Little Dorrit (TV seriál) - Little Dorrit (TV series)
 | tento článek potřebuje další citace pro ověření. (Listopad 2017) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
| Malý Dorrit | |
|---|---|
 Obálka vydání DVD BBC | |
| Žánr | Dobové drama |
| Na základě | Malý Dorrit podle Charles Dickens |
| Napsáno | Andrew Davies |
| Režie: | Adam Smith (6 epizod) Dearbhla Walsh (5 epizod) Diarmuid Lawrence (3 epizody) |
| V hlavních rolích | Claire Foy Matthew Macfadyen Tom Courtenay Judy Parfitt |
| Skladatel (é) | John Lunn |
| Země původu | Spojené království |
| Originál jazyk (y) | Angličtina |
| Ne. ročních období | 1 |
| Ne. epizod | 14 |
| Výroba | |
| Výkonný výrobce | Rebecca Eaton Anne Pivcevic |
| Výrobce | Lisa Osborne |
| Kinematografie | Lukas Strebel Owen McPolin Alan Almond |
| Redaktoři | Nick Arthurs Philip Kloss David Head |
| Provozní doba | 452 minut |
| Výroba společnost (y) | BBC WGBH Boston |
| Uvolnění | |
| Původní síť | BBC One |
| Původní vydání | 26. října - 11. prosince 2008 |
| externí odkazy | |
| webová stránka | |
Malý Dorrit je Brit 2008 minisérie na základě Charles Dickens je seriál stejného titulu, původně publikováno v letech 1855 až 1857. Scénář je od Andrew Davies a epizody režíroval Adam Smith, Dearbhla Walsh, a Diarmuid Lawrence.
Série byla společnou výrobou BBC a Američan PBS členské stanice WGBH Boston. To bylo původně vysíláno BBC One a BBC HD, počínaje 26. říjnem 2008 s 60minutovou úvodní epizodou, po níž následovalo 12 půlhodinových epizod a 60minutové finále. Ve Spojených státech, to vysílalo v pěti epizodách jako součást PBS Veledílo série mezi 29. březnem a 26. dubnem 2009. V Austrálii byly epizody spojeny do sedmi částí ABC1 každou neděli ve 20:30 od 27. června 2010[1] a od té doby se opakuje UKTV.[2]
Série vyhrála sedm Ceny Emmy, počítaje v to Vynikající minisérie.
Spiknutí
Od svého narození v roce 1805, před jednadvaceti lety, žila Amy Dorrit v Marshalsea Vězení za dluh, pečující o svého otce, Williama, který si nyní užívá privilegované seniority jako otec Marshalsea. Aby pomohla své rodině, pracuje Amy jako švadlena pro paní Clennamovou, mrzutou, chladnou a zakazující semi-invalidní žijící v rozpadajícím se domě se sluhy, zlověstným Jeremiahem Flintwinchem a jeho potácející se manželkou Affery.
Pan Clennam je v Číně nemocný se svým synem Arturem. Jeho posledním přáním je, aby jeho syn „dal do pořádku“ se svou matkou. Dává Arturovi a kapesní hodinky pro ni; Arthur netuší, co to znamená. Po návratu do Anglie po 15 letech dává své matce hodinky. Tvrdí, že ani neví, ale otevře to a přečte „Nezapomeň.“ Arthur je zamilovaný do krásné Minnie (Pet) Meagles, která však dává přednost ne'er-do-well-ctižádostivému umělci Henrymu Gowanovi, k nouzi jejích rodičů.
Arthur se spřátelí s Amy, ale jen jako někdo, kdo pomáhá jeho matce. Pro Amy vyrostla náklonnost k Arturovi v milostný vztah. John Chivery, který hlídá vězení se svým otcem, zděšeně sleduje. Amy zoufale miluje, ale bezvýsledně.
Amyin bratr Tip se zadluží a připojí se k otci ve vězení. Arthur splácí svůj dluh anonymně. Amy hádá Arturovu roli: Tip je nevděčný, ale Amyina láska k Arturovi roste. Arthur, pozorujíc nezvykle benevolentní přístup své matky k Amy, má podezření, že za neštěstí Dorritů může být zodpovědná jeho rodina, a žádá sběratel nájemného a amatérského detektiva, pana Pancse, aby to prošetřil.
Chivery navrhuje Amy, která jemně odmítá. To rozčiluje oba otce a hrozí, že to ovlivní Dorritovu pozici. Arthur, nevědomý Amyiny lásky, navrhuje Petovi, který mu s lítostí řekne, že si vezme Gowana. Potkává vynálezce-inženýra Daniela Doyceho: stávají se partnery.
