Vláda Arménie - Government of Armenia
![]() |
---|
Tento článek je součástí série o politika a vláda Arménie |
související témata |



The Vláda Arménské republiky (Arménský: Հայաստանի Հանրապետության Կառավարություն) nebo výkonnou složkou arménské vlády je výkonná rada z ministři vlády v Arménie. Je to jedna ze tří hlavních vládních poboček Arménie a je v jejím čele Předseda vlády Arménie.
Současná vláda
Úřadující vládu Arménie vede předseda vlády Nikol Pashinyan , který jako vůdce strany vyhrál volby v prosinci 2018 byl jmenován 14. ledna 2019 uživatelem Prezident Armen Sarkissian.[1]
Pravomoci
Pravomoci vlády udělené dřívější revizí ústavy (přijato v roce 2005)
Rezignace vlády a její sestavení
V návaznosti na článek 55 arménské ústavy musí prezident republiky v den dne přijmout rezignaci vlády
- první zasedání nově zvoleného Národního shromáždění
- převzetí úřadu prezidentem republiky
- vyjádření nedůvěry vládě
- rezignace předsedy vlády
- neobsazené místo předsedy vlády
Později musí být předseda vlády jmenován prezidentem republiky. Zvolený předseda vlády by měl mít důvěru většinových poslanců, a pokud to není možné, důvěru maximálního počtu poslanců. Ministři musí být jmenováni do 20 dnů po jmenování předsedy vlády. Po nich se vláda považuje za sestavenou. Všichni ministři, včetně předsedy vlády, musí být občany Arménské republiky. Struktura vlády musí být definována zákonem s ohledem na doporučení vlády. Postup organizace činnosti vlády a dalších orgánů veřejné správy za vlády musí být stanoven dekretem prezidenta po podání předsedy vlády.
Úlohou předsedy vlády je, aby dohlížel na vládní činnost, koordinoval práci ministrů a přijímal rozhodnutí o organizaci vládních činností. Kromě toho musí rozhodnutí přijatá vládou podepisovat předseda vlády. Prezident má právo pozastavit vládní rozhodnutí na jeden měsíc za účelem kontroly souladu rozhodnutí s ústavou. Vládní rozhodnutí o jmenování nebo rozpuštění guvernérů musí být schválena prezidentem.
Prezident má právo pozvat a vést vládní zasedání o otázkách obrany, zahraniční politiky nebo národní bezpečnosti.
Poslání vlády
Podle článku 85 arménské ústavy bude vláda rozvíjet a provádět domácí politiku a měla by provádět zahraniční politiku Arménské republiky společně s prezidentem Arménské republiky.
Na základě ústavy, mezinárodních smluv, zákonů Arménské republiky nebo dekretů prezidenta republiky přijme vláda za účelem jejího provádění rozhodnutí, která budou dodržována na celém území republika"
Odpovědnosti vlády
Jak je definováno v článku 89 Ústavy Arménské republiky, vláda:
1) předkládá svůj program Národnímu shromáždění ke schválení v souladu s čl. 74 Ústavy; 2) předkládá národnímu parlamentu ke schválení návrh státního rozpočtu, zajišťuje plnění rozpočtu a předkládá finanční zprávy o plnění rozpočtu Národní shromáždění; 3) spravovat majetek státu; 4) realizovat jednotnou státní politiku v oblasti financí, ekonomiky, daní, půjček a úvěrů; 4.1) implementovat politiku územního rozvoje státu. 5) implementovat státní politiku v oblasti vědy, vzdělávání, kultura, zdraví, sociální zabezpečení a ochrana životního prostředí; 6) zajišťovat provádění obranné, národní bezpečnosti a zahraniční politiky republiky; 7) zajišťovat udržování veřejného pořádku, přijímat opatření k posílení právního řádu a zajišťovat práva a svobody občanů; 8) vykonávat další funkce a pravomoci stanovené ústavou a zákony.[2]
Program a rozpočet vlády
Článek 74 ústavy Arménie stanoví, že vláda musí do dvaceti dnů od svého vzniku předložit svůj rozvinutý program Národnímu shromáždění republiky. Později by Národní shromáždění mělo projednat a hlasovat pro schválení programu do pěti dnů po jeho představení. Prezident rozpustí Národní shromáždění, pokud do dvou měsíců dvakrát za sebou neschválí program vlády.
