Codex Beratinus - Codex Beratinus

Podobně pojmenovaný rukopis viz Codex Beratinus II.
Uncial 043
Novozákonní rukopis
Vlevo: Matoušův fax 6: 30b-7: 2a Vpravo: Stránka z Codex Beratinus
Vlevo: Matoušův fax 6: 30b-7: 2a Vpravo: Stránka z Codex Beratinus
názevBeratinus
PodepsatΦ
TextMatoušovo evangelium, Markovo evangelium
datum6. století
Skriptřecký
Nyní vNárodní archiv Albánie
UvéstP. Batiffol, Evangeliorum codex Graecus purpureus Beratinus Φ(Paříž a Řím, 1882)
Velikost31 cm x 27 cm
TypByzantský textový typ
KategoriePROTI

Codex Purpureus Beratinus (Albánec: Kodiku i Beratit, Kodiku i Purpurt i Beratit) určený Φ nebo 043 (v Gregory-Aland číslování), ε 17 (von Soden ), je uncial osvětlený rukopis Kniha evangelia napsáno v řecký. Datováno paleograficky do 6. století, rukopis je psáno v unciální ruce fialový pergamen se stříbrným inkoustem. The kodex je zachována v albánském národním archivu (č. 1) v Tirana, Albánie.[1] To bylo původně posedlé St. George Kostel ve městě Berat, Albánie, proto označení „Beratinus“.

Popis

Codex Beratinus obsahuje pouze Matoušovo evangelium a Markovo evangelium, s několika značnými mezery (Matouš 1: 1–6: 3, 7: 26–8: 7, 18: 23–19: 3 a Marek 14: 62 na konci). Kodex obsahuje 190 existujících pergamenových listů o rozměrech 31,4 × 26,8 cm nebo přibližně stejné velikosti jako u Codex Alexandrinus, a mají dva sloupce na stránku, ale písmena jsou mnohem větší.[2] Je napsán se 17 řádky na stránku,[1] 8–12 písmen na řádek, velmi běžnými písmeny, stříbrným inkoustem.[3] Nadpis a první řádek v Markovi jsou psány zlatem.[4] Psaní je spojité v celých řádcích bez stichometrie. Citace z Starý zákon jsou označeny obrácenou čárkou (<).

Text je rozdělen podle κεφαλαια (kapitoly) a podle Amonské sekce (menší než κεφαλαια). Na levém okraji jsou vloženy číslice κεφαλαια a nad stránky jsou vloženy τιτλοι (tituly) κεφαλαια. Číslice amonských sekcí jsou uvedeny na levém okraji a odkazy na eusebské kánony byly přidány pozdější rukou v 8. století. Poznámka v rukopisu uvádí, že ztráta dalších dvou evangelií je způsobena „ Franks z Šampaňské ", tj. některé z Křižáci, kteří to mohli vidět, když Patmos, kde se dříve věřilo, že to tak bylo.[2]

Text

Řecký text kodexu je obecně z Byzantský textový typ, ale obsahuje dlouhý Západní přidání po Matoušovi 20:28, vyskytující se také v Codex Bezae:[3] Aland pro něj dal následující textový profil: 1311, 831/2, 112, 18s.[1]

„Ale snaž se vzrůst z toho, co je malé, a stát se méně, z čehož je větší. Když vstoupíš do domu a budeš svolán k večeři, nesaď se na prominentní místa, aby snad nebyl čestnější člověk než ty poté, a ten, který vás pozval, přijďte a řekněte vám: „Sejděte níže“; a budete se stydět. Pokud si však sednete na horším místě a přijde jeden horší než vy, pak ten, kdo vás pozval, bude řeknu ti: „Jdi nahoru výše“; a to bude pro tebe výhodné. “[5]

v Matouš 21: 9, dojde k následující interpolaci, sdílení afinity pouze s syrvoříšek:[6]

και εξελθον εις υπαντησιν αυτω πολλοι χαιροντες και δοξαζοντες τον θεον περι παντων ων ειδον

A mnozí mu vyšli naproti; všichni, kteří ho viděli dokola, se radovali a oslavovali Boha.