Bývalý trestanec Rigaud se setkává s Flintwinchovým bratrem Ephraimem. Ephraim má papíry paní Clennamové, které nařídila Jeremiášovi spálit, ale které dal Ephraimovi. Rigaud opije Ephraima, zavraždí ho, vezme papíry a naučí se rodinné tajemství Clennam.
Pancks zjistí, že Dorrit je dědicem jmění. Dorrit, který je nyní bohatý, opouští Marshalsea a trvá na tom, aby jeho rodina zapomněla na svou „hanebnou minulost“ a všichni se s ní spojili, včetně urážky a urážky Artura. Najímá tuhého a domýšlivého generála Hortensie, aby vzdělával své dcery a připravoval je na společnost. Všichni odjíždějí na Velké turné po Evropě. Dorrit je naštvaná na Amy, která se nedokáže přizpůsobit novému životnímu stylu. Amyina sestra Fanny je dvořena nevlastním synem bohatého bankéře pana Merdla a přijímá sňatek. Na návrh společnosti Pancks Arthur investuje do Merdleovy banky.
Dorrit se vrací do Anglie a žádá Merdla o radu ohledně „obezřetné investice“. Merdle souhlasí s investováním Dorritova jmění jako rodinné laskavosti. Dorrit je vítán v nejlepších londýnských domovech, ale trápí ho vězeňské vzpomínky. Ztratí zdravý rozum a vrátí se do Itálie za Amy, kde zemře. Osamělá, Amy se vrací do Londýna, kde ji ubytuje čerstvě vdaná Fanny.
Merdle se zabije, jeho dopis na rozloučenou odhalil, že jeho banka je Ponziho plán, který zničil tisíce. Jedním z nich je Arthur, který je nucen do Marshalsea. Chivery rozzlobeně odhalí Arturovi, že ho Amy miluje. Arthur je horečnatý a je ošetřován Amy. Nabídne mu splácení jeho dluhů, ale on to odmítne.
Rigaud se vrací k paní Clennamové a prozrazuje, co se dozvěděl z dokumentů: její neláskavý přístup vedl jejího manžela k nevěře, což vyústilo v syna Arthura, kterého paní Clennamová vychovala jako svého vlastního, i když bez mateřských citů. Když Arturova rodná matka zemřela, jeho otcovský dědeček odkázal Amy peníze, protože Amy se narodila v Marshalsea v den, kdy tam Arturova rodná matka zemřela. Rigaud požaduje 2 000 liber, aby mlčel, ale paní Clennamová poprvé za poslední roky opouští svůj dům, najde Amy, odhalí pravdu a prosí o odpuštění. Mezitím se její zchátralý dům zhroutí a zabije Rigauda. Po návratu do svého zbořeného domu se paní Clennamová zhroutí a zemře.
Dorritové se dozvěděli, že jejich peníze byly investovány do Merdla a jsou ztraceny. Nyní je Amy bez peněz, Arthur ji přijímá a prohlašují svou vzájemnou lásku. Daniel Doyce se vrací z Ruska, kde vydělal jmění. Sdílí své bohatství s Arturem, který si vezme Amy.
Obsazení
- Claire Foy jako Amy Dorrit „Malá Dorrit“
- Matthew Macfadyen jako Arthur Clennam
- Judy Parfitt jako paní Clennamová
- Tom Courtenay jako William Dorrit
- Andy Serkis jako Rigaud / Blandois
- Eddie Marsan jako pan Pancks
- Emma Pierson jako Fanny Dorrit
- James Fleet jako Frederick Dorrit
- Arthur Darvill jako Edward „Tip“ Dorrit
- Anton Lesser jako pan Merdle
- Amanda Redman jako paní Merdleová
- Sebastian Armesto jako Edmund Sparkler
- Alun Armstrong jako Jeremiah / Ephraim Flintwinch
- Žalovat Johnstona jako Affery Flintwinch
- Georgia King jako Minnie „Pet“ Meagles
- Alex Wyndham jako Henry Gowan
- Bill Paterson jako pan Meagles
- Janine Duvitski jako paní Meagles
- Ruth Jonesová jako Flora Casby Finching
- John Alderton jako Christopher Casby
- Annette Crosbie jako teta pana F.
