Erik Lyly - Erik Lyly

Erik Edward LYLY
Ylik Eerik Lyly 1942.jpg
Přezdívky)Erkki, Eka, radiocall "Pukki"
narozený(1914-08-05)5. srpna 1914
Loimaa
Zemřel5. února 1990(1990-02-05) (ve věku 75)
Haaparanta, Švédsko
VěrnostFinsko
Servis/větevFinské letectvo
Roky služby1939–44
Hodnostylikersantti (rotný)
JednotkaLeLv 24, LeLv 34
Bitvy / války
Ocenění
Vztahy
  • Sisko Seppi (manželka)
  • Děti:
  • Hannu (b. 1947)
  • Hannele (b. 1948)
  • Erkki (b. 1957)
  • Ilkka (1960)
Jiná práceProdejce automobilů, profesionální pilot

Erik Edward Lyly (5. srpna 1914, Loimaa - 5. února 1990, Haparanda, Švédsko)[1] byl finský stíhací pilot a eso v Válka pokračování. Létal v LeLv 24 a LeLv 34 (HLeLv 34), nejúspěšnějších stíhacích eskadrách Finské letectvo, často létající jako parťák pro nejzdatnějšího finského esa Air Sergeant Master Ilmari Juutilainen. Dosáhl celkem 8 leteckých vítězství během válek. Jeho nejvyšší hodností během války byl seržantský mistr.

Časný život

Erik Lyly se narodil v Vesnice Ypäjä, Loimaa ve Finsku 1914. Skončil základní vojenskou službu jako letecký inženýr u Lentosotakoulu (Air Force Aviation Academy)[2] mezi lety 1931 a 1932. Jeho mládí bylo poznamenáno depresí 30. let.

Mimo jiné pracoval v jihoamerické linii na parníku (1933–1934). Poté přešel k Petsamo regionu a zkoušel své štěstí v mnoha různých profesích. Po krátkém sezení jako technik na rybářské lodi následovala vlastní taxislužba v Liinahamari (1936–37).[3] Poté se ujal sestavení úkolu a sestrojil mini-lokomotivu vyslanou z Anglie Mond Nickel Ltd.. (1937–1938, železniční inženýr, Petsamon Nikkeli Oy ). Po dokončení železnice a lokomotivy do Pummanki harbour začínal jako servisní manažer pro Pohjolan Liikenne Oy[4] (státní autobusová společnost 1938-39). Zatímco žil v Petsamu, setkal se Sisko Seppi (POB Kauhajoki 1920), s nímž se oženil v roce 1939, těsně v předvečer zimní války. Studoval na technické škole v Tampere (1939–1943) na průmyslovém školním inženýrském oddělení, kde v roce 1943 promoval jako technik kvůli válkám, které rozdělily studium.

Zimní válka (rusko-finská válka 30.11.1939-13.3.1940)

Obranné síly provedly v říjnu 1939 takzvané YH, dodatečné cvičení (mobilizace) a Erik Lyly byl povolán ke zkouškám k jednotce Frontier Guard (4./Lapin Rajavartiosto). Tentokrát vystupoval jako vojenský řidič automobilu, sanitky a motocyklu. Dne 30. listopadu 1939 byl však přidělen k oddělení Pennanen (OsP ) a její vedoucí skupiny Machine Gun Group. Skupiny MG byly podrobeny pěchotním rotám a boj v bezohledném mrazivém mrazu se špatně organizovanou logistikou byl klamně zdržující bitva, sahající od hranice k Nautsijoki linie, kde byl nepřítel nakonec zastaven a válka se změnila na zastaralého partnera až do mírové dohody 13.3.40.

  • Útok sovětské armády v oblasti Petsamo

  • Finský kulomet Maxim M-09-21 během zimní války hnízdil

Příměří (14.3.1940 - 25.6.1941)

Ještě před mírovou dohodou o zimní válce byl Erik Lyly pověřen pilotním kurzem rezervního poddůstojníka na Kauhava Ilmasotakoulu (letecká akademie). Mezi 9.5 absolvoval pilotní výcvik na AOK 10. - 11.7.1940. pro několik typů, tj. SM, VI, SÄ, SZ a TU -typy. Po absolvování kurzu působil jako inspektor Státní letecká továrna od srpna 1940 do března 1941 v Tampere.

  • Státní letecká továrna, léto 1941

    Státní letecká továrna, léto 1941 (VL)

  • Erik Lyly na pilotním výcviku s trenérem VL Pyry, léto 1941

Válka pokračování (25.6.1941 - 3.9.1944)

Se začátkem války pokračování následovalo další školení Pyry -trenér. Po výcviku byl uveden do doplňkových letek (TLeLv 25 a 35; TLeLv = doplňková letka).

