Chordopoxvirinae - Chordopoxvirinae

Chordopoxvirinae
Klasifikace virů
(bez hodnocení):	Virus
Oblast:	Varidnaviria
Království:	Bamfordvirae
Kmen:	Nucleocytoviricota
Třída:	Pokkesviricetes
Objednat:	Chitovirales
Rodina:	Poxviridae
Podčeleď:	Chordopoxvirinae
Rody
Viz text

Chordopoxvirinae je podčeleď viry v rodině Poxviridae. Lidé, obratlovci a členovci slouží jako přirození hostitelé. V současné době je do této podčeledi umístěno 52 druhů rozdělených mezi 18 rodů. Mezi nemoci spojené s touto podrodinou patří neštovice.^[1][2]

Čtyři rody v této podčeledi obsahují druhy infikující člověka: Molluscipoxvirus, Orthopoxvirus, Parapoxvirus, a Yatapoxvirus.

Virologie

Viriony jsou obecně obaleno ačkoli intracelulární zralý virion forma viru, která obsahuje jinou obálku a je také infekční. Liší se svým tvarem v závislosti na druhu, ale obecně mají tvar cihly nebo oválného tvaru podobného zaoblené cihle, protože jsou obaleny endoplazmatickým retikulem. Virion je výjimečně velký, kolem 200 nm v průměru a délce 300 nm a nese jeho genom v jednom, dvouvláknovém segmentu DNA.^[3] Genomy jsou lineární, mají délku přibližně 130–375 kB.^[1]

Životní cyklus

Virová replikace je cytoplazmatická. Vstupu do hostitelské buňky se dosáhne připojením virových proteinů k hostitelským glykosaminoglykanům (GAG), které zprostředkovávají endocytózu viru do hostitelské buňky. Fúze s plazmatickou membránou uvolňuje jádro do hostitelské cytoplazmy. V rané fázi jsou rané geny transkribovány v cytoplazmě virovou RNA polymerázou. Časná exprese začíná 30 minut po infekci. Jakmile časná exprese skončí, jádro je zcela nepotažené, virový genom je poté volný v cytoplazmě. V intermediální fázi jsou exprimovány intermediální geny, které spouštějí replikaci genomové DNA asi 100 minut po infekci. V pozdní fázi jsou pozdní geny exprimovány od 140 minut do 48 hodin po infekci a produkují všechny strukturní proteiny. Shromažďování potomků virionů začíná v cytoplazmatických virových továrnách a produkuje sférickou nezralou částici. Tato virová částice zraje na zděný intracelulární zralý virion, který se může uvolnit při lýze buněk, nebo může získat druhou dvojitou membránu z trans-Golgiho a pupenu jako vnější obalené hostitelské receptory virionu, které zprostředkovávají endocytózu. Replikace sleduje model vytěsnění řetězce DNA. Transkripce s templátem DNA je metoda transkripce. Virus opouští hostitelskou buňku mikrotubulárním transportem viru směrem ven a existuje v okluzních tělech po buněčné smrti a zůstává infekční až do nalezení jiného hostitele. Jako přirozeného hostitele slouží lidé, obratlovci a členovci. Přenosové cesty jsou fomitové, kontaktní a vzdušné částice.^[1]

Taxonomie

Klasifikace v této podčeledi je založena na morfologii, typu nukleové kyseliny, způsobu replikace, hostitelských organismech a typu způsobené nemoci.

V této podčeledi je rozpoznáno devět rodů; také řada druhů dosud nebyla přiřazena k rodu.

Druh rodu Avipoxvirus infikovat ptactvo; ti v rodech Caiman poxvirus a Crocodylipoxvirus oba infikují krokodýly.

Ostatní rody v této podčeledi infikují savci.

Rozpoznávají se tyto rody:^[2]

Vývoj

Poslední společný předek existujících neštovic, které infikují obratlovce, existoval 0.5 před miliony let. Rod Avipoxvirus se lišily od předka před 249 ± 69 tisíci lety. Předchůdce rodu Orthopoxvirus byl vedle toho, že se odchýlil od ostatních subtypů v 0.3 před miliony let. Druhý odhad této doby divergence staví tuto událost před 166 ± 43 000 lety.^[4] Rozdělení Orthopox k existujícím druhům došlo asi před 14 000 lety. Rod Leporipoxvirus se rozcházely zhruba před 137 ± 35 000 lety. Toto bylo následováno předkem rodu Yatapoxvirus. Poslední společný předchůdce Virus kapripox a Suipoxvirus se rozcházely před 111 ± 29 000 lety.

Bayesiánská studie genomů neštovic naznačuje, že nezařazené Yoka poxvirus se lišily od linie, která vedla k vzniku virů neštovic před zhruba 90 000 lety.^[5] Viry neštovic se lišily od ostatních virů neštovic asi před 10 000 lety. Viry neštovice, taterapoxu a varioly vznikly před 3500 lety a virus neštovic před 3000 lety. Tyto viry mohly vzniknout v oblasti afrického mysu Horn.

Další bayesiánská studie naznačuje, že variola vznikla asi před 3500 lety.^[6]

Reference

externí odkazy

• Viralzone: Chordopoxvirinae
• ICTV
• Elektronové mikrofotografie - [1]