Pokud jde o státní rozpočet, vláda předloží návrh státního rozpočtu Národnímu shromáždění nejméně devadesát dní před začátkem fiskálního roku. Vláda může předložit návrh na vyslovení důvěry v souvislosti s přijetím státního rozpočtu. Pokud národní shromáždění nevysloví nedůvěru vládě, považuje se státní rozpočet i vládou schválené změny za přijaté.
Pokud národní shromáždění vysloví nedůvěru vládě v souvislosti s návrhem státního rozpočtu, předloží nová vláda návrh státního rozpočtu národnímu shromáždění do deseti dnů po schválení jeho programu. Tento návrh projedná národní parlamentní shromáždění a bude o něm hlasováno ve lhůtě třiceti dnů v souladu s postupem stanoveným v tomto článku.[3]
Omezení členů vlády
Podle článku 88 arménské ústavy „Člen vlády nemůže být zaměstnán v úřadu v obchodních organizacích nebo v orgánech státní a místní samosprávy, které nesouvisejí s jeho / jejími povinnostmi, ani nesmí být zapojen do podnikatelských aktivit, kromě pedagogických tvůrčí a akademické činnosti. “[3]
Pravomoci v místních samosprávných komunitách
Články 109 a 110 arménské ústavy stanoví, že vláda může odvolat vedoucího společenství v případech stanovených zákonem na základě závěru ústavního soudu. Komunita může být na základě zájmů veřejnosti sloučena nebo oddělena zákonem. Příslušný zákon přijme národní shromáždění na doporučení vlády. Před předložením legislativní iniciativy vláda jmenuje místní referenda v těchto komunitách. Výsledky místních referend se připojí k legislativní iniciativě. Komunity mohou být sloučeny nebo odděleny bez ohledu na výsledky místních referend.[4]
Regionální guvernéři
Na základě článku 88.1 jsou regionální guvernéři jmenováni a odvoláváni na základě rozhodnutí vlády a jsou potvrzováni prezidentem. Regionální guvernéři sledují územní politiku vlády, koordinují činnost územních služeb výkonných orgánů, s výjimkou případů stanovených zákonem.[4]
Pravomoci týkající se legislativních iniciativ
Vláda má právo na legislativní iniciativu. Má právo určit posloupnost rozpravy o navrhovaném právním předpisu a může požadovat, aby o nich bylo hlasováno pouze s pozměňovacími návrhy, které jsou pro něj přijatelné.
Vláda může předložit návrh na vyslovení důvěry vládě v souvislosti s přijetím návrhu zákona navrhovaného vládou. Pokud do dvaceti čtyř hodin poté, co vláda vznese otázku vyslovení důvěry, minimálně jedna třetina z celkového počtu poslanců nepředloží návrh usnesení o vyslovení nedůvěry vládě nebo pokud nebude přijato usnesení o vyslovení nedůvěry ve vládě je přijímán většinou z celkového počtu poslanců, návrh zákona navržený vládou se považuje za přijat. Vláda však nemůže v žádném zasedání dát návrh na důvěru více než dvakrát.[4]
Vůdci
Každá ze tří arménských republik měla v době své existence výkonnou moc, kterou vedl předseda vlády.
