Staroslověnská gramatika - Old Church Slavonic grammar
 | Tento článek může vyžadovat vyčištění setkat se s Wikipedií standardy kvality. Specifický problém je: Slova staroslověnštiny by měla být označena {{lang | chu | xxx}} pro čtečky obrazovky a kontrolu pravopisu a pro konzistentní formátování. (Březen 2019) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Staroslověnština je skloňovaný jazyk se středně složitými verbálními a nominálními systémy.
Podstatná jména
Kategorie jmenných pádů rozlišuje 7 pádů u podstatných jmen, 6 u zájmen a přídavných jmen (bez vokativu):
| Zkr. | Případ |
| N | Jmenovaný |
| G | Genitiv |
| D | Dativ |
| A | Akuzativ |
| PROTI | Vokativ |
| L | Lokativní |
| Já | Instrumentální |
Syntaxe podstatného jména
Číslo
Staroslověnština má tři čísla: jednotné, dvojí a množné číslo.
Duál, a nikoli množné číslo, se používá, když se jedná o podstatná jména, která jsou dvě. Podstatná jména nalezená v přirozených párech, jako jsou oči, uši a ruce, se v množném čísle vyskytují jen zřídka. Díky důslednému používání ve všech staroslověnských textech se zdá být živým prvkem jazyka. Duální také ovlivňuje kromě podstatných jmen přídavná jména a slovesa.[1]
Nominativní případ
Nominativ se používá pro předmět věty, ale odlišuje se pouze od akuzativu v mužském množném čísle a ženském jednotném čísle, s výjimkou i-skloňování.[1] Na rozdíl od většiny moderních slovanských jazyků se jmenovaný také obvykle používá pro doplnění sloves, která znamenají „být“.[2] Používá se také u sloves pojmenování a volání, ale u těchto sloves se používá i akuzativ.[2]
Akuzativ
Akuzativ se používá pro přímý předmět věty s tranzitivními slovesy. Pro muže o / jo skloňování, akuzativ jednotného čísla pro „dospělou, zdravou a svobodnou osobu muže“, se často projevuje použitím koncovek genitivu jednotného čísla.[3] Akuzativ se také používá u podstatných jmen po dobu a na určitou vzdálenost.[4] Stará církevní slovanština častěji používá akuzativ po negovaných infinitivech a příčastích než jiné slovanské jazyky a není jasné, zda se jedná o inovaci staroslověnštiny nebo archaismus.[5]
Genitivní případ
Když použitý s podstatnými jmény, genitiv často označuje držitele jiného podstatného jména nebo “celek kterého jiné podstatné jméno je část”, mezi jiné významy.[6] To je také používáno často s číslicemi po pěti, as určitými zájmenami, ve formě partitivního genitivu.[7]
Genitiv lze použít jako doplněk slovesa k označení vlastnictví a nahrazuje nominativ jako doplněk slova „být“ v neosobních větách, pokud je sloveso negováno.[8] Používá se také pro objekt negovaných infinitivů nebo příčastí a pro objekty určitých sloves.[9] Používá se za některými adjektivy a pro objekty srovnání za adjektivy v komparativu.[10] Při záznamu data je měsíc obvykle napsán genitivem.[10] Na rozdíl od jiných slovanských jazyků neexistuje žádný genitiv času.[10]
Datový případ
Dativní případ se používá pro nepřímý předmět věty. Kromě toho se zřídka používá k označení cíle pohybu (jeho původního významu), ale toto je typičtěji znázorněno pomocí předložky къ následované dativem. Používá se také pro předměty sloves velení, poslušnosti, upřednostňování, dávání, říkání, předvádění a slibování, jakož i pro slovesa, která znamenají „zdát se“ a „podobat se“.[11] Navíc jej lze použít s podstatnými jmény a adjektivy, zejména v neosobních konstrukcích.[12] Lze jej také použít pro „dativ výhody“, který ukazuje, pro koho byla akce provedena, a jako „etický dativ“, který ukazuje „důraz nebo emoční zapojení“.[13] Dativ lze navíc použít také k prokázání vlastnictví, obvykle ukazující blízký vztah mezi vlastníkem a vlastněnou věcí, v jaké formě může nastat po slovesu „být“ nebo k podstatnému jménu, které má.[14] Dativ se také používá pro konstrukci „dativu absolutní“, což je typ podřízené věty, ve které je v dativu umístěno příčestí, často s podstatným jménem.[15]
Instrumentální kufřík
Instrumentální kufřík může ukázat „nástroj“, kterým byla akce provedena, označit „část těla nebo stav mysli doprovázející akci“ a označit způsob, jakým bylo něco provedeno.[16] Instrumentál může být použit k označení míry po srovnání, kolikrát byla akce provedena s číslicemi, instrumentál místa ukazující přes nebo skrz jaký pohyb nastane, k označení času akce, což znamená „ve vztahu k“ při použití se slovesy, přídavnými jmény nebo jinými podstatnými jmény a mimo jiné k označení příčiny slovesa.[17] Používá se také k označení agenta v pasivních konstrukcích.[18]
Instrumentál se také nalézá jen zřídka pro doplnění slovesa „být“. V tomto smyslu se nenachází v nejstarších staroslověnských textech, evangeliích, a jen příležitostně v pozdějších textech.[19]
Lokativní případ
Lokální případ se používá k označení místa, kde se něco vyskytuje. Velmi zřídka se vyskytuje bez předchozí předložky. Bez předložky se používá pouze s místními jmény jako „lokativ místa“. Kvůli častějšímu používání lokálů místa v Starý ruský a Staročeský Je možné, že tato rarita je způsobena staroslověnštinou po řecké syntaxi.[20] Používá se také, opět zřídka, pro „lokál času“ pro označení „v“ určitém čase.[21] Lokativ se také používá jako předmět malého počtu sloves; protože tato konstrukce je v jiných slovanských jazycích extrémně vzácná, je s největší pravděpodobností archaickou formou.[21]}
Vokativní případ
Vokativ se používá místo jmenovaného, když se podstatné jméno používá izolovaně jako adresa nebo vykřičník. Kvůli stálému použití tohoto případu v překladech z řečtiny, které nemají žádný vokativ, je jasné, že to byla produktivní součást mluveného jazyka.[22]
o-stonky
| Podstatná jména patřící do této třídy skloňování jsou obvykle mužská zakončení -ъ v nominativu jednotného čísla (bažinaъ, gradъ, rodъ). Jedinou výjimkou jsou podstatná jména v -ъ které se skloňují jako u-kmenoví muži. Někdy (ale ještě ne povinně, na rozdíl od pozdějších slovanských jazyků), v akuzativu jednotného čísla, lze vidět počátky rozdílu mezi živým a neživým podskupinou, protože u akuzativních objektů může být příležitostně místo akuzativu použit genitiv (raba vedle rabъ).
