La reine de Saba - La reine de Saba

La reine de Saba
Velká opera podle Charles Gounod
L'Illustration 1862 hlubotisk Théatre de l'Académie Impériale de Musique - La Reine de Saba.jpg
Act I, scéna 2 v premiéře, design Édouard Desplechin
PřekladKrálovna ze Sáby
Libretista
Jazykfrancouzština
Na základěLe voyage en Orient
podle Gérard de Nerval
Premiéra
28. února 1862 (1862-02-28)
Salle Le Peletier, Paříž

La reine de Saba (Královna ze Sáby ) je velká opera za čtyři nebo pět[1] jedná Charles Gounod do a libreto podle Jules Barbier a Michel Carré inspirovaný Gérard de Nerval je La Reine de Saba, v Le voyage en Orient. To mělo premiéru na Salle Le Peletier podle Pařížská opera 28. února 1862. Velkolepou první inscenaci režíroval Eugène Cormon, kostýmy navrhli Alfred Albert Albert a Paul Lormier a scenérie Édouard Desplechin (Zákon I), Charles-Antoine Cambon a Joseph Thierry (Skutky II a IV, scéna 2), Hugues Martin (Skutky III) a Joseph Nolau a Auguste Alfred Rubé (Dějství IV, scéna 1).

Role

RoleTyp hlasuPremiéra, 28. února 1862[2]
(Dirigent: Pierre-Louis Dietsch )
Balkis, královnasopránPauline Guéymard-Lauters
BénonimezzosopránBernardine Hamaekers
SarahilmezzosopránTarby
Adoniram, sochař a architekt první chrámtenorLouis Guéymard
Soliman, biblický SolomonbasJules-Bernard Belval
AmroutenorRaphaël-Auguste Grisy
PhanorbarytonMécène Marié de l'Isle
MéthousaëlbasThéodore-Jean-Joseph Coulon
SadocbasFrèret

Synopse

1. dějství

Dílna Adoniram v Jeruzalémě

Adoniram, sochař a architekt solimanského chrámu, se modlí Tubal-cain, který byl podle Bible prvním zpracovatelem kovů, za pomoc při jeho posledním monumentálním projektu, kování obrovské nádoby, „moře z bronzu“ (Air: „Inspirez-moi, božská rasa!"). Tři z Adoniramových pracovníků, Amrou, Phanor a Méthousaë, vstupují a požadují po něm vyšší privilegia a lepší plat, ale Adoniram je odmítá. Vyslanec ze Solimanu ho zve na obřad, který vítá legendární krásku Balkis, královnu ze Sáby, v chrámu, který navrhl. Tři nespokojení zaměstnanci Adoniramu se chystají dostat zpět.

Před nádherným chrámem Soliman

Pauline Guéymard jako Balkis, královna ze Sáby, 1862

Pochod a průvod ohlašují příchod Balkis, královny ze Sáby, na státní návštěvu Jeruzaléma. Soliman ji požádá o prsten, který mu slíbila jako symbol jejich zasnoubení; ona mu to dává s nechutí. Balkis je ohromně ohromen nádherou chrámu a žádá o setkání s architektem. Ona je předložen Adoniram a dává mu náhrdelník jako znamení její úcty. Toto a Adoniramova popularita u davu vzbudily Solimanovu žárlivost.

Zákon 2

Místo v Jeruzalémě s vysokou pecí

Král, Balkis a lidé se přišli podívat na odlévání „bronzového moře“ Adoniramu. Amrou, Phanor a Méthousaël však tento proces sabotovali a roztavený kov nekontrolovaně vylévá. Vše vybuchne, protože pec exploduje.

Zákon 3

Mýtina v lese, kde má své pokoje Balkis a její apartmá

Kostým pro Balkis, 1862

Poté, co balet jejích služebných žen Balkis přemýšlí o lásce, kterou cítí k Adoniramovi (Cavatina: Plus grand dans son obscurité). Vypadá a zmítán veřejným neúspěchem jeho kování „mořského bronzu“ se snaží vrátit jí náhrdelník, který mu dala. Odmítá to vzít a pár vyznává lásku, kterou k sobě cítí (Duet: Qu'importe ma gloire effacée). Benoni, Adorinamův asistent, se objeví se zprávou, že plíseň „bronzového moře“ byla opravena, zjevně nadpřirozenou agenturou, a obsazení je nyní dokončeno. Jako Adorinam, Balkis a její apartmá děkují Tubal-cainovi za vyslechnutí Adorinamových modliteb, Amrou, Phanor a Méthousaël, kteří sledovali tato jednání bez povšimnutí, se rozhodli říct králi Adnorinamu a balkánské lásce.

