Seznam příjemců ceny Padma Bhushan (1990–1999) - List of Padma Bhushan award recipients (1990–1999) - Wikipedia
Padma Bhushan | |
---|---|
![]() | |
Typ | Národní civilní |
Země | Indie |
Předložený | ![]() Vláda Indie |
Stuha | ![]() |
Lícní | Centrálně umístěný lotosový květ je vyražen a text „Padma“ napsaný skriptem Devanagari je umístěn nad a text „Bhushan“ je umístěn pod lotosem. |
Zvrátit | Platina Státní znak Indie umístěn ve středu s národním mottem Indie, “Satyameva Jayate „(Pravda sama triumfuje) ve skriptu Devanagari |
Založeno | 1954 |
Poprvé oceněn | 1954 |
Celkový | 113 |
webová stránka | http://www.padmaawards.gov.in/ ![]() |
Přednost | |
Další (vyšší) | ![]() |
Další (nižší) | ![]() |
The Padma Bhushan je třetí nejvyšší civilní ocenění z Indická republika.[1] Instituce dne 2 V lednu 1954 se uděluje cena za „významnou službu vyššího řádu“ bez rozdílu rasy, povolání, postavení nebo pohlaví.[2] Příjemci obdrží a Sanad, certifikát podepsaný Prezident Indie a medailon kruhového tvaru bez peněžní asociace. Příjemci jsou každoročně vyhlašováni den republiky (26 Ledna) a zaregistrováno v Věstník Indie —Publikace používaná pro oficiální vládní oznámení a vydávaná každý týden ministerstvem pro publikace pod Ministerstvo rozvoje měst.[3] Předání ceny se nepovažuje za oficiální bez zveřejnění v Úřední list. Jméno příjemce, jehož cena byla zrušena nebo obnovena, přičemž obě vyžadují autoritu prezidenta, je archivována a je nutné, aby se vzdala své medaile, jakmile bude jeho jméno vyškrtnuto z rejstříku;[4] žádná z konferencí Padmy Bhushan během let 1990–1999 nebyla odvolána ani obnovena. Doporučení jsou přijímána od všech vlády států a území Unie, stejně jako z Ministerstva indické vlády, Bharat Ratna a Ocenění Padma Vibhushan, instituty excelence, ministři, Hlavní ministři a Státní guvernéři a Členové parlamentu včetně soukromých osob.[3]
Když byl Padma Bhushan zaveden v roce 1954, byl zařazen do třídy „Dusra Varg“ (třída II) Padma Vibhushan ocenění, kterým v hierarchii předcházela Bharat Ratna. 15. dne V lednu 1955 byla Padma Vibhushan přeřazena do tří různých ocenění jako Padma Vibhushan, Padma Bhushan a Padma Shri.[3] Kritéria zahrnovala „významnou službu vyššího řádu v jakékoli oblasti, včetně služby poskytované vládními zaměstnanci“, ale vyloučila ty, kteří pracují s podniky veřejného sektoru s výjimkou lékařů a vědců. Stanovy z roku 1954 neumožňovaly posmrtná ocenění; toto bylo následně upraveno ve statutu z ledna 1955.[4] Návrh byl také změněn na formu, která se aktuálně používá; zobrazuje kruhovitý tónovaný bronzový medailon 1 3⁄4 průměr palců (44 mm) a 1⁄8 tloušťka 3,2 mm. Centrálně umístěný vzor vyrobený z vnějších linií čtverce 1 3⁄16 strana palce (30 mm) je vyražena knoflíkem vyřezaným do každého z vnějších úhlů vzoru. Vyvýšený kruhový prostor o průměru 1 1⁄16 uprostřed dekorace je umístěn 27 palců (27 mm). Na lícové straně medaile je vyražen centrálně umístěný lotosový květ a nad ním je umístěn text „Padma“ a pod lotos napsaný v textu „Bhushan“ Devanagari skript. The Státní znak Indie je zobrazen ve středu zadní strany spolu s národním heslem Indie, “Satyameva Jayate "(Pravda sama triumfuje) v Devanagari skriptu, který je napsán na spodním okraji. Okraj, okraje a veškerá ražba na obou stranách jsou ze standardního zlata s textem" Padma Bhushan "ze zlata pozlaceného. Medaile je zavěšena růžová stuha 1 1⁄4 32 palců na šířku se širokým bílým pruhem uprostřed.[3][4] Je zařazen na páté místo v pořadí podle nošení medailí a vyznamenání indické civilní a vojenské ceny.[A]
