Bist du bei mir - Bist du bei mir - Wikipedia

"Bist du bei mir, geh ich mit Freuden„(Pokud jste se mnou, jdu s radostí) je árie z Gottfried Heinrich Stölzel opera Diomedes, který byl poprvé představen 16. listopadu 1718. Árie je nejlépe známá jako „Bist du bei mir", BWV 508, verze pro hlas a Continuo nalezeno jako číslo 25 v roce 1725 Notebook pro Annu Magdalenu Bachovou.

Dějiny

Opera Gottfrieda Heinricha Stölzela Diomedes byl představen v Bayreuth v listopadu 1718.[1][2][3][4] Spekulovalo se o tom, jak jedna z jejích árií, “Bist du bei mir“, byl známý v Bachově domácnosti v polovině 30. let 20. století Lipsko, když Anna Magdalena Bach, Johann Sebastian Manželka zkopírovala uspořádání árie do svého druhého zápisníku.[5] Stipendia 21. století ukázaly, že zejména v období od poloviny 20. let 20. století do poloviny 30. let 20. století bylo Bachem nebo jeho rodinnými příslušníky ve veřejné i soukromé hudbě přijato alespoň několik desítek, možná dokonce více než sto skladeb Stölzela. praktiky.[6][7][8][9] Pouze nepřímé důkazy vyšly najevo, jak byla taková hudba přenesena ze Stölzela na Bachovy.[5][7][10][11] Bach a Stölzel byli v různých dobách na stejných místech a sdíleli známé, ale zda se setkali osobně, lze jen předpokládat.[11][12]

1707–1732

První systém orchestrální verze Stölzelova „Bist du bei mir“, zkopírováno kolem roku 1723.
Orchestrální verze Stölzelova "Bist du bei mir"(2. až 4. systém)
Orchestrální verze Stölzelova "Bist du bei mir"(5. a 6. systém)

V letech 1707 až 1710 byl Stölzel studentem Lipská univerzita. Toho času, Melchior Hoffmann byl dirigentem Collegium Musicum založeno Telemann, který měl Johann Georg Pisendel jako jeho koncertní mistr. Hoffmann byl režisérské hudby z Nový kostel (Němec: Neue Kirche) a jeho opery byly provedeny v Oper am Brühl [de ] (překlad Opera u Brühl), když se znovu otevřel v roce 1708. Stölzel, dychtivý rozvíjet svůj zájem o hudbu, navštívil taková místa vysoce kvalitního hudebního života v Lipsku. Nakonec se stal Hoffmannovým asistentem, zpočátku jako textař, a později, krátce před odchodem z Lipska, viděl své první skladby pod Hoffmannovým vedením.[5][13][14]

Bach navštívil soud v Gotha v roce 1711 a 1717.[12] V roce 1711 byl najat jako umělec na varhany a při druhé z těchto dokumentovaných návštěv provedl tzv. Weimarerova vášeň v době Svatý týden.[15] Stölzel se přestěhoval do Bayreuthu v roce 1717, kde byl jmenován k psaní chrámové hudby pro druhé sté výročí roku Den reformace (31. října).[3][4] K 39. Narozeninám George William, markrabě Brandenburg-Bayreuth (16. listopadu) složil divadlo serenata, Der Liebe Sieges- und Friedes-Palmen.[1][3][4] K markraběcím dalším narozeninám napsal Diomedes oder die triumphierende Unschuld (překlad Diomedes nebo vítězná nevinnost), rozsáhlá opera, která byla uvedena na scénu 16. listopadu 1718.[1][2][3][4] Než se Stölzel příští rok přestěhoval do Gothy, kde by zůstal po zbytek svého života, složil ještě jednu další narozeninovou serenata pro markraběte v Bayreuthu.[3][16]

