La fanciulla del West - La fanciulla del West

La fanciulla del West
Opera podle Giacomo Puccini
„Una partita a poker“ - zásadní scéna s Emmy Destinnová v titulní roli v premiéře
Překlad	Dívka ze Západu
Libretista	Guelfo Civinini [to ] Carlo Zangarini [to ]
Jazyk	italština
Na základě	David Belasco hra Dívka zlatého západu
Premiéra	10. prosince 1910 (1910-12-10) Metropolitní opera

La fanciulla del West (Dívka ze Západu) je opera ve třech dějstvích Giacomo Puccini k Italovi libreto podle Guelfo Civinini [to ] a Carlo Zangarini [to ], založený na hře 1905 Dívka zlatého západu od amerického autora David Belasco. Fanciulla následoval Madama Butterfly, který byl také založen na hře Belasco. Opera má méně přehlídkových vrcholů, které charakterizují ostatní Pucciniho díla, ale je obdivována pro svou působivou orchestraci a pro partituru, která je melodicky integrovanější, než je typické pro jeho předchozí tvorbu. Fanciulla zobrazuje vlivy skladatelů Claude Debussy a Richard Strauss,^[1] aniž by byl jakýmkoli způsobem napodobitelný. Podobnosti mezi libretem a tvorbou Richard Wagner byly také nalezeny,^[1][2] ačkoli někteří to připisují spíše původnímu zápletku hry,^[2] a tvrdili, že opera zůstává v zásadě italská.^[1]

Opera měla na internetu úspěšnou a velmi medializovanou premiéru Metropolitní opera, New York City, v roce 1910.^[3] Přestože to Puccini považoval za jedno ze svých největších děl, La fanciulla del West se stala méně populární operou skladatelova repertoáru a celkově vzbudila smíšené veřejné přijetí.^[1][4] Navzdory tomu, že děj je zdrojem významné kritiky, většina akademiků a hudebníků souhlasí, že jej nazývá magnum opus, zvláště chválí jeho řemeslné zpracování.^[1] Dirigent premiéry díla, Arturo Toscanini nazval operu „skvělou symfonická báseň ".^[1]

Historie výkonu

La fanciulla del West byl uveden do provozu a poprvé proveden v Metropolitní opera v New Yorku dne 10. prosince 1910 s hvězdami Met Enrico Caruso a Emmy Destinnová pro něž Puccini vytvořil hlavní role Dicka Johnsona a Minnie. Poté, co to Puccini viděl Gilda dalla Rizza jako Minnie u Opéra de Monte-Carlo v roce 1921 poznamenal: „Konečně jsem viděl svou pravou Fanciullu.“^[5] Také v obsazení bylo Pasquale Amato jako Jack Rance. Hudební ředitel The Met Arturo Toscanini provedeno.^[6] Jednalo se o první světovou premiéru opery v Met,^[7] a to bylo zpočátku dobře přijato ve Spojených státech. Nikdy to však nebylo tak populární v Evropě, snad s výjimkou Německa. Tam si užil triumfální premiéru v berlínské Deutsches Opernhaus (nyní známé jako Deutsche Oper ) v březnu 1913, pod hudebním vedením Ignatz Waghalter.

Další premiéry se konaly v Londýně dne 29. Května 1911 v Covent Garden Theatre; v Římě dne 12. června 1911 v Teatro Costanzi; na Teatro Colón, Buenos Aires dne 25. července 1911; a v Melbourne dne 11. června 1912 v divadle Jejího Veličenstva.

Představení z 11. dubna 1966 bylo vůbec prvním představením v současnosti Lincoln Center domov byl v té době téměř dokončen.

Je uváděn čas od času, ale neprovádí se tak často jako Pucciniho jiné zralé opery. Metropolitní opera představila dílo ve své sezóně 2010/11 u příležitosti 100. výročí díla.^[8]

Role

Enrico Caruso jako Dick Johnson

Synopse

Čas: 1849 až 1850.

