Aquarela do Brasil - Aquarela do Brasil

"Aquarela do Brasil" (Portugalština:[akwaˈɾɛlɐ du bɾaˈziw], Akvarelu z Brazílie), napsáno Ary Barroso v roce 1939 a v anglicky mluvícím světě známý jednoduše jako „Brazílie„, je jedním z nejznámějších Brazilské písně.

Pozadí a složení

Ary Barroso napsal „Aquarela do Brasil“ počátkem roku 1939, kdy mu kvůli dešti nemohlo jednu dešťovou noc opustit domov. Jeho název, odkaz na akvarel, je jasným odkazem na déšť. Téže noci před koncem deště také napsal „Três lágrimas“ (Tři slzy).^[1]

Popis písně v rozhovoru pro noviny Marisa Lira Diário de Notícias Barroso řekl, že chce „osvobodit samba daleko od tragédií života, již tak prozkoumaného smyslného scénáře. “Podle skladatele„ pocítil veškerou velikost, hodnotu a bohatství naší země “a znovu prožíval„ tradici národních panelů “.^[1]

Zpočátku psal první akordy, které definoval jako „vibrující“ a jako „cit emocí“. Původní rytmus „zpíval [jeho] představivost, zdůrazňoval zvuk deště, synkopické rytmy fantastických tamburínů“. Podle něj „zbytek přišel přirozeně, hudba a texty najednou“. Po napsání písně prohlásil, že se cítil jako jiná osoba.^[1]

Uvolnění a příjem

Před nahráváním byla „Aquarela do Brasil“, původně pojmenovaná „Aquarela brasileira“, provedena baryton pt: Cândido Botelho na Joujoux e Balangandans, benefiční koncert sponzorovaný společností Darci Vargas, pak první dáma Brazílie. To bylo poté zaznamenáno Francisco de Morais Alves, zorganizován Radamés Gnattali a jeho orchestr a propuštěn Odeon Records v srpnu 1939.^[1][2] Zaznamenal to také pt: Araci Cortes, a to i přes zpěvákovu obrovskou popularitu v té době, píseň neměla úspěch, snad proto, že píseň nebyla přizpůsobena jejímu tenorovému hlasu.

„Aquarela do Brasil“ chvíli trvalo, než uspěl. V roce 1940 to nebylo mezi třemi nejlepšími písněmi toho roku Karneval v Riu. Předsedou poroty byl Heitor Villa-Lobos a Barroso, uražený, že jeho mistrovské dílo není na seznamu, ukončil svůj vztah s ním. Oba muži si spolu promluvili až o patnáct let později, když oba obdrželi Národní řád za zásluhy.^[1][2]

Píseň se stala slavnou až poté, co byla zahrnuta do Walt Disney animovaný film z roku 1942 Saludos Amigos, zpívaný Aloísio de Oliveira. Poté se tato píseň stala známou nejen v Brazílii, ale na celém světě a stala se první brazilskou písní, která se v americkém rádiu zahrála více než milionkrát.^[1][2] Vzhledem k obrovské popularitě dosažené ve Spojených státech získala anglickou verzi od skladatele Bob Russell.^[1][2]

To bylo odhlasováno brazilským vydáním Valící se kámen jako 12. největší brazilská píseň.^[3]

Kontroverze

Tato píseň, díky jejímu oslavení velkých kvalit Brazílie, znamenala vytvoření nového žánru v sambě, známého jako samba-exaltação (oslavující samba). Toto hudební hnutí, se svou extrémně vlasteneckou povahou, bylo mnohými považováno za příznivé pro diktatura z Getúlio Vargas, což vyvolalo kritiku vůči Barrosovi a jeho práci, jako by byl kowtowing režimu. Rodina Barroso však tato tvrzení důrazně popírá a poukazuje na to, že také napsalnacistický píseň s názvem "Salada Mista" (míchaný salát), nahraná uživatelem Carmen Miranda v říjnu 1938. Vargas, i když sám nebyl fašistou, byl v prvních letech svého předsednictví k takovým režimům nakloněn stejně jako tehdejší evropské vlády.^[4]

Ministerstvo tisku a propagandy, oficiální cenzurní orgán režimu, chtělo cenzurovat verš „terra do samba e do pandeiro“ („země samby a pandeiro “), který byl vnímán jako„ hanlivý “pro brazilský obraz. Barroso přesvědčil cenzory, aby dodrželi tuto linii.^[5]