V roce 1720, tři roky předtím, než se stal Thomaskantor v Lipsku zahájil Johann Sebastian Bach Klavierbüchlein (klávesnicová brožura) pro jeho nejstaršího syna Wilhelma Friedemanna.[17] O několik let později Wilhelm Friedemann zkopírovalhnutí sada kláves od Stölzela v tomto notebooku, ke kterému jeho otec přidal trojici (BWV 929 ).[6][17][18] V roce 1725 zahájil Johann Sebastian druhý notebook pro svou druhou manželku Annu Magdalenu.[2] Mezitím se ujal své funkce kantora a hudebního ředitele v Lipsku: mezi mnoha povinnostmi, které s tímto titulem přišly, se hudba pod novým kostelem uchýlila pod něj.[19] Od roku 1729 se také stal ředitelem Collegium Musicum založeného Telemannem.[20]

Mezitím v Gotha představil Stölzel svůj první Vášeň oratoria, Ein Lämmlein geht und trägt die Schuld ve Svatém týdnu 1720,[21] a složil nový kantátový cyklus každých několik let, z nichž:[22]

1733–1754

Když August Silný zemřel dne 1. února 1733bylo v jeho říši, mezi něž patřilo Sasko, vyhlášeno období smutku.[25][26] Během tohoto období, trvajícího od Neděle Sexagesima (15. Února) do čtvrtá neděle po Trojici (28. června) se při bohoslužbách nesměla provádět žádná soustředěná hudba.[25][26] Johann Sebastian Bach využil období k komponování jeho mše za drážďanský soud.[27] Možná měl hudebníky Drážďany při tvorbě tohoto rozšířeného prostředí měl na paměti dvorní orchestr: jedním z těchto hudebníků byl jeho tehdejší koncertní mistr Pisendel, s nímž se Bach seznámil již předtím, než ho Stölzel znal jako koncertního mistra Hoffmannova orchestru.[27]

Počátkem července 1733 Bach stále dokončoval skladbu a části představení, které chtěl poslat do Drážďan.[27] Kolem tentokrát existují nejstarší doložené znaky, které použil kantáty složené Stölzelem pro představení v Lipsku.[28] Možná předvedl dvě kantáty od Stölzela Jmenovka cyklus, pátou a šestou neděli po Trojici, v červenci 1733: jeho kopie těchto kantát pocházejí přibližně z této doby.[28] Vystupoval Stölzel Ein Lämmlein geht und trägt die Schuld na Velký pátek 23.dubna 1734a pravděpodobně celý Stölzel Smyčcová hudba cyklus kantáty od roku 1735 do roku 1736.[6][7][29][30] Přibližně ve stejnou dobu, tedy pravděpodobně někde mezi lety 1734 a 1740, Anna Magdalena Bach vstoupila do verze pro hlas a pokračování „Bist du bei mir“, árie ze Stölzelova roku 1718 Diomedes opera, ve svém druhém zápisníku.[2][6][9][31]

Tím se Bachovo jednání se Stölzelovou hudbou neskončilo: na počátku 40. let 20. století přepracoval árii Stölzela Ein Lämmlein geht und trägt die Schuld na Bekennen bude jejich seinen Namen, BWV 200.[9][32] Stölzel získávající hudbu složenou z Bacha je dokumentován v roce 1747, kdy koupil kopii Bachův Hudební nabídka pro Gothu necelý měsíc po zveřejnění.[33] Stölzel i Bach se přidali Lorenz Christoph Mizler je exkluzivní Společnost hudebních věd [de ]: Stölzel v roce 1739 a Bach v roce 1746.[34] Poté, co zemřeli, Stölzel v roce 1749 a Bach v roce 1750, jejich nekrology byly publikovány v roce 1754, ve stejném čísle varhan Společnosti, Musikalische Bibliothek [de ].[34]

Text a hudba

V rukopisech z 18. století “Bist du bei mir" je da capo aria pro soprán v E-dur, v 3
4 čas.[31][35][36] Jeho texty také přežívají v tištěném libreto Stölzela Diomedes opera:[2]

Bist du bei mir, geh ich mit Freuden
zum Sterben und zu meiner Ruh.
Ach, wie vergnügt wär so mein Ende,
es drückten deine schönen Hände
mir die getreuen Augen zu.

