Wilhelm Burgdorf - Wilhelm Burgdorf

Wilhelm Burgdorf
Burgdorfphoto.jpg
narozený(1895-02-15)15. února 1895
Fürstenwalde, Spolková země Braniborsko, Království Pruska, Německá říše
Zemřel2. května 1945(1945-05-02) (ve věku 50)
Berlín, nacistické Německo
Věrnost
Servis/větevWMacht Heeresfahne Infanterie.png Německá armáda
HodnostGenerál pěchoty
Bitvy / války
  • první světová válka
  • druhá světová válka
OceněníRytířský kříž Železného kříže

Wilhelm Emanuel Burgdorf (15. února 1895 - 2. května 1945)[A] byl německý generál během druhá světová válka, který sloužil jako velitel a štábní důstojník v Německá armáda. V říjnu 1944 Burgdorf převzal roli náčelníka Armádní personální úřad a hlavní pobočník Adolf Hitler. V této funkci hrál roli při násilné sebevraždě polního maršála Erwin Rommel. Burgdorf spáchal sebevraždu v Führerbunker dne 2. května 1945 na konci Bitva o Berlín.

Vojenská kariéra

Burgdorf se připojil k Pruská armáda při vypuknutí první světová válka jako důstojnický kadet a byl důstojníkem pěchoty v Grenadier Regiment 12 v roce 1915. Po válce sloužil v Reichswehr a byl povýšen na kapitán v roce 1930. V Wehrmacht, se stal instruktorem taktiky na vojenské akademii v Praze Drážďany v hodnosti majora v roce 1935 a byl jmenován pobočník v roce 1937 ve štábu sboru IX. Byl povýšen na podplukovník v roce 1938 sloužil jako velitel 529. pěšího pluku od května 1940 do dubna 1942. V květnu 1942 se stal náčelníkem 2. oddělení armádního personálního úřadu. Burgdorf se stal zástupcem náčelníka v říjnu 1942, kdy byl povýšen na Generálmajor.[1]

Burgdorf byl povýšen na šéfa Armádní personální úřad a hlavní pobočník Adolf Hitler v říjnu 1944. V té době byl dále povýšen na hodnost Generálporučík ao měsíc později (dne 1. listopadu 1944) do hodnosti General der Infanterie. Burgdorf si tuto hodnost a pozici udržel až do své smrti.[1] Burgdorf rozhodl: Každý důstojník a každý soudce Wehrmachtu musí v konečném německém vítězství jednat s nejsilnějšími opatřeními proti pochybovačům. „Důstojník, který se vyjadřuje pohrdavě o vedení státu, je v národně socialistickém státě nesnesitelný.“[2]

Role v Rommelově smrti

Burgdorf, jako součást své funkce Hitlerova hlavního pobočníka, hrál klíčovou roli při smrti Polní maršál Erwin Rommel. Rommel byl zapleten do role periferní role v Spiknutí z 20. července, pokus o atentát na Hitlera. Místo toho, aby se nejpopulárnější generál v Německu dostal před Lidový soud, diktátor se rozhodl dát Rommelovi možnost sebevraždy.

Dne 14. října 1944, Burgdorf, s generálem Ernst Maisel, dorazil do Rommelovy domácnosti. Burgdorf informoval Rommela o obviněních a podle pokynů polního maršála Wilhelm Keitel, nabídl mu tři možnosti - hlásit se Hitlerovi, aby prohlásil nevinu,[3] nebo přiznat vinu, vzít jed, přijmout státní pohřeb a získat imunita pro svou rodinu a zaměstnance nebo čelit soudu za zrada.[4] Rommel se rozhodl pro druhou možnost a informoval svou ženu a syna. Rommel odjel s Burgdorfem a Maiselem. Rommelova rodina přijala telefonát o 10 minut později a informovala je, že Rommel spáchal sebevraždu.[5]

Bitva o Berlín

Krátce před Bitva o Berlín, Philipp Freiherr von Boeselager zaslechl Burgdorf, jak říká: „Až válka skončí, budeme muset po Židech očistit katolické důstojníky v armádě.“[6] Boeselager byl římský katolík Wehrmacht důstojník a hlasitě namítal s odvoláním na své vlastní vyznamenání za hrdinství v boji. Odešel, než Burgdorf odpověděl.

