Academia Antártica - Academia Antártica
The Academia Antártica („Antarktická akademie“) byla a společnost spisovatelů, básníků a intelektuálů - většinou criollo kasta - která se shromáždila Lima, Peru, v 16. a 17. století. Jejich cílem bylo vytvořit soubor literatury, který by odpovídal nebo předčil evropskou literaturu, a dokázal by, že v nejvzdálenějších koloniích Španělska skutečně vzkvétala gramotnost.[1] Členové tohoto kolektivu společně vydali několik antologií originálních spisů a překladů, z nichž nejznámější jsou Primera parte del Parnaso Antártico de obras amatorias (Antarctic Parnassus, Part One: Poems of Romance) a Segunda parte del Parnaso Antártico de divinos poemas (Antarctic Parnassus, Part Two: Poems of the Divine).[A] Ty jsou datovány 1608, respektive 1617.[2]
Inspirace a vliv
Na konci 16. století Lima, Peru bylo živé kulturní centrum charakterizované širokým uznáním literatury.[3] I v „mlýnech, dolech a haciendách“, nemluvě o domech aristokracie, klasické řecký a římský texty byly silně šířeny.[4] Patřily mezi ně spisy Aristoteles, Herodotus, Petrarch, Cicero a Ovid.[5] Jedním z nejvýraznějších rysů Academie jsou napodobeniny jejích členů - a neúprosné narážky - klasické kanonické texty.[6]
Literární komunita v Lima velmi pozorně sledoval kulturní trendy v Evropě.[7] Je pravděpodobné, že se někteří spisovatelé z Limeña cítili v posledních desetiletích 16. století přinuceni vytvořit Academia Antártica, protože podobné společnosti vznikly v Sevilla přibližně ve stejnou dobu.[8] Protože nezůstávají žádné záznamy dokumentující shromáždění společnosti ani seznam členů, je o Academii známo jen málo jiného.[9] Většina informací o jejím poslání a přidružených společnostech pochází pouze ze tří zdrojů: (1) sonet složený Gasparem de Villaroelem, který se objevuje v Arauco domado (1596) a věnuje se společnosti; (2) lyrická báseň „Discurso en loor de la poesía“, která je přičítána záhadnému Clarinda a oceňuje mnoho členů Academia; a (3) sonet s názvem „Academia“, který napsal Pedro de Oña.[10]
Vědci diskutují o organizaci a členství v Academia Antártica - alespoň jeden kritik dokonce navrhl, že to byla vlastně jen pobočka University of San Marcos;[6] nicméně, tam je malá neshoda o poslání společnosti šířit slovo, že v Lima světovým literárním géniům se dařilo.[6] Pod dohledem nedávných postkoloniálních teoretiků bylo jméno společnosti interpretováno jako záměrně hybridní záměr spojit literární zvyky („Academia“) a prostory, kde existovaly bez uznání („Antártica“).[9] Zejména původní poezie spojená s Academií Clarinda Zdá se, že „Discurso en loor de la poesía“ („Pojednání o chvále poezie“) potvrzuje, že její členové nesnášeli neochotu Evropy uznat za nadané básníky, kteří žili a psali v amerických koloniích.[9]
Pro moderní čtenáře se psaní Academie může zdát více evropským stylem a tématem než americkým. To může být způsobeno důrazem kolektivu na překlad a napodobování klasických děl, dodržováním tehdy populárních Petrarchan tropy a obecná absence odkazů na domorodé obyvatelstvo a folklór. Academia nicméně představuje důležitý krok k dosažení a Peruánská národní literatura a jeho uznání evropskými intelektuály.[11] Toto uznání mohlo pocházet od samotného nejvlivnějšího španělského autora, Miguel de Cervantes, který ve svém Canto a Calíope (1583) oslavuje literaturu generovanou ve španělských amerických koloniích, ačkoli nezmiňuje název Academia Antártica.[6]
