Kindertotenlieder - Kindertotenlieder

"Jeptiška zemře Sonn 'so peklo aufgeh'n" (D moll )

Jeptiška zemře Sonn 'so peklo aufgeh'n

als sei kein Unglück die Nacht gescheh'n.

Das Unglück geschah nur mir allein.

Die Sonne, sie scheinet allgemein.

Du mußt nicht die Nacht in dir verschränken

mußt sie ins ew'ge Licht versenken.

Ein Lämplein verlosch in meinem Zelt,

Heil sei dem Freudenlicht der Welt.

"Nun seh 'ich wohl, warum tak dunkle Flammen" (C moll )

Nun seh 'ich wohl, warum tak dunkle Flammen

ihr sprühtet mir v manchem Augenblicke.

Ó Augene, gleichsam, um v einem Blicke

zu drängen eure ganze Macht zusammen.

Doch ahnt 'ich nicht, weil Nebel mich umschwammen,

gewoben vom verblendenden Geschicke,

daß sich der Strahl bereits zur Heimkehr schicke,

dorthin, von wannen alle Strahlen stammen.

Ihr wolltet mir mit eurem Leuchten sagen:

Wir möchten nah dir immer bleiben gerne!

Doch ist uns das vom Schicksal abgeschlagen.

Sieh 'recht uns an, denn plešatý sind wir dir ferne!

Byl dir noch Augen sind v diesen Tagen:

V künft'gen Nächten sind es dir nur Sterne.

"Wenn dein Mütterlein" (C moll )

Wenn dein Mütterlein

tritt zur Tür zde,

und den Kopf ich drehe,

ihr entgegen sehe,

fällt auf ihr Gesicht

erst der Blick mir nicht,

sondern auf die Stelle,

näher nach der Schwelle,

dort, wo würde dein

lieb Gesichtchen sein.

Wenn du freudenhelle

trätest mit zde,

wie sonst, mein Töchterlein.

Wenn dein Mütterlein

tritt zur Tür zde,

mit der Kerze Schimmer,

ist es mir, als immer

kämst du mit zde,

huschtest hinterdrein,

als wie sonst ins Zimmer!

O du, des Vaters Zelle,

ach, zu schnell

erlosch'ner Freudenschein!

"Často je to, sie sind Nur ausgegangen" (E-dur )

Oft denk 'ich, sie sind nur ausgegangen,

plešatý werden sie wieder nach Hause gelangen.

Der Tag ist schön, o sei nicht bang,

sie machen nur einen weiten Gang.

Ja wohl, sie sind nur ausgegangen,

und werden jetzt nach Hause gelangen.

O, sei nicht bang, der Tag ist schön,

sie machen einen Gang zu jenen Höh'n.

Sie sind uns nur voraus gegangen,

und werden nicht wieder nach Hause verlangen.

Wir holen sie ein auf jenen Höh'n

im Sonnenschein, der Tag ist schön,

auf jenen Höh'n.

"V diesem Wetter" (D moll –D dur )

V diesem Wetter, v diesem Braus,

nie hätt 'ich gesendet die Kinder hinaus;

muž klobouk sie getragen hinaus,

ich durfte nichts dazu sagen!

V diesem Wetter, v diesem Saus,

nie hätt 'ich gelassen die Kinder hinaus;

ich fürchtete sie erkranken,

das sind nun eitle Gedanken.

V diesem Wetter, v diesem Graus,

Nie hätt 'ich gelassen die Kinder hinaus;

ich sorgte, sie stürben morgen,

das ist nun nicht zu besorgen.

V diesem Wetter, v diesem Graus!

Nie hätt 'ich gesendet die Kinder hinaus!

Muž klobouk sie hinaus getragen,

ich durfte nichts dazu sagen!

V diesem Wetter, v diesem Saus, v diesem Braus,

sie ruh'n als wie in der Mutter Haus,

von keinem Sturm erschrecket,

von Gottes Ruční podložka.

"Nyní chce slunce vyjít stejně jasně"

Nyní chce slunce vyjít stejně jasně

Jako by se během noci nestalo nic hrozného.

Neštěstí se stalo jen mně,

Ale slunce svítí na všechny stejně.

Nesmíte vložit noc do sebe.

Musíte to koupat ve věčném světle.

V mém stanu zhasla malá lampa.

Musím pozdravit radostné světlo světa.

"Teď chápu proč s takovými tmavými plameny"

Teď chápu proč s takovými tmavými plameny

Tvé oči na mě v určitých okamžicích blikají.

Ó oči, bylo to jako na jediný pohled

Mohli byste soustředit svou plnou sílu.

Přesto jsem si neuvědomil, protože kolem mě plavaly mlhy,

Tkaný oslepujícím osudem,

Že váš paprsek světla byl přečten, aby byl poslán domů,

Na místo, odkud vycházejí všechny paprsky.

Chtěl jsi mi říct svým světlem:

Opravdu chceme zůstat poblíž vás navždy!

Ale to mu osud vzal.

Podívej se přímo na nás, protože brzy budeme daleko!

Co jsou pro tebe v dnešní době jen oči?

V nadcházející noci budou jen hvězdy.

"Když tvoje máma"

Když tvoje máma

vejde dovnitř dveřmi

a otočím hlavu

vidět ji,

na její tváři

můj pohled nejdříve nespadne,

ale na místě

blíže k prahu,

tam, kde je vaše

drahá malá tvář by byla,

když jste s jasnou radostí

vstoupil dovnitř,

jak jsi býval, má malá dcero.

Když tvoje máma

vejde dovnitř dveřmi

s zářící svíčkou,

zdá se mi, jako bys vždycky

přišel s ní také,

spěchal za ní,

jak jsi chodil do místnosti.

Ach ty, z otcovy cely,

ach, příliš brzy

zhasl radostné světlo!

"Často si myslím, že právě vystoupili"

Často si myslím, že právě vystoupili

A že se brzy vrátí domů.

Den je v pořádku, nebojte se,

Právě odešli na dlouhou procházku.

Ano, právě vystoupili,

A teď se vydávají na cestu domů.

Nebojte se, den je v pořádku.

Jednoduše se vydali na cestu do těchto kopců.

Právě vyšli před námi,

A už se domů nevrátí.

Půjdeme se s nimi setkat na ty kopce,

Na slunci je den v pořádku

Na těch kopcích.

"V tomto počasí"

V tomto počasí, v této větrné bouři,

Nikdy bych děti neposlal ven.

Byli uneseni,

Nebyl jsem schopen je varovat!

V tomto počasí, v této vichřici,

Nikdy bych nepustil děti ven.

Bál jsem se, že jsou nemocní:

ty myšlenky jsou nyní marné.

V tomto počasí, v této bouři,

Nikdy bych nepustil děti ven,

Měl jsem strach, že příští den mohou zemřít:

nyní je úzkost zbytečná.

V tomto počasí, v této větrné bouři,

Nikdy bych děti neposlal ven.

Byli uneseni,

Nebyl jsem schopen je varovat!

V tomto počasí, v této vichřici, v této větrné bouři,

odpočívají jako v domě své matky:

vystrašený žádnou bouří,

chráněné Boží rukou.