Burgdorf se připojil k Hitlerovi v Führerbunker když Sověti napadl Berlín. 28. dubna to Hitler zjistil Heinrich Himmler se pokusil vyjednat kapitulaci Západu Spojenci přes Count Folke Bernadotte. Burgdorf se účastnil Hitlerových válečný soud z Hermann Fegelein, Himmlerova SS styčný důstojník a Eva Braunová švagr. SS generál Wilhelm Mohnke předsedal tribunálu, jehož součástí byl i generál SS Johann Rattenhuber a generál Hans Krebs. Fegelein byl tak opilý, že plakal, zvracel a nebyl schopen vstát; dokonce močil na podlaze. Podle názoru soudců nebyl v žádném stavu, aby mohl být postaven před soud. Mohnke proto uzavřel řízení a předal Fegeleina Rattenhuberovi a jeho bezpečnostní jednotce.[7]

29. dubna 1945, Burgdorf, Krebs, Joseph Goebbels, a Martin Bormann svědkem a podepsán Hitlerova poslední vůle.[8] Po Hitlerova sebevražda dne 30. dubna 1945 převzal Goebbels Hitlerovu roli kancléře.[9] 1. května diktoval Goebbels dopis generálovi sovětské armády Vasilij Čujkov, požadující dočasné příměří a nařídil generálovi Krebsovi, aby jej vydal. Čuikov velel sovětským silám v centru Berlína.[10] Poté, co to bylo zamítnuto, Goebbels rozhodl, že další úsilí je marné.[11] Goebbels poté zahájil tirádu nadávající generálům a připomněl jim, že jim Hitler zakázal vzdát se. Ministerialdirektor Hans Fritzsche opustil místnost, aby vzal věci do svých rukou. Šel do své nedaleké kanceláře na Wilhelmplatz a napsal kapitulační dopis adresovaný sovětskému Marshallovi Georgij Žukov. Generál Burgdorf následoval Fritzscheho do své kanceláře.[12] Tam se zeptal Fritzscheho, zda má v úmyslu vzdát se Berlína. Fritzsche odpověděl, že právě to udělá. Burgdorf křičel, že Hitler zakázal kapitulaci a jako civilista k tomu neměl žádnou autoritu. Burgdorf poté vytáhl pistoli, aby Fritzscheho zastřelil, ale rádiový technik „srazil zbraň“ a vystřelená kulka zasáhla strop. Několik mužů poté vyhnalo Burgdorfa z kanceláře a on se vrátil do bunkru.[13]

Po půlnoci, v časných ranních hodinách dne 2. května 1945, po dřívějších sebevraždách Hitlera a Goebbelsa, Burgdorf a jeho kolega Náčelník štábu Hans Krebs spáchal společně sebevraždu výstřelem do hlavy.[14] Sověti našli těla Krebs a Burgdorf v komplexu bunkrů.[15]

Ocenění a vyznamenání

Viz také

Reference

Vysvětlivky

  1. ^ Burgdorf zřejmě spáchal sebevraždu po půlnoci dne 2. května, ačkoli některé jiné zdroje uvádějí, že k tomu došlo před půlnocí dne 1. května. Vidět Kershaw 2008, str. 960, Beevor 2002, str. 387.