Pokud jste se mnou, pak půjdu rád
do [mé] smrti a do mého odpočinku.
Ach, jak příjemný byl můj konec,
pokud tedy vaše drahé ruce
zavři mé věrné oči!

—Texty písní "Bist du bei mir" na Bach Digital.-Překlad

Překlady textu árie byly publikovány například autorem Novello a tím Alfred Music a na Archiv LiederNet.[37][38][39]

Stölzel Diomedes

Viz také: Gottfried Heinrich Stölzel § Operas

Dva prameny z první čtvrtiny 18. století dokumentují Stölzelův text a hudbu Diomedes opera:[40]

  • Libreto vytištěné k prvnímu uvedení opery (16. listopadu 1718 v Bayreuthu).[1][2]
  • Kopie rukopisu, datováno do C. 1723, obsahující orchestrální partituru pěti árií od Stölzela, jediné známé dochované hudby opery.[40]

Libreto určuje místo konání jako „auf dem großen Theatro" (překlad ve velkém divadle), kde byly uvedeny pouze některé z pozoruhodnějších Bayreuth divadelních inscenací té doby.[1][2] Libreto nepojmenuje žádného skladatele.[1] Ve své autobiografii popisuje Stölzel operu jako „von meiner Arbeit" (překlad "vyrobeno mnou").[4] Také rukopisná kopie pěti árií z 20. let 20. století ho zmiňuje jako skladatele.[36] Stölzel často psal svá vlastní libreta.[41] Pokud je známo, opera je jeho nejrozsáhlejší skladbou: obsahuje přes sedmdesát árií, osm duetů a šest sborů, celkem přes sto vět.[5]

Rukopis z 20. let 20. století s pěti áriemi nepojmenuje nástroje, pro které je skórován: předpokládá se, že jsou struny, to je housle (vl), viola (va) a basso continuo (před naším letopočtem). The sopránový klíč protože zpěvák označuje sopránový hlas pro všechny árie. Jsou v různých klíče, a všichni jsou da capo árie. Čtvrtá árie, to je „Bist du bei mir", je v E-dur (i když je notován pouze dvěma byty v klíči) a má nejrozšířenější instrumentaci: první housle (vl1), druhé housle (vl2), violu a continuo. Je to také jediná árie s A dynamika indikátor: semper piano (měkký v celém). Kromě druhé árie, která se jeví jako doplněk k 7. scéně 3. dějství, odpovídají všechny texty partitury pěti árií pasážím libreta z roku 1718, takže texty těchto árií lze spojit s postavami the dramatis personae opery.[2][42]

Existující árie Stölzela Diomedes[2][43]
#textový incipitcharakterscénapodpisnástroje
01.Es ist die Ursach 'meines LeidensDiomedesZákon II, sc. 11F dur; 3
4		vl va bc[44]
02.Geht ihr Küsse geht ihr BlickeMosthenesZákon III, sc. 7G dur; 3
8		vl bc[45]
03.Mein Glücke steht in deinen HändenCopeleZákon II, sc. 6Hlavní; 3
4		vl va bc[46]
04.Bist du bei mir geh ich mit FreudenDiomedesZákon III, sc. 8E ♭ hlavní; 3
4		vl1 vl2 va bc[35]
05.Sage mir doch wertes GlückeDesaniaJednat já, sc. 5Nezletilý; 3
8		vl va bc[47]

Anny Magdaleny Bachové Notenbüchlein

Viz také: Notebook pro Annu Magdalenu Bachovou

Anna Magdaléna Wilcke byla uznávanou zpěvačkou, když se v roce 1721 provdala za Johanna Sebastiana Bacha, kolem kterého byla zaměstnána jeho zpěvačkou u Köthen.[48][49] O rok později byl spuštěn její první notebook: obsahuje až doposud pouze klávesovou hudbu, většinu z nich napsal Johann Sebastian.[50][51] Prvními položkami v jejím druhém zápisníku byly, stejně jako první zápisy v zápisníku Wilhelma Friedemanna z roku 1720, klávesové skladby Johanna Sebastiana, zapsané skladatelem.[17][52] V notebooku 1725 na ně navazuje asi deset krátkých klávesových nástrojů od různých skladatelů, mezi nimiž jsou i ostatní Christian Petzold je Minuet G dur (BWV Anh. 114), napsala Anna Magdaléna bez označení skladatele.[52] Další skladby, BWV 510–512, jsou prvními skladbami pro zpěv, které se objevují v zápisnících Anny Magdalény.[52][53]

