Černohorský dobrovolnický sbor - Montenegrin Volunteer Corps

Černohorský dobrovolnický sbor
Aktivní1944–45
Věrnostnacistické Německo nacistické Německo
Velikost7,000–8,000
ČástSDK CoA.gif Srbský dobrovolnický sbor (oficiálně)
ZásnubyProvoz Draufgänger (Andrijevica)
Velitelé
Pozoruhodný
velitelé		Pavle Ďurišić

The Černohorský dobrovolnický sbor (srbština: Crnogorski dobrovoljački korpus, Црногорски добровољачки корпус; Němec: Černohorští Freiwilligenkorps) byl spolupracovník vojenská formace, která byla vytvořena na jaře 1944 pod Chetnik vůdce Pavle Ďurišić s pomocí od Němci, Milan Nedić, a Dimitrije Ljotić. Byla formálně součástí Srbský dobrovolnický sbor.[1] Sbor se skládal z některých Đurišićových bývalých vojáků, kteří byli propuštěni z německého zajetí, ale většinou to byli Četníci, kteří zůstali v Černé Hoře pod názvem „národní síly“. Đurišić vyvinul sílu v Černá Hora a Sandžak a sestávalo z 7 000 až 8 000 mužů.[2]

V dubnu 1945 byla zahájena jednání mezi Djurišićem, Sekula Drljević a Ustaša pro bezpečný průchod do Německem okupované Slovinsko a byla uzavřena dohoda o bezpečném chování.[3] Podrobnosti dohody nejsou známy, ale zdá se, že Đurišić a jeho vojska měli překročit Řeka Sava do Slavonie kde by byly srovnány s Drljevićem jako „Černohorská národní armáda „s Đurišićem, který si ponechal operační velení.[3] Đurišić však spolu s některými dalšími četnickými veliteli, včetně Zaharije Ostojić a Petar Baćović, někteří političtí vůdci a řada pravoslavných kněží byli zabiti ve zjevné pasti nastražené Drljevićem a Ustašou.[3] Malá část Đurišićových vojsk unikla a odešla na západ; avšak větší část z nich, ponechaná bez vůdce, byla integrována do Drljevićových sil a byla odeslána k rakouským hranicím.[3] Část obou skupin byla později chycena Jugoslávští partyzáni ve Slovinsku.[3] Většinu těch, kteří úspěšně přešli do Rakouska, partyzáni vrátili do Slovinska, kde se v květnu setkali s dalšími kolaborativními silami. Z celé síly, která začala u Đurišiće v Černé Hoře a dalších četníků, kteří se k němu přidali na trek, přežila méně než čtvrtina.[3]

Poznámky

  1. ^ Tomasevich (1975), str. 441
  2. ^ Tomasevich (1975), str. 350
  3. ^ A b C d E F Tomasevich (1975), str. 447-448

Reference

  • Tomasevich, Jozo (1975). Válka a revoluce v Jugoslávii, 1941-1945: The Chetniks. Press Stanford University. ISBN  0-8047-0857-6.