- Zubin Varla jako Daniel Doyce
- Russell Tovey jako John Chivery
- Ron Cook jako pan Chivery
- Freema Agyeman jako Tattycoram
- Maxine Peake jako slečna Wadeová
- Harriet Walter jako paní Gowan
- Jason Thorpe jako Jean-Baptiste Cavalletto
- Jason Watkins jako pan Plornish
- Rosie Cavaliero jako paní Plornish
- Eve Myles jako Maggy
- Robert Hardy jako Tite Barnacle [Sr]
- Darren Boyd jako Tite Barnacle Jr.
- Pam Ferris jako paní Hortensia General
- Nicholas Jones jako komorník pana Merdla
- Geoffrey Whitehead jako doktor
- Nicholas Blane jako právník
- Angus Barnett jako Slingo jezdec
- Skye Bennett jako dívka
- Ian McElhinney jako pan Clennam, Arturův zesnulý otec
- Elliot Francis jako pochůzkář
Výroba
Seriál byl natočen na místě v Chenies Manor House, Luton Hoo, a Jeskyně Hellfire v Buckinghamshire; Deal Castle v Kent; Hampton Court Palace v Surrey jako Marshalsea; a Old Royal Naval College v Greenwich. Interiéry byly natáčeny v Pinewood Studios.
Kritický příjem
Spojené království
Ve Spojeném království byla série často přirovnávána k Daviesově Bleak House o tři roky dříve. Jeden recenzent pro The Daily Telegraph napsal, že „Některá herectví byla trochu přehnaná“ a obvinila padající diváky ze „zmatku nad plánováním, počínaje hodinovým speciálem a poté rozbitím do půlhodinových epizod, jako je viktoriánský East Enders“;[3] další dodal, že „se nezdá, že by se uchytil stejným způsobem jako jiná nedávná kostýmní dramata jako Cranford a Bleak House“, a to jak kvůli plánování, tak i kvůli „protože to nebylo tak dobré“ jako u těchto dvou programy, i když také, že „většina herců byla stejně spolehlivě úžasná“.[4] The Nezávislý ocenil také představení, zejména Courtney, Macfadyen a Peake,[5] zatímco další z jeho recenzentů ocenil Daviesovu adaptaci.[6] The Strážce pochválil také herectví a adaptaci, i když s výhradou, že „protože je to Dickens, těm nejlepším jménům může uniknout trochu více předvádění a hereckého pohledu, než by byli schopni, řekněme, Jane Austen ".[7]
USA
Brian Lowry z Odrůda poznamenal: „Nejdříve pomalu a vrhl se ke konci, je to přesto pohlcující kus práce, který nám připomíná, že existují určité věci, které Britové prostě dělají lépe ... Davies mohl snadno shodit (nebo alespoň zredukovat) několik subplotů, aniž by se vážně snížila majestátnost příběhu, a po zdlouhavém natahování se poslední hodina probojuje skrz rozevření nejrůznějších volných konců. Přesto je zde vystaven tolik křiklavého talentu, že zvítězili ti, kdo mají chuť. “ nebudu mít dost, a Malý Dorrit dává jim vše, co by mohli chtít, ve velkém, nádherně špinavém balíčku. “[8]
Matthew Gilbert z The Boston Globe cítil, že seriál „má tolik ctností - nesmazatelné výkony, strhující pátos a pro Dickense neobvyklou emocionální a psychologickou náladu - že mu můžete odpustit jednu významnou chybu… Malý Dorrit není dobře zabaleno, což je ne-ne, pokud jde o Dickense. Ve skutečnosti musí být Dickensovo rozuzlení úhledné. . . Ale uvolněné řetězce, které Davies nechal viset na konci tohoto scénáře, jsou frustrující. Všechna pečlivě vytvořená záhada imploduje v závěrečném aktu jako důležitost řady postav. . . a samotné příběhy zůstávají temné způsoby, které Dickens objasnil. . . Je těžké si představit, jak se to stalo v průběhu takového jinak pečlivého úsilí. A ještě Malý Dorrit je stále obohacující pro dlouhou cestu, ne-li pro konečnou zastávku. “[9]
Robert Lloyd z Los Angeles Times poznamenal: „Ne každá postava je přesně tak, jak je to popsáno na papíře; některé se nezdržují dostatečně dlouho na to, aby se zaregistrovaly, a jiné, které si získaly náš zájem, prostě zmizí. A příběh může být občas matoucí. dynamické, návykové ztvárnění komplikovaného románu. “[10]
Jonathan Storm z The Philadelphia Inquirer uvedl: „Andrew Davies, který se stal rokem 2006 Bleak House jeden z nejlepších televizních pořadů roku, další skvělý scénář, s postavami a událostmi, které vytlačují po stranách, to je věc, která uspokojí blízké pozorovatele, což by měl být každý, kdo se připojí k této minisérii. Kostýmy, kulisy a herci, spousta těchto superkvalifikovaných a děsivě trénovaných Britů, přispívají k přepychovému sledování. . . Docela dobře víte, co můžete kdy očekávat Veledílo navštíví 19. století. Ale Malý Dorrit stojí na nejvyšším konci velmi vznešeného seznamu úspěchů v období. Je to velká zábava. “[11]
Ve své recenzi v The New York Times Alessandra Stanley uvedla, že seriál „je na okraji stejně bohatý na podivné a podivně věrohodné postavy téměř ze všech úrovní společnosti vykreslené rychlými a pevnými tahy“[12] zatímco David Wiegand z San Francisco Chronicle nazval ji „úžasnou zábavou…… v některých ohledech, možná dokonce lepší než její výchozí materiál.“[13]
Ocenění a nominace
Seriál získal sedm ze svých jedenácti nominací na 61. Primetime Emmy Awards, počítaje v to Vynikající minisérie, Vynikající režie pro Dearbhla Walsha a Vynikající psaní pro Andrew Davies.