Díly v poznámkovém bloku Anny Magdaleny z roku 1725 byly zapsány osmi různými zákoníky, tedy kromě Johanna Sebastiana a Anny Magdaleny, Carl Philipp Emanuel (druhý syn z prvního manželství Johanna Sebastiana), dva synové Johanna Sebastiana a Anny Magdaleny (Johann Christoph Friedrich a Johann Christian ), Bernhard Dietrich Ludewig (je známo, že pracoval jako opisovač některých sborových děl pro Bacha) a další dva spisovatelé, kteří nebyli identifikováni.[52] Kusy byly zadávány přerušovaně po dlouhou dobu (např. Johann Christian se narodil v roce 1735) a jejich posloupnost v rukopisu neodráží chronologii, kdy byly zadány.[Citace je zapotřebí ] „Menuet fait par Mons. Böhm“ (č. 21, zadaný Johann Sebastianem) je jediným dílem, které je v rukopisu připisováno jinému skladateli.[Citace je zapotřebí ]

První stránka z „Bist du bei mir", BWV 508, jak jej napsal Anna Magdalena Bach.
Druhá stránka z „Bist du bei mir“, BWV 508, jak jej napsala Anna Magdalena Bach.

Ve druhém zápisníku Anny Magdalény jsou patrné dva cíle:[Citace je zapotřebí ]

  • to bylo používáno pro výuku, jako je hudební výchova Bachových mladších synů, srovnatelná s Wilhelmem Friedemannem Klavierbüchlein byl z části používán k hudební výchově svého nejstaršího syna.[Citace je zapotřebí ]
  • obsahovalo to Hausmusik (lit. 'home-music'), to je hudba, která se hraje v rodinném kruhu, jako je většina skladeb, které dosud existují v prvním zápisníku Anny Magdaleny.[Citace je zapotřebí ]

Č. 25, “Bist du bei mir„, BWV 508, patří do druhé kategorie spolu s dalšími desítkami vokální hudby v notebooku 1725.[Citace je zapotřebí ] Většina z těchto dalších vokálních skladeb (BWV 509–518, 299 a 82 / 2–3) může, podle vydání 1998 Bach-Werke-Verzeichnis (BWV), lze připsat Johann Sebastianovi.[54] Pochybnosti o tomto přisuzování však vyvstaly ohledně následujících árií a posvátné písně:

  • Č. 12: „Gib dich zufrieden und sei stille“ (BWV 510)[55]
  • Č. 20: „Takže často meine Tobackspfeife“ (BWV 515) je pravděpodobně Bachovým synem Gottfried Heinrich podle vydání BWV z roku 1998,[56] ale připisováno pouze otci na Bach Digital webová stránka.[57]
  • Č. 37: „Willst du dein Herz mir schenken“ aka „Aria di G [i] ovannini“ (BWV 518)[58]
  • Č. 40: „Wie wohl ist mir, o Freund der Seelen“ (BWV 517)[59]
  • Č. 41: „Gedenke doch, mein Geist, zurücke“ (BWV 509)[60]

Pro mnoho klávesových nástrojů, které nebyly v roce 1725 Anny Magdaleny unattribuovány Notenbüchlein, pochybnosti o autorství tu byly už delší dobu: dvacet takových kousků, BWV Anh. 113–132, byl uveden v seznamu druhý Anhang, toto je Anhang pochybných skladeb od prvního vydání katalogu BWV v roce 1950.[61] Na rozdíl od "Bist du bei mir“, všechny skladby ze tří notebooků (Wilhelm Friedemann Klavierbüchlein a oba notebooky Anny Magdaleny), které byly pozitivně identifikovány jako původně složené jiným skladatelem než Bachem, jsou klávesové nástroje.[Citace je zapotřebí ]