Předsedové vlád Arménie
premiér | Roky v kanceláři | Členství ve straně | Jiná informace |
---|---|---|---|
Nikol Pashinyan | 2018- | Občanská smlouva | Vidět První pašinyanská vláda pro seznam členů vlády Úřadující předseda vlády po rezignaci 16. října 2018. Znovu zvolen 14. ledna 2019. Viz Druhá pašinyanská vláda pro seznam členů vlády |
Serž Sargsyan | 2018 | RPA | Vidět Druhá vláda Serzh Sargsyana pro seznam členů vlády. Serž Sargsjan byl zvolen předsedou vlády a po šesti dnech rezignoval na základě rozsáhlých protestů známých jako Arménská sametová revoluce 2018 |
Karen Karapetyan | 2016–2018 | RPA | Vidět Karapetyan vláda pro seznam členů vlády |
Hovik Abrahamyan | 2014–2016 | RPA | Vidět Abrahamyan vláda pro seznam členů vlády. Předseda rady Arménské státní ekonomické univerzity. Udělena medaile prvního stupně „Za služby přispívající do vlasti“. Udělena Řádem „Mesrop Mashtots“ za služby Republice Artsakh.[5] |
Tigran Sargsyan | 2008–2014 | RPA | Vidět Vláda Tigrana Sargsyana pro seznam členů vlády. Autor 20 vědeckých článků, má hodnost vojenského důstojníka a medaili Ananie Shirakatsi.[6] |
Serž Sargsyan | 2007–2008 | RPA | Vyznamenán bitevním křížem, řády Tigrana Velkého a Zlatého orla a další státní ceny. Držitel titulu Hero of Artsakh. Je prezidentem arménské šachové federace a akademické rady Jerevanské státní univerzity. Prezident RA od roku 2008.[7] |
Andranik Margaryan | 2000–2007 | RPA | Držitel medaile Sourb Mesrop Mashtots. Byl vyznamenán medailemi V. Sargsyana a G. Nezhdeha Ministerstva obrany RA, řádu V. Sargsyana NEVU, Medaile Arama Manukiana Policie RA, Medaile F. Nansena Nadace Fridjofa Nansena. Zemřel na infarkt v roce 2007.[8] |
Aram Sargsyan | 1999–2000 | RPA | Člen Yerkrapah Volunteers Union,[9] Bratr Vazgen Sargsyan, zakladatel a vůdce společnosti Strana Hanrapetutyun. |
Vazgen Sargsyan | 1999 | RPA | National Hero of Artsakh, národní hrdina Arménie, držitel spisovatele prózy Golden Eagle, člen bývalého Svazu spisovatelů SU, autor článků a knih Držitel ceny Lenina arménského Komsomola v literatuře [10] |
Armen Darbinyan | 1998–1999 | Nestraník | Profesor, odpovídající člen RA NAS, doktor ekonomie.[11] |
Robert Kocharyan | 1997–1998 | Nestraník | Prezident RA od roku 1998 do roku 2008, držitel medaile Zlatý orel, Hero of Artsakh (NKR), řád Grigor Lusavorich (NKR), čestná legie (Francie), rytíř Velkého kříže (Gruzie), čestný řád (MOV), řád Ceny Vitautase Velkého (Litva), Rytíř Velkého kříže a Bílého orla (Polsko), Řád Spasitele (Řecko), Řád libanonského cedru (Libanon).[12] |
Armen Sargsyan | 1996–1997 | Nestraník | Člen Mezinárodního institutu strategického výzkumu a Britské astronomické společnosti, Čestný člen Pan-arménské akademické a vědecké společnosti, kandidát fyzikálních a matematických věd. Autor 51 vědeckých článků a 3 příruček o politice, teoretické fyzice, astrofyzice a počítačovém modelování.[13] |
