Esmeralda (opera) - Esmeralda (opera)

Esmeralda
Opera podle Arthur Goring Thomas
Arthur-Goring-Thomas-1892.jpg
Skladatel v roce 1892
Libretista
JazykAngličtina
Na základěVictor Hugo je Hrbáč Notre-Dame
Premiéra
26. března 1883 (1883-03-26)
Theatre Royal, Drury Lane, Londýn

Esmeralda je opera o čtyřech dějstvích, kterou složil Arthur Goring Thomas do anglického jazyka libreto podle Theo Marzials a Alberto Randegger na základě Victor Hugo román z roku 1831 Hrbáč Notre-Dame. Premiéru měla v Londýně 26. března 1883 v Theatre Royal, Drury Lane s Georgina Burns v titulní roli a Barton McGuckin jako její milenec, Phoebus.

Pozadí

Esmeralda byla Thomasova první opera, která získala celou inscenaci. To bylo pověřeno Carl Rosa Opera Company po velmi úspěšném představení ukázek z jeho opery Světlo harému v roce 1879 na Královská hudební akademie kde tehdy byl studentem.[1] Na libretu se podíleli Alberto Randegger (hudební ředitel společnosti Carl Rosa) a excentrický britský básník Theo Marzials. Jeho předmět, Esmeralda, ústřední protagonista románu Victora Huga Notre-Dame de Paris (Hrbáč Notre-Dame), byl již ohniskem několika dřívějších oper, včetně Louise Bertinová je La Esmeralda (1836), Alexander Dargomyzhsky je Esmeralda (1847) a Fabio Campana je Esmeralda (1869).

Výběr z Esmeralda, noty vydané nakladatelstvím Oliver Distson & Co., 1883

V tragickém rozuzlení původního Hugova románu zemřela Esmeralda na lešení. Libreto Marzials a Randeggera však dalo příběhu šťastný konec, což je rozhodnutí silně kritizované v recenzi premiéry zveřejněné v Divadlo:

To, že by se Esmeralda a Phoebus měli na konci čtvrtého dějství oženit a žít šťastně až do smrti, je z pohledu čtenáře románů pro školky velmi dobré; ale jako nový konec Notre Dame de Paris, zdá se mi to neméně odporné než impertinentní.[2]

Historie výkonu

Premiéra Esmeralda uvedla společnost Carl Rosa 26. března 1883 v londýnském Drury Lane Theatre v představení Alberta Randeggera.[3] To mělo jeho skotskou premiéru na Theatre Royal, Edinburgh v listopadu téhož roku a v příštích dvou desetiletích se ukázalo být populární jak v Londýně, tak v britských provinčních divadlech.[4][5] To bylo provedeno v německém překladu v Kolíně nad Rýnem a Hamburku v roce 1885,[1] a byl obnoven ve Skotsku v roce 1886, kdy byl na turné do několika divadel.[6] V roce 1888 se opera dostala do Austrálie, kde ji v Melbourne uvedla Amy Sherwin a její společnost zpěváků.[7] Revidovaná verze Esmeralda bylo provedeno ve francouzském překladu libreta autorem Paul Milliet na Královská opera v Londýně dne 12. července 1890[1] s Jean De Reszke jako Phoebus a Nellie Melba v titulní roli. Revidovaná verze byla také uvedena v angličtině pro americkou premiéru na Metropolitní opera v New Yorku dne 19. listopadu 1900.[8] Následující měsíc představila stejná společnost Esmeralda v Chicagu na Hlediště divadlo.[9]

Pokus společnosti Carl Rosa oživit Esmeralda v roce 1908 přilákalo v Královské opeře velmi malé publikum.[10] Nakonec upadl v zapomnění, ačkoli jednotlivé árie a baletní hudba z opery byly předvedeny na 33 samostatných Henry Wood Promenade Koncerty mezi lety 1895 a 1930.[11] Neexistují žádné úplné nahrávky Esmeralda, ale Webster Booth zaznamenal svou hlavní tenorovou árii „O Vision entrancing“ v roce 1944 s Liverpool Philharmonic Orchestra pod vedením Malcolm Sargent. Dřívější záznam árie zpívaný Thomas Burke se objeví klavírní doprovod Záznam zpěvu, Svazek 3 (1926-1939). Barytonová árie „Co bych udělal pro svou královnu?“ byl zařazen na vydání LP LP Viva pro britskou operu, které zpíval Mark Hoffman s orchestrem Opera Viva pod vedením Leslie Head.