|
| Podstatná jména patřící do této třídy skloňování jsou neuters končící na -Ó v nominativu jednotného čísla (selo, lěto, město). Jedinou výjimkou je několik neutrálů, které se ohýbají jako s-kmeny. |
jo-stonky
| Podstatná jména patřící do této třídy skloňování jsou maskuliny končící na -ь předchází a palatal v nominativu jednotného čísla (vračь, kralь, košь). Toto paradigma zahrnuje podstatná jména jako krai které nevypadají, že by končily palatálem, ale ve skutečnosti jsou to základní kombinace jako krajь a tak podstoupit toto skloňování (kraj -ь, kraj -a). Podstatná jména zakončená agentivními příponami -tel-ь a -ar-ь také patří do této třídy (učitelь, učitelja, učitelju ..., mytarь, mytarja, mytarju ...).
|
| Třída skloňování jo-stem zahrnuje neutery končící na -E (lože, polje, Molenьe). |
a-stonky
| Podstatná jména patřící do této třídy skloňování jsou ženská zakončení -A předchází tvrdá, ne-palatal souhláska (žena). K tomuto paradigmatu patří také vzácné maskulíny končící na -A (sluga, vojevoda). |
ja-stonky
| Podstatné jméno patřící do této třídy skloňování jsou ženská zakončení -A předchází měkká, palatal souhláska (straža, svešta, mrěža). Toto paradigma zahrnuje také femininy končící na -i (rabyni, bogyni), -ica (děvica) a -ьni- (rizьnica), a také mužské pohlaví končící na -A předchází mu palatal (junoša).
|
i-stonky
| Podstatná jména patřící do této třídy skloňování jsou maskuliny končící na -ь předchází tvrdá, ne-palatal souhláska (črьvь, gospodь, pǫtь). Jedinou výjimkou je omezený počet takových podstatných jmen, která patří do paradigmatu n-kmenů.
|
| Podstatná jména patřící do i-kmenového ženského skloňování jsou ženská pohlaví končící na -ь v nominativu jednotného čísla (rěčь, noštь, tvarь). Jedinou výjimkou je podstatné jméno krъvь který prochází deklinací ъv-kmen (ū-kmen). |
u-stonky
| Podstatná jména patřící k tomuto skloňování jsou poměrně malou skupinou mužských pohlaví: činъ, domъ, vedlъ, medъ, mirъ, polъ, sanъ, synъ, volъ, vrъxъ. |
ū-stonky
| Podstatná jména patřící do skloňování u-kmene (také známá jako -ъv- skloňování, nebo v-stopka skloňování) jsou: buky, Brady, Cěly, křehký, hrozný, loky, ljuby, neplody, prěljuby, zakouřený, svekry, žrьny, kry (tento poslední formulář je doložen v Psalterium Sinaiticum; starší zdroje uvádějí formu akuzativu krъvь jako lemma). |
n-stonky
| Podstatná jména patřící do této třídy skloňování jsou následující mužská pohlaví: dьnь, želé, jęčьmy, kamy, kory, plamenný, remy, sęženь, stepenь. |
| Podstatná jména patřící do této třídy skloňování jsou následující neuters: brěmę, čismę, jsem, pismę, plemę, sěmę, slěmę, tyę, vrěmę. |
s-stonky
| Podstatná jména patřící do této třídy skloňování jsou následující neuters: čudo, divo, drěvo, kolo, nebo, tělo, slovo a také uxo a oko které mají dvojí formy jako i-stonky. |
t-stopky
| T-kmen (také známý jako nt-stem) paradigma zahrnuje neuters označující mláďata zvířete nebo člověka: otročę, agnę, kozьlę, kljusę, osьlę, ovьčę, telę, žrěbę atd. |
r-stopky
| r-kmenové ženy jsou podstatná jména mati a dъšti. |
Zájmena
Osobní zájmena
|
|
| Stejně jako zájmena první a druhé osoby se zájmeno třetí osoby běžně používá pouze v šikmých případech. Nominativní singulární tvary nejsou v korpusu OCS doloženy a jsou rekonstruovány. Ve východojižní slovanské nářeční oblasti, kde OCS vznikl, je doplňkový jmenovaný singulární kmen demonstrativní tъ („to“) se používá jinde naъ („ten tam, yon“), nebo velmi zřídka sь ('tento'). Připojením enklitické částice že k tvarům * i získá relativní zájmeno: iže ('on kdo'), ježe (dále jen „ten (ženský), komu“), jejuže (dále jen „dva z nich“) atd. Při dodržování předložek mají tato zájmena protetiku n-, proto kъ n'imъ („k nim“) místo * imъ, na n'emь („on him“) atd. Toto je pozůstatek final -m / n v předložkách PIE * kom (srov. lat. cum, Sanskrt kam ),
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Zvratné zájmeno má pouze singulární šikmé tvary, což je stav věcí zděděný od PIE * Swé. Zvratné zájmeno označuje předmět jako celek a lze jej přeložit jako angličtinu -já (já, sebe, sebe atd.) |
Relativní zájmeno
| Jak již bylo zmíněno, zájmeno třetí osoby * i se podílí na tvorbě relativního zájmena připojením neurčitého enklitu že. Na rozdíl od zájmena třetí osoby se však vyskytují nominativní tvary pádu. Podobně protetika n- nastává při dodržování předložek, např. vъ n'ьže ('ve kterém'). | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Tázací zájmeno a přídavné jméno
| Tázací zájmeno („kdo ?, co?“) Má tvary pouze v jednotném čísle, přičemž syncretizované jsou mužské a ženské tvary. Varianty forem čьto vyskytující se v některých šikmých případech byly uvedeny v závorkách. |
| Tázací adjektivum, někdy také označené jako tázací zájmeno („které ?, jaké?“), Má v závorce také některé varianty. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Posesivní tázací adjektivum, někdy také označené jako přivlastňovací tázací zájmeno („jehož?“), Sleduje stejnou deklinaci. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Neurčitá zájmena a přídavná jména
Tázací zájmena kъto, čьto může mít také neurčitý význam „kdokoli“, „cokoli“.