V poznámkovém bloku "Bist du bei mir„je zadáno na dvou nenasledujících stránkách: první polovina árie je na straně 75 a druhá polovina je na straně 78: mezi tím, č. 26 na stranách 76–77, je kopie Anie Magdaleny árie the Goldbergovy variace.[31] Tu kopii BWV 988 / 1 byla zapsána nejdříve v letech 1733–34, možná dokonce až ve 40. letech 17. století.[52] Existuje několik možností, jak Diomedes árie se stala známou v Bachově domácnosti, včetně, podle Andreas Glöckner, ze skóre, které kdysi patřily k Oper am Brühl (který bankrotoval v roce 1720), nebo že "Bist du bei mir„prostě byla ve druhé čtvrtině 18. století známá lipská v Lipsku, o které si Anna Magdaléna myslela, že by ji přivítal. Hausmusik sbírka.[5]

Stejně jako v rukopisu pěti árií se „Bist du bei mir„verze v notebooku Anny Magdaleny je Es dur a pro zpěv používá sopránový klíč.[31] Rozdíl v notaci však spočívá v tom, že rukopis Anny Magdalény používá tři byty v klíči, což je obvyklé podpis klíče pro složení v tomto klíči.[31] Anna Magdaléna pravděpodobně zkopírovala svou verzi z partitury, která používala dva byty na klíči.[31] Kromě jednoho taktu ve druhé polovině skladby je melodie pro zpěv stejná v obou rukopisech.[36][35] Pokračující část BWV 508 verze „Bist du bei mir„je živější a plynulejší ve svém hlase, než v existující orchestrální verzi árie.[36][35] Vlastnosti verze BWV 508 (a jejího dochovaného rukopisu) neprokazují, že by manžel Anny Magdaleny byl aranžérem této verze.[36]

Recepce

60. – 40. Léta 20. století

V roce 1866, rok poté, co publikoval jeho dvoudílný životopis Johanna Sebastiana Bacha, Carl Hermann Bitter publikoval šest písní z druhé Anny Magdaleny Notenbüchlein, počítaje v to "Bist du bei mir".[62][63][64] Ernst Naumann vydal árii samostatně v roce 1890 s klávesovou realizací doprovodu své vlastní ruky.[65][66] The Bach Gesellschaft zveřejněno "Bist du bei mir„dvakrát, a to jak v hlasové, tak v kontinuální verzi, jak je uvedeno v poznámkovém bloku Anny Magdaleny:

  • editoval Franz Wüllner, ve sv. 39 (1892) z Bach-Gesellschaft Ausgabe (BGA).[67] V jeho předmluvě editor jmenuje „Bist du bei mir„jako jedna z nejkrásnějších písní, které zná, a bezpochyby ji připisuje Bachovi.[68]
  • editoval Paul Waldersee [skóre; de ], ve sv. 432 (1894) BGA.[69] Tento editor je trochu opatrnější, když dílo přisuzuje Bachovi („... könnte ... wohl eine Composition Johann Sebastian's sein“ - překlad „... mohla by ... být skladbou Johanna Sebastiana“), i když je divné, že texty, které spíše vypadají jako mužská postava, budou přiřazeny ženskému hlasu.[70]
Blanche Marchesi zaznamenáno "Bist du bei mir„v roce 1906.[71]

Také v roce 1894 publikoval Novello Tři písně z notebooků Anny-Magdaleny Bachové, mezi kterými "Bist du bei mir", s anglickým překladem.[37][72] Příběh o Bachově rodinném životě, publikovaný ve stejném roce pro mladé publikum, popisuje árii jako obzvláště podmanivou mezi písněmi a tanci notebooků.[73] Po vydání několika antologií byly všechny části druhého notebooku publikovány v jednom svazku v roce 1904.[74][75] "Bist du bei mir"byl zaznamenán v roce 1906, zpíván Blanche Marchesi.[71]