Publikace

Antarktický Parnassus (1608 a kolem 1617)
Nejvlivnější z děl Academia Antártica, Primer parte del Parnaso Antártico de obras amotorias (Antarctic Parnassus, Part One: Poems of Romance) byl vytištěn v Sevilla v roce 1603.[12] Jeho středobodem je nový překlad do španělštiny Ovid je Heroides, napsal Diego Mexía de Fernangil, Španěl, který hodně cestoval v Mexiku a Mexiku Peru a byl základním členem Academia.[13] Svazek také obsahuje mexický „El autor a sus amigos“ („Od autora k jeho přátelům“), příběh jeho cest po Španělská říše.[13]
Obálka publikace obsahuje znak a motto, které víceméně shrnuje cíl Academie (viz faksimile vpravo). Heslo zní: „Si Marte llevó a ocaso las dos colunas; Apolo llevó a Antártico las Musas y al Parnaso"(" Pokud Mars nesl dva sloupy [označující hranici známého světa] na západ, Apollo odnesl Múz na Parnas a Antarktida. “).[14] Antarktida byla v době španělské kolonizace přezdívkou pro Peru - místo, kde Mexía říká, že bohové nyní upřednostňují poezii.[13]
Předcházející překlad Mexía je sbírka lyrické básně napsali kolegové z Academia Antártica a chválili práci autora. Nejpozoruhodnější z nich je Clarinda "Discurso en loor de la poesía„(„ Pojednání o chvále poezie “), který také přivolává postavy z řecké a římské mytologie k lionizaci literárního génia koloniálních peruánských spisovatelů. Částečně do 20. století feministka a postkoloniální analýz, Clarindovo „Discurso“ překonalo překlad Mexie v úctě a kanonizaci a stalo se „nejslavnějším“ produktem Academie.[6]
Mexía následovala první část Antarktický Parnassus série se dvěma následujícími sbírkami. Okamžité sledování, Segunda parte del Parnaso Antártico de divinos poemas (Antarctic Parnassus, Part Two: Poems of the Divine) dosud prošel méně kritickou kontrolou než jeho předchůdce. Konečný svazek, třetí část Antarktický Parnassus, byl ztracen.
Další publikace
Dvě výše zmíněné publikace a ztracený třetí svazek jsou publikace nejčastěji spojené s Academia Antártica jako kolektivem. Mnoho členů společnosti však nezávisle a kolektivně publikovalo další díla, která rovněž odrážejí vlivy Academie. Patří mezi ně Carlos de Balboa's Miscelánea Antártica (1586) a Diego Dávalos de Figueroa Miscelánea Austral (1602).[15]
Seznam členů
Tento seznam je převzat z seznamu uvedeného v eseji Sonia Rose a kategorizace je její; Článek ve španělském jazyce Wikipedia však obsahuje další názvy, které nelze ověřit.
Autoři s neporušenými úplnými básněmi:
- Diego de Aguilar y Córdoba
- Miguel Cabello de Balboa
- Clarinda („Neznámá básnířka“)[b]
- Diego Dávalos y Figueroa
- Diego de Hojeda
- Diego Mexía de Fernangil
- Enrique Garcés
- Juan de Miramontes y Zuázola
- Pedro de Oña
Autoři s neporušenými fragmenty básně:
- Cristóbol de Arriaga
- Francisco de Figueroa
- Pedro de Montes de Oca
- Luis Pérez Ángel
- Cristóbol Pérez Rincón
- Juan de Portilla y Agüero
- Juan de Salcedo Villandrando
- Gaspar de Villarroel y Coruña
Autoři známí pouze jako reference:
- Pedro de Carvajal
- Antonio Falcón
- Duarte Fernández
- Luis Sedeño
- Juan de Gálvez
Autoři pochybného členství:
- Pérez Rincón
Poznámky
- ^ Ani objem Parnaso Antártico byla zveřejněna v angličtině. Tyto tituly přeložil Dustin Hixenbaugh, Ph.D. student na University of Texas at Austin, pouze aby dosáhl jasnosti v tomto článku.