Hrant Bagratyan | 1993–1995 | Strana svobody Arménie, ANC | Akademik ruské Akademie humanitních věd, doktor ekonomie a filozofie1995– „Muži roku“ ABI (Americký biografický institut). 1998– „Muži tisíciletí“ OSN a Cambridge Biography Center. 2005 - čestný doktor Jerevanského státního ekonomického institutu 2006 - Nezávislí novináři ho uznali za nejlepšího ekonomický veřejný činitel Arménie po celou dobu nezávislosti. Je autorem 7 knih a 52 výzkumných prací.[14] |
Khosrov Harutyunyan | 1992–1993 | Křesťanskodemokratická strana | 1996-1998 - vláda RA, vrchní poradce předsedy vlády 1998-1999 - mluvčí Národního shromáždění RA 1999-2000 - ministr územní správy [15] |
Gagik Harutyunyan | 1991–1992 | Nestraník | Profesor, doktor práv, předseda Centra ústavního práva Arménie, koordinátor konference Ústavního soudu pro rozvíjející se demokracii, člen Mezinárodní akademie informací, člen představenstva Mezinárodní asociace pro ústavní právo, předseda redakční rady mezinárodního bulletinu „Ústavní právo“, člen vědecké rady právního oddělení Jerevanské státní univerzity, autor více než 200 výzkumných prací.[16] |
Vazgen Manukan | 1990–1991 | ADU | Kandidát na fyzikální a matematické vědy, odborný asistent První předseda AAM, ředitel Centra strategických studií.[17] |
Předseda Rady ministrů Arménské sovětské socialistické republiky
Vládní struktura EU Arménská sovětská socialistická republika byl podobný jako u ostatních sovětských republik. Je to uvedeno v článku 79 ústavy SSSR „Nejvyšším výkonným a správním orgánem státní moci v Unii je Rada lidových komisařů v Unii“. Radu zformoval Nejvyšší sovět Republiky Unie, který byl jediným zákonodárným orgánem v unijní republice a nejvyšším orgánem státní moci. Rada se skládala z těchto postojů:
- Předseda
- Místopředseda
- Předseda Státní plánovací komise
- Lidoví komisaři:
- Potravinářský průmysl, lehký průmysl, zemědělství, finance, vnitřní obchod, spravedlnost, školství, komunální hospodářství, veřejné zdraví atd.
- Zástupce Výboru pro zemědělské populace
- Vedoucí umělecké rady
- Zástupce celounijních lidových komisariátů
Rada vydávala rozkazy a rozhodnutí a dohlížela na jejich výkon. Rada byla odpovědná a odpovědná Nejvyššímu sovětu Republiky Unie, ale mezi zasedáními Nejvyššího sovětu republik Unie byla Rada odpovědná a odpovědná předsednictvu stejného Nejvyššího sovětu. Rada lidových komisařů ovládala ta odvětví státní správy, která spadala do jurisdikce Republiky Unie. Vydával v mezích jurisdikce příslušných Lidových komisariátů, příkazů a pokynů. Rada lidových komisariátů Republiky Unie byla buď Republikánské komisaře, nebo Republikánské komisariáty. Republikánská unie kontrolovala ty složky státní správy, které jim byly svěřeny a byly podřízeny jak Radě lidových komisařů Republiky Unie, tak příslušným lidovým komisařům Unie-Republiky SSSR. Republikánské komisariáty opět řídily pobočky, které byly jim byly svěřeny, ale byly podřízeny pouze Radě lidových komisařů Republiky Unie.