Kolem roku 1915 Max Schneider objevil orchestrální verzi „Bist du bei mir", spolu se čtyřmi dalšími áriemi od Stölzela, v rukopisu z 18. století v knihovně Sing-Akademie zu Berlin.[76] V té době nebyl tento zdroj dále zkoumán.[77] Ve 20. letech se árie objevila ve fiktivních životopisných účtech:[78]

  • Příběh z roku 1924 Kurt Arnold Findeisen [de ] líčí Annu Magdalenu, jak začíná zpívat árii, když se její manžel vrací domů se zprávou, že Saxon Electress zemřel (1727).[79]
  • Esther Meynell je Malá kronika Magdaleny Bachové (1925) zachycuje Annu Magdalenu jako přemoženou emocemi, když se pokouší zpívat árii.[80]

Lotte Lehmann zaznamenáno "Bist du bei mir„v roce 1929.[81] Mezi zpěváky, kteří zaznamenali árii ve 30. letech, patří Elisabeth Schumann, Paula Salomon-Lindberg a Jo Vincent.[82][83][84] Richard Crooks zpíval „If Thou Be Near“, anglickou verzi árie, na nahrávce, která vyšla v roce 1938.[85] Další anglickou verzi „Be Thou with me“ zazpíval Isobel Baillie na válečném záznamu.[86] Během Druhá světová válka se ztratil archiv berlínské Sing-Akademie.[87] Otto Klemperer Orchestrální verze árie byla zaznamenána ve 40. letech.[88]

1950 a později

V roce 1950 Wolfgang Schmieder uveden "Bist du bei mir"jako Bachova skladba v prvním vydání Bach-Werke-Verzeichnis a přidělil mu číslo 508 v tomto katalogu. V roce 1957 byla árie zveřejněna v Nové Bachovo vydání, kde jeho editor, Georg von Dadelsen, zmínil ztracenou orchestrální verzi ve svazku Kritický komentář.[89][90][91] Vydání Bach-Werke-Verzeichnis z roku 1998 uchovávalo „Bist du bei mir"v hlavním katalogu (tj. bez přesunutí do Anhang buď pochybné, nebo falešné dílo), ale zmiňuje se, že to bylo založeno na nastavení od Stölzela v nepřístupném zdroji.[92]

Záznamy árie z druhé poloviny 20. století zahrnují:

V roce 1999 ztracený archiv Sing-Akademie zu Berlin byl obnoven v Kyjev.[94][87][95] Nicméně rukopis s pěti Stölzelovými áriemi byl považován za ztracen až v roce 2006.[89] Téhož roku však byl rukopis popsán v publikaci Bachův archiv, editoval Wolfram Enßlin.[87][43] V roce 2009 byl vydán úplný katalog archivu Sing-Akademie, ve kterém je rukopis obsahující pět árií od Stölzela označen jako SA 808.[96] Touhle dobou "Bist du bei mir„a další čtyři árie rukopisu SA 808 byly identifikovány jako patřící do Stölzelovy opery Diomedes.[96] Archiv Sing-Akademie byl přenesen do Berlínská státní knihovna, který vytvořil faksimile rukopisu obsahujícího Diomedes árie dostupné na jejich webových stránkách.[42][87]

"Bist du bei mir„se stala velmi oblíbenou volbou pro svatební obřady a jiné podobné příležitosti.[89][97] Otázka, zda by to ovlivnilo vnímání a popularitu díla, pokud by bylo v dřívější fázi identifikováno jako Stölzel, zůstává nezodpovězeno.[89]

Záznamy „Bist du bei mir“ z 21. století zahrnují:

