Bitva o Kamatero - Battle of Kamatero

Bitva o Kamatero
Část Řecká válka za nezávislost
datum27. ledna 1827 (OS )
Umístění
Kamatero, Řecko
VýsledekOsmanské vítězství
Bojovníci
Řecko První řecká republika Osmanská říše
Velitelé a vůdci
Plukovník Constantin Denis Bourbaki  †
Vasos Mavrovouniotis
Panagiotakis Notaras		Reşid Mehmed Pasha
Síla
3 500 vojáků2 000 pěchoty
600 kavalérie
2 děla[1]
Ztráty a ztráty
300[2] - 500[3] vojácineznámý

The Bitva o Kamatero byl ozbrojený konflikt během Řecká revoluce mezi řeckými silami pod velením řeckého bývalého důstojníka francouzské armády, plukovníka Denis Bourbaki[3] a osmanské síly vedené Reşid Mehmed Pasha. Bitva skončila rozhodným vítězstvím Osmanů v noci ze dne 27. ledna 1827 (OS ) v Kamatero, Řecko (u Menidi ).

Před bitvou

Na konci roku 1826 plukovník francouzské armády ve výslužbě Constantin Denis Bourbaki (Dionysios Vourvachis), poté, co dostal povolení od Řecká vláda v Nafplio, vytvořil silový prapor 800 - 1 000 mužů,[4][5] s využitím svých vlastních peněz, ale také částky, kterou nabídly philhellenic kluby Evropa. Během posledních dnů roku 1826 prapor přistál v Loutraki[6] posílit Georgios Karaiskakis armády, ale po vládních nařízeních se přestěhovali do Eleusina pomoci Vasos Mavrovouniotis. O pár dní později, Panagiotakis Notaras dorazil také tam, se silou 1200 mužů.[7] Z Eleusiny se Vourvachis a další dva náčelníci se spojenými silami přesunuli do Menidi, kde 22. ledna zvítězilo v bitvě proti Osmanům.[8] 26. ledna byla celková síla přibližně 3 500[1] utábořili se Kamatero.

Bitva

Bitva pomohla odvrátit pozornost Reshid Pasha Síly ze záběru s armádami britský Všeobecné Thomas Gordon zatímco dokončovali své obranné opevnění na kopci Munychia.[3] Dne 27. ledna 1827 zaútočilo pod vedením Reshida Paši 2000 osmanských pěších vojáků a 600 jezdců krytých dělostřelectvem Řekové, kteří rozdělili své síly na dvě části. Vourvachis postavil své muže na hřišti, zatímco Mavrovouniotis a Notaras zastávali pozice na úpatí přilehlé hory, třetinu míle daleko.[1]

Přesněji řečeno, dělostřelectvo Reshid Pasha zaútočilo na Mavrovouniotis a Notaras, zatímco pěchota a kavalérie Osmanů současně zaútočila na pole Vourvachisových sil, které tvořily předvoj. Navzdory odporu Vourvachise a jeho mužů byli poraženi, zejména kvůli osmanské kavalérii. Síly Mavrovouniotis a Notaras byly také poraženy a byly nuceny neuspořádaně ustoupit, většina z nich uprchla na ostrov Salamis, zatímco je Osmané pronásledovali.[2]

Výsledky a hodnocení

Bitva skončila drtivou porážkou řeckých sil. Ze strany rebelů 300–350[2] zabiti bojovníci, včetně dvou francouzských důstojníků philhellene, chirurga armády a Dionysiose Vourvachise, jehož hlava byla odříznuta a poslána Reshidem Pašou jako kořist sultánovi Mahmud II.[9]

Podle Trikoupise v předvečer bitvy došlo mezi vůdci řecké armády k neshodám ohledně taktiky, kterou by měli dodržovat. Trikoupis přitom obviňuje Vourvachise Makriyannis je přesvědčen, že je za to odpovědný Mavrovouniotis, který tvrdí, že umístění vojáků do tak slabého postavení bylo jeho iniciativou.[5] Navíc vyjadřuje své pochybnosti o bojových schopnostech mužů, které Vourvachis získal.[5]

Reference

  1. ^ A b C Spyridon Trikoupis [Σπυρίδων Τρικούπης], Ιστορία της Ελληνικής Επαναστάσεως, Έκδοσις τρίτη επιθεωρηθείσα και διορθωθείσα υπ 'αυτού του συγ, εκ του τυπογραφείου της Ώρας, Εν Αθήναις 1888, sv. 4 (Δ '), s. 79.
  2. ^ A b C Spyridon Trikoupis, 1888, sv. 4 (A '), str. 79-80.
  3. ^ A b C Finlay, str. 131-132.
  4. ^ Spyridon Trikoupis, 1888, sv. 4 (A '), str.77.
  5. ^ A b C Monografie Makriyannis: Απομνημονεύματα Στρατηγού Μακρυγιάννη, sv. 1 (Α '), Αθήναι, 1947, s. 299.
  6. ^ Makriyannis, s. 300
  7. ^ Spyridon Trikoupis, 1888, sv. 4 (A '), str.77-78.
  8. ^ Spyridon Trikoupis, 1888, sv. 4 (A '), str.78.
  9. ^ Apostolos E. Vakalopoulos [Απόστολος Ε. Βακαλόπουλος], Ιστορία του Νέου Ελληνισμού, sv. 7 (Ζ '), Θεσσαλονίκη, 1986, str. 644.

Bibliografie

  • Finlay, Georgi. Historie řecké revoluce. W. Blackwood and Sons, 1861 (Harvard University).
  • Koutsonikas, Lambros. Γενική ιστορία της ελληνικής επαναστάσεως, sv. 2 (Β΄). Αθήνα: Ευαγγέλιμος Δ. Καρακατζάνης, str. 323-327.
  • Kremos, Georgios (1879). Χρονολόγια της Ελληνικής Ιστορίας: προς χρήσιν πάντος φιλομαθούς, ιδία δε των εν τοις γυμνασίης. Αθήνα: Δημήτριος Ιασεμίδης, str. 28.
  • Trikoupis, Spyridon. Ιστορία της Ελληνικής Επαναστάσεως, Έκδοσις τρίτη επιθεωρηθείσα και διορθωθείσα υπν, Εν Αθήναις 1888
  • Vakalopoulos, Apostolos. Ιστορία του Νέου Ελληνισμού, sv. 7 (Ζ '), Θεσσαλονίκη, 1986