Skutečná bojová akce, Erik Lyly dorazil až v lednu 1942 poté, co mu bylo nařízeno 24. Squadron[5] a přesněji pro 3. křídlo (3./24 LeLv). Od ledna 1942 létal s Brewster B-239 stíhací Finsko koupilo od USA během zimní války, ale dostalo se jí až po válce na jaře 1940. Většinou létal s BW-374, který sestřelil dva (2) nepřátelské letouny. Často létal jako wingman pro Flight Master Sergeant I.E. Juutilainen (nejlépe bodující eso FinAF s 94 vítězstvími).

V březnu 1943 byl převelen k nově vytvořenému 34. Squadron (1./34.HLeLv),[6] který byl vybaven nově zakoupeným Messerschmitt Bf 109 G2 bojovníci. Eskadra byla na jaře 1944 vybavena aktualizovaným typem G6. S nimi dosáhl 6 leteckých vítězství. Celkově absolvoval 411 bojových letů[7] dosáhl 8 potvrzených (+9,5 nepotvrzených) leteckých vítězství. Erik Lyly nebyl nikdy během války zraněn a nikdy nemusel skákat s padákem. Nejhorší událostí byla porucha motoru s DB 605 dne 10.9.1943, který ho přinutil provést přistání na břicho pro „AFB Jäppilä“ (MT-207).[8]

  • 3/24. Letka v Suulajärvi AFB, léto 1942, Sgt. E Lyly 1. zprava

    3/24. Letka v Suulajärvi AFB, léto 1942, Sgt. E Lyly 1. zprava

  • Brewster B-239, FinAF, 1/24. LeLv, 1942

  • Sgt. Erik Lyly se svým letounem Bf 109 G2 v Utti AFB, duben 1943

    SSgt. E Lyly na vrcholu svého Me Bf 109G2, jaro 1943, Utti AFB

  • SSgt. Erik Lyly se svým letounem Bf 109 G2 v Utti AFB, léto 1943

    SSgt. Erik Lyly se svým letounem Bf 109 G2 v Utti AFB, léto 1943

Po válce (- 11.1944)

Po válce Lyly nadále pracovala jako servisní manažerka pro Pohjolan Liikenne Oy (autobusové nádraží),[9] nyní v Ivalo, poté, co Petsamo bylo ztraceno sovětskými rukama. Narodili se dvě děti Hannu (-47) a Hannele (-48). V roce 1949 se přestěhoval do Rovaniemi a spolu se svými válečnými mechaniky založil leteckou společnost Lentokuljetus Oy. Společnost získala jednu společnost Karhumäki Karhu 48B jednomotorové letadlo,[10] vyrobeno pouze ve dvou (2) příkladech (OH-VKK a VKL). Letoun vlastněný společností byl OH-VKK a byl to první jedinec v sérii. Společnost působila po celém Finsku, ale hlavně v oblasti Laponska, kde provozovala osobní i nákladní dopravu. Když bylo letadlo v únoru 1950 pronajato, při vzletu z řeky přešlo přes nos a bylo vážně poškozeno. V Rovaniemi se narodily další dvě děti, Erkki (-57 a Ilkka -60). Erik Lyly pokračoval jako vedoucí obchodu pro Aineen Autoliike Oy (prodejce automobilů) v Rovaniemi. Později založil novou společnost Polar Auto Oy / AutoRova Oy (prodejce automobilů) jako akcionář a výkonný ředitel jeho vlastní prodejny automobilů. Společnost měla v severním Finsku značky Sisu, Vanaja, Land-Rover, Triumph a Renault. Také řídil závody na ledu s autem Renault-Gordini.

  • Karhumäki Karhu 48B z Lentokuljetus Oy s plováky, 1950

  • Doplňování paliva PZL 101 Gawron ze společnosti Metsälento Oy pro lesní posyp, 1966

  • Cessna 310 z Tunturilento Ky (OH-CNK) v roce 1972 na letišti v Rovaniemi

  • Cessna 185 z Tunturilento Ky (OH-CNI) v roce 1972 na letišti v Rovaniemi

K letectví se vrátil znovu v roce 1968, kdy začínal jako pilot pro Metsälento Oy (zemědělský posyp). Společnost působila v Laponsku s a PZL 101 Gawron typu (OH-GAC). Kariéra pilota pokračovala s Tunturilento Oy jako pilotem od roku 1968 a přestěhoval se do sídla společnosti ve švédské Haaparantě. Společnost působila v Laponsku a prováděla osobní a nákladní dopravu několika typy letadel. Mezi ostatními Cessna 185 plováky a Cessna 310 typy (OH-CNI, OH-CBC). Udržoval hodnocení VFR / IFR, vícemotorové a plovoucí letadlo. Z tohoto úkolu odešel v roce 1975.

Rovněž měl rád rekreační letectví, stejně jako celý svůj život v Rovaniemi s Lapin Lentäjät Ry (Asociace laponských pilotů) s typy Piper PA-28 a Cessna 152. Erik Lyly zemřel ve svém domě pokojně ve švédské Haparandě 75 let. Je pohřben na hřbitově v Haaparanta (Haparanda, Švédsko).