Citace

  1. ^ A b Joachimsthaler 1999, str. 286.
  2. ^ Der Spiegel 28/1978
  3. ^ „Dva generálové z Hitlerova velitelství, Burgdorf a Ernst Maisel, navštívil Rommela v jeho domě dne 14. října 1944. Burgdorf ho informoval o obvinění a nabídl mu tři možnosti: mohl se rozhodnout osobně se bránit před Hitlerem v Berlíně, {{refn | "Burgdorf měl u sebe kopie výslechů von Hofacker, von Stülpnagel a Speidel spolu s dopisem napsaným Keitelem, který zjevně nadiktoval sám Hitler. V dopise dal Führer Rommelovi nemožnou volbu: pokud se domníval, že je nevinný v obviněních proti němu, musí se Rommel hlásit Hitlerovi v r. osoba v Berlíně; odmítnutí tak učinit by bylo považováno za uznání viny. “ Butler, Daniel Allen (2015). Polní maršál: Život a smrt Erwina Rommela. Havertown, PA / Oxford: Casemate. ISBN  978-1-61200-297-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  4. ^ Manfred Rommel, svědectví Norimberk
  5. ^ Evans 2009, str. 642.
  6. ^ von Boeselager 2009, str. 177.
  7. ^ O'Donnell 1978, s. 182–183.
  8. ^ Bullock 1962, str. 795.
  9. ^ Kershaw 2008, str. 949–950, 955.
  10. ^ Fest 2004, str. 135–137.
  11. ^ Vinogradov 2005, str. 324.
  12. ^ Fest 2004, str. 137.
  13. ^ Fest 2004, s. 137–139.
  14. ^ Beevor 2002, str. 387.
  15. ^ Ryan 1966, str. 398.
  16. ^ A b C d E F G h Thomas & Wegmann 1993, str. 292.
  17. ^ Scherzer 2007, str. 254.

Bibliografie

  • Beevor, Antony (2002). Berlin: The Fallfall 1945. London: Viking-Penguin Books. ISBN  978-0-670-03041-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • von Boeselager, Philipp Freiherr (2009). Valkyrie: The Story of the Plot to Kill Hitler by its Last Member. Vinobraní. ISBN  0-307-45497-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Bullock, Alan (1962). Hitler: Studie v tyranii. Tučňák. ISBN  0-14-013564-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Evans, Richard J. (2009). Třetí říše ve válce. New York: Penguin. ISBN  978-0-14-101548-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Fellgiebel, Walther-Peer (2000) [1986]. Die Träger des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939–1945 - Die Inhaber der höchsten Auszeichnung des Zweiten Weltkrieges aller Wehrmachtteile [Nositelé Rytířského kříže Železného kříže 1939–1945 - vlastníci nejvyšší ceny druhé světové války ze všech poboček Wehrmachtu] (v němčině). Friedberg, Německo: Podzun-Pallas. ISBN  978-3-7909-0284-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Fest, Joachim (2004) [2002]. Inside Hitler's Bunker: The Last Days of the Third Reich. New York: Farrar, Straus a Giroux. ISBN  978-0-374-13577-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Joachimsthaler, Anton (1999) [1995]. Poslední dny Hitlera: Legendy, důkazy, pravda. Trans. Helmut Bögler. London: Brockhampton Press. ISBN  978-1-86019-902-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Kershaw, Iane (2008). Hitler: Životopis. New York: W. W. Norton & Company. ISBN  978-0-393-06757-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • O'Donnell, James (1978). Bunkr. Houghton Mifflin. ISBN  978-0-395-25719-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Ryan, Cornelius (1966). Poslední bitva. London: Collins. ISBN  0-00-613267-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Scherzer, Veit (2007). Die Ritterkreuzträger 1939–1945 Die Inhaber des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939 von Heer, Luftwaffe, Kriegsmarine, Waffen-SS, Volkssturm sowie mit Deutschland verbündeter Streitkräfte nach den Unterlagen des Bundesarchives [Nositelé Rytířského kříže 1939–1945 Držitelé Rytířského kříže Železného kříže 1939 armádou, letectvem, námořnictvem, Waffen-SS, Volkssturmem a spojeneckými silami s Německem Podle dokumentů Federálního archivu] (v němčině). Jena, Německo: Scherzers Militaer-Verlag. ISBN  978-3-938845-17-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Thomas, Franz; Wegmann, Günter (1993). Die Ritterkreuzträger der Deutschen Wehrmacht 1939–1945 Teil III: Infanterie Band 3: Br – Bu [Nositelé Rytířského kříže německého Wehrmachtu 1939–1945 Část III: Pěchotní svazek 3: Br – Bu] (v němčině). Osnabrück, Německo: Biblio-Verlag. ISBN  978-3-7648-1734-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Vinogradov, V. K. (2005). Hitlerova smrt: Poslední velké tajemství Ruska ze spisů KGB. Chaucer Press. ISBN  978-1-904449-13-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

externí odkazy