Předseda vlády / předseda | Roky v kanceláři | Jiná informace |
---|---|---|
Vladimir Margaryants | 1989–1990 | V. Margaryants se musel vypořádat s rekonstrukcí zóny zemětřesení jako jeho předchůdce. Byl jmenován prvním ministrem přes tucet ministrů ze Střediska.[19] |
Fadey Sargsyan | 1977–1989 | Během funkčního období Fadey Sargsyana byl vždy na území ničení zemětřesení z roku 1988, 7. prosince. Byl zodpovědný za eliminaci výsledků ničení.[20] |
Grigor Arzumanyan | 1972–1976 | Mikroelektronický, lehký a potravinářský průmysl se během působení Grigora Arzumanyana rychle rozvíjel.[21] |
Badal Muradyan | 1966–1972 | Funkční období B. Muradyana bylo během Brejnevova „zastavení“ a vše, co se dělo v Centru, se přeneslo řetězovou reakcí na podřízené republiky.[22] |
Anton Kochinyan | 1952–1966 | Podvodní akvadukt Arpa-Sevan, pomník obětem genocidy, byl postaven během funkčního období Antona Kochinyana. Myšlenka na vybudování metra v Jerevanu a rozhodnutí postavit atomovou elektrárenskou stanici byly také A. Kochinyana.[23] |
Sahak Karapetyan | 1947–1952 | Během funkčního období S. Karapetyana došlo k velké imigraci. V roce 1949 bylo uprostřed funkčního období Karapetyana deportováno 12 000 Arménů do Altaje.[24] |
Aghasi Sargsyan | 1943–1947 | Funkce Aghasi Sargsyana byla nejtěžší, protože byl předsedou vlády / předsedou během druhé světové války, ale dokázal to překonat a vymanit se z této situace.[25] |
Aram Piruzyan | 1937–1943 | Aram Piruzyan působil na počátku druhé světové války a byl odpovědný za organizaci výroby vojenských produktů v továrnách.[26] |
Abraham Guloyan | 1935–1937 | Jeho držba se shodovala s nejsmutnějšími roky SSSR, počátkem násilí, kdy byli „sťati“ nejbystřejší jednotlivci SSSR, kdy se celá země stala jedním zrádcovským táborem, kdy se na všechny a na všechno házely kameny, jinak byste byli na gilotina. Ani Guloyan nebyl ušetřen gilotinou osobního kultu: zahynul Stalinovým rozkazem v roce 1937.[27] |
Sahak Ter-Gabrielyan | 1928–1935 | Další Stalinovou obětí násilí byl Sahak Ter-Bagrielyan. Během jeho funkčního období proběhlo ve vesnicích několik revolucí a bylo velmi obtížné vládnout zemi, ale dokázal vytvořit několik nových průmyslových odvětví. |
Sargis Hambardzumyan | 1925–1928 | První a druhá vodní elektrárna byly postaveny během funkčního období S. Hambardzumyana. Byl také dolem Zangezur cooper do roku 1928.[28] |
Sargis Lukashin (Srapionyan) | 1922–1925 | Lukašen byl tím, kdo začal v zemi vytvářet novou ekonomiku. V roce 1923 zahájil stavbu vodních elektráren, postavil vodní elektrárnu na řece Hrazdan, ale stavba byla ukončena v době, kdy už nebyl předsedou vlády. |
Alexandr Myasnikyan | 1921–1922 | Alexandr Myasnikyan byl prvním předsedou sovětské Arménie. Al. Tamanyan, který byl vykázán z Arménie, se během svého působení vrátil. Alexandr Myasnikyan zemřel v letadle při letu do Abcházie a existují názory, že šlo o vraždu organizovanou Lavrentim Berijem. |
Předsedové vlád první arménské republiky
30. května 1918 Arménská revoluční federace (ARF) rozhodla, že Arménie musí být republikou pod vládou prozatímní koalice. Bylo rozhodnuto, že republika musí mít svůj vlastní ústavní a samosprávný systém. Vládu republiky vedl předseda vlády. Byl vybrán Arménskou národní radou. Později sestavil kabinet sám předseda vlády. Předseda vlády byl odpovědný za mezinárodní, domácí a regionální záležitosti. Stal se prvním předsedou vlády Hovhannes Katchaznouni jehož kabinet byl složen z pěti členů, z nichž všichni byli z ARF. Kromě toho bylo vytvořeno ministerstvo vnitra, jehož první hlavou byla Aram Manukian. Ministerstvo vnitra bylo odpovědné za domácí problémy. Mezi jeho klíčové odpovědnosti patřilo vytvoření veřejného školského systému, železničního systému, komunikačních a telegrafních systémů, dále byl odpovědný za vymáhání práva a pořádku. Všechny tyto odpovědnosti řídilo konkrétní oddělení, z nichž se každý později stal samostatným ministerstvem.
