Vysněná vize - Dream vision - Wikipedia

Boethius ve vězení

A vysněná vize nebo visio je literární zařízení, ve kterém je sen nebo vize líčen jako zjevené poznání nebo pravda, která není k dispozici snílku nebo vizionáři v normálním bdělém stavu. Zatímco sny se v dějinách literatury vyskytují často, vizionářská literatura jako žánr začal náhle vzkvétat a je zvláště charakteristický pro raně středověká Evropa.[1] Ve své starověké i středověké podobě se snová vize často cítí být božského původu. Žánr se znovu objevil v éře Romantismus, kdy byly sny považovány za kreativní brány k imaginativním možnostem nad rámec racionálního výpočtu.[2]

Tento žánr obvykle sleduje strukturu, kdy vypravěč vypráví svůj zážitek ze zaspávání, snění a bdění, přičemž příběh často alegorie. Sen, který je předmětem básně, je vyvolán událostmi v jeho bdělém životě, na které se v rané básni odkazuje. „Vize“ řeší tyto bdělé obavy prostřednictvím možností imaginativní krajiny nabízené státem snů. V průběhu snu se vypravěči, často s pomocí průvodce, nabízejí perspektivy, které poskytují potenciální řešení jeho bdělých obav. Báseň končí probuzením vypravěče, odhodlaným zaznamenat sen - a tím vytvořit báseň. Konvence snového vidění byla široce používána v evropský, starý Rus, středověká latina, muslimský, Gnostický, hebrejština a další literatury.

Vize ve středověké evropské literatuře

V knize „Středověké latinské vize“ zkoumá ruský filolog Boris Yarkho žánr snových vizí a definuje jej z hlediska formy i obsahu. K formálním aspektům žánru výzkumník nejprve odkazuje na didaktiku samotného žánru vizí, který by měl čtenáři odhalit některé pravdy; zadruhé, přítomnost obrazu „jasnovidec „(nebo vizionář), který má dvě funkce:„ musí vnímat obsah vidění čistě duchovně “a„ musí spojovat obsah vidění se smyslovými obrazy “.[3] Za třetí, formální aspekty zahrnují psychofyziologické jevy, tj. situace a okolnosti vize: letargie, halucinace a sny.

Obsah žánru vizí je založen na popisu obrázků posmrtný život, duchové a jevy mimozemských sil, stejně jako eschatologie. Kromě toho mohou být středověké vize naplněny také aktuálním obsahem, který sousedí s „věčným“, tj. S posmrtným životem, s nadpozemským: do těchto vizí mohou pronikat sociálně-politické kontexty atd.

Yarkho věnuje pozornost vnitřní struktuře vizí, přičemž rozlišuje dva typy - „one-vertex“ vize a „multi-vertex“ (eschatologické) vize. Struktura druhého typu vidění může být „archaická“, „klasická“ nebo „komplexně systematizovaná“.[4]

O Genesis středověkých vizí píše Rosalia Shor v literární encyklopedii (1929-1939):

Až do 12. století, všechny vize byly napsány latinský, od 12. století jsou přeloženy a od 13 - v lidových jazycích existují originální vize. Nejúplnější podobu vizí představuje latinská poezie duchovenstva: s tímto žánrem úzce souvisí kanonický a apokryfní náboženské literatury a má blízko k církevnímu kázání

Je považován za vrchol žánru středověkého vidění Dante „“Božská komedie “, kterou lze nazvat podrobnou vizí na základě jejích narativních a kompozičních rysů.[5]

Deformace žánru vizí

V průběhu evolučního vývoje se žánr vizí v evropský literatura prochází přirozenými historickými změnami: vize začínají být autory využívány jako prostředek přenosu satirický obsah pro psaní brožury za aktuálních okolností. Jak poznamenává R. O. Shor,

od desátého století vyvolala forma a obsah vizí protest, často od odtajněných vrstev duchovenstva (chudých duchovní a goliardoví žáci ). To vše vede k periodickým vizím. Na druhou stranu podobu vizí přebírá dvorně rytířská poezie v lidových jazycích: vize zde získávají nový obsah a stávají se rámcem lásky-didaktické alegorie - jako například „Fabliau dou dieu d'amour“ (Příběh Boha lásky), „Venus la déesse d'amors“ (Venuše - bohyně lásky) a konečně - encyklopedie dvorské lásky - slavná “Roman de la Rose „z Guillaume de Lorris.[6]

Autoři a díla

latinský

Starověké římské

Cicero

Středověká latina

francouzština

Guillaume de Lorris

irština

  • The ulička je žánr snové poezie v irské literatuře.

italština

Stará angličtina

Střední angličtina

Geoffrey Chaucer

Moderní angličtina

velština

Bibliografie

  • Boris Yarkho (1989). «Средневековые латинские видения» [Восток-Запад: Исследования, переводы, публикации] (v Rusku). Moskva. ISBN  5-02-016791-6.
  • Rosalia Shor (1939). Vidění [Literární encyklopedie ] (v Rusku). Moskva.

Reference

  1. ^ Ananya Jahanara Kabir, Ráj, smrt a soudný den v anglosaské literatuře (Cambridge University Press, 2001, 2004), s. 78.
  2. ^ Christine Kenyon, Jones, "Sny a snění", v Encyclopedia of the Romantic Era, 1760-1850 (Taylor & Francis, 2004), sv. 1, s. 293–294; Douglas B.Wilson, Romantický sen: Wordsworth a poetika nevědomí (University of Nebraska Press, 1993), str. 11.
  3. ^ Ярхо, Борис Исаакович. Из книги «Средневековые латинские видения» // Восток-Запад: Исследования, переводы, публикации. Вып. 4. - М .: Наука, 1989. - ISBN  5-02-016791-6
  4. ^ Yarkho 1989.
  5. ^ Shor 1939.
  6. ^ Rosalia Shor (1939). Vidění [Literární encyklopedie ] (v Rusku). Moskva. p. 447.