Předpona ně- dodává slovu, ke kterému je připojen, neurčitý význam: tedy kъto („kdo?“) se stává někъto („někdo“) a čьto („co?“) se stává něčьto ('něco'). Podobně předpona ni- dodává negativní význam: nikъto ('nikdo'), nicьto ('nic'). Předpona a základní slovo mohou být předložky:
- ně u kogo - s někým
- ni o komьže nerodiši - nestaráš se o nikoho
Přídavná jména
Přídavná jména OCS mohou mít dvě formy: krátký a dlouho, souhlasí s neurčitý a určitý význam, resp. Dlouhá a krátká forma přídavného jména mají odlišné syntaktické role. Obecně se dlouhá forma používá atributivně, zatímco krátká forma je predikativní: чловѣкъ добръ „dobrý člověk, člověk je dobrý“; чловѣкъ добръіи „dobrý člověk, dobrý člověk“. Krátká forma je neurčitá ve smyslu „člověk je dobrý“. Kombinace adjektiva v krátké formě s substantivním se používá, když je označená entita prezentována jako nová bez předchozího odkazu. Proto въ пєшть огн҄ьнѫ „do pece, do ohnivé“. Dlouhá forma naopak funguje jako ukazatel a je definitivní, „dobrý člověk“. Dlouhé adjektivum s substantivní kombinací se používá, když adjektivum představuje kvalitu, o které je známo, že je spojena s substantivním modifikovaným. Proto въ гєонѫ огн҄ьнѫѭ „do pekla ohnivý“. Složená forma je v angličtině často vykreslena relativní klauzí: „do pekla, které je ohnivé“. Samotná adjektiva používaná jako substantiva podléhají rozlišování v dlouhé a krátké formě. Dlouhá forma opět odkazuje na podstatnou věc dříve zavedenou nebo předpokládanou známou. Tak привѣшѧ къ н҄ємѹ слѣпа ... и имъ слѣпаєго за рѫкѫ „přivedli k němu slepce ... a vzali slepce za ruku ...“. V posloupnosti koordinovaných příčastí, je-li použito jako substantiva, je typické, že dlouhý tvar používá pouze první. Následující podstatná slova používají zkrácenou formu. Proto слъішѧи словєса моја и творѧ ја ... „ten, kdo slyší moje slova a dělá je ...“.
Neurčitá přídavná jména se skloňují jako odpovídající podstatná jména primárního skloňování, např. novъ tak jako rabъ, nova tak jako žena, novo tak jako selo, ništь tak jako vračь, ništa tak jako duša, nište tak jako polje.
Určitá přídavná jména (také známá jako sloučenina, dlouhonebo zájmenný tvary přídavného jména) se tvoří příponou k neurčitému tvaru anaforické zájmeno třetí osoby jь (hláskováno jako i v pravopisu OCS), ja, je jak je uvedeno v tabulce.
| N | novъ + i (jь) = novъjь> novyi | nova + ja = novaja |
| G | nova + jego = novajego | novy + jeję = novyję |
| D | novu + jemu = novujemu | nově + jei = nověi |
| A | novъ + i (jь) = novъjь> novyi | novǫ + jǫ = novǫjǫ |
| L | nově + jemь = novějemь | nově + jei = nověi |
| Já | novomь + imь = novъimь> novyimь | novojǫ + jejǫ = novojǫ, novǫjǫ |
| N, A | nova + ja = novaja | nově + i = nověi |
| G, L | novu + jeju = novuju | novu + jeju = novuju |
| D, Já | novoma + ima = novyima | novoma + ima = novyima |
| N | novi + (j) i = novii | novy + ję = novyję |
| G | novъ + ixъ = novyixъ | novъ + ixъ = novyixъ |
| D | novomъ + imъ = novyimъ | novamъ + imъ = novyimъ |
| A | novy + ję = novyję | novy + ję = novyję |
| L | nověxъ + ixъ = novyixъ | novaxъ + ixъ = novyixъ |
| Já | novy + imi = novyimi | novami + imi = novyimi |
Adjektivní gradace
V OCS existují tři úrovně gradace adjektiv:
- pozitivní, udávající absolutní vlastnost objektu;
- srovnávací, uvádějící relativní vlastnost objektu;
- superlativ, uvádějící vlastnost objektu ve vztahu k jakémukoli jinému objektu, s nímž může být srovnáván.
Srovnávací
- Přídavná jména s klesajícím tónem na kořenové slabice:
- dragъ ("drahý") - draž-ii (m), draž-e (n), draž-ьši (F);
- tęžьkъ („těžký“) - tęžii, tęže, tęžьši;
- grǫbъ ("nevrlý") - grǫblii, grǫble, grǫblьši.
- Přídavná jména se stoupajícím tónem na kořenové slabice:
- novъ („nový“) - nov-ěi, nov-ěje, nov-ěiši;
- starъ („starý“) - star-ěi, star-ěje, star-ěiši;
- junъ („mladý“) - jun-ěi, jun-ěje, jun-ěiši.