V 90. letech bylo oceněno celkem 113 lidí. V letech 1990 a 1991 bylo uděleno dvacet čtyři cen, v roce 1992 následovalo třicet tři. V únoru 1992, a předložit petici byl podán v Vrchní soud v Kerale zpochybňování toho, zda civilní vyznamenání udělená indické vládě byly „tituly“ podle článku 18 (1) z Ústava Indie.[6] Předmětný ústavní článek stanoví, že „stát nesmí udělovat žádný titul, nejedná se o vojenský nebo akademický rozdíl“.[7] Podobná petice byla podána také v srpnu 1992 na lavičce Indore v Liberci Madhya Pradesh High Court a dne 25 Srpna, což vedlo k dočasnému pozastavení všech civilních vyznamenání.[8][9] Speciální divizní lavička Nejvyšší soud Indie byl zřízen porotou složenou z pěti soudců, kteří vynesli verdikt dne 15 Prosince 1995, že „Ceny Bharata Ratny a Padmy nejsou tituly podle článku 18 Ústavy Indie“.[8][10] Později v roce 1998, kdy bylo znovu zahájeno předávání cen, cenu obdrželo osmnáct příjemců a v roce 1999 čtrnáct. Padma Bhushan v 90. letech byla rovněž udělena pěti zahraničním příjemcům - dvěma ze Spojeného království a jednomu z Japonska, Nového Zélandu, a USA. Byli oceněni jednotlivci z deseti oborů, mezi nimiž bylo dvacet šest umělců, dvacet tři z literatury a vzdělání, osmnáct z vědy a techniky, patnáct z medicíny, jedenáct z věcí veřejných, deset ze sociální práce, tři sportovci, tři z obchodu a průmyslu, a po dvou ze státních služeb a dalších oborů.[11]
Novinář Nikhil Chakravarty odmítl cenu v roce 1990, aby „nebyl ztotožňován s provozovnou“.[12] Historik Romila Thapar odmítla převzít cenu v roce 1992 a později znovu v roce 2005 s tím, že bude přijímat ceny pouze „od akademických institucí nebo od těch, které souvisejí s mou profesionální prací“.[12] Podobně jako Chakravarty, novinář a státní úředník K. Subrahmanyam také odmítl čest s odvoláním na to, že „byrokrati a novináři by neměli přijímat žádné ocenění od vlády, protože je větší pravděpodobnost jejich zvýhodnění“.[12]
Příjemci









|
|
---|
# Označuje posmrtnou čest |
---|
Rok | Příjemce | Pole | Stát |
---|---|---|---|
1990 | Rajanikant Arole | Sociální práce | Maharashtra |
1990 | Bimal Kumar Bachhawat | Věda a inženýrství | Dillí |
1990 | Purushottam Laxman Deshpande | Umění | Maharashtra |
1990 | Sattaiyappa Dhandapani Desikar | Literatura a vzdělávání | Tamil Nadu |
1990 | L. K. Doraiswamy | Věda a inženýrství | —[A] |
1990 | Nikhil Ghosh | Umění | Maharashtra |
1990 | B. K. Goyal | Lék | Maharashtra |
1990 | Jasraj | Umění | Maharashtra |
1990 | Mohammad Khalilullah | Lék | Dillí |
1990 | R. N. Malhotra | Státní služba | Maharashtra |
1990 | Bimal Krishna Matilal | Literatura a vzdělávání | —[B] |
1990 | Inder Mohan | Sociální práce | Dillí |
1990 | Sumant Moolgaokar | Obchod a průmysl | Maharashtra |
1990 | Hirendranath Mukherjee | Literatura a vzdělávání | Západní Bengálsko |
1990 | C. D. Narasimhaiah | Literatura a vzdělávání | Karnataka |
1990 | M. S. Narasimhan | Věda a inženýrství | Maharashtra |