Předseda vlády byl přímo zapojen do regionálních a mezinárodních záležitostí. Hamazasp Ohanjyan, třetí předseda vlády, a Avetis Aharonian odešel do Berlína a snažil se uklidnit napjaté vztahy mezi Tureckem a Arménií. Bohužel se žádnému z nich nepodařilo dosáhnout jeho cíle.[29]
premiér | Roky v kanceláři | Politická strana | Jiná informace |
---|---|---|---|
Simon Vratsyan | 11/1920-12/1920 | ARF | Vláda v čele se Simonem Vratsyanem měla krátký život (8 dní). Vláda chtěla vytvořit mírové spojení se sousedními zeměmi a vyřadit zemi z „vířivky“.[30] |
Hamazasp Ohanjanyan | 05/1920-11/1920 | ARF | Během působení Hamazaspa Ohanjanyana v zemědělství a v odvětví státního majetku byla provedena důležitá práce. Vláda rovněž potvrdila akademický Al. Projekt národního znaku Tamanyana a malíře Kojoyana. 10. srpna byla podepsána Sèvresova smlouva a byla vytvořena sjednocená Arménie, která byla snem staletí.[31] |
Alexandr Khatisyan | 05/1919-05/1920 | ARF | V letech 1919–1920 měla vláda problémy s příznivým vytvářením státních půjček, poskytováním státní pomoci lidem z dělnické třídy, podporou vstupu soukromého kapitálu, používáním produktivních daňových mechanismů. Vláda se také rozhodla neřešit problémy se sousedy pomocí zbraně.[32] |
Hovhannes Kajaznuni | 07/1918-05.1919 | ARF | Prvním předsedou vlády Arménské republiky byl Hovhannes Qajaznani / Igitghanyan. Ekonomika v té době byla ve velmi obtížné situaci, nebylo jídlo ani doprava. Předseda vlády byl vyslán do Evropy a USA, aby našel řešení tohoto problému. Dokázal přivést zpět tři sta tisíc pytlů mouky, konzervovaných produktů a spoustu plodin. Byl také obětí násilí v Sovětském svazu.[33] |
Viz také
Reference
- ^ „Nový parlament si vybral Nikol Pašinyana, aby zůstal předsedou vlády“. armenpress.am. Citováno 2019-06-19.
- ^ „ÚSTAVA ARMÉNSKÉ REPUBLIKY (SE ZMĚNAMI)“. Národní shromáždění Arménské republiky. Citováno 1. června 2013.
- ^ A b [1],.
- ^ A b C [2],.
- ^ [3], Životopis Hovika Abrahamyana.
- ^ [4], Životopis Tigrana Sargsyana.
- ^ [5], Životopis Serze Sargsyana.
- ^ [6], Životopis Andranika Margaryana.
- ^ [7], Životopis Arama Sargsyana.
- ^ [8], Životopis Vazgena Sargsyana.
- ^ [9], Životopis Armena Darbinyana.
- ^ [10], Životopis Roberta Kocharyana.
- ^ [11], Životopis Armena Sargsyana.
- ^ [12], Životopis Hranta Bagratyana.
- ^ [13], Životopis Khosrova Harutyunyana
- ^ [14], Životopis Gagika Harutyunyana.
- ^ [15], CV Vazgena Manukanyana
- ^ [16] viz třetí předseda vlády.
- ^ [17], Životopis Vladimíra Margaryanta
- ^ [18], Fadey Sargsyan.
- ^ [19] „Informace týkající se Grigora Arzumanyana.
- ^ [20] Badal Muradyan.
- ^ [21] Anton Kochinyan
- ^ [22], Sahak Karapetyan.
- ^ [23], Aghasi Sargsyan.
- ^ [24] Aram Piruzyan.
- ^ [25], Abraham Guloyan.
- ^ [26], Sargis Hambardzumyan.
- ^ [27],.
- ^ [28], Simon Vratsyan.
- ^ [29] Hamo / Hamazasp Ohanjyan.
- ^ [30] Alexandr Khatisyan.
- ^ [31], Hovhannes Qajaznuni / Igitghanyan /.