Sklon srovnávacího
| N | dražii | draže | dražьši | juněi | juněje | juněiši | |||||||||||||||||||||
| G | dražьša | dražьša | dražьšę | juněiša | juněiša | juněišę | |||||||||||||||||||||
| D | dražьšu | dražьšu | dražьši | juněišu | juněišu | juněiši | |||||||||||||||||||||
| A | dražьšii | draže | dražьšǫ | juněi | juněje | juněišǫ | |||||||||||||||||||||
| L | dražьši | dražьši | dražьši | juněiši | junějiši | juněiši | |||||||||||||||||||||
| Já | dražьšemь | dražьšemь | dražьšejǫ | juněišemь | juněišemь | juněišejǫ |
| N, A | dražьša | dražьši | dražьši | juněiša | juněiši | juněiši | |||||||||||||||||||||
| G, L | dražьšu | dražьšu | dražьšu | juněišu | juněišu | juněišu | |||||||||||||||||||||
| D, Já | dražьšema | dražьšema | dražьšama | juněišema | juněišema | juněišama |
| N | dražьše | dražьša | dražьšę | juněiše | juněiša | juněišę | |||||||||||||||||||||
| G | dražьšь | dražьšь | dražьšь | juněišь | juněišь | juněišь | |||||||||||||||||||||
| D | dražьšemъ | dražьšemъ | dražьšamъ | juněišemъ | juněišemъ | juněišamъ | |||||||||||||||||||||
| A | dražьšę | dražьša | dražьšę | juněišę | juněiša | juněišę | |||||||||||||||||||||
| L | dražьšixь | dražьšixь | dražьšaxь | juněišixь | juněišixь | juněišaxь | |||||||||||||||||||||
| Já | dražьši | dražьši | dražьšami | juněiši | juněiši | juněišami |
Superlativ
Vzniká superlativ:
- přidáním předpony nai- ke srovnávací základně: naidražii, naitęžьši, naigrǫble;
- kombinací srovnávacího tvaru se zájmenem vьsego / vьsěxъ: nověi vьsego, dražii vьsěxъ.
The absolutní superlativ je vytvořen:
- přidáním předpony před- pozitivní: prědragъ, prěnova, prěstaro;
- pomocí příslovce Loělo s pozitivem: Ʒělo dragъ, Ʒělo nova, Ʒělo staro.
Číslice
Kardinálové
1 jedinъ (m), jedina (F), jedino (n) 2 dъva (m), dъvě (F a n) 3 tri (m), trьje (F a n) 4 četyri (m), četyre (F a n) 5 pętь 6 šestь 7 sedmь 8 osmь 9 devętь 10 desętь 11 jedin-ъ / a / o na desęte 12 dъv-a / ě na desęte 20 dъva desęti 21 dъva desęti i jedin-ъ / a / o 22 dъva desęti i dъv-a / ě 30 trije desęte 40 četyre desęte 50 pętь desętь 60 šestь desętь 70 sedmь desętь 80 osmь desętь 90 devętь desętь 100 s .to 200 dъvě sъtě 300 tri sъta 400 četyre sъta 500 pętь sъtъ 1 000 tysęšti, tysǫšti 2 000 dъvě tysǫšti 5 000 pętь tysǫštь 10 000 desętь tysǫštь nebo tьma 20 000 dъvadesęti tysǫštь nebo dъvě tьmě 100 000 s tto tysǫštь nebo leĝeonъ
Pokles hlavních čísel
1 pronominální deklinace jedinъ - jedinogo, jedina - jedinoję 2 pronominální deklinace, pouze v dvojí 3 prochází i-kmenovou deklinací, pouze v množném čísle 4 přesně jako trьje, tri, s výjimkou jmenovaného a genitivu, které podléhají skloňování souhlásky a kmene 5−10 prochází i-kmenovou deklinací, pouze v singulárním čísle, kromě desętь který má také dvojí a množné číslo 11−19 skloňuje se pouze první složka, např. jedinomu na desęte 20, 30, 40 obě složky jsou skloňovány, např. dъvěma desętьma, trьmь desętьmь 50−90 skloňuje se pouze první složka, např. pętijǫ desętь
- s .to je odmítnuto jako selo, tysęšti tak jako bogyni, tьma tak jako žena, leĝeonъ tak jako rabъ
Ordinálové
1 prъvyi, prъvaja, prъvoje 2 vъtoryi, vъtoraja, vъtoroje 3 tretii, tretijaja, tretijeje 4 četvrъyi, četvrъaja, četvrъoje 5 pętyi, pętaja, pętoje 11 prъvyi / prъvaja / prъvoje na desęte 20 dъvadesętьn-yi / aja / oje 21 dъvadesętьn-yi / aja / oje prъv-yi / aja / oje 60 šestьdesętьn-yi / aja / oje 100 sъtъn-yi / aja / oje 1 000 tysǫčьn-yi / aja / oje
Všechna řadová čísla jsou skloňována jako odpovídající adjektiva.
Slovesa
Současnost, dárek
The přítomný čas je tvořen přidáním koncovek přítomného času na přítomný napjatý kmen, který sám o sobě je někdy skrytý kvůli zvukové změny které se vyskytly v minulosti (jsou uvedena běžnější slovesa):
- bosti (bod-), vesti (ved- nebo vez-), krasti (krad-), iti (id-)
- plesti (plet-), mesti (met-), greti (greb-), krasti (krad-)
- rešti (rek-), pešti (pek-), mošti (mog-), tešti (tek-)
Existuje několik tříd sloves:
1. Slovesa e-typu přidávají interfix -E- k současnému stonku (kromě před -ǫ) a konce:
| Sloveso | Jednotné číslo | Množný | Dvojí |
|---|---|---|---|
| bosti (bod-) ("bodnutí") |
|
|
|
| rešti (rek-) („mluvit“) |
|
|
|
2. Slovesa typu i vykazují stejnou sadu zakončení, ale tentokrát je to interfix -i- (kromě před -ǫ a -E). V první osobě jednotného čísla najde procesy iotace (k / c + j> č, g / z + j> ž, x / s + j> š, l + j> lj, n + j> nj, t + j> št, d + j> žd) a epentéza (bj> blj, pj> plj, mj> mlj, vj> vlj):
| Sloveso | Jednotné číslo | Množný | Dvojí |
|---|---|---|---|
| xvaliti (xval-) ("chvála") |
|
|
|
| ljubiti (ljub-) ("láska") |
|
|
|
3. Atematická slovesa byti, dati, věděti, iměti a Jasti nepravidelně tvoří přítomný čas:
| Sloveso | Jednotné číslo | Množný | Dvojí |
|---|---|---|---|
| byti („být“) |
|
|
|
| věděti ("vědět") |
|
|
|
| iměti („mít“) |
|
|
|
| jasti („jíst“) |
|
|
|
Jeden by měl rozlišovat slovesa iměti (imamь, imaši, imatъ), imati (jemljǫ, jemleši, jemletъ) a jęti (imǫ, imeši, imetъ). Výjimečné je také sloveso xotěti který vykazuje iotaci, i když to není sloveso typu i (xoštǫ, xošteši, xoštetъ).