1990 | Kunwar Singh Negi | Literatura a vzdělávání | Uttarakhand |
1990 | Trilochan Pradhan | Literatura a vzdělávání | Urísa |
1990 | N. Ram | Literatura a vzdělávání | Tamil Nadu |
1990 | Sukumar Sen | Literatura a vzdělávání | Západní Bengálsko |
1990 | Arun Shourie | Literatura a vzdělávání | Dillí |
1990 | Julius Silverman | Veřejné záležitosti | —[B] |
1990 | M. R. Srinivasan | Věda a inženýrství | Maharashtra |
1990 | M. S. Valiathan | Lék | Kerala |
1991 | Ebrahim Alkazi | Umění | Dillí |
1991 | Lala Amarnath | Sportovní | Dillí |
1991 | Narayan Shridhar Bendre | Umění | Maharashtra |
1991 | Shyam Benegal | Umění | Maharashtra |
1991 | D. B. Deodhar | Sportovní | Maharashtra |
1991 | Amjad Ali Khan | Umění | Dillí |
1991 | Dilip Kumar | Umění | Maharashtra |
1991 | Narayan Singh Manaklao | Sociální práce | Rádžasthán |
1991 | Muthu Krishna Mani | Lék | Tamil Nadu |
1991 | Ram Narayan | Umění | Maharashtra |
1991 | Fali Sam Nariman | Veřejné záležitosti | Dillí |
1991 | Kapil Dev | Sportovní | Dillí |
1991 | Manubhai Pancholi | Veřejné záležitosti | Gudžarát |
1991 | Shakuntala Paranjpye | Sociální práce | Maharashtra |
1991 | Bindeshwar Pathak | Sociální práce | Bihar |
1991 | Samta Prasad | Umění | Uttarpradéš |
1991 | Basavaraj Rajguru | Umění | Karnataka |
1991 | Prathap C. Reddy | Lék | Andhra Pradesh |
1991 | Amala Shankar | Věda a inženýrství | Západní Bengálsko |
1991 | Vishnu Vaman Shirwadkar (Kusumagraj) | Literatura a vzdělávání | Maharashtra |
1991 | Kuthur Ramakrishnan Srinivasan | Literatura a vzdělávání | Tamil Nadu |
1991 | Ale Ahmad Suroor | Literatura a vzdělávání | Uttarpradéš |
1991 | Leslie Denis Swindale | Věda a inženýrství | —[C] |
1991 | Jiwan Singh Umranangal | Veřejné záležitosti | Paňdžáb |
1992 | Bijoy Chandra Bhagavati | Veřejné záležitosti | Assam |
1992 | Debu Chaudhuri | Umění | Dillí |
1992 | Hariprasad Chaurasia | Umění | Maharashtra |
1992 | Thayil John Cherian | Lék | Tamil Nadu |
1992 | Ranjan Roy Daniel | Věda a inženýrství | Tamil Nadu |
1992 | Virendra Dayal | Státní služba | Dillí |
1992 | B. Saroja Devi | Umění | Karnataka |
1992 | Khem Singh Gill | Věda a inženýrství | Paňdžáb |
1992 | Vavilala Gopalakrishnayya | Veřejné záležitosti | Andhra Pradesh |
1992 | Anna Hazare | Sociální práce | Maharashtra |
1992 | Hakim Abdul Hameed | Lék | Dillí |
1992 | Kongara Jaggaiah | Umění | Andhra Pradesh |
1992 | Girish Karnad | Umění | Karnataka |
1992 | Krishnaswamy Kasturirangan | Věda a inženýrství | Karnataka |
1992 | Triloki Nath Khoshoo | Věda a inženýrství | Dillí |
1992 | Goro Koyama | Ostatní | —[D] |
1992 | Adusumalli Radha Krishna | Umění | Andhra Pradesh |
1992 | T. N. Krishnan | Umění | Tamil Nadu |
1992 | Ramachandra Datatraya Lele | Lék | Maharashtra |
1992 | Talat Mahmood | Umění | Maharashtra |
1992 | Syed Abdul Malik | Literatura a vzdělávání | Assam |
1992 | Dalsukh Dahyabhai Malvania | Literatura a vzdělávání | Gudžarát |
1992 | Sonal Mansingh | Umění | Dillí |
1992 | M. Sarada Menon | Sociální práce | Tamil Nadu |
1992 | Naushad | Umění | Maharashtra |
1992 | Setu Madhavrao Pagdi | Literatura a vzdělávání | Maharashtra |
1992 | Hasmukhbhai Parekh | Obchod a průmysl | Maharashtra |
1992 | C. Narayana Reddy | Literatura a vzdělávání | Andhra Pradesh |
