ZÁVADY - DEGRIGES - Wikipedia

The ZÁVADY (Němec: Deutsch-Griechische Warenausgleichsgesellschaft mbH, „Německo-řecká komoditní ekvalizační společnost, sro“) byla obchodní společnost, která byla založena rok po začátku roku Osa okupace Řecka podle Říšské ministerstvo financí a se sídlem v Berlín. Pobočky existovaly v Aténách, Soluni, Volosu a Patrasu. Od října 1942 měla monopol na řecký zahraniční obchod. Byl to hlavní nástroj ekonomického vykořisťování Řecka ze strany nacistické Německo až do stažení německých vojsk v říjnu 1944.

Dějiny

Pozadí

V návaznosti na Německá invaze do Řecka a začátkem okupace německé orgány původně zaměstnávaly Bank of Greece k těžbě hmotného a finančního majetku i ke shromažďování okupační náklady. Ty byly nejvyšší mezi různými územími okupovanými nacistické Německo.

Prvním přijatým opatřením byla změna směnný kurz od 1:50 do 1:60 in mýtina transakce a povinné zapojení Bank of Greece do vývozu řeckého zboží do Německa. U každého vývozu byla banka povinna převést hodnotu zboží na podmíněný účet v Berlíně ve prospěch německého dovozce a současně zaplatit výrobci za zboží. Řecká banka v podstatě poskytla německým obchodníkům dočasné půjčky. Vzhledem k tomu, že ceny byly stanoveny na předválečné úrovni a byly upuštěny platby za jakékoli opožděné dodání zboží (které se často vyskytovalo kvůli válečným podmínkám), hromadili dovozci značné zisky na úkor výrobců. Po konfiskaci zboží okupačními orgány[1] místní producenti v Řecku byli nuceni přejít z exportně orientované ekonomiky na a životní minimum, takže již nebylo možné vytěžit žádná další hmotná aktiva. Okupační úřady zároveň vyvážely velké množství podobných surovin Železná Ruda, měď, nebo pryskyřice, stejně jako potraviny, které vedly k Velký hladomor, zejména v zimě 1941–42. Aby se usnadnila těžba aktiv, bylo navíc zvýšeno množství bankovek v oběhu, takže Řecká drachma brzy ztratil svoji hodnotu hyperinflace.

Založení a provoz DEGRIGES

Poté, co byl vyčerpán veškerý existující majetek, dne 1. Října 1942 Deutsch-Griechische Warenausgleichsgesellschaft mbH (DEGRIGES) byla založena se sídlem v Berlíně. Iniciativa spočívala v Říšské ministerstvo financí za účasti říšských ekonomických skupin pro obchod a průmysl a hromadné a exportní obchodní skupiny.[2] Formálně soukromý podnik vlastnil státní monopol zahraničního obchodu. The kolaborativní vláda odesláno Konstantinos Logothetopoulos jako vyjednavač.[3]

Otto Braun (majitel Zadunají obchodní společnost) se stal prvním ředitelem společnosti. Pobočka byla umístěna v Berlíně, vedená Fredem Goeckerem, místopředsedou německé obchodní komory v Řecku, a další v Soluň. V roce byly otevřeny příslušné kanceláře Patras a Volos. Od 15. října 1942 byl řízen Hermann Neubacher, bývalý vídeňský starosta a zplnomocněný říšský zmocněnec na Balkáně, a zejména „říšský zvláštní vyslanec pro hospodářské a finanční záležitosti v Řecku“.[4] Společnost zahájila svoji činnost 28. listopadu a o několik dní později byla Řecká banka nucena předat své devizové rezervy Německé říši ve formě povinná půjčka; na konci války činila půjčka 476 milionů Říšská značka.[5] Po odchodu většiny německých vojsk z Řecka v říjnu 1944 byla 8. prosince 1944 DEGRIGES rozpuštěna.[6]

Poslání a dopad

Společnost vybírá příplatky za veškeré řecké vývozní zboží, které byly použity na 4/7 ke snížení cen pro německé dovozce, a na 3/7 k pokrytí nákladů na okupaci.