Aorist
The teoretik se používá k vyprávění jednotlivých událostí odehrávajících se v určitém čase v minulosti, „bez odkazu na jiné události odehrávající se ve stejnou dobu nebo následně“[23] a vyprávět začátek nebo konec událostí s delší dobou trvání. Nejdůležitější funkcí je ukázat, že událost proběhla v minulosti, než ukázat, že je dokončena.
Aoristická forma nedokonalá slovesa se používá místo dokonalý aspekt v případě sloves pohybu a vnímání, jakož i sloves iměti, a Jasti. Nedokonalá slovesa v aoristovi jsou také používána, když je negována celá akce, a mohou být použita pro slovesa říkat, ačkoli obvyklá forma pro „řekl“ je od dokonalého slovesa, reče.[24]
Asigmatický aorist
The asigmatický aorist (také zvaný vykořenit nebo jednoduchý aorist) byl pojmenován po ztrátě fonému / s / v skloňování (AGr. sigma ), tj. neexistuje VsV> VxV změna (intervocalic / s / výtěžek / x /). Postupem času byl asigmatický aorista stále více označován jako archaický jazyk a byl nakonec nahrazen dalšími dvěma aoristickými formacemi.
Asigmatický aorista byl vytvořen přidáním k infinitivní kmen sloves typu e se stopkou končící na souhlásku (tj. slovesa s příponou -nǫ-, který je vynechán před koncovkami aorist a slovesa s prázdným infixem) následující zakončení: -ъ, -e, -e; -omъ, -ete, -ǫ; -ově, -eta, -ete.
| Sloveso | Jednotné číslo | Množný | Dvojí |
|---|---|---|---|
| pasti (pad-) ("spadnout") | 1. podložka -ъ 2. podložka -E | 1. podložka -omъ 2. podložka -ete | 1. podložka -ově 2. podložka -eta |
| tešti (tek-) ("flow") | 1. tek -ъ 2. teč -E | 1. tek -omъ 2. teč -ete | 1. tek -ově 2. teč -eta |
| mošti (mog-) ("být schopen") | 1. mog -ъ 2. mož -E | 1. mog -omъ 2. mož -ete | 1. mog -ově 2. mož -eta |
| dvignǫti (dvig-) ("tah") | 1. dvig -ъ 2. dviž -E | 1. dvig -omъ 2. dviž -ete | 1. dvig -ově 2. dviž -eta |
Sigmatický teoretik
The sigmatický nebo s-aorist byla vytvořena následujícími způsoby:
- Slovesa, jejichž stopka končí b, p, d, t, z, s vytvořte tohoto aoristu vypuštěním poslední souhlásky a přidáním interfixu -s- plus konce -ъ, -, -; -omъ, -te, -ę; -ově, -ta, -te. Intervocalic sigma (s) nevykazuje žádnou změnu. Jako vedlejší účinek E je prodloužena na E, a Ó na A.
- Slovesa, jejichž stopka končí r nebo k tvoří tohoto aoristu stejným způsobem, jak již bylo zmíněno, kromě intervocalického sigma (s) se mění na X, stejná sada zakončení je příponou interfixu. Jako vedlejší účinek E je prodloužena na E, a Ó na A.
- Slovesa, jejichž stopka končí samohláskou, tvoří tohoto aoristu tak, že k infinitivní stopce přidávají přesně stejnou sadu zakončení a intervocalická -s- se mění na -X-.
- 2. a 3. osoba v singulárním tvaru těchto sloves se shodují s infinitivním kmenem v důsledku vyřazení slovního konečného sigma.
| Sloveso | Jednotné číslo | Množný | Dvojí |
|---|---|---|---|
| xvaliti (xvali-) | 1. xvali -X -ъ 2. xvali | 1. xvali -X -omъ 2. xvali -s -te | 1. xvali -X -ově 2. xvali -s -ta |
| tešti (tek-) | 1. těxъ (tek -s -ъ) 2. teče | 1. těxomъ (tek -s -omъ) 2. těste | 1. těxově (tek -s -ově) 2. těsta |
| greti (greb-) | 1. grěsъ 2. potápka | 1. grěsomъ 2. grěste | 1. grěsově 2. grěsta |
| bosti (bod-) | 1. basъ 2. bod | 1. basomъ 2. lýko | 1. basově 2. basta |
Nový aorist
The nový aorist (také známý jako vůl-aorist) je tvořen příponou infinitivního kmene sloves typu e končících na souhlásku (slovesa s mezipříponou -nǫ- a slovesa s nulovou interfixem) interfix -os- (-vůl) a na něj konce -ъ, -, -; -omъ, -te, -ę; -ově, -ta, -te. Intervocalic sigma s se mění na X.
Formuláře jednotného čísla 2. a 3. osoby nejsou atestovány, a proto jsou jako náhrada brány formy asigmatického aoristu.
| Sloveso | Jednotné číslo | Množný | Dvojí |
|---|---|---|---|
| krasti (krad-) ("ukrást") | 1. krad -vůl -ъ 2. (krad -e) | 1. krad -vůl -omъ 2. krad -os -te | 1. krad -vůl -ově 2. krad -os -ta |
| rešti (rek-) | 1. rek -vůl -ъ 2. (reč -e) | 1. rek -vůl -omъ 2. rek -os -te | 1. rek -vůl -ově 2. rek -os -ta |
| iti (id-) („go / walk“) | 1. id -vůl -ъ 2. (id -e) | 1. id -vůl -omъ 2. id -os -te | 1. id -vůl -ově 2. id -os -ta |
Nedokonalý
The nedokonalý se používá pro kontinuální nebo opakované akce v minulosti. Obvykle se používá k vytvoření pozadí ve vyprávění a vytváří kontrast s aoristou a jinými formami slovesa: často ukazuje, že k akci došlo současně s jinou. Akce v nedokonalém jsou téměř vždy neúplné a čas se obvykle používá pouze u sloves v nedokonalý aspekt. Zřídka to může být tvořeno dokonalými slovesy.[25]
Existují dva způsoby, jak formovat nedokonalé:
1. Pokud infinitivní stonky končí -A nebo -E, interfix -sekera- je připojeno (které se změní na -tak jako- podle první palatalizace před E) a na to, konce asigmatického aoristu: -ъ, -e, -e; -omъ, -ete, -ǫ; -ově, -eta, -ete.