1992 | Mrinalini Sarabhai | Umění | Gudžarát |
1992 | Gursaran Talwar | Lék | Dillí |
1992 | Brihaspati Dev Triguna | Lék | Dillí |
1992 | K. Venkatalakshamma | Umění | Karnataka |
1992 | C. R. Vyas | Umění | Maharashtra |
1998 | U. R. Ananthamurthy | Literatura a vzdělávání | Karnataka |
1998 | Sivaramakrishna Chandrasekhar | Věda a inženýrství | Karnataka |
1998 | Debiprasad Chattopadhyaya | Literatura a vzdělávání | Západní Bengálsko |
1998 | Satyapal Dang | Veřejné záležitosti | Paňdžáb |
1998 | Gurbaksh Singh Dhillon | Veřejné záležitosti | Madhya Pradesh |
1998 | H. K. Dua | Literatura a vzdělávání | Dillí |
1998 | Maligali Ram Krishna Girinath | Lék | Tamil Nadu |
1998 | Hemlata Gupta | Lék | Dillí |
1998 | K. M. Mathew | Literatura a vzdělávání | Kerala |
1998 | G. Madhavan Nair | Věda a inženýrství | Kerala |
1998 | Rajendra Singh Paroda | Věda a inženýrství | Dillí |
1998 | G. B. Parulkar | Lék | Maharashtra |
1998 | Vaidyeswaran Rajaraman | Věda a inženýrství | Karnataka |
1998 | Bhisham Sahni | Literatura a vzdělávání | Dillí |
1998 | Vempati Chinna Satyam | Umění | Tamil Nadu |
1998 | Nákupní centrum Laxmi Mall Singhvi | Veřejné záležitosti | Dillí |
1998 | V. M. Tarkunde | Veřejné záležitosti | Uttarpradéš |
1998 | Panangipalli Venugopal | Lék | Dillí |
1999 | S. S. Badrinath | Lék | Tamil Nadu |
1999 | Jag Parvesh Chandra | Veřejné záležitosti | Dillí |
1999 | Jacob Cherian | Sociální práce | Tamil Nadu |
1999 | Pushpalata Das | Sociální práce | Assam |
1999 | Sohrab Pirojsha Godrej | Obchod a průmysl | Maharashtra |
1999 | George Joseph | Věda a inženýrství | Gudžarát |
1999 | Anil Kakodkar | Věda a inženýrství | Maharashtra |
1999 | D. C. Kizhakemuri[i]# | Literatura a vzdělávání | Kerala |
1999 | Ashok Kumar | Umění | Maharashtra |
1999 | Vidya Niwas Mishra | Literatura a vzdělávání | Uttarpradéš |
1999 | Krishnamurthy Santhanam | Věda a inženýrství | Dillí |
1999 | H. D. Shourie | Sociální práce | Dillí |
1999 | Shivmangal Singh Suman | Literatura a vzdělávání | Madhya Pradesh |
1999 | Ram Kinkar Upadhyay | Ostatní | Uttarpradéš |
Vysvětlivky
- ^ Pořadí je: Bharat Ratna, Param Vir Chakra, Ashoka čakra, Padma Vibhushan a Padma Bhushan.[5]
- Příjemci, kteří nejsou občany
- Posmrtní příjemci
- ^ D. C. Kizhakemuri zemřel 26. ledna 1999 ve věku 85 let.[23]
Reference
- ^ „PV Sindhu doporučeno ministerstvem sportu pro Padmu Bhushan, třetí nejvyšší civilní ocenění v Indii. První příspěvek. 25. září 2017. Archivováno z původního dne 26. prosince 2017. Citováno 26. prosince 2017.
- ^ Lal, Shavax A. (1954). „Věstník Indie - mimořádný - část I“ (PDF). Věstník Indie. Sekretariát prezidenta (zveřejněn 2. ledna 1954): 2. Archivovány od originál (PDF) dne 14. května 2014. Citováno 31. března 2018.
Předseda s potěšením zavádí ocenění označené jako „Padma Vibhushan“ ve třech třídách, a to: „Pahela Varg“, „Dusra Varg“ a „Tisra Varg“
- ^ A b C d „Program Padma Awards“ (PDF). Ministerstvo vnitra (Indie). Archivovány od originál (PDF) dne 9. února 2018. Citováno 28. září 2015.
- ^ A b C Ayyar, N. M. (1955). „Věstník Indie - mimořádný - část I“ (PDF). Věstník Indie. Sekretariát prezidenta (zveřejněný 15. ledna 1955): 8. Archivováno (PDF) z původního dne 18. května 2014. Citováno 31. března 2018.