Reference

  1. ^ A b C d E F Hegen 2018, str.15.
  2. ^ A b C d E F G h i Glöckner a kol. 2002, str. 173–174.
  3. ^ A b C d E Mizler 1754, str.151.
  4. ^ A b C d E Stölzel 1740, str.346.
  5. ^ A b C d E Glöckner a kol. 2002, str. 174.
  6. ^ A b C d Schabalina 2008, str. 83–84.
  7. ^ A b C Pfau 2008, str. 111–115.
  8. ^ Wollny 2008, str. 135–146.
  9. ^ A b C Glöckner 2009, str. 103.
  10. ^ Schabalina 2008, str. 80.
  11. ^ A b Glöckner 2009, str. 102.
  12. ^ A b Ahrens 2007, str. 46.
  13. ^ Mizler 1754, str.144–145.
  14. ^ Stölzel 1740, str.117 –119, 344.
  15. ^ Ahrens 2007, str. 45–54.
  16. ^ Ahrens 2007, str. 45.
  17. ^ A b C Klavierbüchlein für W. F. Bach (US-NHub Music Deposit) ve společnosti Bach Digital.
  18. ^ Dürr & Kobayashi 1998, str. 391–392.
  19. ^ Wolff 2002, str.237–253.
  20. ^ Wolff 2002, str.351ff.
  21. ^ Schabalina 2008, str. 79.
  22. ^ Mizler 1754, str.152.
  23. ^ Pfau 2008 106, 110.
  24. ^ Glöckner 2009, str. 96.
  25. ^ A b Glöckner 2009, str. 100.
  26. ^ A b Schabalina 2008, str. 78.
  27. ^ A b C Stockigt 2013.
  28. ^ A b Glöckner 2009, str. 98–102.
  29. ^ Wollny 2008, s. 129–146.
  30. ^ Glöckner 2009, str. 95, 102.
  31. ^ A b C d E F RIZIKO Ne. 467022526.
  32. ^ Wollny 2008, str. 125–129.
  33. ^ Ahrens 2007, str. 58–60.
  34. ^ A b Mizler 1754.
  35. ^ A b C d Diomedes (Výňatky): „Bist du bei mir geh ich mit Freuden“ na RIZIKO webová stránka.
  36. ^ A b C d E Glöckner a kol. 2002, str. 173.
  37. ^ A b Barry 1894.
  38. ^ Palmer 1992, str.47.
  39. ^ Ezust 2014.
  40. ^ A b Glöckner a kol. 2002, str. 172–174.
  41. ^ Stölzel 1740, str.343–347.
  42. ^ A b (Sammelhandschrift) 11 Geistliche Gesänge na Berlínská státní knihovna webová stránka, str. 129–131.
  43. ^ A b Sbírka: 11 posvátných písní na RIZIKO webová stránka.
  44. ^ RIZIKO Ne. 469080807.
  45. ^ RIZIKO Ne. 469080808.
  46. ^ RIZIKO Ne. 469080809.
  47. ^ RIZIKO Ne. 469080811.
  48. ^ Wolff 2002, str.216.
  49. ^ Yearsley 2019, str.XIX.
  50. ^ Yearsley 2019, str.XIX – XXI.
  51. ^ 1. Klavierbüchlein der A. M. Bach, 1722 (D-B Mus.ms. Bach P 224) ve společnosti Bach Digital.
  52. ^ A b C d E 2. Notenbüchlein der A. M. Bach, 1725 (D-B Mus. Ms. Bach P 225) ve společnosti Bach Digital.
  53. ^ Klavierbüchlein für Anna Magdalena Bach (1725) na Berlínská státní knihovna webová stránka.
  54. ^ Dürr & Kobayashi 1998, s. 86–87, 285, 289, 308–309.
  55. ^ „Práce 581“. Bach Digital. Lipsko: Bachův archiv; et al. 11.03.2019.
  56. ^ Dürr & Kobayashi 1998, str. 308.
  57. ^ „Práce 586“. Bach Digital. Lipsko: Bachův archiv; et al. 11.03.2019.
  58. ^ „Práce 590“. Bach Digital. Lipsko: Bachův archiv; et al. 11.03.2019.
  59. ^ „Práce 589“. Bach Digital. Lipsko: Bachův archiv; et al. 11.03.2019.
  60. ^ „Práce 580“. Bach Digital. Lipsko: Bachův archiv; et al. 11.03.2019.
  61. ^ Dürr & Kobayashi 1998, str. 459, 465.