| Ocenění | ||||
|---|---|---|---|---|
| Cena | Kategorie | Příjemci a nominovaní | Výsledek | |
| Ceny Primetime Emmy | Vynikající minisérie | Vyhrál | ||
| Vynikající režie | Dearbhla Walsh | Vyhrál | ||
| Vynikající psaní | Andrew Davies | Vyhrál | ||
| Vynikající herec ve vedlejší roli | Andy Serkis | Nominace | ||
| Tom Courtenay | Nominace | |||
| Vynikající hudební kompozice | John Lunn | Nominace | ||
| Vynikající Casting | Rachel Freck | Vyhrál | ||
| Vynikající kinematografie | Lukas Strebal | Vyhrál | ||
| Vynikající umělecký směr pro minisérii nebo film | James Merifield, Paul Ghirardani a Deborah Wilson | svázaný | ||
| Vynikající kostýmy | Barbara Kidd a Marion Weise | Vyhrál | ||
| Vynikající účes pro minisérii nebo film | Karen Hartley | Nominace | ||
| Ocenění Zlatý glóbus | Nejlepší minisérie nebo televizní film | Nominace | ||
| Ceny BAFTA | Nejlepší produkční design | Nominace | ||
| Nejlepší kostýmy | Nominace | |||
| Nejlepší make-up a vlasový design | Nominace | |||
| Nejlepší originální televizní hudba | Nominace | |||
| Nejlepší zvuková zábava / zábava | Nominace | |||
Viz také
Reference
- ^ „Programování Airdate ABC1: Little Dorrit (první epizoda)“. Televizní reklama ABC. Citováno 10. února 2011.
- ^ „UKTV Program Synopsis: Little Dorrit“. UKTV Online. Citováno 10. února 2011.
- ^ „Malá Dorrit je vynikající, i když diváci klesají“. The Daily Telegraph. Londýn. 24. listopadu 2008.
- ^ Walton, James (11. prosince 2008). „Poslední noc v televizi - Malý Dorrit (BBC1)“. The Daily Telegraph. Londýn.
- ^ Sutcliffe, Tom (27. října 2008). „The Weekend's Television: Little Dorrit, Sun, BBC1“. Nezávislý. Londýn. Archivovány od originál dne 24. května 2010.
- ^ Eyre, Hermiona (2. listopadu 2008). „Television: Little Dorrit, BBC1“. Nezávislý. Londýn. Archivovány od originál dne 9. dubna 2009.
- ^ Wollaston, Sam (27. října 2008). „Víkendová televize“. Opatrovník. Londýn.
- ^ Brian Lowry. „Malý Dorrit“. Odrůda. Citováno 12. února 2016.
- ^ „Dickens se setkal s„ Lost “v PBS„ Little Dorrit “- The Boston Globe“. Citováno 12. února 2016.
- ^ „Recenze:„ Little Dorrit “na PBS“. Los Angeles Times. Citováno 12. února 2016.
- ^ The Philadelphia Inquirer Posouzení
- ^ "The New York Times". Citováno 12. února 2016.
- ^ David Wiegand; Spisovatel kroniky (28. března 2009). „Televizní recenze: Chytrý, dobře zahraný Malý Dorrit'". San Francisco Chronicle. Citováno 12. února 2016.
externí odkazy
- BBC Press Pack
- Rozhovor s herci a štábem
- Videa ze zákulisí
- Malý Dorrit na Programy BBC
- Malý Dorrit na IMDb