Zákon 4

Nádherný pokoj v Solimanově letním paláci

Soliman je zneklidněn Balkisovou zjevnou neochotou oženit se s ním, jak souhlasila (Air:Sous les pieds d'une femme). Amrou, Phanor a Méthousaël informují krále o Adoniramově a Balkisově schůzce, ale král jim nevěří. Objeví se Adoniram a odmítá královy pokusy uklidnit ho. Poté, co odejde, vstoupí Balkis a požádá o odložení svatby, což vzbudí Solimanovu zuřivost. Do jeho nápoje se vloží prášek na spaní a Balkis mu v bezvědomí uklouzne prsten, který mu dala z prstu.

Zákon 5

Úzká rokle uprostřed bouře

Adoniram čeká, až s ním Balkis uprchne, jak to domluvili, na tomto místě. Místo toho se objeví Amrou, Phanor a Méthousaël a obnovují své požadavky, které opět odmítá. Bodnou ho a uprchnou. Královna přijde a je zděšená, když zjistí, že Adoniram je mrtvý. Navlékne prsten, který dala Solimanovi, na Adoniramův prst a hořce truchlí nad jeho smrtí nad jeho tělem (Finale:Emportons dans la nuit ).[3]

Americká premiéra

Odyssey Opera, Boston, uvedl americkou premiéru opery v koncertní verzi dne 22. září 2018.[4]

Anglická verze Henry Farnie

Anglické přepracování libreta autorem Henry Farnie "protkané [určitými] legendami a tradicemi zednářství „měl název Irene. Provedlo akci na Istanbul v době Suleyman Velkolepý a budova Velká mešita a použil téměř veškerou Gounodovu hudbu. Nebyl to úspěch.[5]

Hlavní body

Velká píseň od La reine de Saba je tenorová árie „Inspirez-moi, rasa božská!“, ve které hrdina vyvolává příklad synů Tubal-cain (syn Lámecha a Zillah, zakladatele zpracování kovů), když roztavený kov teče do formy. V anglické verzi „Jak marná a slabá je člověk ... Půjč mi svou pomoc, ó rasská božsko“, se z toho stal válečný kůň koncertního repertoáru, který v nahrávkách přežil až do 20. století. Edward Lloyd a Walter Widdop. Zaznamenal to také Enrico Caruso, v jedné z jehož verzí byl anglický text přeložen zpět do francouzštiny s výjimečným vzorcem: „Prête-moi ton aide“.[6]

Balkis 'cavatina "Plus grand dans son obscurité" zaznamenala Francoise Pollet, Elīna Garanča, Elizabeth Whitehouse, Marian Anderson a Karine Deshayes.

Nahrávky

Francesca Scaini (sopranistka) La Reine Balkis, Jeon-Won Lee (tenor) Adoniram, Anna Lucia Alessio (sopranistka) Bénoni, Annalisa Carbonara (sop.) Sarahil, Luca Grassi (bar.) Le Roi Soliman, Salvatore Cordella (ten) Amrou , Jean Vendassi (bar) Phanor, Pietro Naviglio (bas) Méthousaël, Volodymyr Deyneka (bas) Sadoc; Bratislavský komorní sbor Italský mezinárodní orchestr Manlio Benzi [7]

Reference

Poznámky

  1. ^ Partition Chant et Piano par Georges Bizet „Choudens fils, Paříž n .; Grove říká, že pět dějství a další výtisky skóre Chouens zřejmě rozdělují dvě scény třetího aktu.
  2. ^ Casaglia, Gherardo (2005). "La reine de saba, 28. února 1862 ". L'Almanacco di Gherardo Casaglia (v italštině).
  3. ^ „La Reine de Saba“. www.charles-gounod.com. Citováno 7. září 2018.
  4. ^ „Gounod: La Reine de Saba“. Odysseyopera.org. Citováno 8. září 2018.
  5. ^ Huebner 1992.
  6. ^ Hlas jeho pána DB 145.
  7. ^ Posouzení, Gramofon, 2002.

Zdroje

externí odkazy