Vývoz zboží z Řecka se výrazně snížil a ceny německého zboží dováženého do Řecka se výrazně zvýšily. To přineslo pro německou ekonomiku výjimečné výhody, které se eufemisticky nazývají „zisky z blokování“ (Schleusungsgewinne). Prostřednictvím takové politiky extrémní cenové manipulace se společnosti podařilo zvrátit značný obchodní deficit mezi oběma zeměmi - navzdory velkoobjemové konfiskaci řeckých produktů a zavedení nákladů na okupaci byla obchodní bilance v roce 1942 71 milionů říšských marek ve prospěch Řecka, ale v roce 1943 najednou dosáhl 20 milionů říšských marek ve prospěch Německa.[7]

Německý zájem se soustředil hlavně na suroviny, které byly v průběhu války stále více potřebné; navíc, protože stroje a nástroje byly odeslány do Německa, bylo možné místně vyrábět několik hotových výrobků.[7] Mezi květnem 1941 a listopadem 1944 C. 28,000 tuny chrom byly transportovány do Německa, což pokrývalo zhruba čtvrtinu celkových požadavků německé válečné ekonomiky během války.

„Úspěch“ společnosti vedl k návrhům na založení podobných společností v jiných zemích, dokonce i ve spojeneckých Nezávislý stát Chorvatsko.[8] Na jaře 1944 německo-albánský úřad pro vyrovnávání komodit (Deutsch-Albanisches Warenausgleichsbüro) byl založen.[9] Na druhé straně současné německé zdroje uvádějí, že „úspěchy Degriges nejsou neuspokojivé. Dosahuje se jich však za cenu monopolizace zahraničního obchodu“.[10] Rainer Eckert napsal v roce 1992: „K dnešnímu dni představuje německo-řecká komoditní vyrovnávací společnost jednu z nejrozvinutějších forem státem regulovaných zahraničních ekonomických vztahů.“[11]

Reference

  1. ^ p. 366
  2. ^ Klara van Eyll, Ulrike Duda, Gesellschaft für Unternehmensgeschichte: Deutsche Wirtschaftsarchive: Bestände von Unternehmen, str. 220, 1991
  3. ^ Heinz A. Richter, Komnēnos Pyromaglou: Griechenland zwischen Revolution und Konterrevolution (1936-1946), str. 198
  4. ^ Susanne Heim: Geschichte der Kaiser-Wilhelm-Gesellschaft im Nationalsozialismus,p. 219
  5. ^ Stellungnahme der Deutschen Bundesregierung vom 11. února 2010 (PDF; 113 kB)
  6. ^ Ulrike Duda: Bestände von Unternehmen, Unternehmern, Kammern und Verbänden, str. 220 1992.
  7. ^ A b Martin Seckendorf: Zur Wirtschaftspolitik der deutschen Besatzer v Griechenland 1941-1944. Ausbeutung, die in die Katastrophe mündete. Archivováno 02.11.2014 na Wayback Machine Upravená verze prezentace, která se konala dne 3. prosince 2005 na sympoziu aténské univerzity ekonomiky a podnikání o reparacích řeckých obětí německé okupace; hostitelem Berliner Gesellschaft für Faschismus- und Weltkriegsforschung e.V. Archivováno 25. 06. 2017 na Wayback Machine
  8. ^ Holm Sundhaussen: Wirtschaftsgeschichte Kroatiens im nationalsozialistischen Großraum, str. 221.
  9. ^ Wolfgang Schumann: Griff nach Südeuropa, str. 61. 1973.
  10. ^ Weltwirtschaftliches Archiv, sv. 58, číslo 1, str. 42. Universität Kiel. Institut für Weltwirtschaft - 1943
  11. ^ Rainer Eckert: Vom «Fall Marita» zur «wirtschaftlichen Sonderaktion» Die Deutsche Besatzungspolitik in Griechenland vom 6. April 1941 bis zur Kriegswende im Februar / März 1943 p. 133, 1992.

Zdroje

  • Martin Seckendorf: Ein einmaliger Raubzug. Die Wehrmacht v Griechenlandu 1941-1944, v: Vorbild Wehrmacht? Wehrmachtsverbrechen, Rechtsextremismus und Bundeswehr. Vydali Christian Gerlach, Reinhard Kühnl a Johannes Klotz. Papyrossa, Kolín nad Rýnem 1998