| Sloveso | Jednotné číslo | Množný | Dvojí |
|---|---|---|---|
| glagolati (glagola-) („mluvit“) | 1. glagola -sekera -ъ 2. glagola -tak jako -E | 1. glagola -sekera -omъ 2. glagola -tak jako -ete | 1. glagola -sekera -ově 2. glagola -tak jako -eta |
| viděti (vidě-) ("viz") | 1. vidě -sekera -ъ 2. vidě -tak jako -E | 1. vidě -sekera -omъ 2. vidě -tak jako -ete | 1. vidě -sekera -ově 2. vidě -tak jako -eta |
2. Druhým způsobem formování nedokonalého, který se vztahuje na všechny ostatní slovesné kmeny, je přidání interfixu k současnému kmeni -ěax- (který je v souladu s první palatalizací změněn na -ěaš- před E) a na něj zakončení asigmatického aoristu: -ъ, -e, -e; -omъ, -ete, -ǫ; -ově, -eta, -ete.
| Sloveso | Jednotné číslo | Množný | Dvojí |
|---|---|---|---|
| zъvati (zov-) („volání“) | 1. zov -E -sekera -ъ 2. zov -E -tak jako -E | 1. zov -E -sekera -omъ 2. zov -E -tak jako -ete | 1. zov -E -sekera -ově 2. zov -E -tak jako -eta |
| bosti (bod-) ("bodnutí") | 1. bod -E -sekera -ъ 2. bod -E -tak jako -E | 1. bod -E -sekera -omъ 2. bod -E -tak jako -ete | 1. bod -E -sekera -ově 2. bod -E -tak jako -eta |
Obě tyto nedokonalé formace se často vyskytují vedle sebe ve slovesech se střídáním kmene:
- bьrati (bьra-; ber-)> bьraaxъ nebo berěaxъ
- gъnati (gъna-; žen-)> gъnaaxъ nebo ženěaxъ
- plьvati (plьva-; pljuj-)> plьvaaxъ nebo pljujěaxъ
- zъvati (zъva-; zov-)> zъvaaxъ nebo zověaxъ
V textech kánonu OCS jsou formuláře často uzavřeny, takže ěax se stává ěx a aax se stává sekera. Ilustrační příklad je v Chernorizets Hrabar slavné dílo Ó pismenex "Účet dopisů":
- Prěžde ubo slověne ne iměxǫ knigъ, nǫ črъtami i rězami čьtěxǫ i gataaxǫ, pogani sǫšte.
Některé formy vykazují zvukové změny, jmenovitě palatalizace nebo iotace před E, yat čímž se mění na A. Totéž platí, pokud stopka končí j který se pak redukuje před yatem a yat se opět změní na A:
- xvaliti (xval-)> xval + ě + axъ> xvaljaaxъ
- nositi (nos-)> nos + ě + axъ> nošaaxъ
- pešti (pek-)> pek + ě + axъ> pečaaxъ
- čuti (čuj-)> čuj + ě + axъ> čujaaxъ
Že druhá forma a ne první je původní (první je tvořena změnou yat na A) je potvrzeno nedokonalým paradigmatem slovesa byti:
| Sloveso | Jednotné číslo | Množný | Dvojí |
|---|---|---|---|
| byti | 1. běaxъ 2. běaše | 1. běaxomъ 2. běašete | 1. běaxově 2. běašeta |
Příčestí
Prezentovat aktivní příčestí
The přítomné aktivní příčestí je vytvořen přidáním následujících zakončení k současné stopce:
1. slovesa e-typu a atematická slovesa:
- přítomný kmen + -y (mužský a střední) a -ǫšti (ženský)
- (např., greti (greb-)> greby; grebǫšti)
2. slovesa e-typu, jejichž současný kmen končí palatálem:
- přítomný kmen + -E (mužský a střední) a -ǫšti (ženský)
- (např., kupovati (kupuj-)> kupuję, kupujǫšti)
3. slovesa typu i:
- přítomný kmen + -E (mužský a střední) a -ęšti (ženský)
- (např., ljubiti (ljub-)> ljubę, ljubęšti)
Přítomné pasivní příčestí
The přítomné pasivní příčestí je tvořen příponou koncovek k současné stopce -o / e / i + m + ъ / a / o (mužský, ženský, kastrovat):
1. slovesa e-typu a atematická slovesa:
- přítomný kmen + Ó + m + ъ / a / o
- (např., pešti (pek-)> pekomъ, pekoma, pekomo)
2. slovesa e-typu, jejichž kmen končí palatálem:
- přítomný kmen + E + m + ъ / a / o
- (např., želeti (želj-)> željemъ, željema, željemo)
3. slovesa typu i:
- přítomný kmen + i + m + ъ / a / o
- (např., xvaliti (xval-)> xvalimъ, xvalima, xvalimo)
Minulé aktivní příčestí
The minulé aktivní příčestí je tvořen příponou infinitivního kmene následující zakončení:
1. slovesa e-typu a atematická slovesa:
- infinitivní kmen + -ъ (mužský a střední) nebo -ъši (ženský)
- (např., bosti (bod-)> bodъ, bodъši)
2. Slovesa typu i vykazují epentetiku proti, což vylučuje mezera:
- infinitivní kmen + -vъ (mužský a střední) nebo -vъši (ženský)
- (např., xvaliti (xvali-)> xvalivъ, xvalivъši)
Druhá slovesa typu i mají dvojité tvary tohoto příčestí - zmíněný jeden ze staršího původu a novější, který vznikl v důsledku analogického srovnávání:
- Nositi (nosi-)> nošъ, nošъši (podle iotace z + jъ, jъši) nebo nosivъ, nosivъši
- roditi (rod-)> roždъ, roždъši (podle iotace z + jъ, jъši) nebo rodivъ, rodivъši
3. Slovesa s kapalná metateze tvoří toto příčestí ze starší formy kmene:
- mrěti (< * merti) > mьrъ, mьrъši (a ne mrěvъ, mrěvъši)
- prostrěti (< * prosterti) > prostьrъ, prostьrъši (a ne prostrěvъ, prostrěvъši)
4. Nepravidelné příčestí:
- iti > šьdъ, šьdъši
- jaxati > javъ, javъši
l-příčestí
The l-příčestí (také známý jako resultative participle nebo second past active participle) is formed by adding to the infinitive stem the interfix -l- and the endings ъ/a/o. If the stem ends in -t nebo -d, this consonant is dropped.
