Aribert Reimann - Aribert Reimann

Aribert Reimann
Aribert Reimann.jpg
Reimann v roce 2010
narozený (1936-03-04) 4. března 1936 (věk 84)
Berlín, Německo
Vzdělávání
obsazení
  • Koncertní pianista
  • Hudební skladatel
  • Akademický učitel
Organizace
Ocenění

Aribert Reimann (narozen 4. března 1936) je Němec hudební skladatel, pianista a doprovod, známý především svými literárními operami. Jeho verze Shakespearovy král Lear, opera Lear, bylo napsáno na návrh Dietrich Fischer-Dieskau, který zpíval titulní roli. Jeho opera Medea po premiéře hry Grillparzer v roce 2010 na Vídeňská státní opera. Byl profesorem současné písně v Hamburku a Berlíně. V roce 2011 mu byla udělena Hudební cena Ernsta von Siemens za jeho celoživotní dílo.

Život a kariéra

Reimann se narodil v Berlíně. Studoval složení, kontrapunkt a klavír na Musikhochschule Berlin s Boris Blacher a Ernst Pepping, mezi ostatními. Během studií pracoval jako a opakovatel na Städtische Oper.[1] Jeho první vystoupení jako pianista a doprovod byly v roce 1957. Na začátku 70. let se stal členem Akademie der Künste v Berlíně. Byl profesorem současné písně na Musikhochschule Hamburg od roku 1974 do roku 1983, poté v Berlíně Hochschule der Künste od roku 1983 do roku 1998.[1]

Reimannova skladatelská reputace se značně zvýšila díky několika skvělým literárním operám Lear a Das Schloß. Kromě těchto psal komorní hudba, orchestrální díla a písně. Byl opakovaně poctěn, včetně Velký kříž za zásluhy Spolkové republiky Německo a Řád za zásluhy v Berlíně.[2]

Pozván uživatelem Walter Fink, byl sedmým skladatelem vystupujícím v ročence Komponistenporträt z Musik Festival Rheingau v roce 1997, v písních a komorní hudbě s Auryn Quartet, sám hrál na klavír.

Jeho práce na zakázku, Kantus pro klarinet a orchestrvěnovaný klarinetista a skladatel Jörg Widmann, měla premiéru 13. ledna 2006 v WDR Velká vysílací hala v německém Kolíně nad Rýnem za přítomnosti skladatele, který tvrdí, že dílo bylo inspirováno Claude Debussy skladby pro klarinet.

Jeho opera Medea, po Franz Grillparzer, měl premiéru na Vídeňská státní opera v roce 2010 provedla Michael Boder, s Marlis Petersen v titulní roli.[1][3]

V roce 2011 mu byla udělena Hudební cena Ernsta von Siemens „za jeho celoživotní dílo“.[1]

Ocenění

Reimann získal mnoho ocenění:[2][4]

Funguje

Etapa

Orchestrální

  • Variace pro orchestr
  • Nahe Ferne (Blízká vzdálenost)
  • Cantus für Klarinette und Orchester (Cantus pro klarinet a orchestr)
  • Sieben Fragmente pro orchestr in memoriam Robert Schumann (Sedm fragmentů pro orchestr, in memoriam Robert Schumann ) (1988)
  • Houslový koncert (1996)[8]

Vokální hudba

  • Zyklus nach Gedichten von Paul Celan für Bariton und Klavier (Cyklus založeno na poezie z Paul Celan pro baryton a klavír ) (1956)
  • Wolkenloses Christfest Requiem nach Gedichten von Otfried Büthe, věnovaný Dietrich Fischer-Dieskau a Siegfried Palm (1974)[9]
  • Nachtstück II für Baryton und Klavier (1978)
  • Odhalení, Lord Byron, Augusta Leigh für Bariton und Streichquartett (1981)
  • Zádušní mše für Sopran, Mezzosopran, Bariton, gemischten Chor und Orchester unter Verwendung des lateinischen Requiemtextes und von Versen aus dem Buch Hiob (1982)
  • Shine and Dark für Bariton und Klavier (levá ruka) (1989)
  • Entsorgt für Bariton-Solo (1989)
  • Eingedunkelt für Alt-Solo (Eingedunkelt pro Alto Solo) (1992)
  • Fünf Lieder nach Gedichten von Paul Celan für Countertenor und Klavier (Pět písní založených na poezii Paula Celana pro kontratenor a klavír) (1994/2001)
  • Hermann für Tenor und Klavier (2008)

Reference

  1. ^ A b C d "'Nobelpreis der Musik 'an Aribert Reimann ". Bayerischer Rundfunk. 1. února 2011. Archivovány od originál dne 4. února 2011. Citováno 1. února 2011.
  2. ^ A b „Aribert Reimann“. Schott. Citováno 16. srpna 2017.
  3. ^ Büning, Eleonore (1. března 2010). „Oper:„ Medea “ve Vídni. Eine antike Brünnhilde“ [Opera: „Medea“ ve Vídni. Starožitná Brünnhilde]. Frankfurter Allgemeine Zeitung (v němčině). Citováno 22. července 2017.
  4. ^ „Musik Mitglieder: Aribert Reimann“. Akademie der Künste. Berlín. Citováno 18. listopadu 2019.
  5. ^ „Pour le Mérite: Aribert Reimann“ (PDF). www.orden-pourlemerite.de. 1993. Citováno 11. května 2018.
  6. ^ Anselm Weyer: Günter Grass und die Musik. Peter Lang, Frankfurt / M. 2006, ISBN  978-3-631-55593-4.
  7. ^ L'Invisible / Aribert Reimann (* 1936) Archivováno 08.10.2017 na Wayback Machine Deutsche Oper Berlin
  8. ^ Rhein, John von (17 května 1997). "Mimo dohled". Chicago Tribune. Chicago. str. 121. Citováno 21. května 2020 - přes Newspapers.com.
  9. ^ Wolkenloses Christfest na Schottova hudba webová stránka