Některá kritika písně v té době spočívala v tom, že používala výrazy málo známé široké veřejnosti, jako „inzoneiro“, „merencória“ a „trigueiro“ (zajímavé, melancholické a snědé), a že byl příliš nadbytečné ve verších „meu Brasil brasileiro“ („moje brazilská Brazílie“) a „esse coqueiro que dá coco“ („tato kokosová palma, která produkuje kokos“). Skladatel svou práci obhájil tím, že tyto výrazy jsou poetickými efekty neoddělitelnými od původní skladby. Na původní nahrávce Alves zpíval „mulato risoneiro“ (smějící se mulat) místo „inzoneiro“, protože nebyl schopen pochopit Barrosův nečitelný rukopis.^[6]

Text

Portugalské texty zpívá Francisco Alves (sbor v závorkách).
Anglická verze S. K. Russel pochází z notového materiálu Southern Music Publishing Company.
Melodie prvních čtyř řádků úvodu je stejná jako první instrumentální přestávka ve verzi Alves.

Pozoruhodné nahrávky

1942 Jimmy Dorsey nahrávání zapnuto Decca, 18460B. 2008 Síň slávy Grammy branec.

Píseň získala v průběhu let mnoho úspěšných nahrávek, které se hrály v mnoha různých žánrech, od originálu samba žánr do disko. Je to jedna z 20 nejvíce nahraných skladeb všech dob.^[7]

V roce 1943 kapelník narozený ve Španělsku Xavier Cugat dosáhl čísla dva na seznamu nejprodávanějších a čísla devět na seznamu nejprodávanějších Harlem Hit Parade s jeho verzí „Brazílie“.^[8] Django Reinhardt zaznamenal „Brazílii“ třikrát v letech 1947 až 1953. V roce 1957 Frank Sinatra zaznamenal píseň v Pojď se mnou létat. Za ním následovali další úspěšní umělci té doby, jako např Bing Crosby, Ray Conniff, a Paul Anka.

Během brazilské vojenské diktatury MPB zpěvák Elis Regina provedl pravděpodobně nejtemnější verzi „Aquarela do Brasil“, doprovázenou sborem mužů reprodukujících zpěvy Rodilí Brazilci. V roce 1975 americká kapela Rodina Ritchie dosáhl čísla jedna na Plakátovací tabule Hrát Hot Dance Club žebříčku po dobu sedmi týdnů s disko verzí písně.^[9]

Další úspěšní brazilští zpěváci jako Antônio Carlos Jobim, Erasmo Carlos, João Gilberto, Gal Costa, a Simone také zaznamenal verze písně ve stejném období.

Píseň byla uváděna prominentně v Terry Gilliam film z roku 1985 Brazílie, který byl pojmenován po něm. To bylo zaznamenáno Geoff Muldaur pro soundtrack, ale části písně byly také začleněny do celé orchestrální partitury od Michael Kamen, včetně a Kate Bush verze. Poté, v 90. letech, to zaznamenali oba Harry Belafonte a Dionne Warwick.

V roce 2007 písničkář Daniela Mercury, který nahrál nejnovější obálku písně brazilského umělce, byl vyzván, aby píseň předvedl na konci zahajovacího ceremoniálu XV Panamerické hry, držel v Rio de Janeiro.

V roce 2009 Akademie nahrávání přidána nahrávka „Brazílie (Aquarela do Brasil)“ z roku 1942 od autora Jimmy Dorsey & His Orchestra, vydaný jako Decca 18460B, do Síň slávy Grammy.^[10][11] Jimmy Dorsey byl první, kdo píseň nahrál 14. července 1942 a vydal ji s anglickým textem od Bob Russell zpíval Bob Eberly a Helen O'Connell.^[12]

Také v roce 2009, americká kapela Beirut provedli „Brazílii“ pro své živé DVD Bejrút: Live At The Music Hall of Williamsburg.

ITV použili cover verzi této písně od Thiaga Thomé jako ústřední melodii pro své pokrytí Světový pohár FIFA 2014 který se konal v Brazílie v červnu a červenci 2014. Během zahajovacího ceremoniálu turnaje byly jeho první verše předvedeny živě brazilským zpěvákem Claudia Leitte než se na scénu přidá Pitbull a Jennifer Lopez zpívat "Jsme jeden (Ole Ola) ".

Využití v populární kultuře

Filmy

Televizní programy

Reference

externí odkazy

• Ary Barroso, obří brazilské písně Daniella Thompson