řada těchto autorů představena Nová kritika do země a uplatnil její principy na hodinách literatury a workshopech psaní. Tímto způsobem se zrodili Seminář národních spisovatelů Silliman.

Literární ceny a soutěže

V roce 1940 prezident udělil první literární ceny Commonwealthu Manuel L. Quezon Salvadoru P. Lopezovi "Literatura a společnost" (esej), Manuel Arguilla pro „Jak můj bratr Leon přinesl domů manželku a jiné příběhy“ (krátký příběh), R. Zulueta da Costa pro „Jako Molave“ (poezie) a Juan C. Laya pro „Jeho domorodá půda“ (román).

Vládní uznání literárních zásluh přišlo v podobě ocenění Republika kulturního dědictví (1960), Pro Patria Awards for Literature (1961) a Národní ceny umělců (1973). Dnes přežije pouze poslední z těchto tří ocenění. Mezi spisovatele v angličtině, kteří obdrželi cenu National Artist Award, patří: Vila Jose Garcia (1973), Nick Joaquin (1976), Carlos P. Romulo (1982), Francisco Arcellana (1990), N. V. M. Gonzalez, Rolando Tinio (1997), Edith L. Tiempo (2000), F. Sionil José (2003) a Bienvenido Lumbera (2006).

Vybraná skupina místních autorů také obdržela mezinárodní Cena Magsaysay, jmenovitě F. Sionil José, Nick Joaquin a Bienvenido Lumbera.

Současní spisovatelé

Navzdory nedostatku trhu profesionálních spisovatelů se poezii a beletrii v angličtině daří i nadále a jsou psány sofistikovaně a s nadhledem. Mezi beletristy posledních let patří:

Mezi básníky patří:

Viz také

Reference

externí odkazy