Další čtení

  • Luigi Bellingardi, Alcune riflessioni sulla »Gespenstersonate« di Aribert Reimann, in: Sabine Ehrmann-Herfort / Markus Engelhardt (eds.), »Vanitatis fuga, Aeternitatis amor«. Wolfgang Witzenmann zum 65. Geburtstag, »Analecta Musicologica«, sv. 36, Laaber (Laaber) 2005, s. 689–695.
  • Siglind Bruhn, Aribert Reimanns Vokalmusik. Waldkirch, vydání Gorz 2016. ISBN  978-3-938095-21-8
  • Wolfgang Burde, Aribert Reimann, Mainz (Schott) 2005.
  • Albert Gier, Zurück zu Shakespeare! Claus H. Hennebergs Lear-Libretto für Aribert Reimann und seine englische Übersetzung von Desmond Clayton, v: Herbert Schneider / Rainer Schmusch (eds.), Librettoübersetzung: Interkulturalität im europäischen Musiktheater, Hildesheimn (Olms) 2009, »Musikwissenschaftliche Publikationen«, sv. 32), s. 329–349.
  • Kii-Ming Lo, Unsichtbarer Herrscher über ein gehorsames Volk. Aribert Reimanns Oper »Das Schloß« nach Franz Kafka, in: Peter Csobádi, Gernot Gruber Ulrich Müller a kol. (eds.), »Weine, weine, du armes Volk!« ─ Das verführte und betrogene Volk auf der Bühne, »Kongreßbericht Salzburg 1994«, Anif / Salzburg (Müller-Speiser) 1995, s. 663–674.
  • Jürgen Maehder, Aribert Reimanns »Nachtstück« ─ Studien zu musikalischer Struktur und Sprachvertonung, v: Aurora (»Jahrbuch der Eichendorff-Gesellschaft«) 36/1976, s. 1 107-121.
  • Jürgen Maehder, Aribert Reimanns »Lear« ─ Anmerkungen zu einigen Strukturproblemen der Literaturoper, programová kniha ke světové premiéře v Bavorské státní opeře v Mnichově, Mnichov (Bayerische Staatsoper) 1978, s. 61-73.
  • Jürgen Maehder, Anmerkungen zu einigen Strukturproblemen der Literaturoper, in: Klaus Schultz (ed.), Aribert Reimanns »Lear«. Weg einer neuen oper, München (dtv) 1984, s. 79-89.
  • Jürgen Maehder, Aribert Reimann a Paul Celan: Nastavení hermetické poezie v současné německé lži, in: Claus Reschke / Howard Pollack (eds.), Německá literatura a hudba. Estetická fúze: 1890─1989„Houston German Studies“, sv. 8, München (Fink) 1992, str. 263-292.
  • Jürgen Maehder, Étude sur le théâtre hudební d'Aribert Reimann ─ de »Lear« à »La sonate des specters«, program de salle pour l'Opéra National du Rhin, Štrasburk (TNOR) 1998, s. 27–45.
  • Jürgen Maehder, Untersuchungen zum Musiktheater Aribert Reimanns. Musikalische Dramaturgie in »Lear« und »Die Gespenstersonate«, v: Jürgen Kühnel / Ulrich Müller / Oswald Panagl (eds.), Musiktheater der Gegenwart. Text und Komposition, Rezeption und Kanonbildung, Anif / Salzburg (Müller-Speiser) 2008, s. 342–373.
  • Jürgen Maehder, Aribert Reimann et Paul Celan. La mise en musique de la poésie hermétique dans le lied allemand contemporain, v: Antoine Bonnet / Frédéric Marteau (eds.), Paul Celan, la poésie, la musique. »Avec une clé changeante«, Paříž (Hermann) 2015, s. 351–372.
  • Klaus Schultz (ed.), Aribert Reimanns »Lear«. Weg einer neuen oper, München (dtv) 1984.
  • Ulrich Tadday (vyd.), Aribert Reimann, »Musik-Konzepte«, sv. 139, München (text + kritik) 2008.
  • Anselm Weyer: Günter Grass und die Musik »Kölner Studien zur Literaturwissenschaft«, sv. 16). Peter Lang, Frankfurt nad Mohanem u. A. 2007, ISBN  978-3-631-55593-4 (Zugleich: Köln, Universität, disertační práce, 2005).
  • Sigrid Wiesmann (ed.), Für und Wider die Literaturoper, »Thurnauer Schriften zum Musiktheater«, sv. 6, Laaber (Laaber) 1982.

externí odkazy