Místo: důlní tábor na úpatí Mračných hor, Kalifornie.^[9]

1. dějství

Uvnitř sedačky Polka

Skupina Zlatá horečka horníci vstupují do salónu „Polka“ po dni stráveném prací v dole („Hello! Hello! Alla 'Polka'“). Po písni cestujícího zpěváka Jakea Wallaceho („Che faranno i vecchi miei“) se jednomu z horníků Jimovi Larkensovi stýská po domově a horníci nasbírají dostatek peněz na cestu domů („Jim, perché piangi?“).

Skupina horníků hrajících karty zjistila, že Sid podvádí a chce na něj zaútočit. Šerif Jack Rance utišuje boj a připíná dvě karty na Sidovu bundu, na znamení podvádění.

Vstupuje agent Wells Fargo, Ashby, a oznamuje, že pronásleduje banditu Ramerreze a jeho gang Mexičanů. Rance toasty Minnie, žena, která vlastní sedan, jako jeho budoucí manželka, což Sonora žárlí. Oba muži začali bojovat. Rance vytáhl revolver, ale v tu chvíli zazněl výstřel a Minnie stála vedle baru s puškou v ruce („Hello, Minnie!“). Dává horníkům lekci čtení z Bible („Dove eravamo?“).

Přijíždí jezdec Pony Express („La posta!“) A předává telegram od Niny Micheltorenové a nabízí odhalení Ramerrezova úkrytu. Šerif řekne Minnie, že ji miluje, ale Minnie ho odloží, když čeká na správného muže („Ti voglio bene, Minnie“).

Do salonku vstoupí cizinec a požádá o whisky a vodu. Představuje se jako Dick Johnson ze Sacramenta, kterého Minnie potkala dříve. Johnson zve Minnie, aby si s ním zatancovala, a ona to přijme. Rozzlobeně je Rance sleduje.

Ashby se vrací se zajatým členem gangu Ramerrez, Castrem. Když Castro viděl v salonu svého vůdce Johnsona, souhlasí s tím, že povede Rance, Ashby a horníky při hledání Ramerreze, a skupina ho následuje po falešné stopě a v tom, co se ukáže být divokou husí honičkou. Ale než Castro odejde, zašeptá Johnsonovi, že někdo bude pískat a Johnson musí odpovědět, aby potvrdil, že místo je jasné. Ozve se píšťalka, ale Johnson neodpoví.

Minnie ukáže Johnsonovi soudek zlata, který se ona a horníci v noci střídají, aby ho hlídali, a Johnson ji ujišťuje, že zlato tam bude v bezpečí. Než opustí salon, slíbí jí, že ji navštíví v její kajutě. Vyznávají navzájem lásku. Minnie začne plakat a Johnson ji uklidňuje, než odejde.

Zákon 2

Minnie obydlí, později ten večer

Wowkle, indiánská žena, která je služebníkem Minnie, její milenec Billy Jackrabbit a jejich dítě jsou přítomni, když Minnie vstoupí, a chtějí se připravit na Johnsonovu návštěvu. Johnson vstoupí do Minnieiny kajuty a ona mu řekne vše o svém životě. Začíná sněžit. Políbí se a Minnie ho požádá, aby zůstal do rána. Popírá, že by věděl Ninu Micheltorenu. Když se Johnson skrývá, vstoupí četa, která hledá Ramerreze, a odhalí Minnie, že Johnson je sám bandita Ramerrez. Naštvaná nařídí Johnsonovi, aby odešel. Poté, co odejde, Minnie uslyší výstřel a ona ví, že Johnson byl zastřelen. Johnson se potácí a zhroutí se, Minnie mu pomáhá tím, že ho skryje v podkroví. Rance vstoupí do Minnieiny kajuty a hledá banditu a chystá se vzdát pátrání po Johnsonovi, když mu na ruku padnou kapky krve. Rance nutí Johnsona slézt. Minnie zoufale dává Rance nabídku: pokud ho porazí v pokeru, musí Johnsona pustit na svobodu; pokud Rance vyhraje, vezme si ho. Skrytím některých karet ve svých punčochách Minnie podvádí a vyhrává. Rance dohodu ctí a Minnie se vrhne na Johnsona v bezvědomí na podlahu.

