Vysněná vize - Dream vision - Wikipedia
![]() | tento článek potřebuje další citace pro ověření.prosinec 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |

A vysněná vize nebo visio je literární zařízení, ve kterém je sen nebo vize líčen jako zjevené poznání nebo pravda, která není k dispozici snílku nebo vizionáři v normálním bdělém stavu. Zatímco sny se v dějinách literatury vyskytují často, vizionářská literatura jako žánr začal náhle vzkvétat a je zvláště charakteristický pro raně středověká Evropa.[1] Ve své starověké i středověké podobě se snová vize často cítí být božského původu. Žánr se znovu objevil v éře Romantismus, kdy byly sny považovány za kreativní brány k imaginativním možnostem nad rámec racionálního výpočtu.[2]
Tento žánr obvykle sleduje strukturu, kdy vypravěč vypráví svůj zážitek ze zaspávání, snění a bdění, přičemž příběh často alegorie. Sen, který je předmětem básně, je vyvolán událostmi v jeho bdělém životě, na které se v rané básni odkazuje. „Vize“ řeší tyto bdělé obavy prostřednictvím možností imaginativní krajiny nabízené státem snů. V průběhu snu se vypravěči, často s pomocí průvodce, nabízejí perspektivy, které poskytují potenciální řešení jeho bdělých obav. Báseň končí probuzením vypravěče, odhodlaným zaznamenat sen - a tím vytvořit báseň. Konvence snového vidění byla široce používána v evropský, starý Rus, středověká latina, muslimský, Gnostický, hebrejština a další literatury.
Vize ve středověké evropské literatuře
V knize „Středověké latinské vize“ zkoumá ruský filolog Boris Yarkho žánr snových vizí a definuje jej z hlediska formy i obsahu. K formálním aspektům žánru výzkumník nejprve odkazuje na didaktiku samotného žánru vizí, který by měl čtenáři odhalit některé pravdy; zadruhé, přítomnost obrazu „jasnovidec „(nebo vizionář), který má dvě funkce:„ musí vnímat obsah vidění čistě duchovně “a„ musí spojovat obsah vidění se smyslovými obrazy “.[3] Za třetí, formální aspekty zahrnují psychofyziologické jevy, tj. situace a okolnosti vize: letargie, halucinace a sny.
Obsah žánru vizí je založen na popisu obrázků posmrtný život, duchové a jevy mimozemských sil, stejně jako eschatologie. Kromě toho mohou být středověké vize naplněny také aktuálním obsahem, který sousedí s „věčným“, tj. S posmrtným životem, s nadpozemským: do těchto vizí mohou pronikat sociálně-politické kontexty atd.
Yarkho věnuje pozornost vnitřní struktuře vizí, přičemž rozlišuje dva typy - „one-vertex“ vize a „multi-vertex“ (eschatologické) vize. Struktura druhého typu vidění může být „archaická“, „klasická“ nebo „komplexně systematizovaná“.[4]
O Genesis středověkých vizí píše Rosalia Shor v literární encyklopedii (1929-1939):
Až do 12. století, všechny vize byly napsány latinský, od 12. století jsou přeloženy a od 13 - v lidových jazycích existují originální vize. Nejúplnější podobu vizí představuje latinská poezie duchovenstva: s tímto žánrem úzce souvisí kanonický a apokryfní náboženské literatury a má blízko k církevnímu kázání
Je považován za vrchol žánru středověkého vidění Dante „“Božská komedie “, kterou lze nazvat podrobnou vizí na základě jejích narativních a kompozičních rysů.[5]
Deformace žánru vizí
V průběhu evolučního vývoje se žánr vizí v evropský literatura prochází přirozenými historickými změnami: vize začínají být autory využívány jako prostředek přenosu satirický obsah pro psaní brožury za aktuálních okolností. Jak poznamenává R. O. Shor,
od desátého století vyvolala forma a obsah vizí protest, často od odtajněných vrstev duchovenstva (chudých duchovní a goliardoví žáci ). To vše vede k periodickým vizím. Na druhou stranu podobu vizí přebírá dvorně rytířská poezie v lidových jazycích: vize zde získávají nový obsah a stávají se rámcem lásky-didaktické alegorie - jako například „Fabliau dou dieu d'amour“ (Příběh Boha lásky), „Venus la déesse d'amors“ (Venuše - bohyně lásky) a konečně - encyklopedie dvorské lásky - slavná “Roman de la Rose „z Guillaume de Lorris.[6]
Autoři a díla
latinský
Starověké římské
- Augustin z Hrocha, Monolog
- Boethius, De consolatione philosophiae
- Cicero, Sen o Scipio
- Makrobius, Komentář k Cicero Sen o Scipio
Středověká latina
- John Gower, Vox Clamantis Book One je účet Rolnická vzpoura
- Alain de Lille, De planctu naturae
- Bratře Marcusi, Visio Tnugdali („Vize Tundale“)
francouzština
- Guillaume de Lorris a Jean de Meun, Roman de la růže, také přeložen do střední angličtiny uživatelem Geoffrey Chaucer
- Marie de France, The Legenda o očistci svatého Patrika
- Le Chemin de Povreté et de Richesse, snová báseň ze 14. století začleněna do Le Ménagier de Paris
- Le Chemin de long estude tím, že Christine de Pizan
irština
- The ulička je žánr snové poezie v irské literatuře.