- xvaliti (xvali) > xvalilъ, xvalila, xvalilo
- plesti (plet-) > plelъ, plela, plelo
Minulé pasivní příčestí
The minulé pasivní příčestí is formed by suffixing to the infinitive stem the following endings:
1. Verbs with stem ending in a consonant, -y nebo -i:
- infinitive stem + en + ъ/a/o
- (např., bosti (bod-) > bodenъ, bodena, bodeno)
- (např., nositi (nosi-) > nošenъ, nošena, nošeno - od iotace z nosi + enъ > nosjenъ > nošenъ)
- (např., umyti with interfix -ъv- > umъvenъ, umъvena, umъveno)
2. Verbs with stem ending in -A nebo -E:
- infinitive stem + n + ъ/a/o
- (např., glagolati (glagola-) > glagolanъ, glagolana, glagolano)
- (např., viděti (vidě-) > vižden, viždena, viždeno - od iotace z viděn, viděna, viděno)
3. Verbs with stem ending in -ę, -u, -i a -E (obtained by kapalná metateze ):
- infinitive stem + t + ъ/a/o
- (např., klęti (klę-) > klętъ, klęta, klęto)
- (např., obuti (obu-) > obutъ, obuta, obuto)
- (např., mrěti (mrě-) > mrětъ, mrěta, mrěto)
- (např., viti (vi-) > vitъ, vita, vito)
Of the latter verbs, those with stem ending in -i (viti, biti etc.) can also form the past passive participle like the verbs in the first group: bitъ nebo bijenъ, vitъ nebo vijenъ atd.).
Složené časy
Perfektní
The perfektní is formed by combining the l-participle with the imperfective present forms of the auxiliary verb byti.
- nosilъ/a/o jesmь, jesi, jestъ
- nosili/y/a jesmъ, jeste, sǫtь
- nosila/ě/ě jesvě, jesta, jeste
Předminulý čas
The předminulý čas can be formed in multiple ways, by combining the l-participle with the perfect, imperfect or aorist formation of the auxiliary verb byti.
- nosilъ/a/o bylъ/a/o jesmь nebo běaxъ nebo běxъ
- nosili/y/a byli/y/a jesmъ nebo běaxomъ nebo běxomъ
- nosila/ě/ě byla/ě/ě jesvě nebo běaxově nebo běxově
Budoucnost
The budoucí čas is usually expressed using the present tense form of the perfective verb. Imperfective verbs form the future tense by combining the auxiliary verb (byti, xotěti, načęti, iměti) and the infinitive.
- bǫdǫ / xoštǫ / načьnǫ / imamь xvaliti
Budoucnost dokonalá
The budoucnost dokonalá is formed by combining the l-participle with the perfective present of the auxiliary verb byti.
- nosilъ/a/o bǫdǫ, bǫdeši, bǫdetъ
- nosili/y/a bǫdemъ, bǫdete, bǫdǫtъ
- nosila/ě/ě bǫdevě, bǫdeta, bǫdete
Podmiňovací způsob
The podmiňovací způsob (nebo conditional-optative) modal formation is formed by combining the l-participle with special modal forms of the auxiliary verb byti (with unattested dual forms):
- nosilъ/a/o bimь, bi, bi
- nosili/y/a bimъ, biste, bǫ/bišę
An alternative conditional is formed with the perfective aorist forms of byti:
- nosilъ/a/o byxъ, by, by
- nosili/y/a byxomъ, byste, byšę
Příslovce
Primary adverbs
These are original adverbs with difficult to guess etymology and origin.
- abьje (abije) = right away
- jedъva = hardly, barely
- ješte = yet, still
- nyně = now, today
- paky = again, back
- (j)uže = already
Derived adverbs
Primonomická příslovce
Pronominal adverbs are derived by suffixing pronouns (e.g., ov + amo = ovamo, kъ + de = kъde):
- -amo = direction of movement (tamo, kamo, onamo)
- -ako / -ače = way, mode, manner (tako, inako, inače)
- -de = place (sьde, onude, vьsьde)
- -gda = time (tъgda, kъgda, egda)
- -lь / -li / / -lě / -lьma / -lьmi = measure, amount (kolь, kolě, kolьmi)
Nominal adverbs
Nominal adverbs are derived from nominals or turn by conversion to adverbs which are in fact inflective lexemes with adverbial semantics.
Modal adverbs are created with the suffixes -Ó nebo -E (the endings of accusative and locative singular neuter gender respectively), with no difference in meanings between suffixes, although some adverbs have only the forms in -Ó (veselo), and some in -E (javě).
Modal adverbs could also be formed deadjectivally by means of the interfix -ьsk- a konec -y (by origin, the instrumental plural ending; e.g., slověnьsky).
Adverbs could also be formed with the suffix -ь (pravь, različь) and are by origin probably inherited Praslovanský accusative forms.
Frequently occurring are the adverbialized a-stem instrumentals such as jednьnojǫ and also adverbially used oblique cases.
Locative adverbs are by origin mostly petrified locative case forms of nouns: gorě, dolě, nizu, and the same can be said for temporal adverbs: zimě, polu dьne.