V Matoušovi 27: 9 se ve větě επληρωθη το ρηθεν δια Ιερεμιου του προφητου (splnilo to, co řekl prorok Jeremjáš) slovo Ιερεμιου (Jeremiáš ) je vynechán, stejně jako v Minuskuly 33, A, b, syrs, syrp, a policajtbo.[7]

V Matoušovi 27:16 má další čtení ος δια φονον και στασιν ην βεβλημενοις εις φυλακην (kteří byli za vraždu a povstání uvrženi do vězení).[7]

V Matoušovi 27:35, zahrnuje ἵνα πληρώθη τὸ ῤηθὲν διὰ τοῦ προφήτου, Διεμερίσαντο τὰ ἱμάτια μου ἑαυτοῖς καὶ ἐπὶ τὸν ἱματισμὸν μου ἔβαλον κλῆρον spolu s 0250, 037, 038, 1424, 1582, 124, 348, 788, 1279, 1579, a 517.

Podle B. H. Streeter, Codex Beratinus je terciárním svědkem Císařský text.[8] Je seskupeno s N, Ó, Σ, a Uncial 080 představovat Purple Uncials. Země kategorizoval první čtyři do Kategorie V.,[1] a je jisté, že jsou více byzantští než cokoli jiného.[9] Aland nekategorizoval Uncial 080.[1]

Dějiny

Dříve se věřilo, že to bylo v Patmosu.[2][10] Podle Xhevat Lloshi to pochází Ballsh.[11] To se konalo v Berat, Albánie od roku 1356.[4] Text kodexu publikoval Pierre Batiffol v roce 1887. „Během druhá světová válka Hitler se o tom dozvěděl a vyhledal to. Několik mnichů a kněží riskovalo život, aby skryli rukopis. “[12] Od roku 1971 se dochovala na Národní archiv Albánie v Tiraně.[3][13]

Oscar von Gebhardt označil to siglum Φ, který se často používá v kritických edicích.

Důležitost jako kulturní dědictví

Codex Purpureus Beratinus byl napsán na UNESCO Je Paměť paměti světa v roce 2005 jako uznání jeho historického významu. Dva kodexy Beratinus zachované v Albánii jsou velmi důležité pro globální společenství a vývoj starověké biblické, liturgické a hagiografické literatury a jsou součástí „sedm fialových kodexů “, které byly psány po dobu 13 století, tj. od šestého do osmnáctého století. Dalších pět„ fialových kodexů “je v Itálie (dva), Francie (jeden), Anglie (jeden) a Řecko (jeden).[14]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E Aland, Kurt; Aland, Barbara (1995). Text Nového zákona: Úvod do kritických vydání a do teorie a praxe moderní textové kritiky. Erroll F. Rhodes (trans.). Grand Rapids: Nakladatelství William B. Eerdmans. str. 118. ISBN  978-0-8028-4098-1.
  2. ^ A b C Frederic G. Kenyon, Příručka k textové kritice Nového zákona, London2, 1912, s. 120.
  3. ^ A b C Bruce M. Metzger, Bart D. Ehrman, „Text Nového zákona: jeho předávání, korupce a obnova“, Oxford University Press (New York - Oxford, 2005), str. 84.
  4. ^ A b Gregory, Caspar René (1900). Textkritik des Neuen Testaments. 1. Lipsko: J.C.Hinrichs’sche Buchhandlung. str. 93.
  5. ^ Bruce M. Metzger, Bart D. Ehrman, Text Nového zákona: jeho předávání, korupce a obnova, Oxford University Press, 2005, s. 71.
  6. ^ Eberhard Nestle, Erwin Nestlé, Barbara Aland a Kurt Aland (eds), Novum Testamentum Graece, 26. vydání, (Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 1991), s. 58. [NA26]
  7. ^ A b 26, s. 81
  8. ^ B. H. Streeter, Čtyři evangelia. Studie o původu rukopisů Tradice, zdroje, autorství a data, MacMillan and Co Limited, Oxford 1924.
  9. ^ Codex Beratinus Φ (043): na Encyclopedia of Textual Criticism
  10. ^ Pierre Batiffol, Les manuscrits grecs de Berat d'Albanie et le Codex Purpureus Φ, Paříž 1886, s. 8
  11. ^ Xhevat Lloshi, Rreth ALFABETIT Të Shqipes (2008), s. 94
  12. ^ Albánská expedice Archivováno 2009-08-10 na Wayback Machine na CSNTM
  13. ^ "Liste Handschriften". Münster: Institut pro textový výzkum Nového zákona. Citováno 16. března 2013.
  14. ^ „Codex Purpureus Beratinus“. Program Paměť UNESCO. 16. května 2008. Archivovány od originál dne 2015-12-14. Citováno 2009-12-15.

externí odkazy

Další čtení