italština
- Dante Alighieri, Božská komedie líčí konvence literatury o snovém vidění, ačkoli Dante konkrétně říká, že jeho vize není snem
Stará angličtina
- Bede, Vize společnosti Drycthelm
- Anonymní, Sen o Roodovi - průvodce v Dream of the Rood je kříž, na kterém Kristus byl ukřižován.
Střední angličtina
- Geoffrey Chaucer, Legenda dobrých žen, House of Fame, Kniha vévodkyně, Parlament ptáků – Parlament ptáků představuje snové vidění, ve kterém vypravěč usne při čtení Sen o Scipio a je uveden do a obezděná zahrada. On je chaperoned ve snu krátce Scipio starší sám.
- William Langland, Piers Oráč nebo Visio Willelmi de Petro Oráč (Williamova vize Piers Plowman) je apokalyptický Střední angličtina alegorický příběh připisovaný William Langland, jedno z velkých děl anglická literatura. Je napsán nerýmovaným aliterační verš rozdělena do tzv Passus (Latinsky „step“).
- Sir John Clanvowe, Kukačka a slavík
- Anonymní, Parlement of the Thre [sic] Věky
- Anonymní, Wynnere a Wastoure
- Pearl básník, Perla
- Vize Tundale, překlad z latiny Visio Tnugdali.
- John Lydgate, Chrám skla
Moderní angličtina
- John Bunyan, Pilgrimův pokrok
- Percy Bysshe Shelley, Triumf života
- William Morris, Novinky odnikud, Sen Johna Balla
- C.S. Lewis, Velký rozvod vypráví o snové vizi, ve které se autor připojí ke skupině zatracených na výlet autobusem na dovolenou do nebe, kde se setkají s různými postavami z jejich vlastní minulosti, kteří se je snaží prosit, aby přišli a připojili se ke společnosti těch v nebi.
- Orli, "Hotel California "
- Lewis Carroll „“Alenka v říši divů „(1865) má podobu snové vize.
- James Joyce (irský romanopisec) "Finnegans Wake „(1939) se skládá z nesmírného kosmického snu.
velština
- Anonymní, Sen o Rhonabwy, možná satira na středověkou snovou vizi
- Anonymní, Sen Macsena Wlediga
Bibliografie
- Boris Yarkho (1989). «Средневековые латинские видения» [Восток-Запад: Исследования, переводы, публикации] (v Rusku). Moskva. ISBN 5-02-016791-6.
- Rosalia Shor (1939). Vidění [Literární encyklopedie ] (v Rusku). Moskva.
Reference
- ^ Ananya Jahanara Kabir, Ráj, smrt a soudný den v anglosaské literatuře (Cambridge University Press, 2001, 2004), s. 78.
- ^ Christine Kenyon, Jones, "Sny a snění", v Encyclopedia of the Romantic Era, 1760-1850 (Taylor & Francis, 2004), sv. 1, s. 293–294; Douglas B.Wilson, Romantický sen: Wordsworth a poetika nevědomí (University of Nebraska Press, 1993), str. 11.
- ^ Ярхо, Борис Исаакович. Из книги «Средневековые латинские видения» // Восток-Запад: Исследования, переводы, публикации. Вып. 4. - М .: Наука, 1989. - ISBN 5-02-016791-6
- ^ Yarkho 1989.
- ^ Shor 1939.
- ^ Rosalia Shor (1939). Vidění [Literární encyklopedie ] (v Rusku). Moskva. p. 447.