Předložky
Primary prepositions
The primary and non-derived prepositions are of KOLÁČ a PSl. dědictví:
- bez "without" + G
- iz nebo je "from, out" + G
- izdrǫky < iz rǫky — from the hand
- kъ "to, for, unto" + D
- ..reče že Marθa kъ Iisusu.. — and Martha said unto Jesus
- na "on, to, upon" + A (denoting direction) or L (denoting place)
- zlijašę ognь na zemьjǫ — they poured fire on earth
- nadъ "on, upon, over" + A (denoting direction) or Já (denoting place)
- nadъ glavǫ — over the head
- Ó nebo ob "over, round, about" + A (denoting direction) or L (denoting place)
- ob noštь vьsǫ — the whole night through
- otъ "from, away" + G
- otъ nebese — z nebe
- po originally "under, below" + D (extension in space), A (extension in space or time) or L (temporal and local)
- po vьsę grady — through all towns
- po tomь že — after that
- po morjǫ xodę — walking over the sea
- podъ "under, beneath" + A (denoting direction) or Já (denoting situation, location)
- podъ nogy, podъ nogama — pod nohama
- pri "at, at the time" + L
- pri vraƷěxъ — among the heathen
- prědъ "in front of, before" + A (denoting direction) or Já (denoting situation)
- prědъ gradomь — in the vicinity of the city
- sъ "for the extent of" + A, "from, off, away" + G, "with" + Já (denoting association, not instrument)
- sъ lakъtь — a cubit long
- sъ nebese — down from heaven
- sъ nimь — s ním
- u "at, in" + G
- u dvьrьcь — at the doors
- vъ "in" + A (denoting direction) or L (denoting place)
- vъ tъ dьnь — ten den
- vъ kupě — spolu
- vъz nebo vъs "for, in exchange for" + A
- vъs kǫjǫ — proč?
- za "for, after, behind" + A (denoting direction), Já (denoting place) or G (in the sense "because")
- ęti za vlasy — to seize by the hair
Secondary prepositions
The secondary prepositions are derived from adverbial expressions: vьslědъ z vь slědъ, prěžde is a comparative form of prědъ atd.
Spojky a částice
Conjunctions and particles are not easily separable because they sometimes function as an zesilovač, and sometimes as a conjunction.
- A, ali "but" - (proclitic), setting two parts of a statement in opposition
- ako, jako, ěko "that, so that, how, when, as" - (proclitic) introducing indirect or direct speech; highly context-dependent
- ašte "if, whether" - (proclitic) a conditional particle, also used to generalize relative pronouns
- bo "for, because" - (enclitic) denoting caustive relationships (i + bo = ibo, u + bo = ubo)
- da "in order that" - (proclitic) introducing final result
- i "and; even, too" - (proclitic) connecting clauses or used as an adverb within a clause
- ide "for, since" - (proclitic)
- jegda, jegdaže "when, if" - (proclitic)
- jeda "surely not" - (proclitic), introducing a question expecting a negative answer
- li "nebo", li...li "either... or" - (proclitic or enclitic) generally when forming a question; when enclitic, usually a direct question, when proclitic, taking the meaning "or"
- ne "not", ne...ni "neither... nor" - ne generally occurs before the negated item, occurring usually once in the main clause, but ni may occur several times in the same clause
- nъ "but" - (proclitic) connecting two clauses
- na "then, so" - (proclitic) correlative to ašte
- že "on the other hand, or, and" - (enclitic) the commonest particle functioning both as an intensifier and a conjunction; often bound to pronouns and adverbs (jakože, nikъto že)
Poznámky
- ^ A b Gardiner 1984, str. 89.
- ^ A b Gardiner 1984, str. 91.
- ^ Gardiner 1984, str. 91-92.
- ^ Gardiner 1984, str. 93.
- ^ Gardiner 1984, str. 98.
- ^ Gardiner 1984, str. 94.
- ^ Gardiner 1984, str. 96-97.
- ^ Gardiner 1984, str. 97-98.
- ^ Gardiner 1984, str. 98-99.
- ^ A b C Gardiner 1984, str. 99.
- ^ Gardiner 1984, str. 100.
- ^ Gardiner 1984, str. 100-101.
- ^ Gardiner 1984, str. 101.
- ^ Gardiner 1984, str. 101-102.
- ^ Gardiner 1984 103, 104.
- ^ Gardiner 1984, str. 104-105.
- ^ Gardiner 1984, str. 105-107.
- ^ Gardiner 1984, str. 107-108.
- ^ Gardiner 1984, str. 109.
- ^ Gardiner 1984 109, 110.
- ^ A b Gardiner 1984, str. 110.
- ^ Gardiner 1984, str. 111.
- ^ Gardiner 1984, str. 122.
- ^ Gardiner 1984, str. 123.
- ^ Gardiner 1984, pp. 123-125.
Reference
- Damjanović, Stjepan (2004), Slovo iskona (v chorvatštině), Záhřeb: Matica hrvatska, ISBN 953-150-567-5
- Hamm, Josip (1974), Staroslavenska gramatika (v chorvatštině), Záhřeb: Školska knjiga
- Damjanović, Stjepan (2003), Staroslavenski jezik (in Croatian), Zagreb: Hrvatska sveučilišna naklada, ISBN 953-169-095-2
- Gardiner, S.C. (1984). Old Church Slavonic: An Elementary Grammar. Cambridge, Velká Británie: Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-09164-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Huntley, David (1993), "Old Church Slavonic", in Bernard Comrie and Greville G. Corbett (ed.), The Slavonic languages, Londýn a New York: Routledge, ISBN 978-0-415-28078-5
externí odkazy
- (v chorvatštině) Gramatika jezika hèrvatskoga: Osnovana na starobugarskoj slověnštini, Vatroslav Jagić, 1864
- (v bulharštině) Старобългарски език — кратък граматичен очерк, Кирил Мирчев, София 1972
- (v angličtině) Old Church Slavonic Online, University of Texas v Austinu
- (v latině) Abecedarium Palaeoslovenicum in usum glagolitarum, Josip Vajs, Veglae 1909.
- (v Rusku) Кульбакин С. М. Древнецерковнославянский язык. I. Введение. Фонетика. — Kharkiv, 1911
- (v angličtině) Research Guide to Old Church Slavonic