  62. ^ Yearsley 2019, str.256.
  63. ^ Tomita 2018.
  64. ^ Bitter 1866.
  65. ^ Naumann 1890.
  66. ^ Hofmeister 1890, str.340.
  67. ^ Wüllner 1892, str. 309–310.
  68. ^ Wüllner 1892, str. LXII.
  69. ^ Waldersee 1894, s. 36–37.
  70. ^ Waldersee 1894, str. XII.
  71. ^ A b Potter 2017, str.416.
  72. ^ Yearsley 2019, str.14, 258.
  73. ^ Yearsley 2019, str.11, 257–258.
  74. ^ Yearsley 2019, str.11–12, 258.
  75. ^ Batka 1904.
  76. ^ Berkahn 2006, str. 40.
  77. ^ Glöckner a kol. 2002, str. 172.
  78. ^ Yearsley 2019, str.13–18, 258.
  79. ^ Yearsley 2019, str.13–15, 258.
  80. ^ Yearsley 2019, str.16–18, 258.
  81. ^ Lehmann Recordings na Liga Lotte Lehmann webová stránka. Citováno 2020-01-29.
  82. ^ Hmv-db2291-32-4808-2wx767 na Public Domain Project webová stránka. Citováno 2020-01-29.
  83. ^ OCLC  59669412 Citováno 2020-01-29.
  84. ^ BNF  37827808s Citováno 2020-01-29.
  85. ^ If Thou Be Near (Bist du bei Mir) od Richarda Crooka; J. S. Bach; Charles O'Connell; Wilfred Pelletier - Victor (1912-B) na Internetový archiv webová stránka. Citováno 2020-01-29.
  86. ^ OCLC  46612450 Citováno 2020-01-29.
  87. ^ A b C d Patrice Veit. "ENßLIN, Wolfram, Die Bach-Quellen der SingAkademie zu Berlin. Katalog ", recenze v Revue de l'Institut français d'histoire en Allemagne, 2007.
  88. ^ J.S. Bach: Magnificat In D; Braniborský koncert č. 5; Air From Suite No. 3; Bist Du Bei Mir na ArkivMusic webová stránka. Citováno 2020-01-29.
  89. ^ A b C d Berkahn 2006, s. 40–42.
  90. ^ Georg von Dadelsen, editor. Nové Bachovo vydání, Series V: Keyboard and Lute Works, Sv. 4: Klavierbüchlein für Anna Magdalena Bach z let 1722 a 1725, Skóre (1957; 21963; 31978; 42014) a Kritický komentář (1957). Bärenreiter.
  91. ^ „Bist du bei mir (árie) BWV 508“. Bach Digital. Lipsko: Bachův archiv; et al. 14. 06. 2019.
  92. ^ (BWV2a) Alfred Dürr, Yoshitake Kobayashi (eds.), Kirsten Beißwenger. Bach Werke Verzeichnis: Kleine Ausgabe, nach der von Wolfgang Schmieder vorgelegten 2. Ausgabe. Předmluva v angličtině a němčině. Wiesbaden: Breitkopf & Härtel, 1998. ISBN  3765102490 – ISBN  978-3765102493, 308–309.
  93. ^ Elisabeth Schwarzkopf - Perfect Prima Donna, EMI Classics, Kat. 9184592, v ArkivMusic.
  94. ^ Michael O'Loghlin. „Frederick the Great and his Musicians: The Viola da Gamba Music of the Berlin School“, University of Queensland, Austrálie, 2008. ISBN  9780754658856, p. 60
  95. ^ Patricia Kennedy Grimsted. „Bach je zpět v Berlíně: Návrat archivu Sing-Akademie z Ukrajiny v kontextu vysídlených kulturních pokladů a restituční politiky“, Harvardský ukrajinský výzkumný ústav, 2003. str. 24-26
  96. ^ A b Axel Fischer a Matthias Kornemann, redaktoři. Archiv Sing-Akademie zu Berlin: Katalog. Walter de Gruyter, 2009. ISBN  9783598441745, p. 67, 249–250 a 687–688.
  97. ^ Stölzel, Gottfried Heinrich „Bist du bei mir“ na hbdirect.com.

Zdroje

externí odkazy