- ^ Během činnosti Academia Antártica byly složeny dva důležité kousky peruánské lyriky „Epístola a Belardo“ a „Discurso en loor de la poesía“. resp. Další informace o výzvách, kterým čelí ženy, které se zajímaly o psaní ve španělských koloniích, najdete v Sabat de Rivers.
Citace
- ^ Chang-Rodríguez 2003, str. 67.
- ^ Vélez-Sainz 2009.
- ^ Chang-Rodríguez 2005, str. 278-279.
- ^ Cañizares Esguerra 2001, str. 786.
- ^ Cañizares Esguerra 2001, str. 786-787.
- ^ A b C d E González Echevarria & Pupo-Walker 1996, str. 201.
- ^ Chang-Rodríguez 2005, str. 279.
- ^ González Echevarria & Pupo-Walker 1996, str. 200.
- ^ A b C Rose 2008, str. 87.
- ^ Rose 2008, str. 87-88.
- ^ Higgins 1984, str. 27.
- ^ Chang-Rodríguez 2005, str. 277.
- ^ A b C González Echevarria & Pupo-Walker 1996, str. 202.
- ^ González Echevarria & Pupo-Walker 1996, str. 202, upravený překlad.
- ^ González Echevarria & Pupo-Walker 1996, str. 200-202.
Bibliografie
- Cañizares Esguerra, Jorge (2001). „La tradición clásica en el Perú virreinal“. Hispánský americký historický přehled. 81: 786–789. doi:10.1215/00182168-81-3-4-786.
- Chang-Rodríguez, Raquel (2003). „Ecos andinos: Clarinda y Diego Mexía en la Primera parte del Parnaso Antártico (1605)" (PDF). Calíope: Časopis Společnosti pro renesanční a barokní hispánskou poezii (ve španělštině). 9: 67–80.
- Chang-Rodríguez, Raquel. (2005). „Rodové hlasy z Limy a Mexika: Clarinda, Amarilis a Sor Juana“. v Castillo, Susan; Schweitzer, Ivy (eds.). Companion to the Literatures of Colonial America. Malden, MA: Blackwell Publishing Ltd. str. 277–291.
- González Echevarria, Roberto; Pupo-Walker, Enrique, eds. (1996). Cambridge History of Latin American Literature: Discovery to Modernism. Cambridge: Cambridge University Press.
- Higgins, James (1984). "Literatura v Colonial Peru" (PDF). Čtenář latinskoamerické literatury. University of Liverpool.
- Rose, Sonia V. (2008). „Hacia un estudio de las élites letradas en el Perú virreinalel: caso de la Academia Antártica“. V Myers, Jorge (ed.). Historia de los intelectuales en América Latina I: La ciudad letrada, de la conquista al modernismo (ve španělštině). ISBN 978-84-96859-36-4.
- Sabat de Rivers, Georgina (1992). Estudios de literatura hispanoamericana: Sor Juana Inés de la Cruz y otras poetas barrocas de la colonia. Barcelona, Španělsko: P.P.U.
- Vélez-Sainz, Julio (2009). „De traducciones y překlady: La Fundación de un sistema literario en la Academia Antártica de Diego de Mexía y Clarinda ". Neophilologus. 93.
Externí zdroje
- Článek Academia Antártica ve španělském jazyce na Wikipedii.
- Částečný text Antonia Corneja Polara kritické vydání „Discurso en loor de la poesía“ na GoogleBooks.
- Částečný text Cambridge historie latinskoamerické literatury (vyd. González Echevarria & Pupo-Walker) na GoogleBooks.
- Calíope: Časopis Společnosti pro renesanční a barokní hispánskou poezii. Publikováno dvakrát ročně na University of Houston.
- Roberto González Echevarria doporučené čtení o španělské koloniální literatuře na Encyklopedie Britannica.
- Konference o latinskoamerických dějinách (CLAH)
- H-LATAM (seznam latinskoamerických dějin) na h-Net.org.