Všechny osoby, kterým byla udělena dekorace „Padma Vibhushan“ („Dusra Varg“) podle předpisů vydaných s oznámením č. 2-Pres./54 ze dne 2. ledna 1954, budou pro všechny účely těchto předpisů: být považovány za osoby, kterým prezident udělil vyznamenání Padmy Bhushan.
- ^ „Nošení medailí: přednost medailí“. Indická armáda. Archivováno z původního dne 3. března 2016. Citováno 22. listopadu 2015.
- ^ Chatterjee, Saibal; Prakash, Amit (10. ledna 1996). „Čestný soud“. Výhled. Citováno 4. ledna 2018.
- ^ „Ústava Indie“ (PDF). Ministerstvo práva a spravedlnosti (Indie). p. 36. Archivovány od originál (PDF) dne 9. září 2014. Citováno 19. května 2014.
- ^ A b „Balaji Raghavan S. P. Anand vs. Union of India: Transfer Case (civil) 9 z roku 1994“. Nejvyšší soud Indie. 4. srpna 1997. Archivovány od originál dne 19. května 2014. Citováno 14. května 2014.
- ^ Mukul, Akshaya; Mohan, Vishwa; Dhawan, Himanshi (6. února 2010). „Fiasko Chatwal: Nejlepší civilní ceny ztrácejí lesk“. The Times of India. Archivováno z původního dne 28. prosince 2016. Citováno 23. června 2016.
- ^ Thorpe 2011, str. C-105.
- ^ A b C d „Adresář cen Padma (1954–2014)“ (PDF). Ministerstvo vnitra (Indie). 21. května 2014. str. 94–117. Archivovány od originál (PDF) dne 15. listopadu 2014. Citováno 22. března 2016.
- ^ A b C „Ti, kdo řekli ne nejlepším cenám“. The Times of India. 20. ledna 2008. Archivováno z původního dne 29. března 2016. Citováno 23. června 2016.
- ^ Mascarenhas, Anuradha (27. května 2011). „Sociální aktivista, vítěz Magsaysay, dr. Rajnikant Arole, zemřel ve věku 77 let“. Indický expres. Archivováno z původního dne 12. března 2018. Citováno 26. prosince 2017.
- ^ „Profil: P. L. Deshpande“. Sangeet Natak Akademi. Citováno 26. prosince 2017.
- ^ „Sarangi mistr Ram Narayan získal cenu Bhimsena Joshiho“. Obchodní standard. Indicko-asijská zpravodajská služba. 3. února 2016. Archivováno z původního dne 4. února 2016. Citováno 25. července 2016.
- ^ Nair 2017, str. 149.
- ^ „Jnanpith pro Dr. Girish Karnad“. Rediff.com. 21. ledna 1999. Citováno 2. května 2014.
- ^ Agha, Eram (26. června 2017). „Vědec Kasturirangan vedoucímu panelu pro národní vzdělávací politiku“. Novinky CNN18. Citováno 26. prosince 2017.
- ^ „Profil: T. N. Krishnan“. Sangeet Natak Akademi. Citováno 26. prosince 2017.
- ^ "Profil: Sonal Mansingh". Festival literatury v Jaipuru. Archivovány od originál dne 26. prosince 2017. Citováno 26. prosince 2017.
- ^ „Profil: Bhisham Sahni“. Knihy tučňáků. Archivováno z původního dne 27. prosince 2017. Citováno 26. prosince 2017.
- ^ „Profil: George Joseph“. CRC Press. Archivováno z původního dne 4. ledna 2018. Citováno 4. ledna 2018.
- ^ „Naše inspirace: D. C. Kizhakemuri [1914–1999]“. DCSMAT Institute of Printing and Imaging. Archivováno z původního dne 8. dubna 2013. Citováno 9. ledna 2017.
Další čtení
- Thorpe, Edgar (2011). Příručka obecných znalostí společnosti Pearson 2011. Pearson Education India. ISBN 978-81-3175-640-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Nair, Pratap (2017). Double-X Factor. Nakladatelství Jaico. ISBN 978-81-8495-993-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
externí odkazy
- Oficiální webové stránky
- „Ocenění a medaile“. Ministerstvo vnitra (Indie). 14. září 2015. Archivovány od originál dne 9. února 2018. Citováno 22. října 2015.