Role

Georgina Burns (1860–1932), Esmeralda v premiéře roku 1883
Role, typy hlasu, premiérové ​​obsazení
RoleTyp hlasuPremiéra, 26. března 1883[12]
Dirigent: Alberto Randegger
Esmeralda, cikánská dívkasopránGeorgina Burns
Phoebus de Chateaupers, kapitán královských lukostřelcůtenorBarton McGuckin
Claude Frollo, Arciděkan z Katedrála Notre-DamebarytonWilliam Ludwig
Quasimodo, hrbáč, adoptivní syn FrollabarytonLeslie Crotty
Fleur-de-Lys, zasnoubený s PhoebusemsopránClara Perry
Pierre Gringoire, básník, ženatý s EsmeraldoutenorBen Davies
Lady Lois, vychovatelka Fleur-de-LysmezzosopránLeah Don
Clopin, Král žebrákůbarytonG.H. Snazelle
Markýz de ChevreusebarytonJ.H. Stilliard
Cikáni, žebráci, hosté večírku

Synopse

Nastavení: Paříž v 15. století[13]

1. dějství

The Soud zázraků znázorněno na ilustraci uživatelem Gustave Doré pro Hrbáč Notre-Dame

V pařížském slumu (Soud zázraků ), básník Gringoire byl obklopen davem žebráků, kteří se vyhrožovali, že ho zabijí, pokud se neožení s jedním z davu. Esmeralda, cikánská tančící dívka, vykročí vpřed a nabídne mu, že si ho vezme, ale soukromě mu stanoví, že manželství bude pouze na jméno. Mezitím Claude Frollo, arciděkan z Katedrála Notre-Dame, se zamiloval do Esmeraldy. Dorazí k soudu zázraků a pokusí se ji unést pomocí hrbáka Quasimoda, jeho adoptivního syna. Zachrání ji Phoebus, kapitán královských lukostřelců, a dvojice se okamžitě zamiluje. Frollovi se podaří uniknout. Quasimodo je zajat, ale poté osvobozen na úpory Esmeraldy. a přísahá jí svou věčnou oddanost.

Zákon 2

V domě Fleur-de-Lys, která je zasnoubena s Phoebusem, probíhá shromáždění. Daleko od davu hostů Phoebus hovoří o své lásce k Esmeraldě. Poté se objeví před domem a tančí na ulici s kapelou Cikánů. Když ji Fleur-de-Lys pozve dovnitř, Esmeralda a Phoebus se navzájem poznávají a on jí prohlašuje svou lásku v přítomnosti Fleur-de-Lys a jejích hostů. Fleur-de-Lys je rozrušená.

Zákon 3

Gringoire dorazí do podkroví Esmeraldy a požaduje jeho manželská práva, ale ona ho odhání svou dýkou. Frollo a Quasimodo pak dorazí v dalším pokusu o únos Esmeraldy. Skrývají se, když slyšeli, jak se Phoebus blíží. Když Frollo uslyší, jak Esmeralda a Phoebus deklarují svoji lásku, bodne Phoebuse. Dav se vrhne dovnitř a Frollo obviní Esmeraldu z bodnutí. Je odvezena do vězení.

Zákon 4

Esmeralda je ve vězení a má být upálena na hranici. Frollo se přiblíží a řekne jí, že ji nechá omilostnit, pokud si ho vezme za svého milence. Odmítá. Pak dorazí Phoebus a Gringoire. Frollo, rozzuřený, že její nevinnost může být nyní prokázána, se pokusí znovu zabít Phoebuse, ale Quasimodo se vrhne před Phoebuse a Frollo je pobodán. Quasimodo umírá a Frollo je zatčen. Esmeralda a Phoebus jsou radostně smířeni.

Hlavní árie

  • „„ Co bych udělal pro svou královnu? “ (Quasimodo)
  • „O vrtkavé, vlaštovka veselá“ (Esmeralda)
  • „Ó vize strhující“ (Phoebus)
  • „O panenský vzduch“ (Frollo)
  • „Ó, zapomněl jsi na červenou, červenou, růže?“ (Fleur-de-Lys)

Reference

  1. ^ A b C Squire, William Barclay (1911). „Thomas, Arthur Goring“. V Chisholm, Hugh (ed.). Encyklopedie Britannica. 26 (11. vydání). Cambridge University Press. str. 865–866.
  2. ^ Divadlo (Květen 1883). „Naše hudební skříňka“, str. 287–290
  3. ^ Casaglia, Gherardo (2005). "Esmeralda, 26. března 1883 ". L'Almanacco di Gherardo Casaglia (v italštině).
  4. ^ OperaScotland.org. Esmeralda. Vyvolány 26 June rok 2013
  5. ^ The New York Times (20. listopadu 1900). „Goring Thomas Esmeralda vyrobeno v Metropolitě ". Vyvolány 26 June rok 2013.
  6. ^ OperaScotland.org. Esmeralda 1883 Carl Rosa Opera Company. Vyvolány 26 June rok 2013.
  7. ^ The New Zealand Herald (20. dubna 1888). „Slečna Amy Sherwinová“, str. 6. Citováno 27. června 1013.
  8. ^ Casaglia, Gherardo (2005). "Esmeralda, 19. listopadu 1900 ". L'Almanacco di Gherardo Casaglia (v italštině).
  9. ^ Chicago Tribune (1. ledna 1901). „Hudba a drama: Esmeralda". Vyvolány 27 June 2013 (vyžadováno předplatné)
  10. ^ Hvězda (16. června 1908). "Hudební noty", str. 3. Citováno 26. června 2013.
  11. ^ BBC Archiv plesů. Esmeralda. Vyvolány 26 June rok 2013.
  12. ^ Premiérové ​​obsazení pochází z Divadlo (Květen 1883), str. 287-290
  13. ^ Synopse na základě The New York Times (20. listopadu 1900)