Vyznamenání a zásluhy

Erik Lyly získal následující vyznamenání:

  • 4. třída Kříž svobody s listy a meči
  • 4. třída Kříž svobody s listy
  • 1. třída Medaile svobody
  • 2. třída Medaile svobody
  • Pamětní medaile zimní války
  • Pamětní medaile pokračovací války
  • Pamětní medaile letectva
  • Pamětní kříž domobrany
  • Pamětní kříž jednotek Laponska

Zdroje

  • Väestörekisteri: Kirkonkirjat: Ev. lut. srk Loimaa, Petsamo, Kokkola, Ivalo, Helsinky, Tampere, Rovaniemi
  • Kansallisarkisto (národní archiv): Puolustusvoimien kantakortti
  • Kansallisarkisto: T 13 703 LentoR 2 Ilmataistelukertomukset lg42
  • Kansallisarkisto: T 19 283 LentoR 3: n suoritusilmoitukset 1943
  • Kansallisarkisto: T 19 284 HLeLv 34 Ilmataistelukertomukset 1944
  • Kansallisarkisto: Le.R 3 sotapäiväkirja 1.1.1942 - 31.12.1942, T 17 512
  • Kansallisarkisto: Sotapäiväkirja LeLv 24, Ilmavoimat
  • Kansallisarkisto: Sotapäiväkirjat (kokoelma)> Sotapäiväkirjat-kokoelma> Jatkosodan ja Lapin sodan sotapäiväkirjat> Lentolaivue 34 1943-1943 (17934)
  • Kansallisarkisto: Sotapäiväkirja: HLeLv 34, Ilmavoimat
  • Ohjaajan Lentopäiväkirja Nro: 1-2, 1941-1944, Ilmavoimat
  • Kniha: Stenman, Kari and Keskinen, Kalevi: Aircraft of the Aces 23 - Finnish Aces of World War 2, Osprey Publishing, 1998, ISBN  1-85532-783-X
  • Kniha: Stenman, Kari, Keskinen, Kalevi a Niska, Klaus: Hävittäjä-Ässät - Suomen Ilmavoimien Historia 11, Apali, 1994, ISBN  952-5026-00-0
  • Kniha: H.Nikunen, J.Talvitie, K.Keskinen: Suomen Ilmasodan Pikkujättiläinen, WSOY, 2011, ISBN  978-951-036-871-8
  • Kniha: Kari Stenman: Kaartinlaivue-Lentolaivue 24 sodassa, Kariston Kirjapaino Oy, 2011, ISBN  978-952-997-436-8
  • Kniha: Kari Stenman: Mersulaivue-Lentolaivue 34 sodassa, Kariston Kirjapaino Oy, 2012, ISBN  978-952-997-437-5
  • Kniha: Kari Stenman: Hävittäjälentäjät Talvi- ja Jatkosodassa, Tammi, 2011, ISBN  978-951-315-745-6
  • Kniha: Kari Stenman: Mersu - Messerschmitt Bf 109 G Suomen ilmavoimissa, Koala Kustannus, 2017, ISBN  9789522291882
  • Kniha: Jukka Piipponen: Illu, Koala Kustannus, 2014, ISBN  978-952-229-151-6
  • Kniha: Timo Herranen: Petsamosta Hankoon. Pohjolan Liikenteen 50 vuotta. Pohjolan Liikenne, 1990, ISBN  9789529019007
  • Kniha: Tervonen, Ismo: Veljekset Karhumäki Suomen ilmailun pioneereina 1924–1956, Apali, 2002, ISBN  952-5026-25-6

Reference

  1. ^ 1)
  2. ^ 2)
  3. ^ 1)
  4. ^ 3)
  5. ^ 2)
  6. ^ 2)
  7. ^ 4)
  8. ^ 5) 6)
  9. ^ 7)
  10. ^ 8)
  1. ) Veřejné záznamy: Ev.luth.church záznamy
  2. ) Národní archiv: Defence Forces draft card records
  3. ) Deník pilota letectva, 1942-1944
  4. ) Kniha: Kari Stenman: Hävittäjälentäjät Talvi- ja Jatkosodassa, Tammi, 2011, ISBN  978-951-315-745-6, ISBN: strana č. 251 290 339 414
  5. ) Kniha: Kari Stenman: Mersu - Messerschmitt Bf 109 G Suomen ilmavoimissa, Koala Kustannus, 2017, ISBN  9789522291882, strana č. 70,97,95,350,368,372,373,374
  6. ) Kniha: Jukka Piipponen: Illu (Koala-kustannus, 2014) ISBN  978-952-229-151-6, strana č. 328, 466
  7. ) Kniha: Timo Herranen: Petsamosta Hankoon. Pohjolan Liikenteen 50 vuotta. Pohjolan Liikenne, 1990, ISBN  9789529019007, strana č. 128
  8. ) Kniha: Tervonen, Ismo: Veljekset Karhumäki Suomen ilmailun pioneereina 1924–1956, Apali, 2002, ISBN  952-5026-25-6, strana č. 114

externí odkazy