Scéna z 3. dějství premiéry, s Enrico Caruso, Emmy Destinnová, a Pasquale Amato

Zákon 3

Za úsvitu ve Velkém kalifornském lese někdy později

Johnson je opět na útěku před Ashby a horníky. Nick a Rance diskutují o Johnsonovi a zajímají se, co na něm vidí Minnie, když přijde vítězně Ashby: Johnson byl zajat. Rance a horníci všichni chtějí, aby byl Johnson oběšen. Johnson větu přijímá a žádá pouze horníky, aby Minnie neřekli o jeho zajetí a jeho osudu („Ch'ella mi creda "). Minnie přijde vyzbrojená pistolí těsně před popravou a vrhne se před Johnsona, aby ho ochránila. Zatímco se Rance snaží pokračovat, přesvědčí horníky, že jí příliš dluží, aby zabili muže, kterého miluje, a žádá je, aby mu odpustili („Ah! Ah! E Minnie!“). Horníci se jeden po druhém vzdávají její prosby („E anche tu lo vorrai, Joe“). Rance není šťastná, ale nakonec se také vzdá. Sonora odváže Johnsona a osvobodí ho. Horníci se rozloučí s Minnie („Le tue parole sono di Dio“). Minnie a Johnson opustí Kalifornii, aby spolu začali nový život.

Nahrávky

Další vlivy

Melodie pro píseň Jakea Wallacee blízko začátku prvního dějství je odvozena ze dvou písní ve sbírce Zuni melodie „zaznamenané a harmonizované“ etnomuzikologem Carlos Troyer, publikované v roce 1909. Puccini tuto publikaci získal ve snaze najít autentickou indiánskou hudbu pro roli Wowkle, ale místo toho ji použil pro Jakea Wallace. (Několik knih o Puccinim se opakuje Mosco Carner Tvrzení, že píseň je založena na Stephen Foster "Zásobník na staré psy"; Není.)^[12]

Vrcholná fráze zpívaná Johnsonem „E provai una gioia strana“ (alternativně „Ho provato una gioia strana“ v některých verzích libreta) z „Quello che tacete“ těsně před koncem prvního aktu je široce zmiňována jako podobná fráze v písni Fantomu "Hudba noci " v Andrew Lloyd Webber muzikál z roku 1986 Fantom opery.^{[13][14][15][16]} Panství Puccini žalovalo Lloyda Webbera kvůli porušení autorských práv a záležitost byla urovnána mimosoudně.^{[Citace je zapotřebí ]}

Opera byla poprvé zobrazena ve filmu v roce 1915 známý režisér Cecil B. DeMille, a následně řediteli Edwin Carewe v roce 1923, a John Francis Dillon, jehož Film z roku 1930 byl ztracen. A Film z roku 1938 režie Robert Z. Leonard nebyl založen na opeře, ale na původní hře Belasca, který napsal scénář; Sigmund Romberg napsal písně pro tento film.

Reference

Citované zdroje

• Hamilton, David, ed. (1987). Encyklopedie Metropolitní opery. New York: Simon & Schuster. ISBN  978-0671617325.
• Randall, Annie J .; David, Rosalind G. (2006). Puccini & the Girl: historie a recepce The Girl of the Golden West. Chicago: University of Chicago Press. ISBN  0226703894.
• Smith, Peter Fox (2004). Vášeň pro operu. Knihy Trafalgar Square. ISBN  978-1570762802.

Jiné zdroje

• Holden, Amanda (ed.) (2001). Průvodce New Penguin Opera. New York: Penguin Putnam ISBN  0140293124
• Warrack, Johne a West, Ewan (1992). Oxfordský slovník opery. New York: Oxford University Press ISBN  0198691645

externí odkazy

• La fanciulla del West: Skóre na Projekt mezinárodní hudební skóre
• Libreto (Italština, ruština)
• fanciulla100.org, vzdělávací web věnovaný stému výročí opery Vyvolány 26 October 2010

• Dívka zlatého západu David Belasco na Projekt Gutenberg
• „Puccini a New York“, přednáška profesora Roger Parker o opeře, uvedené v Gresham College dne 11. června 2007 (s video a audio soubory ke stažení).